BORN a Lycaon - 7. 9. 2014 Mnichov

aneb "Když prší, tak je pak koncert dobrý."

Ani si vlastně nepamatuji, kdy se začaly prodávat premium lístky na BORN a Lycaon. Jen vím, že jsem měla dát vědět Nex, jestli pojedu, aby mi to koupila a já na to zapomněla... ale nakonec jsem si stihla koupit lístek sama, třebaže to bylo "premium" a ne VIPko, předražené, s poštovným, ovšem investice, abych se dostala dopředu a pošahala, což ze mne nedělá nic méně nebo více než perverzního buržoáze, se vyplatila.

Hle, zde my, nemrtvá perverzní buržoázie xD

Tento obrázek jsem si dávala někdy na konci týdne na FB, protože to přesně vystihuje status, který jsem si uvědomila, když jsem v úterý začala poprvé naposlouchávat kapely, na které jsem v neděli měla jít na koncert. Nicméně jsem zjistila, že jsou fakt dobré!

Dlouho jsme se nemohli s Nex rozhodnout, jak pojedeme, ale nakonec jsem vybrali asi to nejlepší, co jsme mohli. Vyjížděla jsem z Hranic v 17.19 do Prahy, v Olomouci se připojila Nex, v Praze jsme byli dříve, sešli jsme se s kamarády Nex v mekáči na Florenci - byla to taková exkurze (pro Nex) do života po vystudování japanistiky xD - a nakonec se Scope, která s námi vyjížděla studentem v 23.00. Do Mnichova jsme dorazili v 4.30, trochu jsem pospala (narozdíl od mých společnic), nejméně dvě hodiny, ale mne když jdu na nějakou akci ty dvě tři hodinky spánku úplně stačí. Dlouze jsme byli na místě, kde jsme vysedli - je tam taková budova, kde jsou záchody zadarmo a dá se tam sednou - nikam se nám nechtělo a Nex dodělávala plachty (my věrní, co nosíme plachty s Českou a Slovenskou vlajkou, aby se vědělo, že tady není j-rock mrtvý), i když jsme nakonec zjistili, že by neuškodilo jít rovnou před klub, protože bychom byli více vepředu. Ony premium lístky (kde něco "na vrh" k nim bylo, že jsme šli dovnitř o půl hodinu dříve a dostali dva náramky) byli početné, a proto asi v jedenáct hodin, co jsme dorazili ke klubu, tam už čekali lidé, aby se dostali k pódiu. Někteří dokonce tam spali od dvou v noci, pokud jsem dobře pochopila.
Ale abych ještě nezapomněla, tak ve vlaku jsme se s Nex (poté, co jsme zjistili, že vlastně bude neděle a tím pádem v Německu všechno zavřené, takže žádná návštěva NeoTokya se nebude konat) přemýšleli o počasí. A já zkonstatovala, že hrozná zima nebude, menší se přežije, hlavně, že zase nebude sněžit (protože má poslední návštěva Mnichova vypadala tak, že jsme 12 hodin stáli ve sněhu před tím samým klubem), a když bude horko, tak se svleču, snad nedostanu úpal. A zjistila jsem, že mne vůbec nenapadlo, že bude pršet. Osudová chyba!

