SuG - 3.12.2015 Berlín

... aneb Na vánočním trhu v Německu zasypání popelem z Židů 

Koncertový příběh začíná týden před koncertem v pondělí, kdy Nex pronesla něco jako: "Víš, že budou v Německu SuG? Dozvěděla jsem se to před dvěma dny...? a že jsme zkonstatovali (jen pro jistotu, to měkké i používám záměrně vždy, když jsem já a ženy, přestože i u sebe píšu ženské koncovky): "Škoda, že na ně nepojedeme."
A teď si představte, jak v tom našem pokoji sedíme každá na své posteli a doslova nám šrotují v hlavě kolečka, jestli by to nešlo nějak zařídit. Já jsem se dívala na data tour a možnosti cesty, Nex na možnost, jak koupit lístky.
Tak jsme nakonec jeli (i se Seiriel)... přestože lístek, který se jenom posílal, jsme si museli emailem rezervovat v NeoTokyu a narychlo zařizovat cestu (a shánět peníze). Už ve středu jsme věděli, že pojedeme. xD

Navíc - co se mého osobního zkomplikování situace týče - podařilo se mi ve čtvrtek se nachladit, když jsem čekala na autobus, a protože bez většího vysvětlování zjednodušeně doma takřka netopíme a já jsem v sobotu ještě umývala okna, jsem v pondělí byla na umření (za pět dní nemoci jsem ztratila pět kilo a to přesně ten tuk, co mi kryl záda, aby mi bylo teplo na plíce)... ale vzmužila jsem se, abych ve čtvrtek ráno mohla vyrazit do Berlína! (A teď jen čekám, co to bude mít za následky.)



