Koncert DIO - Distraught Overlord a DIRTRUCKS - 15.4.2016 Wroclaw

... aneb D's Bizarre Adventure
... aneb Wroclaw vaří jako Krakow // viz. zde
... aneb Nevím, co jsem doposud dělala se svým životem, když jsem nikdy předtím nebyla na Diu.

Kde tento report by měl začít? Rozhodně ne na lavičce mezi nádražní budovou a hospodou v konci světa zvaném Lichkov, kde jsme zůstali tři hodiny kvůli tomu, že nás polský řidič při výluce svezl o jednu zastávku dál a neinformoval o tom České dráhy, proto na nás vlak nepočkal...



Ale začneme popořadě. Slavil se Silvestr, když jsme si v lese - protože to bylo jediné místo, kde fungovalo připojení - kupovali "vip" (jen na dřívější vstup - ale já bych chtěla fotečku s Mikaru, Keiem a Ivy, T.T) lístky na Dio... vlastně také na takovém konci světa u vojenského prostoru.

D a Nexus u notebooku u zamrzlého rybníku v lesíku ;)

Dio - Distraught Overlord je skupina, která osobně pro mne hodně znamená, psala jsem to v nejednom reportu (a dříve i ve článcích o j-rocku na starém blogu) - pro zajímavost blogové příspěvky jako Pozor raptoří mimozemšťané přichází! nebo koncerty G.L.A.M.S z 2014 a 2015 -, že když jsem na začátku poslouchání j-rocku viděla fotky z koncertu Dio, kde Mikaruovi sahali fanoušci pod kostým na břicho, říkala jsem si (tehdy absolutně nevinná, co se týká ježdění na koncerty nebo pošahávání model), že přesně tohle bych chtěla a smutnila nad tím, jak nereálné se to zdá/tehdy zdálo. Takže pokud někdo má problém s mým pošaháváním model, tak svůj díl (vedle Kya a mého prvního pražského koncertu Dir en grey) má Mikaru.
A právě tenhle dubnový koncert v roce 2016 byl uspořádán k výročí prvního koncertu Dio v Evropě, z něhož fotky daly směr mému fanouškovskému životu... a přestože Dio už jsou několik let rozpadlí (Mikaru měl mezitím Black Line a teď hlavně pracuje na projektu G.L.A.M.S; ostatní členové buď hrají s ním/jinde nebo úplně zmizeli ze scény) společně s rock n'rollovou skupinou "nějakých" Japonek (Dirtrucks) si dali tourné!
Ani si nedokážete představit, co to pro mne znamenalo, když jsem se o tom dozvěděla!

!!! Některé sny se prostě plní !!!

Stále ještě nevím, zda sepsat ten smutný report z koncertu Satsukiho v Praze, na kterém jsem byla před dvěma týdny... a kam přišlo celkově 13 lidí (staří j-rock veteráni tady v ČR) a dva Němci. Ale po takovém zážitku jsem se neuvěřitelně bála, že se stane něco podobného - že dorazí málo lidí, a přestože my i oni se budeme snažit, bez počtu to jednoduše nebude stačit.

Ale tohle "zvláštní dobrodružství" má spoustu momentů, kdy se něco špatného změnilo rázem v dobré a ještě lepší! ;)

Začalo to tím, že původně jsme měli jet do Polska autem (kdykoliv jsem byla v Polsku, tak jedině autem)... ale řidiče jsme nenašli, tak nakonec po tom, co jsem se několikrát byla vyptávat na nádraží, jsme si koupili lístky na vlak. A k našemu potěšení, protože byly včasné, tak nestály ani 500 Kč, což je cena na cestu do zahraničí za koncertem opravdu krásná! (Tzn. Více peněz na merch kapely!)