Čekání vypadalo podobně jako vždy. Stáli jsme, seděli. Nex spala u dveří do klubu, ale jsem hodná a její fotku sem dávat nebudu (možná na FB). Nejprve přijela jedna Češka, co ji přímo neznám, ale neznala se k nám (osobně je pravda, že my také moc pražský fandom nemusíme... a oni nás celkově také ne, přijde mi to smutné, ale co s tím?). Zbytek skupiny z Česka jsem ani nevěděla, kdy přijel.
Nicméně! Poprvé za život jsem použila toitoi, doufám, že již nikdy více nebudu muset!!!
Viděli jsme kapelu přicházet. Nejprve přijel tourbus, bavili jsme se ve vlaku s Nex, že moc kapel, co jsme viděli, hlavně v poslední době, si autobus nemůže dovolit. Tak i ten tourbus jsme měli. Přijel, zaparkoval. Kapela asi ještě chvíli pospávala, než prošla zahalena. Předtím jen tam několikrát prošel zpěvák Lykaonu Yuuki (a zde se omlouvám, když se spletu ve jménech) a nepotvrdilo se nám, že by měl mít teď znovu černé vlasy, ale měl je krásně růžové, jak jsme chtěli.
Nicméně j-rockerů bylo více, než mělo - celých malých a drobných deset kusů, místo devíti.
K dalším ne příliš příjemným zážitkům patří to, že asi do pěti hodin bylo sluníčka, až jsem se bála, že budu mít úpal. Pak se to zlomilo, přišel liják, v němž jsem promokla až na kost - což myslím téměř doslova: kalhoty z tuhé látky se daly ždímat, do glád mi nateklo tak, že jsem měla mokré teplé ponožky v nich, a nahoře jsem měla jen plavky a tilečko, tudíž to mi tolik nevadilo, jen kdyby ty kalhotky zůstaly suché.
Tísnili jsme se pod deštníky a mokli nejméně hodinu, než nás nakonec o něco dříve - nás premium - pustili dovnitř. Vtipné bylo, když téměř přestalo pršet a já už neměla deštník a začala jsem schnout, tak jak jsem věčně horká a sálá ze mne teplo, začalo se mi z oblečení viditelně kouřit, jak se odpařovala voda! (Připadala jsem si jako Xanxus, který je v jedné naší povídce se Sei Satanův syn, tudíž ovládá oheň. xD) Dvě eura chtěli u vstupu, dali nám ony náramky a tiskátko na ruku, které se mi na mé podmáčené ruce neudrželo ani deset minut. Měla jsem ruky mokré jak vodník ještě nejméně hodinu.

Zabrala jsem si místo napravo od zpěváka za dcerkou "j-rock maminky", která je bohužel suchá a mdlá, ale že je malá, tak to nebyl takový problém. Vedle mne stálo takové robustnější děvče (nebudu se se svou tělesnou schránkou vyjadřovat o tloušce některých dívek až žen, co tam byly, nicméně jsem si chvílemi přišla drobná) s chlapcem, kteří byli prostě pařiči. Už před koncertem ukazovali, jak budou řádit a mlátit hlavou a tak... a já jsem byla ráda, že kolem mně nebudou - jako tomu bývá ve Vídni - všichni mrtví. Asi to uvedu již tady u toho, když řeším, kdo byl kolem mne, stála za mnou zrzka, s níž jsme si v jednom okamžiku dali solidní hlavičku - já týlem, ona čelem - a pak jsme se navzájem ptali, zda jsme v pořádku a omlouvali se. Zase nemůžu říct, že by dav na mé straně byl tak mrtvý nebo hrozný, jako my bylo vyprávěno, že byl jinde.

