Pekelné zkrocení - 10. část

Přeji příjemnou četbu.

PEKELNÉ ZKROCENÍ

spolupráce se Seiriel

Nejen absinthová nejen víla | seznam | dotazník | předchozí část | další

10.část

Setsuna seděl na zahradě na houpačce a užíval si tu činnost, protože ho v té chvíli těšila a on neměl co jiného na práci. Nohy měl složené v tureckém sedu a oči zavřené, mohlo se částečně i zdát, že medituje. Možná i proto měl úplně prázdnou hlavu a o ničem nepřemýšlel, jen se houpal a odpočíval (přestože žádnou namáhavou činnost předtím nedělal).

“Setsu!” vyrušil ho Satan, který se jako vždy zjevil zdánlivě odnikud a už se k němu hnal. “Něco jsem vymyslel, musím tě teď s sebou někam vzít!” oznámil mu s vážným výrazem.

Bělovlasý si ho prohlédl. “Asi nejsem vhodně oblečen, abych odcházel z domu,” prohodil, protože měl jen lehké domácí šaty, které nosil, když bylo venku příjemně teplo. “A nejsem si jistý, zda by Xanxus byl rád, kdybych někam chodil.”

“Není čas ho volat, všechno už je domluvené,” mávl jen Satan a vzal ho za ruku, aby ho vytáhl na nohy. “Potřebuju tě vzít za svým bratrem,” přiznal potom, “o něčem jsme si povídali, co se tě týká,” znovu se na bělovlasého vážně podíval.

“A… vrátíte mne pak, papá? A vysvětlíte Xanxovi, že jsem v tom nevině? Nechci, aby se na mě zlobil,” zajímal se mladší, i když se tvářil odevzdaně Satanovu přání.

“Všechno mu vysvětlím,” svolil rudovlasý, “a vrátím tě úplně v pořádku, nikdo se na tebe ani křivě nepodívá, slibuju!” usmál se na chlapce. “Vezmeme to portálem přímo do jeho paláce.”

“Tak dobře,” kývl chlapec - nejspíše asi ani neměl možnost nesouhlasit, když si to Satan přál, aby s ním šel za jeho bratrem. A Setsuna byl zvědavý na další démony.

…

“Tohle je Asmondeus,” představil rudovlasý démon svého bratra Setsunovi, a ukázal na muže s fialovými vlasy střiženými na mikádo, i když za tu ani ne moc dlouhou chvíli, se téměř s nikým jiným nesetkali. “Tohle,” otočil se potom na druhého démona, “je Setsuna, říkal jsem ti o něm,” široce se usmál, jak se stále s přítelem svého syna téměř vychloubal.

Asmondeus se pousmál a přešel k mladíkovi blíž. “Je mi potěšením poznat takovou krásu… pozemskou,” řekl mu, poté pokynul ke křeslům. “Posaďte se a nabídněte si,” na malých stolech mezi jednotlivými křesly byly připraveny mísy s ovocem a džbány s nápoji. “Takže… po mně chceš, abych ho prohlédl, zda je to možné?” otočil se znovu na Satana, když si sám sedl.

Setsuna se rozhlížel kolem sebe a připadal si jako Alenka v Říši divů, když se dostal poprvé mimo lidský svět a to ještě na takové zvláštní místo.

“Přesně tak,” potvrdil rudovlasý a sám si hned nalil z jednoho ze džbánů. Už podle vůně nejspíš pil něco alkoholického. “Pro lidské děti jsou takové věci těžké…” povzdechl si. “Ale s tvojí mocí bych se nakonec určitě mohl jednou dočkat krásných Setsunových vnoučat!”

Bělovlasý se na něj ohlédl, jak ho taková slova vyděsila. “Jak to myslíte, papá?” zajímal se tiše. “Rád bych věděl, proč jsem byl na tohle místo doveden,” dodal sice bez rozkazu, ale neústupně. Přece jen nechtěl nikde plodit žádné děti nebo cokoliv horšího by po něm chtěli.

Asmondeus se tomu jen pousmál.

“Nemusí to být hned, máte spoustu času,” mávl nad tím jen Satan a přešel zpět za chlapcem, “ale byla by to přece taková škoda, kdyby zrovna s tebou, takovou nádhernou bytostí, můj syn nikdy nemohl mít děti!” zatvářil se přímo tragicky.

Nejmladší tomu stále příliš nerozuměl. “Pokud Xanxus nemá něco, o čem bych nevěděl, dva muži… spolu… nemůžou mít dítě,” pokusil se ještě zaprotestovat s trochou lidské logiky.

“Proto jste u mě,” usmál se na něj Asmondeus, vstal a uklonil se. “Jsem démonem smilstva,” představil se, “v mé moci je zúrodnit kteroukoliv zemi, nemyslíš si snad, že je pro mne nemožné dát dvěma třebaže lidským mužům společného potomka.” Ohlédl se na Satana, když si znovu sedal. “Můj bratr za mnou přišel… a já tě vlastně chtěl jen vidět, když toho o tobě tolik namluví, že se vyrovnáš mým nejkrásnějším, tak jsem mu řekl, že potřebuji se tě dotknout, abych věděl, zda můžeš se stát matkou.”