Takže naše "spanilá jízda" začala v 3 hodiny ráno ve čtvrtek, kdy jsme s Nex vstali, posnídali, vzali si nachystané věci a dopravili se na vlak v 5.19 směr Praha. Přestože jsme plánovali ještě spát, nakonec jsme si povídali, stejně jako posléze od 9:00 do asi tří, kdy jsme už i se Seiriel seděli ve studentovi a mířili do Berlína.
Ve studentovi s námi bylo několik Kořejců. Vlastně jsme jimi byli úplně obklopeni, takže se stali tématem našeho rozhovoru - i díky "koncertu" Shinee následující den v Praze -, hlavně protože jeden seděl se Sei a další vypadal jako k-poper (ten s námi vydržel až do Berlína). Cesta tedy byla plná Kořejců a koreografie! xD Měli jsme milou stewardku (musím ji napsat kladné hodnocení!) a dvakrát nás kontrolovali na hranicích, jednou Češi, kteří odvedli jednoho podezřelého pasažéra, poté Němci. Takže jsme měli zpoždění, ale s tím jsme počítali.
Dojeli jsme do NeoTokya metrem U2, která má na sklech takové vtipné kraječky, vyzvedli a zaplatili si lístky, přičemž jsme k nim dostali jako dárek plakát SuG. A ušli asi 20 minut chůze ke klubu, kolem kterého - považte! - byly vánoční trhy! Samé grilované klobásy, zelí a "grog"!
Všechno vycházelo dobře, měli jsme dost jídla, bylo nám teplo, nebylo tam moc lidí (ti co byli před námi měli vipka, takže jsme byli první bez vipek), Nex se podařilo odkoupit si pro sebe vip... a tak celkově se zdálo, že všechno bude v pořádku. Ale!
Nevím, kdy to přesně bylo, ovšem najednou přišli z klubu, že SuG se zasekli v zácpě a koncert začne nejdříve v devět... přičemž v šest se měli pouštět vipka, v sedm my a koncert byl plánovaný na osm. A kapela tam nebyla... (a to kapela vždy přijíždí předem, aby stihla odzkoušet, najíst se a tak...)
Jak jsme zpracovávali tu informaci, napadla nás i ta nejhorší varianta, že stejně jako prý Gackt ve Francii, zruší SuG koncert, protože se nemohli dostavit, ale skutečným důvodem bude, že se prodalo málo lístků. Pak jsme na ně prostě jen nadávali, že inteligenti večer předtím měli koncert v Londýně a pak jeli tourbusem do Berlína, přičemž vůbec nepočítali se situací s uprchlíky, průchodností hranic atd.
Jen si to představte! Tolik jsme v tom měli úsilí, síly a peněz a oni by prostě nekoncertovali!!! (Slibovala jsem, že zkopu toho Němce z ochranky, pokud se to zruší, protože mne jeho upravená přítomnost a nadřazený pohled vážně rozčilovaly... přičemž tam stál jen proto, že pouštěl nějaké vážně divné - sociálně a duševně slabé dle mého - lidí do klubu na jinou akci, která se měla odehrávat paralelně s naší. Nex - ta se zase naopak stala křesťanem. xD)
Nakonec ovšem při nás stála vyšší moc (asi modlitby Nex pomohly, nebo to bylo přítomností Polek xD)! SuG přijeli, a přestože jsme si počkali venku déle, než jsme chtěli, vše bylo v pořádku. Stihla se vipka a my jsme šli dovnitř, aby koncert mohl skutečně začít kolem deváté hodiny! ;) Sice už mi začínala být zima a padal na nás popel z grilování - který mi připomněl povídky a filmy z koncentráků, kde na ně padá popel ze spalíren na mrtvé -, ale hlavní bylo, že koncert bude, samozřejmě... Nechtěli po nás ani peníze v šatně.
A přišlo další milé překvapení!
Myslela jsem si, že SuG budou mít hrazení, a pak tam bude několik řad vipek, když jsem se rozhodovala jet na koncert, byla jsem s tímhle smířená. Navíc já popravdě SuG vůbec neposlouchám a pokud se dívám občas na Takeru, jak dělá modela, tak je to můj jediný kontakt s nimi. Jména ostatních členů, než je Takeru, jsem se učila den předem - ale zapamatovala jsem si je! Ovšem stejně SuG žánrově nehrají hudbu, kterou bych poslouchala.
Nicméně když jsme vešli do klubu se Seiriel, žádné hrazení nebylo, vipek byla před Masatem, kde stála Nex, jen jedna řada (nakonec Sei dokonce byla úplně u pódia) a tak jsem stála v druhé řadě, všichni přede mnou menší, takže naprosto úžasný výhled na skupinu!

