Pokud kanibalismus hadů vede k vzniku draků? Je pak lidský cestou k nadčlověku?
Potřebuji nové tělo. A novou duši.
Probíhá oprašování starých spisů - velice sporně a rychlostí blížící se k nule - a nějakou dobu (v řádu stovek let) bude.

Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
Kdyby ještě někdo chtěl vyplnit dotazník pro mé drahé čtenáře - může zde.
Kdybyste měli zájem vyplnit dotazník k Nejen absinthové nejen víle - můžete zde.

Děkuji za vyjádřenou podporu komentujicím. ;)




pondělí 23. listopadu 2015

Pekelné zkrocení - 4.,5. a 6. část

"Před-dějový" speciál k Nejen absintové nejen víle (cca před 10 lety).
Takže po delší odmlce doháním vydávání touto troj-částí. Přeji příjemnou četbu! Šestá část, kterou jste nemohli číst ani u Seiriel, je řekla bych docela hodně věnována vztahu Motochiky a Setsuny - dopisovala jsem dvě extra scény s nimi. 
Na komentáře k minulé části jsem vám neodpověděla, protože mi přijde, že by to bylo trochu passé. Ale na ty budoucí - pokud nějaké přidáte sem - již normálně odpovídat budu. Co se týče dalšího dílu bude pravděpodobně příští neděli (případně vás informuji na FB stránce.)

PEKELNÉ ZKROCENÍ
spolupráce se Seiriel



4. část

Když bělovlasý vyšel se svými bratry ze školy, hned si všiml dobře známé limuzíny. Odklonil od ní pohled a začal se dívat do země. Byl pevně rozhodnutý, že s tím svým podivným vztahem skončí. A jen doufal, že se to nezvrhne v něco mnohem horšího, než to do teď bylo, v nějaký děsivý scénář, protože plánoval pustit k vodě mafiána.
I oba jeho bratři si všimli a blonďák neopomněl očima hned černovlasého najít a věnovat mu dost nepěkný pohled.
Xanxus na Setsunu čekal kousek za branou školy, možná jak se bál po jeho reakci včerejší ráno, když opouštěl jeho byt, že mu chlapec uteče, když si na něj nepočíhá. Raději ignoroval, jak se na něj bratři bělovlasého dívají, “Setsu,” oslovil chlapce, když byl dost blízko, a udělal k němu několik kroků.
Setsuna zaváhal, ale nakonec zvedl hlavu a podíval se na něj. Nechtěl dělat scénu před školou - měl už ak dost toho, co o sobě často zaslechl. “Měl… měl bych mu říct, že je konec,” šeptl pak k bratrům.
Papouch se nespokojeně podíval ze svého bratra na muže a zase zpět, “nechci tě s ním nechávat samotného,” zašeptal.
Nejstarší si pouze povzdechl, “chci si jen promluvit,” možná tím i dával najevo, že je dost blízko, aby je slyšel, jak se o něm baví.
Bělovlasý si skousl ret. Poté se zhluboka nadechl a vydal se za ním. Měl problémy se mu ovšem podívat do tváře, tak se jen postavil před něj a zůstal mlčet.
“Setsu…” znovu ho oslovil černovlasý a pohladil ho opatrně po tváři. “Půjdeš se se mnou projít?” nechtěl se bavit o tom, co mezi nimi bylo, takhle před školou.
Mladší kývl. Poté se otočil na své bratry. “Nemusíte čekat,” řekl jim. Poté se rozešel směrem do parku, který byl poblíž. Počítal s tím, že ho bude černovlasý následovat.
Papouch se za nimi několik okamžiků nespokojeně díval, než si nakonec jen hlasitě povzdechl a vzal Soru za ruku, “jestli mu ještě něco udělá, tak se osobně postarám o to, aby taky trpěl,” prohodil, i když i on si uvědomoval, jak málo by toho zmohl. O to více ho to celé samotného děsilo.