Rudovlasý přešel za mladíkem a položil mu ruce na ramena, přičemž se na něj přívětivě zazubil. “Bylo by to skvělé, no nemyslíš!” sám se zdál tím nápadem docela nadšený. “A já bych se tak rád jednou dočkal dědice!”

“Měl bych být matka?” vzhlédl k němu bělovlasý. “Odnosit dítě jako matka? Porodit?!” příliš se mu nedařilo neznít vyděšeně. “Vždyť… tohle byste skutečně chtěl? Vždyť ani s Xanxusem nevíme, zda někdy budeme chtít potomka… a abych já byl matkou,” zhluboka se nadechl, ale nevěděl, co víc k tomu říct. Byla pravda, že po Xanxusovi nikdo nemohl chtít, aby byl matkou - Setsuna se vzhledově a postavením při sexu na to hodil víc.

“Proto říkám, že na to ještě máte čas…” pokusil se ho rudovlasý uklidnit, “ale někdy určitě budete někoho chtít… Někoho, kdo bude…” zarazil se na chvíle, “spíše celý hlavně po tobě!” zazubil se.

Asmondeus si je prohlédl. “Xanxus není špatný syn,” řekl mile, poté sám vstal, aby světlovlasému nalil ze džbánu vody se sirupem podle tajné receptury. “Napij se,” pobídl ho, “nabereš pak zdravější barvu.” Setsuna od něj skleněný pohárek přijal. “Tak můžu si ověřit dotekem, že by vše bylo možné?”

Bělovlasý začínal chápat, jak se nejspíše cítí ženy u gynekologa. Ale kdyby k takovému doktoru měl jít, rozhodně by si nevybral dvojici Asmondeus a Satan.

Dříve, než mu stihl odpovědět, ozvalo se naléhavé zaklepání na dveře salónu, ve kterém se nacházeli, a zpoza nich se ozval hlas jednoho z Asmondeových poddaných, “moc mě mrzí, že vás ruším, pane, ale-” byl přerušen hlasitějším a dost rozzlobeně znějícím hlasem.

“Je tam Setsuna!?” Xanxus zabouchal prudce na dveře, “doufám, že nikoho ani nenapadlo, aby ho nechal s ním cokoliv provádět!” bylo jasné, že myslí svého otce.  

“Pusť Xanxe dál,” pobídl ho Asmondeus a odstoupil od bělovlasého. “Synovče,” oslovil rozlíceného mafiána, když vrazil dovnitř. “I kdybychom chtěli za tvými zády cokoliv provádět… stejně bychom tě zrovna na tohle, co si bratr umanul, potřebovali.” Zazubil se trochu lišácky, hlavně ale pobaveně, jak ho ta slova napadla, “jen ty máš vhodné sperma na tvoření svých dětí.”

Černovlasý mezitím dorázoval ke svému příteli a pevně ho objal. “Setsu!” přitiskl ho k sobě, “tak šíleně jsem se vyděsil… nesl jsem ti oběd, a když jsem tě nenašel v zahradě,” zarazil se, možná jak mu plně došel význam Asmondeových slov, které předtím moc nevnímal - myslel jen na svoji královnu. “Dětí?” podíval se na fialovovlasého trochu nechápavě.

“Právě jsme s Asmondeem chtěli zkoumat, jestli byste mi mohli dát vnoučata,” uvedl to Satan a stále nadšený svým plánem se zazubil, jaký to měl dobrý nápad.

Xanxus se zamračil. “Ty jednoznačně nic zkoumat nebudeš,” reagoval nejprve na slova svého otce, než se znovu otočil i k Asmondeovi, “myslím, že na takové věci máme ještě pořád dost času, i kdybychom se do nich měli někdy chtít pouštět,” zdál se celým nápadem asi stejně nadšený jako bělovlasý. Stáhl si ho ochranitelsky za sebe, jako by mu ho snad měli ukrást a udělat z něj ženu.

Nejmladší byl opravdu rád, že jeho přítel přišel, protože sám by jim nejspíše nezvládl vysvětlit, že skutečně nechce být matkou. Jemně se přitulil k jeho zádům a vzal ho za ruku, jak u něj zároveň chtěl být blízko, ale neomezovat ho v chrabrém chování.

“Dovolil bych si uvést situaci na pravou míru,” prohodil Asmondeus a nevzrušeně se znovu posadil, “co se týká dočasného propůjčení ženskosti, aby mohlo přijít mateřství,” začal a zdálo se, že se schválně snaží znít odborně, “je mnohem lépe zabývat se chlapci než muži, protože čím více je dotyčná osoba mužem, tím je to náročnější a většinou nesnesitelně neestetické.” Poté naklonil hlavu na stranu. “Co se vyšetření týče, potřebuji se dotknout jen na chvíli jeho podbřišku...”

Xanxus si povzdechl, “nevím, jestli by to Setsunovi bylo příjemné,” odpověděl nespokojeně, potom na svého otce vrhl vyčítavý pohled. “Určitě sem byl zatažen proti své vůli,” neodpustil si. Opravdu se celým zmizením svého přítele zdál nazlobený, možná ještě více právě proto, kdo ho odvedl. Navíc si návštěvu nelidského světa schovával pro Setsunu jako překvapení a Satan mu to tak jednoduše pokazil.

“Neudělal bych nic proti jeho vůli!” ohradil se hned rudovlasý.