Co vám budu povídat o koncertu samotném? Čím lepší koncert je, tím těžší, je ho popsat! A tenhle byl překvapivě jeden z nejlepších (tento rok jsem byla jen na třech koncertech, ale všechny byly naprosto skvělé!) - víte, co dělá koncert dobrým? Když je hudba dobrá tak, že se dá pařepěnkovat, když se modly dají posahat, a když kapelníci se baví a interagují s publikem. Všechny body splněny do posledního puntíku.
Opravdu mne překvapilo, jak moc se zdála hudba SuG na koncertě dobrá! Jakože poslouchat mi ji moc nejde, ale na koncertě byla tvrdší a více vhodná k pořádnému pařepěnkování, takže i se svou tělesnou indispozicí (díky nemoci) jsem si pořádně zaskákala, zamávala hlavou, rukama a tak celkově jsem si užila pařepěnkování, jaké mi dlouho chybělo! (Jen chvilku to působilo, že mne bude bolet hlava, ale nakonec ani to nepřišlo. Nepozorovala jsem na sobě žádný projev nemoci, nebo pokud ano, tak minimální. Naštěstí!) Dokonce jsem i křičela, přestože jsem si myslela, že to nezvládnu. A tak... hodně z mého kladného pocitu - nebo spíše ještě kladnější nástavbu nad to, jak skutečně koncert byl dobrý - u mne dělá to, že jsem ho zvládla bez problémů, i když několik dní na to jsem si myslela, že si jen stoupnu někam dozadu a budu se na koncert dívat jako "starý" člověk a ne jako pubertální třináctiletá fanynka.
Takže co se týká hudby - rozhodně předčila mé očekávání. Navíc mi přišlo, že velmi dobře zvolili písničky a tempo celého koncertu (nebo už mám prostě kondičku na takové věci xD). Písničky byly rychlé a zábavné, ale mezi nimi docela hodně mluvili, a když ne to, tak zvolili nějakou pomalejší, aby jsme nabrali síly. Vážně SuG musím pochválit - na jejich koncertě se mi (znovu opakuji) dobře pařepěnkovalo! (Ani mne posléze nic nijak výrazně nebolí, i když jsem některé písně odskákala, ruce jsem měla zvednuté a i hlavou jsem mlátila. Horší je stav mých plic.)
A když jsem tedy na začátek pochválila hudbu, kterou neposlouchám, tak nyní se můžu věnovat jednotlivým členům.
Začnu Shinpeiem, protože je to malinký šmoulí bubeník a já se přiznám, že jsem ho trochu záměrně ignorovala, protože on se svou křehkostí a svými 158 cm... no, prostě jsem si říkala, nebudu ho z pozice velkého trola děsit tím, že bych mu ukazovala jakýkoliv druh "náklonosti". Takže i když jsem se na něj občas podívala, zdržovala jsem se "na sebe poutajících projevů", jako jsem třeba měla celý koncert ACE "úzký" vztah s jejich pomocným bubeníkem a vlastně ten koncert si pamatuju jako "já a bubeník", tak tomu jsem se naprosto varovala, protože... jak jsem říkala, nechtěla jsem, aby to bylo "já zlobr a vyděšený malý bubeníček". Shinpei působí jako naprostý chlapeček - ještě jak je to Asiat, tak přestože se o mne traduje, že jsem pederast (xD), na tohle bych musela být pedofil... Ale uznávám, že za bubny vážně odvádí dobrou práci a dělá jejich hudbu velmi energickou a dobrou k pařepěnkování! Při loučení mi posahal ruce a počechral vlasy, takže jsem ho jednoznačně nevyděsila. xD (Bod pro mne!)
Jen malá poznámka - snažila jsem se příliš nesahat kapele na holou kůži, protože jsem je nechtěla nakazit (to bych si dlouho vyčítala), ale je asi pravda, že jsem tam nebyla jediná nachlazená s tím, že je ten koncert v zimě.
Asi další, na koho my vystačí jeden kratší odstavec je Yuji. Byla jsem na druhé straně, než byl on, takže zase tolik pozornosti jsem mu nevěnovala, protože když byl na své straně, moc jsem na něj neviděla. Ale pravda - alespoň mi přišlo, že k nám chodili i ti z druhé strany i s Takeru docela často, jak jsme opravdu pařepěnkovali. Bylo docela vtipné, jak Yuji nemluvil, ani když mu byl dát prostor, ale jinak byl vstřícný... ale huh, vážně si ho moc nepamatuju. Myslím, že jsem mu sáhla na zadek, ale vážně nevím.
Má pozornost se dělila mezi Masata, Takeru a Chiyu - ze všech tří vlastně nebylo možné spustit pohled!
Původně jsem si chtěla jít stoupnout pod Chiyu, protože Chiyu má svou výšku 174 cm, takže je vyšší než já a tedy problémy se zlobrovitostí jsou odstraněny alespoň do jisté míry. Ale skončili jsme pod Masatem. Masato je zvláštní v tom, že na některých fotkách se mi docela i nelíbí, přesto naživo... naživo je půvabný.
Bylo to vtipné, protože Takeru - mezi tím, jak se nám omlouval, že přijeli pozdě, předváděl, jak přišli pěšky, říkal, jak je rád, že je tam s námi - po nás chtěl, abychom řekli o Masatovi, že je "beautiful". A on skutečně je!