BORN a Lycaon

První začali BORN, myslím písní The Stalin 666. Skvělý začátek, protože první, co zpěvák Ryoga udělal bylo, že skočil do publika, a pak to nejméně dvakrát ještě zopakoval. Dokonce takovým stylem, že prostě v jednu chvíli se dotýkal nohou nějakého osvětlení. Ale třeba i stál na publiku. Bylo to prostě dosti drsné, až takové kousky jsem snad ještě neviděla.
Protože BORN jsou hodně drsní, tak to byla pařba. Skákání, mlácení hlavou a řvaní - úžasný koncert.
Pořád jsem nemohla přijít, koho mi Ryoga připomíná, nejspíše trochu Mikaru, ale byl ještě více akrobatický a divoký. Ale to celá skupina. Stála jsem pod kytaristou K (což mne trochu mrzelo, než nastoupili Lycaon, protože jsem tak si nemohla podržet Ryogu nad hlavou xD) a ten také řádil.
Jak jsem nebyla přímo u pódia, tak jsem si málem nesáhla (abych dostála perverzi, když buržoázně drahé byly premium lístky). Také z důvodu, že jsem nevěděla, zda chtějí, ale zase mi přišlo, že když mají píseň, v které se zpívá "suck my dick or death" a první, co zpěvák udělal bylo, že skočil do publika, nebude jim to vadit.
Tak jsem zkusila sáhnout na K, který začal být v té chvíli o něco divočejší - což jsem se nemohla rozhodnout, zda to byl protest nebo se mu to líbilo -, nicméně pak přišel ještě a také nám tam tak poloskočil do publika. Bývala bych ho poslala více dozadu, ale ta slečna přede mnou nespolupracovala. Mé sahání ovšem začalo po chvíli té divoké jízdy, a pak ještě více na Lycaon vypadat tak, že jsem je vždycky do rytmu trochu stiskla. xD  Ta holka, co byla "pařička", mu sáhla na břicho a u toho se zašklebil, tudíž to se mu asi nelíbilo. Já možná jednou nebo dvakrát sáhla na jeho stehno, což podle mého nijak nebral ve zlém. Snad tedy (vždy se toho trošku bojím, ale snad ne).
Nicméně aspoň ten K nám tam na kraj skočil, ale trsátka házel daleko, tak dva metry ještě za mně.
A necítím se zahanbeně, že bych nebývala na BORN pořádně pařila, protože to se snad ani nedalo s tou holkou a klukem po levici. Dokonce v jeden okamžik se nám tam začala hýbat tak o metr celá řada ze strany na stranu při zběsilém skákání a mlácení hlavou. Byla to sranda. Narozdíl od toho, jak hrozní mi přišli Crossfaith, tohle bylo skvělé!
Musela jsem se opírat jednou rukou mezi děvčaty přede mnou o reprák, protože často to bylo těžké ustát. Ale zopakovala bych si to, protože jsem se alespoň pořádně vyřádila a to jednou (lépe vícekrát) za čas opravdu potřebuji.
Druhý kytarista Ray (snad) mi připomínal jednoho herce z tumblingu, nebyl vůbec kontaktní, ale zase docela pohledný.
Zatímco u Ryogy si věřím, že kdybych bývala byla pod ním (nebo alespoň v první řadě), tak bych se dotkla i tam, kde bych nechtěla. Protože - a to jsme řešili s Nex - si nemyslíme, že by to bylo tím, že bychom se kapele líbili, ale prostě pokud je někdo u pódia, kde paří na 150% a zná (nebo vypadá, že zná) texty, vyzařuje z něj nadšení a nebojí se dotknout (přičemž skutečně si myslím, že vím, kdy to je nepříjemné j-rockerovi a jen při podezření, že by mohlo, toho nechám, viz. K), tak kapelníci se mu vždycky dají nebo si ho alespoň začnou všímat. A dle mého je to tak správně - ukázat kapele, jak je skvělá a že jsou "bohové a modly" -, proto mi vadí, když do první řady chodí lidé, aby mrtvě stáli.
Nicméně kromě Ryogy, u koho skutečně nepřijdu, koho mi připomínal, ale patřil do rodu raptorů, to určitě a byl sílený, plný až násilné energie a skvělý, na mne zanechal dojem bubeník Tomo. Působil na mne takovým dojmem muže a starého j-rockera. A ten při loučení šel k publiku a opravdu pevně tiskl ruce fanouškům, což bylo skvělé. Většinou se bubeníci straní.
A pak tam byl ještě pátý člen, který byl hezký a měl fialové vlasy, ale to vůbec nevím, co byl zač. Kdyby někdo doplnil, byla bych ráda.
Těšila jsem se nejvíce na píseň Radical Hysteria, v níž právě je "suck my dick or death" a zahráli ji. Dávali nějaký mírný fanservis celou dobu - nebo spíše vypadali, že ojedou všechno, protože je to prostě drsné a divoké tohle dělat. xD Nicméně u Radical Hysterii se stoupl Ryoga dozadu na podium pro bubny a K předváděl, že mu opravdu kouří.
Bože! Vždyť ti BORN byli fakt skvělí!!!
A plivali vodu do publika! Vím, že zním asi jako strašný úchyl, ale prostě tohle dělal Kyo na Diru v Praze a to byl můj první koncert vůbec, takže mám nějak nastavené laťky. A plivání vody je opravdu u mne plus u kapely. Je mi jedno, jestli chytím nějakou psinku, prostě plivání vody a pot vedou!
Přemýšlím o tom, zda jsem něco důležitého nevynechala. Na encore se vrátili rychle, protože se museli stihnout dva koncerty.
BORN nás naprosto dokonale naladili a byl to skvělý koncert, kdyby po nich nepřišli Lycaon, byla bych spokojená jen z nich a stálo by mi to za ten déšť a cestu. Prostě skvělý koncert, za který se nedalo uschnout, i když bylo opravdu vedro a člověk se hýbal jako blázen, protože všichni byli vlhcí. A někteří možná i tím druhým způsobem ;P
Ryoga byl sexy s těma svýma podmalovanýma očima! Málem jsem zapomněla, že když si hned při první nebo druhé písni na sebe vylil vodu, tak jsem si pomyslela, že určitě ho mrzí, že také nezmokl.
A tak asi uzavřu recenzi na BORN.