Asmondeus kývl a znovu se zadíval na Setsunu. “Můžu tedy provést vyšetření - týká se to tvého těla a zatím, dokud nejde přímo o plození dětí, do toho nemá nikdo jiný právo mluvit.” Prohlédl si dva zbylé muže. “Ať se ti dva kozlové hádají - však je to jejich projev lásky - ale ty se rozhodni.”

Bělovlasý zůstal potichu. “Jen dotek?” ujistil se, a když Asmondeus kývl, skousl si ret. Chtěl vycházet s otcem svého přítele, a i když nechtěl být matkou, tak alespoň ve vyšetření se mohl podrobit jeho vůli, aby vypadal, že chce mu vyjít vstříc. “Dobře, ale není to v žádném případě svolení, aby mi bylo propůjčeno ženství na přijití mateřství, to ne, o tom zatím neuvažuji,” řekl a vystoupil zpoza Xanxuse.

Xanxus ho pohladil po zádech a sklonil se k němu, aby ho políbil do vlasů, možná jak ho chtěl podpořit, potom věnoval svému otci další nespokojený pohled.

Rudovlasý si odfrkl a posadil se do křesla, přičemž si složil ruce na hrudi. “Ale jednou byste se tomu oba měli přestat tolik bránit,” zabručel. “Takové byste měli krásné děti určitě...”

Asmondeus přešel za Setsunou a usmál se na něj. “Jsi takový krásný,” zašeptal a pohladil ho po tváři, aby jej uklidnil, připomínal při tom matku. Poté druhou rukou se dotkl jeho podbřišku. Nejmladší cítil teplo pod jeho dlaní. “Nenalezl jsem nic, proč byste nemohli dát Satanovi vnuka nebo vnučku.”

“Chahá!” démon hněvu radostně a možná - i když nejspíš docela bezdůvodně - trochu vítězoslavně mávl rukou ve vzduchu. “To je alespoň dobrý začátek!” zazubil se na bělovlasého.

Xanxus se očividně rozhodl ho ignorovat. Přešel za Setsunou a vzal ho okolo ramen, “půjdeme, pokud už po nás nic nepotřebuješ,” oznámil Asmondeovi.

Démon slasti kývl. “Nejspíše ne,” souhlasil, “pokud jste si nerozmysleli, že přece jen byste spolu dítě chtěli mít,” mrkl na ně ještě.

…

Černovlasý muž přichystal svému příteli oběd a sklonil se k němu, aby ho obdaroval polibkem. “Mrzí mě, že tvá první návštěva nelidského světa byla právě taková…” poznamenal.

“Moc jsem toho neviděl,” prohodil nejprve Setsuna, než si Xanxuse prohlédl. “A ty bys chtěl?” zeptal se pak. “Dítě… se mnou,” upřesnil. Chtěl nejprve slyšet jeho názor, než řekne svůj.

Mafián se za ním posadil a na chvíli se odmlčel. “Teď je na to určitě ještě moc brzy… vůbec nad takovými věcmi přemýšlet…” odpověděl nejprve, protože si tím sám vlastně vůbec nebyl jistý. Představa toho, že by měl vychovávat dítě, ho děsila a viděl na Setsunovi, že má podobný přístup, okořeněný ještě o to, že by snad měl být matkou. “Někdy bych s tebou chtěl něco tak velkého sdílet, ale teď máme ještě čas i na to o dětech vůbec začít přemýšlet…” na druhou stranu se také bál, že by něčím podobným snad mohl Setsunu vystavit nebezpečí a to by nikdy nedovolil.

Bělovlasý pokývl. “Nejsem ten typ… který by toužil mít děti,” přiznal a pokrčil rameny, jak nevěděl, co více k tomu říct. “Navíc...” podotkl potichu, “náš vztah není zrovna místo, kde by mohlo být vychovávané dítě...” Poté si povzdechl. “Asi bych… to pro tebe udělal, kdybys po tom opravdu hodně toužil, ale… že bych sám chtěl - to ne.”

Xaxnus se na něj něžně usmál, “nikdy bych tě do ničeho podobného nenutil,” ujistil ho a sklonil se, aby ho něžně líbl.

Soujirou čekal, až se Kohaku vrátí domů, u trojčat - nyní už jen dvou - v pokoji. Pustila ho dovnitř jejich matka. Přišel o něco dříve, než byli domluvení, ale zdálo se, že nejméně ženě jeho přítomnost v domě nevadila. Posadil se ke stolu, jak nechtěl se příliš zabydlovat, i když tam nebyl poprvé. Chvíli jen seděl, než mu pohled padl na papír zastrčený mezi sešity. Vytáhl ho, protože ho zaujalo, kolik byl červený a povzdechl si - poslední dobou měl pocit, že Kohaku schválně do testů píše opačné odpovědi, aby dopadl vždy co nejhůře.

“Sou,” blonďák se na něj usmál, když dorazil, zarazil se ovšem malinko, když si všiml, co si druhý prohlížel. Byl sám, Sora ještě zůstával venku s Chousokabem. Bylo to zajímavé, jak se mu dařilo s nimi sem tam chodit ven, když to vypadalo, že zrzek sám nedělá celé dny nic jiného než učení. “Ahoj…” prohodil a posadil se na postel.

