Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Protože mne blog.cz donutil k činu, tak teď probíhá velké rozmýšlení se, jestli se tady nakonec zveřejní povídky z archivního blogu. A tedy se původní oprašování rychlostí blížící se k nule buď zrychlí a nebo úplně zastaví.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.


Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)



-

úterý 28. května 2013

Koncert LM.C 2012 - Budapešť

květen 2012

aneb Na tenhle koncert jsem opravdu dlouho nevěděla, zda vůbec pojedu.

Přiznám se na začátku, že LM.C příliš neposlouchám, i když je znám dlouho - jejich hudba není můj styl a ani po koncertu asi nebude. Ovšem říkala jsem si: "Proč ne?" Stejně tak asi skončím na Miyavim. Člověk chce vidět a zapařit, navíc já jsem se potřebovala zbavit "stresu" z maturity. Před x měsíci mi bylo řečeno, že LM.C budou, pak když x týdnů jsem se rozhodla jet, zjistila jsem, že mi začínají maturity, když už jsem věděla, že maturuji hned ve středu a LM.C jsou až ve čtvrtek, bylo mi řečeno, že lístky už nejsou... nakonec to vypadalo tak, že jsme posílali peníze týden před tím peníze Agátě, aby nám koupila lístky na Slovensku a bylo to nárazové rozhodnutí ve svatém týdnu při učení se fyziky.
Nakonec se ovšem nám podařilo sehnat lístky a tedy i zajistit cestu, i když se mi opravdu nechtělo řešit něco před maturitou. Student agency je dobrá firma, je to jednoduché s ním. A popravdě po středeční maturitě jsem si řekla, že se mi nechce chystat, takže jsem se chystala až v pět ráno dalšího dne, kdy jsem 6:20 vyjížděla.
Naštěstí to bylo s více jak hodinovým předstihem, protože do Brna měly dráhy výluku a při cestě z Kojetína do Brna se vytvořila taková kolona - kvůli bouračce - že jsme 18 km jeli asi hodinu. Takže jsem byli se Sei rádi, že jsme dojeli v 9:20, když nám měl 9:30 odjíždět student. Říkala jsem si, že mi prostě LM.C není přáno.
Do Budapešti to bylo již v pořádku, jen s mírným zpožděním. Naštěstí před klubem 202 nebylo tolik lidí a chytli jsme dobrá místa, i když ty jsem pak ztratili kvůli nějakému vchodovému nedorozumění. Nicméně... i tak jsme začínali jemně napravo, asi uprostřed toho zástupu.
Opravdu jsem se nechtěla hnát dopředu, protože jsem věděla, že jsou tam lidé, kteří poslouchají LM.C mnohem víc a mají k nim vztah, ale nakonec jsem se stejně ocitla úplně před Mayou v 4./3. řadě. Nedrala jsem se dopředu, jen jsem si to užívala a svým podvědomým způsobem se dostala takový kus dopředu.
Byla jsem ráda, že jsem tak pomohla i Agátě, která má LM.C opravdu ráda.
Ovšem je pravda, že vepředu byly malé a mladé holky a ty prostě asi moc neznají, jaké jsou koncerty. :/
Nejprve začnu jedinou chybou, kterou to mělo. A to tou, že to bylo špatně ozvučené. Bohužel. Aijiho kytara byla příliš silná, Mayův mikrofón slabý. Zpěvákovi nešlo často rozumět.
Ovšem jinak byl koncert úžasný. Jako všechny. Kamarádka mi říkala, abych si ho užila jako oslavu úspěšné maturity, tak ano - já jsem si šla hlavně zapařit. Pořádně se vyřádit. A vcelku jsem sama sebe překvapila, jak prostě jsem to celá odskákala a že jen málokdy byla chvíle, kdy bych alespoň nepérovala v kolenou. Většinou jsem si uvolňovala páteř rošťáckými poskoky a ano, užila jsem si. Vyřádila jsem se.
Protože k LM.C nemám příliš vztah a členů je tam málo, tak report nebude dlouhý, protože toho příliš na popisování zrovna já nemám. Pravda, užila jsem si to, ale to spíše "tělesně", než-li psychicky. xD
Nicméně Maya byl opravdu nádherný.
Má úžasnou růžovou barvu a vodové oči. Je hubený, i když to skrýval pod "kombinézou"... Přišel a já se nemohla zbavit pocitu, že mi někoho připomíná. Nejen tím, jak vypadal, ale tím, jak se choval. Bylo to opravdu krásné... Je energický, rošťácký a koketa. Ve chvíli, kdy se k nám otočil zády a začal kroutit zadkem jsem se musela smát.
Byl by hřích, kdybych si pro něj nevyřvala hlasivky a neprojevovala mu svůj obdiv, i když je neposlouchám, protože je showman a na pódium určitě patří. Je okouzlující.
Ještě když jsem byla asi někde ve středu směr Maya, tak na mne ukázal prstem a jakoby mne odstřelil. Jak jsem se přibližovala, několikrát jsme se potkali pohledy, snažila jsem se zpívat nebo alespoň řvát, aby viděl, že si to užívám a nebyla jsem za ignoranta co nezná jediný text. Ovšem myslím, že jsem patřila stále k těm, co si to opravdu užívali a dávali nejvíce najevo, jak jsou LM.C dobří. První řady VIP byly vcelku mrtvé, podle mne.