Nevlídno ve Wroclawi a nebezpečná post-apo ulice

Před koncertní

Ze své hlouposti se nám odpojil jeden člen výpravy (větší hloupost snad nejde udělat!), takže jsme nakonec zbyli jen já, Nex a Verča. Vyjížděli jsme kolem páté z Olomouce do Ústí nad Orlicí a tam osobákem jeli až do Wroclawy - více jak pět hodin cesty, kdy buď se přesedá nebo se zastavuje v každé stanici.

Do Wroclawy jsme dojeli vcelku v pořádku, překvapilo nás, jak je velká a bylo příhodné, že klub Firlej (předtím jsem tam byla jednou na D) je od hlavního nádraží asi půl hodiny chůze. Takže jsme došli ke klubu ani dvanáct nebylo a světe div se, klub byl otevřený! Takže přestože pršelo a bylo zataženo - což vypadalo na vážně nepříjemné čekání a nás uklidňovala jen myšlenka, že po špatném čekání přichází o to lepší koncert - my seděli v teple a pohodlí v přízemí klubu.

Nějaké Polky už čekaly v patře klubu, ale nechtělo se nám za nimi, tak jsme zůstali dole a vážně jsme neprohloupili.

Ani vlastně nevím, kdy to bylo, tak průběžně jsme chodili kontrolovat s Nex, zda nepřijíždí kapela dozadu, protože jsme si mysleli, že tam je vchod do backstage... ale! Jak jsme se tak vraceli z jedné obchůzky (já jsem zrovna předváděla ze srandy vtipný chodecký styl), zjistili jsme, že dvě auta už přistavili ke klubu. A co čert určitě chtěl, začali i kapelníci všechno nosit - a hlavně oni sami s tím chodit! - přes nás. Francouzský stafák B7klanu nás sice zahnal "do rohu", ale mohli jsme tam sedět a dívat se, jak kolem celá skupina chodí, nosí věcí, jak vypadají v civilu a celkově... to byla ale podívaná pro oči! (A znovu upřímně nečekaná!)

Dovolím si malou vsuvku o tom, jak když se moje babička dozvěděla, že zase jedu do Polska, pronesla něco ve smyslu: "Měla by sis najít nějakou levnější zábavu. Třeba sex." xD Kdyby babička věděla, co mi to tam chodilo před očima. Kde najdu takový materiál k podívání v českých ulicích? xD

Asi jsem hodně asociální, nechodím s přáteli posedět do hospody (levněji pro jednou, opakovaně dosti draze dle mého); já s přáteli jezdím na koncerty, protože kdy poznáte člověka lépe, než v chladné noci v cizím městě na ulici nebo nádraží? Tohle jsou ty nejlepší zážitky!

Tedy jsme tam tak seděli, snažili se krotit naše výlevy - nesmát se, nemračit, nehledět příliš... prostě se chovat normálně, i když - chovejte se normálně, když kolem vás chodí Dio, o kterých už máte dost solidní "základnu" domáckých legend (o tom, jak je Mikaru raptor, že Kei pracuje v masokombinátě a když mu Mikaru zavolal, že znovu budou tourovat, tak ze sebe jak superman serval plášť a pod ním měl visualní oblečení... o ztrátě kraťasů ke kostýmu, které nahradil ustřiženými džínami těsně před odletem... apod.), a i kdybyste neměli vlastní "humor", tak tu jsou oni samotní...

Mikaru jsem viděla dvakrát na G.L.A.M.S a je přesně takový, jakého jsem si ho představovala, k tomu ještě upovídaný - myslíme si, že si prostě v létě jezdí tak popovídat s fanoušky, protože písní moc nemá, ale povyprávěl nám příběhy o sobě a svém nejlepším kamarádovi, o tom, jak se skamarádil se Denkou (v Diu; nyní Syu). A tak je Mikaru nejméně pro mne opravdu někdo, ke komu mám neuvěřitelně kladný vztah, a zároveň - protože jsem ho znala dlouho předtím z Dio - ho zbožňuji jako modlu a svého raptořího démona! Takže mne to, jak nosí bedny, nebo že vůbec chodí okolo, prostě naplňuje dobrým pocitem.