Hnědovlasý si ho prohlédl. Už chvíli si všímal, že k sobě nejsou tolik vřelí, jako bývali. Poslední dobou se občas chytli, ale to by se dalo přejít, ovšem absence polibku na přivítanou byla zarážející. “Ahoj,” odpověděl mu po chvilce. “Tvá máma mě pustila dovnitř… doufám, že nevadí.” Odložil test zpátky na hromádku sešitů. “Tak… jak ses měl? Dneska jsme se ve škole vůbec neviděli...”

Haku si malinko oddechl, protože další kázání o známkách, o kterém si myslel, že ho čeká, nakonec nepřišlo. “Byl jsem hodně se Sorou,” odpověděl nejprve na poznámku o škole, jak doufal, že tím toto téma uzavře. Poslední dobou to bylo jedno z hlavních témat, o kterých druhý začínal. A možná i proto se s ním ve škole už tolik nevídal, protože tam neustále poslouchal jen o testech, učení a o tom, jak zanedbává basket. “Proč by to mělo vadit?” naklonil hlavu mírně na stranu a natáhl k němu ruce, přičemž se usmál, jak ho zval k sobě.

Soujirou si přesedl za ním a vzal ho za ruku, poté s ní propletl prsty a políbil ho na její hřbet. “Já nevím, poslední dobou je to mezi námi všelijaké,” odpověděl mu s povzdechem. Pak se odmlčel. “Říkal mi známý, co mám v týmu, že tě brzy vyhodí...”

Papouch si tiše povzdechl a silněji stiskl jeho ruku, jako by mu tím mohl předat, co si myslí. “Nechci se o tom bavit,” zakroutil hlavou a natáhl se, aby ho políbil na rty, “pořád se bavíme jen o škole…” postěžoval si.

“Mám tě rád, Haku,” reagoval na to hnědovlasý, “já prostě nechci, abys tak všechno zahodil.” Podíval se mu do očí. “Měl jsi dobré známky a byl hvězda týmu… já chápu, že tě odchod Setsuny vzal, ale musíš se přes to dostat a pracovat na své budoucnosti.”

“Stejně nevím, co chci dělat…” pokrčil druhý rameny, “a na výšku nechci…” jako by už to neprobrali tolikrát… “A v týmu jsem taky byl jen proto, že to chtěl Setsu… a chodil tam za mnou. Je to úplně jedno, jestli jsem hvězda, není tam ani jeden člověk, který by ke mně měl dobrý vztah a chtěl mě tam… nikdo se na mě ani dívat nechodí - raději budu venku s tebou nebo se svými přáteli,” zamračil se. I Soujirou většinou měl svůj vlastní klub nebo se učil, když ještě Papouch hrával pravidelně basket. “Můžeme se, prosím, bavit o něčem jiném?” unavovalo ho to.

Hnědovlasý nesouhlasně a zklamaně zakroutil hlavou. “Prostě mne mrzí, žes všechno zahodil,” pustil jeho ruku a zadíval se na zem před sebe. “Je to věc Setsu, že všechno zahodil, aby mohl být s nějakým pochybným chlapem… ale ty hned nemusíš reagovat tím, že taky všechno zahodíš. Je tvůj starší bratr, ale opravdu nemusíš dělat to, co dělá on.” Nadechl se. “Dobře, basket tě nebaví, nechceš jít na výšku… jen mi řekni, co máš teda v plánu? Sora na výšku půjde, já taky… co budeš za rok dělat ty, až my oba odejdeme? Zůstaneš tu, budeš se živit bůh ví čím, aby tě nemusela živit máma… ale nejprve tak měsíc v kuse budeš brečet, žes nás ztratil?”

Blonďák si ho chvíli beze slova prohlížel. Sám nad tím už tolikrát - a právě kvůli odchodu jeho staršího bratra o to naléhavěji a možná i zoufaleji - přemýšlel, ale jen ta představa samotná ho děsila. Že by se měl rozhodovat, co se sebou bude dělat. Někam cílit - ať by to vypadalo jakkoliv, protože všichni měli své plány, i kdyby se on rozhodl pro cokoliv, nakonec se bude muset se svými bratry a nejspíše i přáteli rozdělit. “Chtěl bych, abychom tu mohli všichni zůstat společně… tak jako to bylo vždycky…” zašeptal a odvrátil se od něj, jako by se cítil zrazeně tím, že mu to druhý tak připomíná.

Soujirou ho pohladil po zádech. “Ale to nejde,” řekl mu na to, i když to bylo tvrdé. Stále se ho snažil donutit, aby se začal chovat dospěleji a alespoň přemýšlel o tom, jakou by chtěl budoucnost. “Nechci na tebe tlačit, ale musím… udělej si konečně plán a nebo přestaň pálit všechny mosty, po kterých bys případně mohl jít, kdyby ses nakonec rozhodl pro vysokou nebo něco jiného.”

Papouch si vytáhl nohy tak, aby se chodidly opřel o okraj postele, a s povzdechem se zadíval na své prsty. “Učím se dost na to, abych procházel a dávám si pozor, aby to tak zůstalo…” odpověděl nejprve. “Když mi všichni odejdete, zůstanu tu s mámou…” zabručel.

Hnědovlasý si ho prohlédl. “A s Motochikou, který to vede ještě hůř než ty, protože je mladší a už na to všechno kašle...” utrousil.