Vylil na mne spoustu vody a lil to už od začátku, dokonce prskal. Někdy ke konci si nabral do pusy něco žlutého, slazeného. A já už se viděla celá ulepená, ale on tak jen provokoval a jednoho z kytaristů to pobavilo, když viděl jeho ďábelský plán zmáčet nás džusem. xD
S Mayou ovšem nejlepší byl zážitek, kdy začalo Oh my Juliet a on říkal, že pro nás bude mít jednu otázku, ptal se, kde je jeho Juliet. Všechny dívky se hlásily, že jsou to ony. Jen já, která jsem měla svou Julii u sebe, jsem ukazovala na ni a ona sama dost výrazně na sebe upozorňovala. Takže si nás Maya všiml, nejprve se podíval na mně, že jsem jediná, kdo ukazuje někoho jiného, pak na ni... bylo to vtipné. xD
Někdy v průběhu koncertu se skandovalo něco, čemu jsem nerozuměla vůbec a já trochu troll jsem skandovala: sa-dis-mus. Protože králíček i ty jiné masky mi připadaly jako ze sado-maso. Nemohlo mě být slyšet, jen v okolí a tomu se i Maďarky zasmály.
Ono se skutečně těžko popisuje, protože většinu času jsem trsala a Maya také trsal, musela bych popisovat každý pohyb a to asi nejde. Jen... měl nádherné žíly na rukách. A zajímalo by mne, co měl pod "kombinézou". xD
Nepřišel mi moc zpocený, možná ani my bychom nebyli úplně mokří, kdyby na nás nelil tolik vody. Ale zase je to dobře, protože tam nebylo hrazení a nepodával nikdo vodu.
Jsem ráda, že jsem se mu dostala tak blízko, metr mě od něj dělil. Je opravdu sympatický a tolik energetický, že je radost sledoval každou nepatrnou změnu jeho mimiky. Mayo, všechna čest - byl to opravdu zážitek.
Po celý koncert jsem tedy byla před Mayou a moc jsem na Aijiho neviděla, jen když se vyměnili nebo k němu přišel. Aiji byl také úžasný. Sice jsem si ho nevychutnala tolik jako Mayu, ale ano... ano!
Jednou když tam byl, viděl moje srdíčko. A vyměnil si se mnou pohled.
Když se pak někdy v průběhu potom vrátil, tak se na mne zadíval a začal mrkat. Já jsem nechápala, tak jsem pokrčila rameny, že nevím, co chce. A on zamrkal. Oplatila jsem mu zamrkání a on jakože přesně tohle. A byl rád, že jsem nakonec pochopila.
Přišlo mi to vtipné. Tolik vtipné!
Mrzí mne, že jsem si ani na jednoho z nich nesáhla, protože se natahovali převážně na začátku, když jsem ještě byla daleko. A možná jsem tehdy ještě byla alespoň trochu sympatická, když jsem neměla vlasy mokré potem a vodou. Ale rozumím, nevím, jak moc by se mi chtělo sahat na ty, kteří byli už zpocení.
K ostatnímu doprovodu nevím, kolik toho můžu nebo mám říct. Bubeník byl takový drobný světlovlásek, který byl opravdu rozkošný. Někoho mi připomínal a mám za to, že pornoherce. A nejvíce to zabil, když si nás fotili a všichni měli foťáky nebo černé mobili, a on jediný - myslím - s leopardím vzorem.
Co mi přišlo úžasné bylo, že Maya komunikoval a že se ptal, jaké chceme slyšet písně v encore. Bylo to opravdu milé.
A celkově... kdyby mi seděla jejich hudba, tak pro vystupování a energii Mayi a Aijiho bych určitě je začala poslouchat. Takhle znám jen několik písniček, ale koncert jsem si užila opravdu moc.
Čekali jsme na ně, než odjedou. Byla už zima a bylo to vcelku pozdě. Ani Pražáci nezůstali. Jen několik Maďarů a my tři, co jsme tam jeli společně. Heh, kdybyste viděli tu robotickou chůzi a pohyby, s kterými jsme vstala z obrubníku a začala jim mávat, smáli byste se. Rozhodně. Postupem už to dostávalo lidského tvaru, ale nejprve to vypadalo jako něco mezi robotem a zombíkem. Mávali nazpátek, bylo to vidět přes stíny.
Po rozloučení jsme si dali celou noc vzhůru. Nejprve jsme šli kus cesty k benzínce, kde jsme ode dvou do šesti popíjeli v takové "kavárničce" kávu a čaj a povídali si - opravdu mám ráda tyhle pokoncertní rozhovory plné dojmů nejen z koncertu. V šest jsme urazili zbytek z těch deseti kilometrů směr Neplieget a těšili se na Daniela, který nám cestou tam - jako dobrý známý, obsluhuje při cestě do Budapešti a já jsem s ním jela už opravdu hodněkrát - popřál hezký koncert a celkově s ním v busu byla sranda, ale bohužel - byl tam někdo jiný. :(
Cesta domů byla znovu náhradní dopravou hodinu, pak vlakem půl a Sei málem nestihla autobus domů. Takže to zpožděné cestování se nás drželo.
Ovšem... jsem opravdu ráda, že jsem tam byla! Odnesla jsem si mikinu, na které je vzadu napsané slovo "pop"... hrozné, co si o mně lidé pomyslí. xD Já a pop... hehe. Ale je příjemná a díky ní mi bylo teplo v noci. ;)

Žádné komentáře:

Okomentovat