Ale asi nejvtipnější okamžik bylo, když se snažil Ivy něco pomoc druhému francouzskému stafákovi zvednout (nějakou velkou těžkou bednu) a - připomnělo mi to Pravou blondýnku s tím, jak se má vystrkovat zadek, když se sexy dívka narovnává z úklonu - vzal to takovým způsobem, že vystrčil zadek a jeho džíny obtáhly úplně všechno. Nex ujelo "o-oo-o" a tomu se nešlo nesmát, jenže zároveň jsme se smát nechtěli, ať to není pochopeno jako že se smějeme malému Ivymu, že to nemůže unést... úžasně vtipná situace potlačovaného záchvatu smíchu! xD

Už předtím jsme se rozhodli, že se postavíme pod masokombinátníka, tedy Keie... a když jsme ho tak viděli, tak jsme si říkali, že jsme si dobře vybrali, protože on je takový mafiánský. Starý vyhryz mafián, který se tak cool nosí s tím svým světlým hárem a piersingy! Fakt jsme si museli poplácat na ramena, že máme dobrý plán, kde budeme. xD

Bohužel si brzo (ani ne) zanesli všechno, co potřebovali, do klubu, tak jsme se přesunuli taky do patra za Polkami, kde jsme na židlích a v teple dál seděli. A tam bylo nalezeno tohle:

Tady prosím máte Rusalku! (Z téhle mé povídky: Těžkopádní pro lidské) Když si zakryjete prsa a část boků, je to úplně Rusalčí muž.

Kolem páté to začalo být špatné, protože náš strach, že dorazí jen opravdu málo lidí, začal nabývat na síle. Nepomohlo, že se z organizačních důvodů koncert posunul o asi hodinu... ale přišli dokonce dva další Češi, což bylo hezké ;) a nakonec i docela dost Poláků!
Zase nevím přesný čas, ale nakonec po příliš dlouhém čekání nás pustili dovnitř do "sálu". A tam... hrazení!
Vážně jsem se v tu chvíli dost zklamala, protože jsem měla pocit, že už všechno musí být dobré, ale přítomnost hrazení mne vážně vůbec nenapadla! Těšila jsem se, jak si sáhnu na Keiovo stehno pod těmi ustřiženými džínami a zjistím, zda ho má oholené. A těšila jsem se na blízkost Mikaru. A tam najednou kovové hrazení po konce žeber asi metr od pódia! (Které slibovalo jedině tak modřiny v nepříjemné části břicha!)

Nechali jsme nákupy na pokoncertní čas a čekali.

Dirtrucks dělaly předkapelu. Čtyři Japonky zpívající rock n'roll - nemyslela jsem si, že by mne mohly vůbec zaujmout, ale zase jsem si říkala, že asi kdyby jich nebylo, celé tour by se neuskutečnilo, tak že budu "profesionální fanynka" a dám jim to nejlepší, co zvládnu.
A pak jsem si po první písničce uvědomila, že mne ten jejich koncert baví!
Částečně to bylo tím, že jsme si s Nex z nich dělali srandu, že jsou lesby (vypadaly tak a chovaly se tak), ale zpěvačka fakt dobře vystupovala - od zpěvu po to, jak po nás házela očkem! A ostatní to samé! Proč si to tedy neužít?!
Pokud na začátku jsme si my z nich dělali srnadu, že jsou lesby, tak na konci jsme vypadali jak na ně nejvíce nadržené lesby asi právě my (jak jsme mohutně řvali u jejich lesbického fanservisu!), protože jsme si fakt ten jejich výstup užívali.
A nejvíce skvělá byla chvíle, kdy si zpěvačka vylezla na hrazení a sedla si k tatínkovi jedné Polky, aby mu zazpívala, přičemž on měl jemně položené ruce na jejích nohách (a po koncertu se venku spolu fotili).
Zdálo se, že na konci i Dirtucks byly potěšené z toho, jak je hezky Polské publikum přijalo! A já fakt byla příjemně naladěná, že to vůbec nebylo špatné; že jsem si to vážně užila, i když to byl rock n'roll a ženy!