Trvalo nějakou dobu, než se připravilo pódium na druhou kapelu. Hlavně bubny, ale objevili se tam i jiní členové Lycaon, jak nastavovali kytary a podobně. Nicméně měli vtipného japonského stafáka (všechny stafáky měli nizučké, asi aby nebyli vyšší než kapela, prostě banda normálních Japonců, normální japonské velikosti přijela tím tourbasem), kterého se ptali, jestli si mohou nechat setlist. On kývl a skrčil ho, poté odnesl. Přišlo mi to strašně vtipné.
Ale jeden jejich evropský stafák měl tričko s Kamijem. ;)

Koncert Lycaon.
Již když nesli na pódium růžový stůl, na němž byl červený ubrus, bič a ozdobné zrcadlo do ruky, říkala jsem si, že jsem tam správně. Ale jak začala hrát kabaretní-cirkusová hudba, už jsem neměla sebemenší pochyby. A dál se to jen stupňovalo!
Stává se, že na koncertech si člověk oblíbí nějakého kapelníka a věnuje mu všechnu svou pozornost. Ale u Lycaonu mi nastal problém, že jsem viděla dobře na čtyři z pěti a všichni čtyři byli každý jiným prototypem osob, které se mi líbí. Já jsem mlátila hlavou jen tím, jak jsem se snažila všechny pozorovat! Nelžu, opravdu to bylo se mnou v ten moment marné a já prostě jen žasla a užívala si.
Stála jsem pod kytaristou Ritem/Zerem (snad), prostě "černoočkem" a to bylo přesně místo, kam jsem chtěla, protože se svými celočernýma očima a celkově vzhledem víly, byl pro mne hlavním důvodem, proč jsem si řekla "na Lycaon bych si zajela" a o pár měsíců později jsem měla svůj premium lístek. Ani nevím, kde ho mám začít popisovat. Byl naprosto dokonalý, mnohem lepší, než jsem si myslela, že bude. Protože on není křehká víla, ale je to muž, měla jsem z něj pocit jako z nynějšího Toshiyi, že je prostě chlapák a to ani nemusel být vysoký. Prostě jeho gesta a úšklebky, které naprosto zbožňuji. Tyhle úšklebky a šílené tváře! A sakryš - možná jsem neměla začínat jeho popisem, budeme tu dlouho. Jako jediný měl bosé nohy, harémové kalhoty a ty oči! Bože! Vím, že teď se měním na skoro uječenou (skoro jen proto, že mne neslyšíte a čtete si to) fangirlu, ale tohle nejde ustát jinak - koncert Lycaonu nejde!
Protože jsme byli rozpaření z BORN, tak jsme jeli tak na 200% i při Lycaon - a já jsem zjistila, že má aktivita stále stoupala a vůbec si mé tělo neuvědomovalo, že by mělo být unavené! - a Zerovi se to líbilo. Pořád naši stranu rozpleskával, a když někdo netleskal, tak Zero prostě mu vzal ruce a začal tleskat za něj, a přitom se tak úžasně ušklíbal a dělal kačenku a podobně! A když někdo nemlátil hlavou, tak mu vzal tu hlavu a škubl s ní dopředu. Prostě takové "tady vládnu já"! Malý vílí bojovník!
Už hned ze začátku si všiml, že jsem z něj u vytržení a sice se to poznává dosti těžko na takovým kontaktních čočkách, které jsou přes celé oči, ale podle mne jsme se párkrát setkali pohledem a on se usměvo-zašklebil, jakože pařím dobře, což je to nejkrásnější, co může člověk dostat na koncertě - pochvalu od kapelníka, že je dobré publikum.
Jednou, jak jsem se tak na něj dívala - a nekomunikoval jen se mnou, ale s celou svou stranou - tak na mne začal dělat rybu. A když jsem mu sáhla na jeho mužně chlupaté lýtko (nedokážu říct zda přirozeně nebo odrostle oholené), tak na mne vyplázl jazyk. Prostě bylo to úžasné, jak jsme "komunikovali".
A hlavně on s jeho gesty, kdy se plácal do tváře nebo tak nějak šíleně držel za hlavu, nebo stál nehnutě v cool póze, nám předvedl tak dokonalé divadlo, že bych se nad ním dovedla rozplývat zatraceně dlouho, ale musím se dostat i k ostatním.
Pošahala jsem ho dost a chodil si pro pošahání, i když stále přes tu slečnu, která se tak občas vyskytovala skoro v jeho rozkroku, jak on chápal, že ta ruka, co je na jeho stehně popřípadě hýždích je má a prostě šel blíž ke mně. Skutečně vypadal, že se mu taková pozornost líbí.
Dalšího popíšu asi basáka Hiyuu. Pro mne bude navždy Chousokabe Motochika ze Sengoku Basary a teď všichni, kdo mne alespoň chvíli sledujete, pochopíte, jak kurevsky úžasný to byl kapelník a jaké jsem měla pocity, když právě s Chousokabem chci polštář životní velikosti. Takový přitažlivý muž, který s námi flirtoval a byl mužským způsobem svůdný. Sice na sebe tolik nenechal sáhnout (i když samozřejmě nechal), ale ty jeho výrazy! Trochu delikventské, prostě úplný pirát Chousokabe v alternativním vesmíru moderní střední školy a následujícího života!