Blonďák si ho prohlédl, “a s Chikou,” zopakoval po něm a potáhl, jak se mu do očí hrnuly slzy. “Poslední dobou se se mnou bavíš jen o škole a o basketu… vyčítáš mi, když chodím ven se svými kamarády…” zakroutil hlavou a odvrátil se od něj znovu, “jako by to, co mezi námi je, záleželo na tom, jakou si najdu práci,” zabručel, “je ti úplně jedno, co chci nebo jak se cítím… když Setsu odjel, oddechl sis,” pevně semkl víčka k sobě.

“Ale ono to docela dost souvisí s tím, co budeš dělat po škole,” hájil se druhý. “Mohl bys jít tam, kam půjdu já… nemuseli bychom se po střední rozejít. Jasně, tyhle plány málokdo dělá v našem věku až tolik dopředu, ale já vím, co chci a chtěl bych počítat i s tebou...” docela ho rozčílilo, že i přesto, jak moc se mu snaží pomoct, Kohaku to úplně ignoruje a ještě z něj dělá toho špatného. “Ale… tobě asi bude úplně jedno, jestli odejdu...” vstal. “Přesně tak mi to přijde. Nejsem tvůj bratr. Nejsem Motochika. Takže můžu jít.”

Druhému se z očí spustily slzy, když se na něj znova podíval. Chytil ho za ruku, i když v první chvíli byl úplně beze slov. “Nechci se s tebou po střední rozejít…” zašeptal. “Nebude mi jedno, jestli odejdeš, ale nemusím přece studovat výšku, abychom byli blízko… a máme přece ještě skoro dva roky…” zdál se najednou ztracený.

Hnědovlasý si ho prohlédl a povzdechl si. “Potřebuju pauzu,” řekl mu pak. “Prostě mi tvůj přístup extrémně vadí… přišlo mi hezké, když jsme se spolu učili, a zdál ses mi celkově šťastnější, když jsi hrával… ale to padlo a jsem to já, kdo se s tím nemůže smířit. Protože mi chybí ten kluk, kterým jsi předtím byl.” Zakroutil hlavou. “Takže jdu… protože mi přijde, že jsme každý jinde a tenhle vztah nemá cenu.”

Světlovlasý po něm hodil polštářem, protože ten byl nejblíž, i když se to úplně minulo účinkem. “Celý první čtvrtrok jsem do basketu ještě chodil… kolikrát si tam za mnou byl… alespoň se podívat?” zamračil se a na okamžik ho přerušil hlasitý vzlyk, “běž si!” rozhlédl se po něčem pořádném, co by po něm ještě mohl hodit, přičemž sám vstal.

Soujirou mu věnoval poslední pohled, než zmizel za dveřmi. Nebyl typ, co by příliš zvládal takové vypjaté okamžiky, kdy byl někdo tolik hysterický.

Papouch se zhluboka napil z lahve, kterou si vzal od svého bělovlasého kamaráda, a chvíli silný alkohol rozdýchával. Volal mu hned potom, co Soujirou odešel, jak se chtěl s ním a Sorou odreagovat, protože brečet v kroužku s nimi bylo stále příjemnější, než brečet sám v pokoji. “Zavolám Setsu…” prohodil, když to začínalo vypadat, že už se trošku uklidnil.

Motochika ho pohladil po koleni a kývl, i když k tomu neměl co říct, protože sám se Setsunou v kontaktu nikdy přímo nebyl a ani přes telefon se spolu nebavili. Neměli si moc co říct, protože raději nechtěl slyšet, jak se Setsuna se svým mafiánem má, a naopak vykládat mu, že se občas pomazlí s Haku nebo vyspí se Sorou také nebylo nejlepší.

Zrzek mu vzal lahev. “Můžeme zavolat přes webku od nás, klidně všichni…” prohodil, když viděl, jak už jeho starší bratr vytahuje telefon, “alespoň to nebude tolik stát…” dodal.

“Tak já mu aspoň zavolám, že mu zavolám, ať je u počítače,” reagoval na to blonďák a docela se zakymácel, jak se snažil pracovat s telefonem a u toho vstávat, když už měl nějaký ten alkohol v sobě.

Motochika vyskočil na nohy a podepřel ho, jak nechtěl, aby spadl a něco si udělal. “Vlez mi na záda, když se vaší mámě nebude líbit, že jsme jako dobytci, tak já se budu vydávat za koně,” prohodil nadneseně, jak zároveň chtěl trochu zlepšit Papouchovu náladu a nějak zamaskovat, že by ho domů raději nesl. Kohaku ani nebyl tolik opilý, ovšem celkově se zdál zesláblý z toho, jak dlouho plakal.

Blonďák rozpřáhl ruce a otočil se na něj, když se trošku stabilizoval, “vezmeš mě do náruče?” popotáhl, “utekl mi princ a… už mě nikdy nikdo brát nebude…”

Sora mu mlčky podal lahev.

Chousokabe se na něj povzbudivě pousmál. “Tak pojď, ale nevím, jak dlouho tě tak unesu!” řekl mu a vzal ho do náručí. “Piráti moc neumí nosit princezny na rukách,” prohodil a políbil ho do vlasů. “To ta dřevěná noha… jsme nestabilní.”

