...aneb Duben, ještě tam budem. // o Belfegorovi, j-rock a všerůzném jiném
Zase po čase přicházím s osobním článkem. A jako vždy - všechno nutkání napsat osobní článek mne opustilo, když jsem napsala název (a vás opustila touha to číst, když jste zjistili, že je to osobní článek, že? xD).
 |
| THE GALLO - Belphegor [PV] |
Geniální gif.
Mám školu jen pondělí a pátky, a to ještě tak hloupě, že oba dny musím vstávat v pět, abych tam byla na čas... ale většinou se mi nepodaří jít spát ve správný čas a tak koexistuju s naspanými dvěma/třemi hodinami, přičemž od půlnoci už bývám připravena usnout, jenže něco takového ↑ se děje v mém mozku.
A pak na cestě ze školy v autobuse usínám, když si ke mne přisedne mladík v takové té naducané péřové bundě*. Protože když je vám zima a chce se vám spát, tak taková bunda z jedné strany a topení v autobusu z druhé, přináší větší pohodlí, než postel v pětihvězdičkovém hotelu. ;)
* Babička mi vykládala o poválečné době, kdy sem shazoval Západ letáky proti komunismu... že si sice nepamatuje na nějaké letáky, ale z těch padáků se šily dobré bundy.
Tak - čím začít?
Belfegor je démon, který dle démonologické nauky pomáhá lidem činit objevy. Svádí lidi navrhováním chytrých nápadů, díky kterým mají zbohatnout. Podle některých démonologů 16. století se jeho síla zvyšuje v dubnu. Biskup, náboženský fanatik a lovec čarodějnic Peter Binsfeld věřil, že Belfegor láká lidi na jejich lenost. [wikipedia]Přijde mi to vlastně dost zajímavé, jestli stará moudrost určuje skutečně duben za měsíc, kdy se lenoší, těžko vylézá zpoza kamen... protože - jak říkám každému, koho potkám - sama na jaře nejsem schopná téměř ničeho: vrcholem mé denní snahy bývá vylezení z postele...
Ale asi to bylo horší ty předchozí měsíce. Mám ráda zimu, ale takové střídání počasí a stálá hrozba jara - to není nic pro mne. Opravdu jsem měla období, kdy jsem vylezla z postele, někdy se opravdu těžko donutila k józe a jinak den proflákala. To ze mne můj pán Belfegor měl určitě radost - určitě mi i vnukl spoustu nápadů... :)
Věřím, že vás stejně jako mne vyděsil takový nadpisek. xD
Nedávno jsem se tak zamyslela nad tím, jak vlastně teď jím... a ke svému zděšení jsem zjistila, že až příliš má strava začíná vypadat jako vegetariánská/veganská: kravské mléko jsem nahradila za sojové, maso téměř nejím, ... , a teda to poslední, co mne právě zarazilo bylo, když jsem si pochutnávala na nějaké pomazánce, na které bylo napsané, že je bio a pro vegany. o.O Tohle rozhodně není mé přesvědčení (a že to není cílené, mám nedostatek bílkovin.)
Jsem se bavila s jednou křesťankou a snažila se jí vysvětlit, proč beru jako stejně cenné zvíře a člověka - neúspěšně... a ona mi pak řekla, že bych rovnou mohla být kanibalem.
Takže k mému přesvědčení - nebudu přece kočce vyčítat, že snědla myš. Nehledě na to, zda mám ráda zvířata, narodila jsem se částečně i masožravcem, je to pro mne přirozené a tedy jím jsem. A pak zjistím, že se živím skoro jako vegan... :/
Viděla jsem v posledních měsících nějaké články o tom, jak se chovají krávy a produkuje mléko, jak kuřata a tak... Ale co s tím? Že nebudeme jíst maso a pít mléko, nic nespraví. Spíše je třeba udělat něco proti způsobu chovu a zabíjení**... víte, co si já myslím, že je za problém? Supermarkety a dovoz. Přece jen - kdybychom měli svého známého řezníka, který by se uživil (protože by ho neubíjelo to, že není schopen supermarketům konkurovat), řekl by nám, odkud to maso je a zaručil se za něj, všechno by bylo v pořádku tolik, co může - s myšlenkou, že nebudeme vyčítat kočce, že žere myši. Ale nejezení masa a nepití mléka, co to znamená? Že supermarkety budou zabíjet zvířata "nejlevnějším způsobem", dojit krávy "nejefektivněji", a to co neprodají vyhodí... aby veškerá oběť přišla vniveč. To je podle mne mnohem větší zlo, než to maso jíst.
** Jsem se tak ptala babičky, co se jedlo za komunismu (kvůli povídce) a překvapilo mne, že ve své podstatě ve městech (vesnice byly jiné, protože tam lidé pracovali manuálně) hlavně maso, protože jsme tehdy měli vlastní vepříny a kravíny...