Poté zatáhli pódium černou plachtou a s prohlížením skrz ni se čekalo na to, až se nachystá Dio!

A teď mi povězte, jakým způsobem vám ten koncert zprostředkovat?! No?
Byl to koncert, který měl hrazení a já o něm přece můžu říct, že byl jeden z nejlepších, na jakém jsem byla! Prostě Dio!!! Něco, co jsem potřebovala, a něco, po čem si říkám, že třebaže jsou některé dny hrozné a já tři roky se snažím dostat z pekla, abych nakonec žila v neuspokojujícím a beznadějném, tak právě po tomhle koncertu si říkám, že to mělo smysl. Všechno to těžké má smysl, když jsem mohla vidět po letech Dio a užít si tenhle koncert! Tohle je ten plamen, co znovu vrací jas do mých očí!

Asi je to celé o tom, že kromě Dio vlastně byli jen Velvet Eden, které jsem chtěla vidět naživo takhle dlouho, ale ti se mi přiblížili Dadou a tím, že si mne přidal na FB. Takže po tom, co první koncert Dir en grey byl tak dávno, co MUCC jsem viděla poprvé dávno... a co třeba Gackta bych raději ani neviděla přes to, kolik jsem po tom na začátku poslouchání j-rocku toužila; tak Dio znovu vnesli tohle poprvé do mého života a stejně silně jako dříve zmíněné (a nejen ty) skupiny. Mám teď sice nějaké nové, které toužím vidět, ale Dio jsou ti staří, co byli rozpadlí a už to vůbec nevypadalo...
A třebaže jsem viděla Mikaru (zpěvák) dvakrát a byl tak dokonalý, jaký on je, tak až Dio jsou pro něj přirozené prostředí; jeho i má srdcovka. Kdykoliv hrál písně Dio na Glams, byla jsem jako u vytržení, ale nebylo to ono... teď to ono BYLO!
Stál sice ten metr ode mne, ale jako ultimátní raptoří démon s křídly a čočkami a svým pravým vystupováním. Tím úžasným způsobem, co to umí jen on, přehrával svou roli a bylo na něm vidět, jak strašně ho to baví, jak moc se k tomuhle toužil vrátit. A byl to on, bylo to reálné - prostě je to raptoří démon a nic mne nepřesvědčí o tom, že tohle není jeho pravá podoba. Tohle je on! A takový byl a vždy bude mou modlou a zároveň z toho, jak ho znám z Glams, je tak úžasná bytost, povídá si se smrtelníky, přehrává, aby byl vtipný, zároveň vystihuje zcela vážně démona, kterým je.
A kromě toho, že Mikaru tam byl Mikaru, tak byl celý šťastný z toho, jaké publikum jsme. A já opravdu děkuji Polsku, protože Poláci byli skvělí! Tak živelní, že i Mikaru se divil, jak může ne příliš velký počet lidí zvládnout tak mohutnou odezvu na umění, které nám Dio dávali.
Nebylo to jen o tom, že by se hodně křičelo - i když křičelo se mohutně -, že by se živelně skandovalo, ale ono se i zpívalo. Nechal nás zpívat GOD forsaken a my jsme to zazpívali tak dobře, že na Mikaru bylo vidět, jak je zároveň překvapený, ale neskutečně potěšený! A i u jiných písní dost (ne-li všichni) věděli, aby dav vedli.