“Aspoň se to pořádně naučíš a budeš už vědět, až si budeš nějakou chtít unést k sobě do sítě!” světlovlasý mávl lahví ve vzduchu, než se znovu zhluboka napil. Vrátil ji svému bratrovi a začal vytáčet číslo druhého z nich.

…

Motochika už před domem nechal Kohaku, aby šel sám, přičemž ho jen kontroloval, aby si nic neudělal. Zvládl ho velkou část cesty nést na rukou, ale nakonec přece jen se stal jeho ořem a vzal ho na záda, protože celou cestu by tak nedali.

Posadil se na postel trojčat a nechal Soru, aby všechno nachystal, přičemž si stáhl Papoucha do klína a hladil ho po vlasech. Opravdu působil zničeně.

Haku se stočil k němu a na okamžik zavřel oči. “Vůbec mu už o mě nešlo…” postěžoval si znova, i když už to nejspíš říkal poněkolikáté, jak mu to přítomnost v pokoji znovu připomněla. Opravdu tam teď nechtěl být sám, i když to byl jeho vlastní milovaný pokoj.

Sora mezitím vše dokončil a zapnul, takže už stačilo jen, aby se připojil i bělovlasý, aby se s ním mohli dát do řeči.

Několik okamžiků to trvalo, než se objevila tvář Setsuny a za chvíli i zprovoznil zvuk. “Veverko,” zazubil se nejstarší na Soru a zamával mu. Seděl u stolu a měl před sebou zákusek, kterým se už chvíli ládoval. “Tak copak? Kde je Pápěnka?”

Zrzek se přesunul tak, aby se posadil vedle zbylých dvou a Setsuna tak viděl na všechny. Pozdravil se s bělovlasým a oplatil mu zamávání, i když pro to, jak na tom byl Papouch, ne až tak nadšeně.

“Tady je…” zabědoval blonďák a sám zamával Setsunovi. “Jsem tak rád, že tě vidím…” poznamenal, “pořád mi někdo utíká…” znovu vzlykl.

Motochika jen mávl, pak si přitáhl Kohaku blíž k sobě a opřel si hlavu o jeho rameno, jak chtěl docílit toho, aby se necítil tak osaměle, že ho všichni opouštějí.

“Máš Méďu, jak vidím, kdopak ti utekl?” zajímal se Setsuna. Vlastně ho docela překvapilo, o kolik se zdál být jejich bělovlasý kamarád teď více mužný, než byl, když Setsuna odjížděl. Zdálo se, že to ještě chtělo rok nebo dva a bude stejně přitažlivý jako Xanxus. “Ten idiot Soujirou?” došlo mu. “Toho není škoda… vůbec. Byl moc upjatý!”

Papouch zakroutil hlavou a z očí se mu znova spustily slzy. “Možná to byl idiot, ale stejně…” objal bělovlasého mladíka a zabořil tvář do látky jeho trička, takže mu skoro nebylo rozumět, když znovu promluvil, “přece jsme si rozuměli, než ho začala zajímat jen škola, škola, škola…”

“Rozešel se s Papem dnes a zrovna tady u nás v pokoji,” uvedl rezavý bratr nejstarší z trojčat do situace.

Motochika Kohaku pevněji objal a začal pravidelně hladit po zádech.

“To je kretén,” ohodnotil to Setsuna. “Ale tak Pápěnko, takové nech plavat. Ono to poznáš, až potkáš někoho, kdo je ti opravdu souzený, tak to bude úplně jiné,” moc nevěděl, jak ho utěšit, protože Kohaku příliš nesouhlasil s jeho vztahem s Xanxem a to ani nevěděl nic o bití a řezání.

“Myslíš?” blonďák se opatrně zadíval na obrazovku a nedůvěřivým pohledem si Setsunu prohlédl. “Třeba ho ani nepotkám…” zabědoval potom. “Zůstanu tu sám, až mi všichni utečete, a budu tu navždycky s mámou,” nafoukl se.

Sora se musel jeho výrazu usmát. Natáhl se a pohladil ho po vlasech, “Vždyť to neznamená, že ti utíkáme, když už s tebou nebudeme bydlet v jednom pokoji…”

“Mne se tak lehko nezbavíš,” prohodil Motochika a políbil ho na čelo. “Sice asi nejsem tvůj princ, ale lepší pirát v hrsti… oh, ne doslova - kotva v ruce je sice dobrá, ale původně to nemělo být nic o sexu.”

Setsuna se tomu zasmál. “Vidíš, mít Méďu v hrsti je lepší, než idiota na střeše...”

I blonďák se jejich vtipu vděčně zasmál.”Doufám, že mi nebudeš chtít nikam odplout!” zadíval se potom na svého kamaráda naléhavě. “Ale nechejme toho, nechci už na to myslet…” povzdechl si. “Jak se máš ty?” otočil se zpět na Setsunu.

Bělovlasý se rozhlédl, poté se naklonil k webce. “Papá - otec Xanxuse - je trochu na hlavu,” svěřil se rozverně, “občas mám pocit, že mu nedochází, že nejsem žena. Sice je milý a všechno, má mne rád a tak… ale vždy ho něco popadne, a protože se vyžívá ve velkých gestech, tak je to pak strašně směšné… jak na svůj věk je úplně dětsky nadšený a tak.” Nevěděl, co z toho, co zažil, jim může říct, aby to neznělo zvláštně, když nevědí o existenci nadpřirozena. “Tak různě mne ukazuje různým lidem, jako kdybych byl to jediné, co se Xanxovi v jeho očích povedlo.”