Jednou našim směrem - a já budu tvrdit, že na mne - ukázal, že "dobře dělám" a přitom se zatvářil svůdně jako démon a to byl jeden z důvodů, proč jsem málem vypařepěnkovala duši.
Třetím z těch, na které jsem viděla, byl bubeník Ichirou. Ten sice moc neintereagoval s publikem, ani když za bubny nebyl, ale další prototyp mého vkusu. Černovlasý s páskou přes oko, trochu jako Date Masamune, když jsme u té Sengoku Basary. Měla jsem asi nejméně možností ho pozorovat, mezi Zerem, Hiyuu a zpěvákem Yuukim se těžko hledala chvíle na něj. Ale i tak jsem si jeho bubnování užila.
A nakonec jsem si nechala popis Yuukiho. Byla jsem na hodně děvkách (v dobrém slova smyslu), třeba na Kayovi, ale i na jiných, ovšem TOHLE jsem ještě neviděla! Fakt že ne. On si tam nakráčel jako kurtizána, po které všichni touží a způsobil, že po něm toužili všichni ještě víc. Ale ono to nebylo jen vzhledem, že by byl hezký (ani vlastně nebyl tak nádherný), ovšem on to měl v sobě. Dokonce - považte! - se námahou zarděl, začervenal, a přitom mluvil a zpíval takovým tím posténávajícím a povzdychávajícím hlasem. Občas i v ženské japonštině.
Vlastně on by ani nemusel dělat gesta, co dělal, aby byl sexuální bohyní a přesným obrazem takových existencí z mých povídek, ale on je dělal a to zatraceně moc! Jeho malé tělíčko sice ukázalo jen klíční kosti, ale... tohle už se nedá popsat.
Jak jsem sledovala tu svou čtveřici, tak jsem si prostě celou dobu říkala: "Počkej, já ho vytáhnu" - a víte, že se mi to skutečně často nestává, že bych zapomněla na své pohlaví a opravdu po nich zatoužila všemi smysly. Ale když se setkáte s čtyřmi prototypy postav, které nadevše rádi necháváte ve svých povídkách souložit a milujete je celým svým srdcem přes deset let a každý večer se modlíte, aby jste mohli mít třeba jen za kamaráda špetkou těmto postavám podobného chlapce, tak pak jde všechno pryč, jakýkoliv rozum! Je vám jedno, že jste přišli na hudbu, protože je to koncert hudebníků, je vám jedno, že jsou to hudebníci, kteří se takto prodávají a dělají divadlo, a je dokonce vám - kteří jste hrdí a dávno vám není třináct - naprosto jedno, že právě myslíte jako nějaká pitomá fangirla. Tohle byl u mé zarytě se projevující asexuality (pramenící z prokletého pohlaví, s jakým jsem se narodila) snad první zlom, kdy jsem si přiznala živočišnou, sexuální touhu po j-rockerech (ale samozřejmě, jako muž).
Dalšího kytaristu Satoshiho jsem viděla jen párkrát, ale moc se u nás neohřál, protože co jsem tak slyšela, na druhé straně mu vystoupil malý Satoshi, tak si to tam asi užíval dost, aby naší pařící stranu nepotřeboval.
Také dělali hodně fanservisu - jak by ne, právě oni! Skutečně naprosto úžasná visuální skupina a to opravdu visuální, ne pseudo-visuální! Hlavně jak se vždy setmělo, začala ta cirkusová hudba a Yuuki do toho něco vzdychal.
Natřel si na pódiu naprosto kurevským způsobem rtěnku, poté ji nanesl i Zerovi a to tak, že mu ji rozmazal pod koutkem. Já už ani nevím, jakým slovem popsat své pocity. Opravdu ne. To už je dávno za hranicí měřitelnosti.
Nebo jak si tam postavil židli a myslím, že jen Dada by ho dokázal zahanbit v tom, co na té židli předváděl. Nebo jeho hraní si s bičem...
Bože! Já jsem čekala dobrý koncert, ale takové doslova vymrdání mozku z hlavy a bouři pocitů opravdu ne.
Ale nebylo to jen samotným pohledem na kapelu, že jsem si ten koncert tak užila. Bylo to i tím, jak my jsme na ně pařili. Opravdu se mi líbila komunikace publika s kapelou. Vyřádila jsem se. Prostě jsem si nedokázala představit, že budu na píseň gossip mlátit hlavou v mezihrách, ale přesně tohle tam bylo! A mnohem víc. My jsme se chovali jako publikum drsné skupiny u naprosto dokonalých visuálních kapelníků.
Toto! Prostě nejde předvídat a posléze popsat.
Možná tak přáním mít premium lístek do Wroclawy a zítra na ně jet. Alespoň ještě jednou v životě je vidět!
Já prostě nevím, na kolik procent pařepěnkování bych se dostala, kdyby po encore přišla další píseň!