Tentokrát se necítím nejistě. Mikaru se na mne díval dost velkou část koncertu a v tom byla výhoda hrazení, že se díval přímo na nás v první řadě. A oceňoval všechno, co jsem tam "předváděla" - pařila jsem víc, než tenkrát na heidy., když jsem šla na 150 % od začátku; teď to mohlo být tak 400%, nepřestala jsem zpívat mimo to, kdy jsem skandovala, nepřestala jsem se hýbat, když se mávalo rukama, dávala jsem to z částečných výskoků, když se skákalo, šla jsem do toho se vší energií, a dokonce jsem se přistihla, jak v jedné chvíli jsem hadbangovala při skákání, což jsem dělala poprvé; někdy jsem se jen fascinovaně dívala a byla tak dojatá, že jsem se jen usmívala. A při tom všem se Mikaru na mne třeba chvíli zůstal dívat, zkontroloval, zda zpívám správně (nebo já měla ten pocit), a když jsem se na něj usmála, usmál se svým šíleným způsobem na oplátku a v očích mu zajiskřilo, jak je rád, že Dio má stále tak moc hluboké fanoušky. (Nevím, jestli si mne pamatuje z Vídně, ale tady si mne opravdu zapamatoval, protože na podpisovce na mne krásně zareagoval s "hej". xD)
Poslední odstavec k Mikaru, co se týká koncertu, on to prostě s publikem neuvěřitelně umí. A přestože už v Black Line ani Glams neměl tak tvrdé písně, Dio písně mu opravdu šly bez problémů - snad ještě lépe! Jsou jakoby stvořené na koncertování (stejně jako Mikaru ;)).
Důvodem, proč jsem si stoupla pod Keie (kytarista) - což není pravda, protože jsem byla mezi Mikaru a Keiem - bylo to, že jsem si říkala, že když budu stát pod Mikaru, tak si nebudu všímat nikoho jiného. Musela jsem se opravdu nutit, stále sem si říkala, když se teď nebudu dívat na Mikaru, tak se na mne podívá a mne unikne ten jeho pohled (šílený, svůdný, prostě Mikaruovský!), což je věčná škoda!
Přesto jsem se několikrát podívala i na Keie, ale ten byl mimo. Sice vypadal skvěle, ale měl nějaké problémy s kytarou na začátku a jinak si jel jen tu svou, jako měl dobrý "přednes", dobré vystupování. Dio jsou docela "staré" visual kei a chovají se podle toho, ale na rozdíl od Mikaru Kei se vůbec na nás nedíval... pokud ano, tak jen málo a já neměla prostor mu ukázat, jak si o něm myslím, že zatraceně skvělý a že j-rock opouštět neměl!
A fakt mi vadí, že jsem si nesáhla na jeho stehna - to je věčná škoda! xD
Poslední, komu jsem věnovala více pozornosti byl Ivy (basák). I když zním v reportech jako fanatická třináctka, ještě se mi nestalo to, že bych se snažila křičet tak moc, že bych z toho zněla jak opravdu hysterická fangirla! Teď ano! Protože - bohajeho! - co toto je?! Taková opička to byla, když to chodilo v přízemí klubu kolem nás, pak si to naneslo make-up, rtěnku a obléklo se to a... něco z Yukiho z Lycaonu, něco z Toshiyi a Shinyi z Diru... něco tak kurevsky asmondeovského, že to prostě chceš! A ty jeho homo-ručičky (krásné dlaně zohlé v zápěstí), štíhlá ramínka, klíční kosti, odstávající korzet, z kterého mu koukala bradavka, když dal ruky nahoru...