Xanxus se nechal vést až k jedné z odstrčenějších laviček, kam Setsuna došel. “Neutíkej přede mnou…” začal hned a přešel k chlapci, aby ho pohladil po tváři. Zvedl mu ji, takže se jejich pohledy střetly.
Setsuna si ho prohlédl, potom zakroutil hlavou. Vzdálil se od něj a posadil se na lavičku. “Dal jsem ti, cos chtěl, tak už asi vůbec není o čem mluvit...” řekl mu tiše a zadíval se na své ruce, co měl v klíně. “Nechci v tom pokračovat...” dodal.
I druhý se posadil, ne úplně u něj, ale ani ne příliš daleko. “Nešlo mi ani zdaleka jen o sex,” řekl mu a prohlédl si ho. “Jsi pro mně opravdu důležitý, Setsu,” o takových věcech se mu vždy mluvilo těžko. “Nechci o tebe přijít.”
“Necítil jsem se důležitý...” oponoval mu druhý, přitom mu vhrkly slzy do očí. “A...” začal, ale potřeboval se uklidnit, “i kdybych ti to věřil. Tak na co mi to bude?” Zakroutil hlavou. “Nechci se cítit takhle...”
Muž na okamžik zaváhal, nakonec se ale přesunul před něj. Vzal ho za ruce a zadíval se mu do tváře, “chci, abys byl jenom můj,” očividně to pro něj bylo těžké zformulovat, o pocitech se vyjadřovat neuměl, “dám ti cokoliv a udělám pro tebe cokoliv… buď moje královna, potřebuju, abys byl… a aby to každý věděl…” políbil ho do dlaně. “Miluju tě…” zašeptal potom do jeho kůže slova, která vyslovil snad poprvé v životě.
Bělovlasý se na něj zůstal dívat. Věřil mu, ale nechtěl. Možná, kdyby mu druhý lhal, bylo by všechno snazší. “Nejsem… připravený na nic z toho… nejsem schopný se s tím srovnat...” snažil se o tom přesvědčit hlavně sám sebe. “Chováš se celou dobu takhle… ale pak si mně vezmeš… takovým způsobem, že se necítím ani jako královna… ani milován...” Znovu zakroutil hlavou. “Nejsem hračka… nejsem pěkná panenka, které chvíli češeš vlásky a staráš se o ni, ale víš, že si s ní můžeš dělat, co chceš… mám city… a nechci se už nikdy cítit použitý.”
Xanxus zakroutil hlavou, “vůbec tě neberu jako panenku,” znovu ho políbil do dlaně, potom s ním propletl prsty. “Já jen…” povzdechl si. Bylo mu říkáno - těmi, kteří se vůbec odvážili - že je příliš hrubý, ale on s tím nedokázal nic dělat. Obzvlášť u někoho, jako byl Setsuna. “Právě proto, kolik toho k tobě cítím…” okamžik, jako by hledal ta správná slova, “potřebuji vědět, že jsi můj, potřebuji zanechávat stopy… potřebuji tě mít, protože pro mě znamenáš příliš…” opřel se čelem o jejich spojené ruce.
Mladší si ho prohlédl. Vypadal tak zničený - mnohem víc, než se on sám cítil. A Setsunu to těšilo, protože díky tomu věděl jistě, že mu nelže. Odmlčel se, jak si nebyl jistý, co by mu měl říct. “Měl… měl jsi mi to říct, ne jaký budeš, ale proč takový budeš. Vlastně tělesně to nebylo nijak… zlé… ale psychicky jsem se cítil špatně - zlomený tím, jak z královny se ze mně stal hadr...”
“Jsi královna,” natáhl se, aby ho pohladil po tváři a chvíli se mu díval do očí, “jsi moje královna, které se nikdy nikdo nevyrovná…”
Bělovlasý několik okamžiků mlčel. Nakonec si povzdychl a sklonil se, aby ho políbil. Nevěděl, co mu na to říct. Sám si nevěděl rady s tím, co k němu cítil, natožpak aby dokázal vyřešit jejich celý vztah.