Bohužel z časových důvodů - a já si myslím, že oni se nechtěli setkat s velkými Evropany - se nekonala podpisovka ani pro premium, už vůbec pro normální. Takže jsem si koupila dvě (každé kapeli jedno) trička a podepsané CD.
Nečekali jsme před klubem, než kapela odjede, protože jsme byli pořád mokří (mé kalhoty fakt ze silné látky a promočené na kost, prostě nemohly uschnout) - navíc bychom museli do půl hodiny vyrazit stejně, abychom stihli metro, a to by - pokud se sprchovali - oni stejně ještě neodešli do tourbusu (ale třeba se pletu, nevím, nebavila jsem se o tom s nikým, kdo tam zůstával).
Po cestě na studenta do Prahy, jsme si povídali o tom, jak skvělí byli a dopovali se brusinkami. V studentovi jsem seděla úplně vzadu na pětce v rohu a zažila nejlepší spánek mého života (v dopravním prostředku určitě, tam budu sedat častěji)! Do Prahy jsme dorazili před půl sedmou, vlak nám jen 07:11.
Cesta domů uběhla v pospávání a konverzaci - jako vždy. Nex mi rozuměla místo gláda (pořád jsem měla mokro v botách, které jsem si nezula až domů, i když kalhoty na mne alespoň z části za cestu studentem uschly) "kláda". A s tím mým: "počkej, já ho vytáhnu", to bylo přesně vystihující, pojem Durcenwova kláda.
Vtipné na tom všem je, že jsem dorazila do Hranic v 10:20, 10:10 mi ujel autobus, tak jsem šla těch skoro 9 kilomentrů domů pěšky. Stále jsem měla mokro v botách a nohy mne z toho bolely už v Mnichově. Víte, já mám pocit, že už se nikdy nepostavím, ale zase to byl asi i dobrý trénink na postapokalyptický svět. Za dva dny ani ne šest hodin spánku, celý den na nohou, dvě hodiny skákání a pak 9 kilometrů pochodu terénem.
Ale nelituji ničeho!!!

Lycaon si postli plachtu od Nex