Nejmladší z bratrů se tomu pousmál, “je to fajn, jestli tě tam mají rádi a máš se dobře,” prohodil. Také ho odchod bělovlasého z trojčat mrzel, ale hlavně chtěl, aby se měl dobře a byl spokojený. A pokud tomu tak bylo, nevadilo mu až tolik, že jim byl ukraden do Itálie.

“Papá?” zopakoval po něm blonďák a pozvedl obočí, “ty mafiánské rodiny... “ prohodil, i když to nevypadalo, že by to myslel zle, spíš tím byl fascinovaný. “Hlavně, aby se ti tam nic nestalo…”

“Vždyť oslovení papá je hezké, kdysi jsem to někde četl a líbilo se mi to. Jen u nás asi se nikdy otec neobjeví, a i kdyby objevil - tak co my s ním, že?” začal to obhajovat Setsuna, potom zakroutil hlavou. “Tak jsem mu nabídl, že mu tak začnu říkat, když je na mne takový hodný… a jemu se to líbilo, tak je papá.” Usmál se. “S Xanxusem mají velmi složitý vztah… ale mne se zdá, že má papá rád. Navíc taky dobře vaří jako Xanxus - tak mne tu oba vykrmují. Jen nevím, jak se budou tvářit, až jim ztloustnu!”

“Jako bys mohl ztloustnout,” mávl nad tím Haku jen rukou, “tadys taky jedl o sto šest a byls jako proutek,” všichni bratř na tom tak byli.

“Kdybychom tloustli, Pápěnka už se neunese,” pokýval hlavou zrzek pobaveně.

“Nebo já Pápěnku neunesu,” zasmál se Motochika, když měl k tomu co říct.

Setsuna se zazubil. “Ale to jste neviděli, jak tu jsem domácí kočka… pořád polehávám, když zrovna nevymýšlím alotrie… a papá s Xanxusem mi nosí všelijaké dobroty. Oba je baví vařit, takže už si občas připadám přejezený, když to všechno jím. A tak mám velkou snídani, občas dva obědy nebo dvě večeře… a když dostanu v posteli chuť na sladké, hned mi Xan přinese kus dortu a mléčný koktejl.”

“Jestli se tam opravdu máš tak jako v pohádce, to je dobře,” usmál se na něj Papouch, potom ovšem trošku svraštil obočí, “ale to tě to tam ani nemůže bavit, jen celé dny polehávat,” poznamenal potom. Jemu by chybělo chodit buřit ven a hlavně k moři.

“Pravda,” pokývl bělovlasý, “trochu jsem už začal zlobit kvůli tomu,” prohodil a trochu mu při tom zajiskřilo v očích. “A tak jsme s Xanem vymysleli, že mi pořídí domácího učitele a tak… nějaké věci se budu učit,” sdělil jim, “já bych mohl dělat kde co - jen samotného mne nic pořádně nenapadá, protože právě… vždycky jsem byl s vámi a dělali jsme takové buřičské a pubertální věci. Ale teď jsem zadaný, takže oblíbená činnost lámat srdce vesničanům a posmívat se jejich děvčatům, to už nejde.” Poté tišeji prohodil: “Xan je majetnický a žárlivý.”

“To tě ani nepouští ven?” reagoval na to hned Papouch, co ho k tomu napadlo. “Jsi tam jako v kleci…” svraštil obočí.

“Je to dobře, jestli se budeš věnovat učení,” pokýval hlavou s úsměvem Sora a vysloužil si tím od blonďatého z trojčat povzdech a vypláznutí jazyka. “A můžeš třeba cvičit, aby ses zabavil… pak se nebudeš muset bát, že ztloustneš.” zazubil se.

Setsuna se odmlčel. “Taky jsem si říkal, že začnu cvičit,” řekl nejmladšímu, pak se podíval na Kohaku. “Je raději, když nechodím ven sám. Někdy vezmu notebook sebou a ukážu vám, jak to tady v domě vypadá, je to tady obrovské… několik dní jsem to procházel a stejně myslím, že jsem všude nebyl. A máme velkou zahradu. Jsme u moře a ještě je tu i bazén a takové antické brouzdaliště, kde si cákávám nohy…” zazubil se. “Ale jinak ven jako mimo pozemky chodím jen s Xanxusem, ono… já stejně neumím jejich jazyk a tak - je to pro mne i bezpečnější zůstávat tady.”

“To určitě!” vložil se do toho Papouch, který už začínal ožívat, jak se chvíli nebavili o Soujirovi. Opravdu potřeboval hlavně přijít na jiné myšlenky. “Ještě, když si tě unesl takový mafián… Někdo by na tebe zaútočil a co potom…” zatvářil se vyděšeně.

Bělovlasý se pousmál. “Nemusíš se o mě bát, Xan by nikdy nenechal nikoho, aby mi ublížil,” řekl pevně, i když on samotný ho několikrát fyzicky ztrestal. “A papá taky ne… a i když bych chtěl jít jakože sám mimo pozemky, stejně bych asi s sebou přinejmenším měl řidiče… a to je taky chlapák a je určitě trénovaný.”