(Pro ty, kteří četli Nejen absinthovou nejen vílu, tak nám se Seiriel připomíná Moriho.) Je tmavovlasý, japonský, ale podle mne nejkrásněší na něm bylo, jak se usmíval. Jaký tvar dostaly jeho rty, když se usmíval. A přitažlivý byl i tím, jak zvesela a s trochou žertu se před námi nakrucoval, hrál si s vlasy a dělal podobná gesta - byl taková veselá koketa a tím byl neskutečně sympatický a pravda, že na něj asi nejvíce sedí ono "beautiful", které se prý má používat spíše pro ženy (nebo aspoň nám to vždy jazykáři nutili).
Promluvil na nás německy a říkal, že je myslím Berlíňan. Já jsem rozuměla něco jako "berlina" a říkala jsem si, že tohle slovo se na něj přesně hodí. Taková "berlina"! xD Nevím teď, zda to byla Sei nebo Nex, ale jedna z nich slyšela "balerína". xD
Co víc? Dotkla jsem se decentně jeho kolena a stehna - kupodivu méně, než by se dalo čekat, když byl celou dobu před námi. A několikrát jsme se na sebe podívali.
Ale tohle se mi na SuG opravdu moc líbilo! Skutečně - nebo alespoň mám ten pocit - navazovaly s publikem oční kontakt. Mám strašně ráda, když tohle kapelníci dělají! Když se na vás podívají a usmějí se, když je rozesmějete, když váš pochválí, že dobře pařepěnkujete - to je vlastně to nejlepší z koncertu.    
Když na konci házel trsátka - jedno hodil přímo do dlaně Seiriel a pak druhé zase mně přímo do dlaně. Samozřejmě, že se mi od dlaně odrazilo, ale hned po koncertu jsem se ohlédla a naštěstí jsem ho našla. Takže mám trsátko!
No, když už jsem se začala věnovat tomu dívání se na sebe, tak přejdu k Takeru, přestože jsem si ho chtěla asi nechat na konec. Takeru je velmi pohledný, to všichni víme, že? Ale zároveň je něco mezi radostným dítětem, štěnětem, koketou a rarachem. Nejedno jeho gesto bylo naprosto odrovnávající. Třeba někdy spíše ze začátku koncertu si chtěl sundat koženou bundu, co měl na sobě... a když zjistil, že na to zvukově dav reaguje, tak si s námi koketně hrál, že si ji skoro stáhl za jásotu a pak za neschvalujícího "bučení" zase znovu natáhl. Takhle si s námi dobrou chvíli hrál, ještě k nám otočený zády a jen se dívající občas přes rameno, než si ji teda úplně stáhl. xD Nebo si pamatuju, jak si prohrabával vlasy, jakoby rozpačitě, ale s tím svým šibalským úsměvem, v kterém by mu člověk věřil, že má upírské zuby jako v jednom z jejich klipů, co znám ("pink masquerade" to je, myslím). Ale když ke konci zakopl o kabel a spadl, tak se tam vyválel se smíchem a působil přitom úplně jako štěně, které chce být podrbáno na bříšku. Prostě Takeru...
Působil opravdu velmi pozitivně. Dítě a štěně dohromady, přitom hudebník. Velmi zajímavá bytost podle mne nepodobající se nikomu jinému z j-rocku, koho jsem měla možnost vidět.
A tak - doufám, že jsem si jen něco špatně nevysvětlila nebo jsem neměla halucinace z horečky - mám pocit, že jsme si párkrát pohlédli do očí... a to docela na dlouho... a že mi věnoval dva krásné úsměvy, i když si jako zpěvák musel všimnout, že mi ty jejich písně moc nejdou.
Má dolíčky! Málem jsem zapomněla, že má dolíčky! Možná si všiml mého jednoho dolíčku xD, mám pocit totiž, že na mne udělal posunek, který si vysvětluji jen jako ukázání na dolíček. xD
Hned na začátku jsem Takeru sáhla na stehno a zadek - tak se tam k nám přichomítl. A i teda ruce jsme si podali. (Vážně doufám, že to bude v pořádku a mé bacily se nepřenesly. :/)
(Takeru měl jeden vtipný okamžik s Nex, ale o tom nebudu psát, ať ho kdyžtak dopíše sama.)
Nakonec mi zbyl Chiyu. (Pro ty, co četli "vílu", ten nám připomíná Motochiku.) Chiyu má jazyk, že se skoro olízne až pod bradou. A myslím, že ten jazyk a jeho prohlášení německy: "Miluji... sebe.", když jsme všichni čekali, že řekne, že má rád nás, což řekl až nakonec... společně s tím, že se cítí jako "rockstar" a na konci si byl telefonem vyfotit Nexiin výstřih v korzetu, potom na nás udělal gesto, co dělají šéfkuchaři, když je jídlo dobré (tohle). To všechno jednoduše vystihuje Chiyu. Je naprosto skvělý! A jen mi vadí, že jsem nebyla na jeho straně, i když za námi chodil často... a docela vtipně.
Protože se nám vážně dával. Ale hned ze začátku jsem ho omylem (chtěla jsem se jen dotknout, ale trochu jsem neodhadla vzdálenost) plácla po zadku - prsty jsem měla na takovém místě, že to snad ještě nikdy předtím - a on pak v průběhu koncertu se nejméně jednou vrátil do toho samého místa na pódiu a té samé polohy, co byl plácnut, jako kdyby chtěl ještě jednou. (Ale já jsem byla ostýchavá, protože nikdy si nejsem stoprocent jistá, že se mi to jen nezdálo - pohled na svět je vždy subjektivní, že ano?)
Ještě jsem zapomněla, že nás natáčeli a říkali, že se to možná objeví v jejich klipu - upřímně doufám, že já se neobjevím nikde. Když jsem zdravá vypadám na koncertech hrozně, protože je to můj normální stav (vypadat hrozně) a ještě si zpotím ofinku, ale nemocné to muselo být ještě horší.