Ale zpátky ke mně - takže jsem se z boje proti špatnému pitnému režimu (už úspěšně vypiju 2,5-3 litry!) přesunula na boj za dostávání do sebe více bílkovin. Ovšem jde mi to špatně - horuji za to, že má člověk právo jíst maso a pít kravské mléko, ale ani jedno moc nedělám. Je to známka punku? xD
Ze své jarní letargie jsem se k nelibosti mého pána Belfegora nějak dostala. Kromě pondělí a pátků cvičím každý den jógu a musím říct, že po té době, co ji cvičím, mám pocit, že už mi celkem jde. Hlavně už na sobě začínám pociťovat, že se přibližuji k tomu, proč vlastně jsem s tím začala, - zazním jako fanatik, ale - chci mít pružné a svalnaté tělo jako kočka. :)
Protože mne začala bolet zase kyčel, začala sem chodit do polí na procházky kolem šesté hodiny, když se stmívá... je to příjemné. Jistým způsobem mne až uklidňuje, když jdu polní cestou a téměř nic nevidím - je to takové život popisující, ale ne tak skutečně těžké, jako kráčení životní cestou je.
A nakonec zkouším pít čaj matcha. Tak uvidíme, co to udělá.
Plány a komunikace
Taky chci trochu vypadat k světu, protože se chystám na DIO do Wroclavy a nejspíše i na animefest.
K Diu - nemáme odvoz (popravě mne to trochu rozčiluje, protože kdykoliv já můžu pomoct svým známým, tak pomůžu, ale když bych potřebovala odvést, tak se nedočkám ničeho), tady se asi nikdo nenajde, ale stejně to zde zmíním. 14. dubna ve čtvrtek!
K animefestu - pokud se tam nakonec vypravím (a že nejspíše chci), bude to poprvé, co tam budu. Docela se těším, i když by to mohlo být stejně tak dobré jako zlé. Ráda bych si něco zacosplayovala, ale stále nevím co... Pokud se tam někdo chystáte (asi do té doby nebudu psát už žádný jiný osobní článek) ráda bych se s vámi setkala.
Celkově - kdybyste kdokoliv měli zájem mi kvůli čemukoliv napsat, využijte můj mail (demon.de.la.flamme@gmail.com) nebo osobní FB (zde); v poslední době se cítím často osamělá a tak budu jen ráda.
Něco hledám, ale nenacházím***. :/
Dada mi mimochodem skutečně v pátek napsal - zeptal se mne, jak se mám, a podělil se se mnou o to, že právě vyrábí rohy, což doplnil i o obrázek. Hezké od něj! ;)
*** Na druhou stranu, našli jsme na ulici strašně hodného kocoura. Nepoznala jsem tak hodnou kočku - jeho pán ho velmi dobře vychoval. Jen se teď o něj nehlásí. :/ A naše kočky si o něm myslí - pro tu jeho zrzavou barvu -, že je to démon, tak ho moc nemají rády.
 |
| někdy po ránu focené zrovna po asi třech hodinách spánku |
Ale jinak jsem pochopila, že mi chybí někteří lidé, bohužel ne to, jací jsou dnes, ale to, jací bývali... a že i když mi chybí, už tu prostě nejsou takoví, jací mi chybí. A bytosti, kterými jsou teď, jsou mi ukradené...
Mám docela problém s těmi změnami časem. Nedávno jsem se dodívala na anime, na které jsem se začala dívat před asi osmi lety... mělo jen 24 dílů, ale prostě jsem měla pocit, že jsem se na něj dívala před nedávnem, jen jsem ho na chvíli odložila... a tak je to celkově s časem. Budím se po letech a nerozumím, kam ten čas, lidé, věci a doba šli... jako upír spící v rakvi.
J-rock
Tohle je přesně to, co mi chybí nejvíce. Je to teď celé jiné, než bývalo; ale zůstala jsem, protože visual-kei je stále ještě to nejvíce mi blízké, ten svět, který se mi líbí a v němž se cítím dobře. Jen v tom světě jsem také osamělá a často smutná, protože vidím, jak se rozpadá... jak ho já pro sebe držím jen silou vůle a hudebníci stejně tak silou vůle pro sebe a pro nás zbylé fanoušky.
Nicméně - v posledních týdnech jsem udělala hezké objevy.
DEZERT s jejich úžasným zpěvákem, který je úžasnou kombinací Maka (ex. Deadman) a Ryutara (Plastic tree); s klipem, ve kterém si malý chlapec nanáší rtěnku a celkově atmosférou, pro jakou mám j-rock ráda.
THE GALLO a úplně úžasný styl, co mají, Jojo kvůli kterému jsem začala sledovat anime s postavou, po které se pojmenoval, a jejich nové album Diavolo.
A tohle je ta hudba, při které cvičím jógu... a která rozhodně není meditační, takže možná pak má jóga má trochu jiný "psychický" vliv. xD
Žádné komentáře:
Okomentovat