Ivy - bohajeho! - na tebe jsem vážně nebyla připravená!
Ostatní členové si moc pozornosti nezískali. Erina jako takový trpaslík a Denka (bubeník), kterého nevím proč, ale nějak moc nemám ráda, i když  je to opravdu dobrý kamarád s Mikaru (a podle toho, co Mikaru o něm říkal na Glams, bych se nedivila, kdyby měli romantický vztah).
No... ale "homoručička" Ivy s Keiem - já jsem si myslela, že když na konci Ivy ke Keiovi přišel a plácl ho po zadku, že je to fanservis, ale pak jsem si uvědomila, že on to nikdo kromě mně neviděl... je normální plácat kytaristu po zadku, když k němu jako basák přijdu? ;) xD
Dostali jsme úžasné encore, před kterým - podle mne - prostě Mikaru v zákulisí řekl svým spoluhráčům: "A protože jsou tak zatraceně dobří jako publikum, tak poslední píseň budeme hrát tu část, kdy oni skandují, asi pětkrát za sebou, protože tohle mne s nimi fakt baví!" xD A tak se i stalo.
Až při encore k nám Mikaru slezl...
Napřed byl nalevo - to jsem žárlila, že se dává druhé straně - pak napravo, že jsem na něj nedosáhla (stala se mi divná věc, že jsem se k němu natáhla a prostě jsem se minula o.O)... a pak šel více za mnou a já jen tak opatrně jsem rukou sjela po jeho zpoceném rameni na zpocená záda a níž na zadek. Vážně jsem tohle neplánovala a vůbec nijak jsem si ho k sobě nepřitahovala, ale on se sám postavil přímo naproti mě. Tak jsem znovu jen zlehka položila i druhou ruku na jeho zadek... a tak jsem stála (vtipné je, že si vůbec nepamatuju hrazení mezi námi xD, ale určitě ani já ani on jsme se na něj netlačili) s oběma rukama na jeho zadku, on byl naproti mě, nos jsem měla skoro v jeho podpaží a on prostě neodcházel. Nedržela jsem ho, že bych ho nechtěla pustit, nijak pevně, spíše jen letmo, ale on držel a bavil se s davem, tak se mi zcela vědomě dával a nechával mi čas, abych si to užila - nebo co jiného to bylo? A já si nakonec řekla, že už je to asi dlouho, tak jsem ruce stáhla a on teprve tehdy odešel si stoupnout na hrazení doprostřed a nabízet se z výšky davu.
Přijde mi to jako fakt zvláštní zážitek, protože on se mi tak bezprostředně dal... jako: "ty se chceš dotknout, tak za ten tvůj fanouškovský výkon si to zasloužíš..." Bylo to prostě strašně hezké!
Kei k nám natáhl ruce nakonec taky. To bylo poprvé, co se na nás podíval. Ale bylo to stylem jako "tak se dotkneme, ale hlavně mě nestáhněte dolů." xD
Bohužel jsem nic nechytila.
Nicméně mi přišlo, že od kovu hrazení a mého potu ulepená ruka, jak setřela ten Mikarův pot - že ho bylo vážně moc xD, ale není se čemu divit v tom oblečku s křídly - ze zad, nějak záhadně oschla a byla najednou jemná, jako kdyby Mikarův pot byl nějaký blahodárný elixír. xD