“Je to jak z nějakého románu,” neodpustil si blonďák možná až trochu fascinovaně.

“Vidíš,” Sora se tomu zasmál, “když se tak potřebuješ zabavit, můžeš to sepsat jako román o svém unešení na hrad,” nadhodil, “můžeš tomu vymyslet nějaký bájo dobrý konec,” mrkl na kameru.

Setsuna se zasmál. “Třeba, že se nakonec za mnou nastěhuje máma s bratry… a s Médi s Xanxem se stanou přátelé, aby tu s námi mohl taky být?” zasmál se. Tohle věděl, že se nikdy nestane, protože Motochika by Xanxuse nesnášel za to, jak bývá na Setsunu hrubý, a Xanxus by na něj měl důvod žárlit, protože Setsuna věděl, že kdyby se neobjevil Xanxus, nakonec by skončil právě s Motochikou.

“To je geniální dobrý konec,” pokýval hlavou Kohaku. “Bude tam duha a jednorožci?” povzdechl si potom.

Nejstarší z bratrů se zazubil. “Třeba i to bude… tady je možné všechno!” prohlásil a nemusel ani lhát. Musí se Satana nebo Xanxuse zeptat, jak je to s jednorožci. “Třeba i leprikoni na konci duhy se zlatým pokladem,” zasmál se pak.

“Pak budeme všichni šťastní a bohatí…” Papouch se spokojeně stulil u Motochiky a zavřel na chvíli oči. “Určitě se mi o tom dneska bude zdát!” zasmál se.

Sora se na něj zadíval a usmál se. “Pořídíme si tam zahradu, kde bude spousta zvířat, když už to tak krásně plánujeme,” přidal se do toho.

“Tak… všechno to Xanxovi řeknu, jak to musíme udělat,” pokývl hlavou Setsuna. “Bude u vás dneska spát Méďa? Pápěnka vypadá, že už ho domů nepustí,” usmál se. “Co u tebe, Chiko? Pořád je otec takovej opruz?”

Motochika byl překvapený, že chce mluvit i s ním. “Je… kdybych mohl a nebylo mi líto mámy, že by tam s ním měla zůstat sama, tak bych se od něj odstěhoval,” řekl mu popravdě a povzdechl si. Poté znovu políbil Kohaku na čelo. “Pokud u vás mám spát, Pape, tak bych měl zavolat mámě,” připomenul mu.

Blonďák pokýval hlavou, “povoluju ti volat mámě…” prohodil, i když jinak se nepohnul. Podíval se k oknu. “Šak ještě máš čas, než se po tobě bude shánět, ne?” dodal k tomu ještě, protože večer teprve začínal.

“Já bych se s váma tak stulil v posteli!” protáhl Setsuna. “To mi tak chybí… nejhorší je, když občas Xanxus někde večer je a já jsem zanechán, abych usínal sám…” postěžoval si a zdůraznil, “v tomhle velkém domě v noci sám v posteli!”

“Musí to být hrozné!” oba jeho bratři pokývali vážně hlavou. “Je to hrozné i, když už tě tady nemáme…” dodal Papouch.

“A to máš určitě ještě velikou postel,” poznamenal k tomu Sora, protože tulit se v malé posteli, aby všichni byli hezky u sebe, to bylo nejlepší. Někdy jen scházelo přikrývky, ale to se dalo vždycky vyřešit.

“Obrovskou,” pokýval nejstarší hlavou. “Někdy mi tak vadí, jak je tady všechno prostě příliš velké,” povzdechl si. “Ale zase - když mám Xana v posteli, je to to nejkrásnější místo na světě,” zazubil se spokojeně.

Blonďák se na okamžik trochu nafoukl, “pořád mě trochu mrzí, že i krásnější, než když máš nás v posteli,” prohodil, i když ne úplně vážně. “Těší mě ale, jestli se s někým opravdu máš tak rád…” pokýval hlavou. “Pokud se milujete, tak ti to odpouštím,” sám se na Setsunu zazubil a i když to byl příjemný pohled, nezdálo se to po celém dni nepříjemností úplně ono.

“Milujeme,” usmál se Setsuna, poté mu padl pohled na Motochiku. “Ale pravda, kdybych zůstal s Méďou, tak bych nejspíše měl postel s vámi i s ním, což by pro nás všechny bylo krásné,” prohodil.

“S takovou už bychom ale z postele nikdy nevylezli…” poznamenal k tomu Sora a zasmál se vesele. “Pozor hlavně, aby takové řeči neslyšel tvůj žárlivý přítel,” upozornil.

“A utrápili bychom Chiku!” zaprotestoval Papouch, “nedožil by s námi jara!”

Setsuna se tomu jen usmál, jak si vzpomněl, že pro něj vůbec nebylo příjemné, když zjistil, že Sora s Motochikou spolu spí. Nakonec by možná i na své bratry žárlil. “Neslyší,” pokývl, “nelíbilo by se mu, kdyby slyšel. Nelíbí se mu, že Méďovi říkám Méďa… a Keitu mi těžko odpouštěl,” povzdechl si.

Bělovlasý pirát chtěl původně něco říct, ale jako několikrát to nejstarší z trojčat zamluvilo.