Starší se v kleku vytáhl mezi jeho stehna a objal ho, jak sám najednou potřeboval ho mít co nejblíže u sebe. “Tak strašně moc tě potřebuju…” zašeptal jen do jeho kůže, když přerušili polibek, a opřel se čelem o jeho rameno.
Setsunovi to přišlo zvláštní, když viděl, kolik je jím mafián posedlý. A nebyla to jen sexuální posedlost, ale jako kdyby se Xanxus cítil snad ještě více pohlcen svými city, než se mladší bál, že on sám je. Začínal chápat, že pokud se to naučí, bude skutečně vládnout on… jako královna. A nemusí se ničeho bát. “Půjdeme někam?” zeptal se pak klidně a smířlivě.
Černovlasý si ho prohlédl, “kam bys chtěl?” zajímal se, přičemž se natáhl, aby ho něžně políbil na tvář.
Mladší si ho prohlédl. “Asi jen na pláž,” řekl nakonec. “Sedneme si tam, budeme se dívat na vodu… slibuju, že se tentokrát nebudu koupat,” dodal trochu veseleji, jak se snažil odlehčit situaci, i když nejspíše ani jeden z nich se stále přes jejich problém nedostal. Navíc i kdyby se vše vyjasnilo, stejně nakonec černovlasý odjede a Setsuna zůstane.


Kohaku se zastavil na místě, když došli dostatečně daleko od vesnice, aby už nikdo nemohl mít poznámky, a přivolal si k sobě velikého psa, kterého mu Soujirou půjčil k vedení. Odepnul mu vodítko a podrbal ho za ušima, než mu vší silou hodil do dálky míček. Potom se otočil na hnědovlasého mladíka, částečně, jako by se ujišťoval, že neudělal, co neměl, částečně, aby se s ním podělil o veselí, co v něm psisko vyvolávalo - opravdu to byl hromotluk.
Procházka se zvířetem mu docela zvedla náladu, i když byl od rána podrážděný a nespokojený, protože jim se Sorou Setsuna přiznal, že se nakonec s mafiánem nerozešel, a po škole s ním také hned zase odjel. Sora nakonec zůstával do večera zase v knihovně, jako to dělal některé dny, kdy ho to chytlo, takže šel Papouch nakonec s druhým mladíkem ven sám.
“Taky bych si chtěl pořídit nějakého mazlíčka,” napadlo ho, když mu pes míček donesl zpátky.
Hnědovlasý se na něj usmál. “A nemůžeš?” zajímal se pak. “Když ti při tom nebude má společnost vadit, klidně ti Bura budu půjčovat,” nadhodil ještě a zazubil se.
Světlovlasý mu zazubení oplatil, potom znovu hodil zvířeti míček, než odpověděl. “To by bylo super… u nás je docela málo místa a tak…” pokrčil rameny. Zvíře také znamenalo hodně výdajů navíc a zodpovědnost.
Soujirou pokýval hlavou, že chápe. “Tak si ho nechej půjčeného… jde ti to s ním,” řekl mu pak a sám jen šel vedle něj a o psa se příliš nestaral. Sice ho občas zkontroloval, ale věděl, že takhle na volno si i vystačí sám.
Blonďák mu ještě několikrát hodil míček, přičemž chvílemi i běhal s ním, jako by se chtěl předhánět, kdo hračku uloví dříve. Dělalo mu to dobře, pohyb na vzduchu, kdy nemusel být někde sám zavřený a nudící se. Po chvíli se udýchaně posadil do trávy a podrbal psa, který k němu hned přiběhl, a objal ho. “Myslím, že mě i má rád,” pochlubil se. Potom dlaní naznačil hnědovlasému, aby se posadil vedle něj.
Druhý to udělal. “To jsem rád, že jsem vás seznámil… asi jsem dobrý dohazovač,” prohodil nadneseně. Nezněl vůbec hořce, i když by nejspíše mohl být rozmrzelý z toho, že kluk, o kterého se snažil, má raději psa než jeho.