Asi jsem vážně nepostála - rozmazaná hlava... xD

Asi jsem vážně nepostála - rozmazaná ruka... xD

Po koncertu jsme si šli koupit merch... koupila jsem si všechno - tričko, do kterého jsem se převlekla,

po koncertová fotka

singl, plakát, photoset a tři cheki... kdyby se dalo koupit ještě něco, koupila bych si to také, protože Dio! Měnila jsem si na své poměry hodně peněz, protože jsem chtěla všechno!
Byla i podpisovka. Dirtrucks nám daly photoset zadarmo, Nex se s nimi bavila, že jsme z Česka, tak z toho byly nadšené!
Ivy se nechtěl obejmout, ale takové "homoručičce" se to prostě musí odpustit ;), Kei se objal vcelku rád, ale počmáral mne při tom ruku a nějak jsme se nemohli dohodnout, kdo dá hlavu kam xD (oba asi dosti mimo a taky mám pocit, že on mi koukal na prsa a to jsem neměla výstřih - že by ho překvapilo, že jsem žena? xD); Mikaru na mne udělal to "hej" a objal se velmi Mikaruovsky vřele, od Eriny s Denkou jsem si nechala jen podepsat, žádné objetí jsem nechtěla...


Čekali jsme znovu dole v přízemí klubu, než skoro všichni odešli - vtipná věc, že jak procházela kytaristka,co byla u nás, tak nám zamávala a já byla mimo, že jsem na to nereagovala, až pak najednou jsem procitla a náhle začala mávat xD - a kapela znovu začala nosit věci do auta. Vtipné bylo, že Mikaru úplně marchovsky si před námi odhodil bundu, aby bylo vidět, jak se mu při nošení věcí rýsují svaly... a pak venku si ho, myslím, Kei dobíral, jestli mu není zima (z posunků jsem poznala) a Ivy - tím si nejsem jistá - mu zkoušel břišní svaly. Ehm~ mohli tam ještě postát. Mikaru se před odjezdem s námi vřele rozloučil (některé ještě poobjímal, já škoda stála moc daleko T.T), nasedl a byli pryč...

Na hlavní nádraží ve Wroclawi nás dovedli Polky, jednu z nich jsme už předtím z Vídně z Glams znali. Tak jsme si povídali o tom Dio a bylo to příjemné... než nás opustili a my asi od půlnoci čekali na nádraží. Naštěstí tam byla čekárna, kde se sice mohlo spát, ale jen v sedě.

Napřed nám byla zima, nezvládali jsme se neskládat, dokonce pro ležení jednou na Nex byla i ochranka, ale nakonec se nám s Nex podařilo najít polohu, v které jsme si dali krásných 30 minut spánku, co nám pro tu dobu do půl sedmé stačilo!

Jednou jsme zase mi zavolali ochranku na bezdomovce, co si sedl vedle Nex a ta nám pomohla se ho zbavit. A to jsme měli pod sebou na sedačkách naprosto bezďácky spacák, aby nás nechladily.

Když jsme nespali a nepokoušeli se spát, mluvili jsme o koncertu, o démonech a dělali si srandu z Keie, že určitě nepracuje v masokombinátu (nebo spíše to není jeho pravá práce), ale že pěstuje marijánku a byl prostě zhulený... proto byl tak mimo. A od té chvíle jsme začali předvádět jeho mimo stavy vlastně i proto, jak sami jsme byli unavení a střídavě mimo. xD

Celou dobu ve Wroclawi jsme hodně jedli - měli jsme sedviče, slaný štrůdl, cookies, čokoládu, čoko-piškoty a ještě jsme si dokoupili nějaké jídlo na nádraží v noci, abychom doplnili energii a taky se zabavili... normálně takové hody v koncertovém dni nepořádáme. Tak jsme nějak dočkali odjezdu osobáku o půl sedmé do Ústí do Orlice...

... ale pro tu polskou výluku a zmateného řidiče, nám to v Lichkově ujelo. Tak jsme tři hodiny čekali v místě, kde není nic, asi hodinu se pokoušeli stopovat - nikdo nezastavil! - pak jsme počkali, až otevřou hospodu (a cestovali tak do devadesátých let, kdy se pouštělo doremi v typických hospodách xD) a pojedli tam.

Pak už cesta ubíhala rychle... a vlastně to čekání nebylo tak hrozné. Já vám nevím, ale šest a půl hodiny čekání přes noc na Wroclawském nádraží ani tři zbytečné hodiny čekání v Lichkově mne nějak vůbec nemrzí a uteklo to rychle, protože koncert byl tolik dokonalý!

Jediná škoda je, že nám to nevychází, abychom jeli ještě v neděli do Mnichova. T.T

Ale i tak - přesně takový koncert a s takovými skvělými lidmi, ať už s Nex a Verčou, nebo s polským publikem, které pařepěnkuje fakt skvěle, jsem potřebovala. Děkuji! Opravdu děkuji!

Tady, co jsem si koupila - podpisy od všech, jen nejdou takhle vidět - a těším se, až si to vylepím na svou fialovou zeď (jen ji musím teprve vymalovat xD)... měla jsem si koupít více foteček, lovit, dokud nebudu mít Keie!

Otrávená z toho, jak už ani webka mi pořádně nefunguje, takže už opravdu nemám čím fotit.
 A taky pokoncertně dosti ztrhaná...

Dio, viz. zde

Dirtrucks, viz. zde