Koncert uběhl strašně rychle (a mám pocit, že jsem toho strašně zapomněla) a chtěla bych ho rozhodně prožívat mnohem déle, ale všechno dobré musí někdy skončit... Koupila jsem si tričko s dlouhým rukávem, které jsem původně chtěla a Chiyu v něm oblečený mne utvrdil, že ho musím mít. xD (Teď si v něm připadám, jako kdybych nosila tričko svého přítele... štěstí, že tam není přímé spojení Chiyu a přítel, protože to už bych fakt byla na stará kolena strašná fangirla! xD)
Počkali jsme, než tam udělají několik akrobatických kousků s tourbusem - všechna čest řidiči -, ale nakonec odešli, než odjeli, protože oni nakonec nevypadali, že plánují tak brzo odjet. Část kapely zalezla do tourbusu a ztratila se, Chiyu s Shinpeiem se dooblékli v úložném prostoru pro kufry (xD Shinpei se tam krásně vlezl) a pak odešli asi sehnat něco k jídlu, ale nechtěli jsme být "creepy", tak jsme je nepronásledovali (což nás šlechtí xD).

Udělali jsme si naši více než třičtvrtě hodinovou pouť na hlavní vlakové nádraží v Berlíně, kdy jsme několikrát zakempili na různých místech jako bezdomovci. Abychom se nakonec chvilku prospali v mekáči a pak - už bez Nex, která jela vlakem - zvládli dopravu metrem zpátky k autobusu (linku U55 nechápu). V čekárně jsme hodinu a půl pozorovali jednu rodinku působící uprchlicky... než konečně jsme mohli zalézt do autobusu a v sedm hodin se vydat do Prahy.
Do Hranic jsem dorazila kolem páté... a teď jen čekám, jak to bude dál s mou nemocí, ale jsem ráda za tohle úžasné dobrodružství a koncert! Je to tak, jak se říká, lidé si štěstí za peníze nekoupí proto, že si kupují věci místo zážitků.
A jak já říkám: "Najíst, vyspat se, nadechnout - to můžeš i příští měsíc, ale koncert si užít jen právě teď!" xD

Bezdomovčení v Berlíně cestou na nádraží

detail bezdomovčení xD

SuG tričko