Kohaku si ho chvíli prohlížel, “měl bys být rád,” pokývl, “kdyby mě neměl rád, už s vámi nemůžu chodit na procházky,” odpověděl mu na to. Po chvíli se opřel bokem o jeho a zadíval se na moře, které sice bylo vidět jen v dálce, ale o to pěkněji se od něj odrážely odlesky odpoledního slunce. I když si moc dobře uvědomoval, o co se druhý snaží, nechával jakýkoliv první krok na něm, možná jako by se cítil trochu provinile, že je s ním jen proto, aby se necítil sám. I když mu byla jeho přítomnost překvapivě příjemná a nevadilo by mu oddávat se jí častěji.
Hnědovlasý se natáhl, aby podrbal psa pod jedním uchem. “Hodný Buro,” řekl mu a usmál se. Poté si prohlédl Papoucha. “A co jinak - kromě svatby s mým psem - plánuješ?” zeptal se ho.
Druhý na něj pobaveně vyplázl jazyk, “zase nedělej, jako bych na tebe ani nemluvil…” reagoval na jeho slova nejprve. “Nic neplánuju,” přiznal mu potom. “Poslední dobou přemýšlím, co bych tak mohl, když všichni už mají najednou plány, ale nic mě nenapadá…” povzdechl si.
“Přece jenom začít hrát basketball, přestat kouřit a opíjet se,” začal vypočítávat hnědovlasý, ale bylo na něm poznat, že nic z toho druhému nevyčítá, jen by chtěl, aby se měl lépe. “Začít chodit raději s páníčkem než se hned ženit s jeho psem...” dodal stejným tónem.
Papouch si ho chvíli prohlížel, potom se na něj jemně usmál, “co se ti na mě vůbec líbí?” nadhodil pak zvědavě.
“Myslím, že jedním z důvodů, proč se ve škole o vás šeptá, je, že by každý popravdě musel přiznat vaši krásu a svou závist,” prohodil hnědovlasý a prohlédl si blondýna, jako kdyby ho tím ujišťoval, že to myslí vážně. “A ty mi přijdeš povahově takový… prostě nejlepší, Setsuny se popravdě dost bojím a Sora je moc zažraný do vzdělávání se… prostě mi přijdeš sympatický.”
Jeho společník se tomu usmál, “Setsuny se nemusíš bát…” šeptl potom, jak si nebyl jistý, co mu odpovědět na zbytek. Byla pravda, že mu lichotilo, když se někomu líbil, protože většinou se cítil z trojčat nejnormálnější a tím zvláštně zapomenutý. Natáhl se a líbl druhého letmo na tvář, “tak já si ještě nebudu brát tvého psa,” šeptl, jako by tím i chtěl odlehčit situaci.
“Ještě pro něj nemáme našetřené věno,” pokýval hlavou druhý, jako kdyby to byla opravdu dobrá volba. Poté se ovšem osmělil a jen v lehkém polibku se dotkl svými rty těch Kohakuových.
Papouch se mu zadíval do očí a zaváhal jen krátce, než se nakonec natáhl pro hlubší polibek. Jednou dlaní se podvědomě přesunul na bok druhého a zavřel oči. Přišlo mu to vše podivně nové a vzdálené - nebylo to samozřejmě poprvé, co se s někým líbal, a měl toho za sebou už i mnohem více, nikdy předtím mu ovšem nikdo nenabídl vztah.
Hnědovlasý se usmál do jejich polibku a ještě nějakou dobu v něm pokračoval, než se odtáhl a pohladil druhého po tváři. “Tak to spolu asi už chodíme,” zkonstantoval a našel Kohakuovu ruku, aby s ní propletl prsty.


Xanxus vpustil bělovlasého mladíka do svého hotelového apartmá a vzal mu bundičku, než se sám začal svlékat a zout. “Máš hlad?” napadlo ho hned, protože poslední jídlo, které jedli, byl oběd, a večer už začínal docela postupovat.
Setsuna se také sklonil, aby si mohl zout boty. “Zatím ještě ne,” prohodil, “ale za chvíli asi budu mít,” dodal. Jakmile byl bez bot, vydal se hlouběji do apartmá - téměř se tam už cítil jako doma, jak často tam chodil. Vlastně za poslední dny tam byl skoro víc než u nich doma.
Starší ho následoval. Líbilo se mu, jak zabydleně vypal. Přišlo mu i milé, že po něm v místnostech zůstávaly stopy, i když tam zrovna nebyl, věci jako odhozené a zapomenuté oblečení nebo používaný ručník. Znamenalo to, že se za černovlasým vrátil alespoň do chvíle, kdy bude tady. “Jestli za chvíli, to abych něco už začal chystat,” chytil ho a zezadu ho objal, přičemž ho políbil na krk.
Bělovlasý položil jednu dlaň na jeho paže, co ho držely kolem pasu, tou druhou sáhl dozadu do jeho vlasů. Uklonil hlavu na stranu, jak mu dělal prostor. Ale nakonec se natočil, aby si ukořistil jeho rty. “Za chvíli,” utrousil, než se na něj otočil celý a vyhoupl se do jeho náručí.
Černovlasý si ho pevněji chytil a i s ním se vydal ke gauči, “máš na teď lepší plán?” nadhodil, přičemž se posadil mezi polštáře a nechal si chlapce sklouznout úplně do klína.
Setsuna se tam začal hnízdit. “Mmm… možná,” zavrněl. Sklonil se, aby se mohl vpít do Xanxových rtů. Několik okamžiků si je užíval, přičemž sjel dlaněmi k zapínání kalhot druhého. Jakmile se popral s páskem i zipem, sklouzl z klína černovlasého na zem a roztáhl staršímu kolena od sebe, aby si mezi ně mohl kleknout. Olízl si rty a vzhlédl k němu.
Mafián přivřel oči a spokojeně prohrábl jeho vlasy, jak to byl dokonalý pohled. Navíc jen poloha, ve které mladší byl, mu přišla neskutečně vzrušující - jako by se ho nemohl nabažit od chvíle, kdy se ho poprvé mohl pořádně dotknout, což bylo už před týdnem. “Mnohem lepší…” zašeptal.
Mladší se pousmál a narovnal se v kleku, aby mohl Xanxovi stáhnout alespoň částečně kalhoty. Několikrát dlaní přejel přes látku spodního prádla po jeho rozkroku, než jeho chloubu obnažil a s chtivým leskem v očích si ji prohlédl, přičemž si znovu olízl rty.
Xanxus na okamžik zaklonil hlavu, jak se snažil ve svém očekávání na chlapce nijak nenaléhat a jen pohled na tu dokonalost a představa horkých úst bělovlasého v něm vařily krev. Prsty zajel do jeho vlasů a zatím je pouze prohrábl, jak se ho ovšem potřeboval dotýkat.
Bělovlasý přivřel potěšeně oči, líbilo se mu, jak se druhý tvářil naprosto uneseně hned od začátku. Znovu si olízl rty a na okamžik zaváhal, jak si nebyl jistý, zda má opravdu pokračovat tak suverénně a tvářit se, že je polykač mečů. Nakonec si ovšem připomenul, že mu starší říkal, jak ho miluje a dodal si tím odvahu se mu přiznat: “Dělal jsem to zatím jen párkrát… tak snad… i tak se ti to bude líbit.”
Starší k němu znovu shlédl a sklonil se, aby ho políbil na čelo, “určitě,” zašeptal a s jeho slovy zároveň pochopil, že by si měl opravdu sám dávat pozor na to, jak reaguje. Pokud bude chlapce nutit do něčeho, co se mu nebude líbit a nebude to zvládat, mohlo by to dopadnout dost nepříjemně pro oba dva.
Setsuna se pousmál. “Budu se snažit,” slíbil mu, poté si znovu olízl rty. “Protože to opravdu chci dělat,” dodal ještě, aby si starší nemyslel, že jen předstírá nebo se do něčeho nutí. “Chci tě ochutnat...” zavrněl nakonec, když se skláněl, aby jen zkusmo mohl olíznout jeho špičku. Pomohl si druhou rukou a podržel si ho, aby se mu lépe koštoval.
Druhý zavřel oči a znovu zaklonil hlavu, přičemž dlouze spokojeně vydechl. Dlaní se nakonec přesunul na jeho rameno, protože se musel opravdu přemáhat, aby mu nijak nepomáhal, když ji měl v jeho vlasech.
Bělovlasý několik okamžiků ještě jen zkoumal druhého jazykem, než ho vzal do pusy. Nejprve ne moc hluboko, ale s tím, jak ho několikrát opakovaně nechal ze své pusy vyklouznout a znovu ho do ní bral, jej pouštěl stále hlouběji, jak si sám na tu činnost zvykal a docela se mu samotnému líbila.
Starší se mu nepatrně boky vybídl, jak se nedokázal udržet. “Setsu…” zašeptal, jako by jen do toho oslovení dával vše, co v něm chlapec svým počínám vyvolával. Bylo to úžasné, přestože to třeba nebylo nejzkušenější.
Setsunu opravdu těšilo, že se to druhému líbí. Dál pracoval na jeho rozkroku, přičemž se dlaní, kterou si nepomáhal, přesunul nejprve na jeho stehno, ale nakonec po něm vystoupal stejně jako po jeho hrudi až k obličeji staršího. Vzhlédl, aby byl schopen prsty přejet po rtech staršího.
Černovlasý na něj shlédl a zhluboka se nadechl, potom si chlapce vytáhl do klína a přitiskl si ho na sebe. Vpil se vášnivě do jeho rtů, přičemž jednou dlaní se vydal do jeho rozkroku. Sám mu rozepnul poklopec a po chvíli se dostal až na jeho vzrušení.
Mladší spolupracoval v polibku, přičemž se několikrát zhoupl v bocích. Byl z toho, co předtím dělal, sám dost vzrušený. Nebránil se dotekům druhého, přestože předpokládal, že nejprve svou práci dokončí.
Xanxus ho navedl tak, aby se jejich mužství dotýkala, než se začal dlaní věnovat oběma naráz. “Jsi pro mě příliš svůdný…” zašeptal do jeho kůže, když se polibky vydal po mladíkově krku, jako by to vysvětlovalo, proč si ho vytáhl do klína.
Bělovlasý zaklonil hlavu a zavřel oči. Vycházel boky vstříc jeho ruce, přičemž se opíral o jeho ramena, jak potřeboval najít ztracenou stabilitu. “A jenom tvůj...” zasténal. Dlaněmi nakonec vyjel po jeho krku až na tvář, kterou si přidržel, aby se mohl vášnivě vpít do jeho úst svými.
Druhý ho pevně chytil volnou dlaní za hýždě, jako by v tu chvíli potřeboval ovládat každý jeho pohyb, a odpovídal mu na polibek stejně vášnivě, jako mu ho Setsuna dával. Pro to, co chlapec ještě před chvílí dělal, mu už opravdu stačil jen okamžik, než vyvrcholil.
Mladší ještě chvíli pokračoval v pohybech, než také vyvrcholil. Poté se spokojeně opřel čelem o Xanxusovo rameno a celý se na něj unaveně položil. “Musíš si mě vše potřebné naučit,” vydechl.
Černovlasý se tomu spokojeně pousmál a přitáhl si ho k sobě, nehledě na to, že nejspíš kvůli tomu bude jejich oblečení špinavé, možná i více, než aby šlo ještě pořádně zachránit. “Rád…” zašeptal. Ten příslib v těch slovech se mu moc líbil a o to hůře se mu vůbec jen přemýšlelo nad tím, jak brzy bude muset mladíka opustit - pokud si Setsuna opravdu nerozmyslí své zůstání ve vesnici.
Bělovlasý ho něžně kousl do brady, než ho líně políbil a trochu se odtáhl, aby se mohl podívat do jeho očí. Usmál se a pohladil ho po tváři. Chvíli si ho prohlížel tak zamilovaně, že působil, jako kdyby mu chtěl vyznat své city. Nakonec se mu ovšem jen zalesklo v očích a s šibalským úsměvem pronesl: “Chutnáš mi.”
Xanxus se tomu pousmál a přitáhl si ho blíže k sobě, přičemž se vpil do jeho rtů, “můžeš si mě dopřávat, jak jen budeš chtít,” neodpustil si potom podobným tónem. Na chvíli se odmlčel a opřel si hlavu o jeho rameno. Zvážněl přitom. “Už vím, kdy se budu muset vrátit,” zašeptal.
Mladší zakroutil hlavou. “Nikdy,” zašeptal odmítavě. “Staneš se rybářem a já se vzdám veškerého svého království, abychom mohli být spolu,” dodal, “koho mám zabít?” Věděl, že když to druhý ví, tak to bude někdy brzy.
Druhý ho pohladil po vlasech a více si ho k sobě přitulil, “museli bychom zabít příliš mnoho lidí…” reagoval na jeho slova s povzdechem. Potom se mírně odtáhl, aby ho políbil na čelo, “brzy se za tebou vrátím…” dodal, “vrátím se pro tebe…”
Bělovlasý mu opravdu moc chtěl věřit, ale nejspíše to bylo v tom, že se sám necítil tolik cenný, aby si přes všechny slova, kterými ho o tom Xanxus ujišťoval, myslel, že druhému nesejde z mysli hned, jak s ním chvíli nebude. Nemohl mu věřit, že se pro něj vrátí. Skousl si ret. Nedokázal se ubránit slzám v očích. “Kdy odjíždíš?”
“Za týden,” odpověděl mu nejprve starší, potom ho něžně vzal za tváře, “Setsu, královno moje,” oslovil ho, “já se pro tebe vrátím… nenechám tě čekat - víš, že jsi to nejdůležitější v mém životě…” palci mu setřel slzy a vpil se do jeho rtů.
Setsuna si ho tiše prohlédl. “A nemáš v každém... přístavu... takové, kterým to vykládáš?” zeptal se pak nedůvěřivě. “Protože já se budu trápit...”
“Nikdy jsem nepotkal a nikdy už nepotkám někoho dalšího, jako jsi ty,” odpověděl mu starší a pohladil ho něžně po tváři. “Jsi moje všechno.”


Motochika se protáhl a zívl. “A nebojí se Sora doma sám?” zajímal se pak. Domluvili se s Kohaku, že u něj přenocuje, protože se nějak stalo, že jeho rodiče i sestra byli na víkend pryč. Setsuna také nespal doma, takže tam zrzavé trojče zůstalo samo.
Papouch se na něj zadíval a zdál se tou otázkou docela polekaný, “měli jsme ho vzít s sebou,” pokýval hlavou. “Říkal jsem mu, aby šel, ale on nechtěl…” povzdechl si a posadil se na postel svého kamaráda. Už měli za sebou oba dva koupel a chystali se stejně brzy zalehnout a možná už jen trochu klukovsky vybuřovat. “Teď se určitě bude bát…” zdál se při těch slovech překvapivě vážný.
“Takže tebe taky nevyženu do obýváku na gauč, ani kdybych se hodně snažil?” prohodil bělovlasý pobaveně. “Chceš ještě něco dělat?” zajímal se pak. Sundal si pásku, kterou nosil na svém rudém oku a položil ji na noční stolek.
“Budeme se tulit a povídat si,” rozhodl starší a natáhl se na jeho postel jako mazlivé kotě.
“A nevadilo by to tvému příteli?” zajímal se Chousokabe. Rozsvítil lampičku u postele, potom zhasl velké světlo a vlezl si za svým kamarádem do své postele. Lehl si k němu z boku a začal si hrát s jeho dlouhými vlasy.
“Jenom se tulíme,” bránil se druhý a mile se na bělovlasého usmál. “A jsme spolu jenom chvilinku… ani nevím, nakolik je to… vážné,” jako by ho samotné to slovo trošku udivovalo. “A s tebou a s bratry se přece můžu tulit pořád,” dodal ještě. “Je to všechno poslední dobou hrozně zvláštní,” postěžoval se a blíže se k němu stulil, přičemž se jedním stehnem otřel o to jeho.
“Hmm… nevím, zda by to Soujirou viděl stejně,” utrousil, přesto se nebránil tomu, že se s ním druhý chtěl trochu pomazlit. Měl Kohaku rád, možná ho nikdy nemiloval, jako si myslel, že miluje Setsunu. I přesto ho měl opravdu hodně rád. Sjel dlaní po jeho hrudi, objal ho kolem pasu a přitáhl si ho blíž k sobě. Poté ho něžně políbil na tvář. “Pápěnko naše.”
“Stejně bych nechtěl být s někým, komu by vadilo, že se tulím se Setsu a se Sorou,” blonďák se otřel nosem o ten jeho a jednou paží ho sám objal okolo pasu. “A pořád vůbec nevím, co ho to napadlo… tak se mnou chtít mít vztah…”
“Divím se, že nikdo dřív nechtěl mít s naší Pápěnkou vztah,” prohodil Motochika a prohlédl si svého kamaráda. “Myslím, že by pochopil, že se tulíš s bratry… ale na mně se občas podívá, jako kdybychom spolu dělali bůh ví co… když zrovna nevede řeč na téma, jak alkohol ovlivňuje dospívající.”
Světlovlasý se zasmál, “je to takový správňák, co?” nemyslel to ve zlém. “Chce být policajt,” prozradil svému kamarádovi. “Tebe mám mnohem déle, než jeho,” našpulil trochu rty. Jako by to ospravedlňovalo všechno bůh ví co, co by spolu mohli provádět, natáhl se k bělovlasému pro polibek, potom se k němu zase stočil. “To je tím, že si tu o nás myslí, jaké nejsme ďábelské obludky, že vztah s námi nikdo nechce…” prohodil. Popravdě ale s tím vždy měl mnohem menší problém, než by se mohlo zdát. Nevadilo mu, jak s bratry vypadají nebo jací jsou, byl hlavně rád, že je má u sebe a líbilo se mu i, jak jsou si podobní, i když měl každý svá specifika.
Motochika se zazubil. “Nejsem zdejší… musíš mi svou obludkovitost ukázat, moc jí nerozumím,” prohlásil. “Vlastně znám jen jednoho kluka, který je hezčí, než vy jste,” dodal pak. Pohladil Papoucha po tváři. “Ale myslím, že by ti se Soujirem mohlo být dobře - je správňák, to je dobrá vlastnost u kluka, ne?”
“Začaruju tě v něco, abys viděl, jací jsme příšerní,” zanotoval druhý teatrálně, potom se tiše zasmál. “Toho kluka bych chtěl vidět, jestli je hezčí než my,” neodpustil si potom. “To musí být úplný bůh,” sebevědomě pokýval hlavou, i když bylo vidět, že to myslí žertovně. “Nevím…” povzdechl si ovšem potom. “Jakože… je to hodný a milý a vlastně úplně super kluk, ale… cítím se trochu špatně…” přiznal, “někdy mám pocit, že ho jen zneužívám jako náhradu za všechny, co mi utíkají…” jedním stehnem se vetřel mazlivě mezi ta jeho. “I když s ním trávím čas rád…”
“Je krásnější jenom o to, že je něco jako můj typ… takový jako Setsu… ale má černé vlasy a tak… a obléká se jako holka,” popsal nakonec mladší. “Pápěnko, jsi moc hodný… Setsu ten by Soujira využil, když se nabízí… úplně bez výčitek,” zazubil se a stiskl jeho stehno mezi svými. Poté se otřel nosem mazlivě o jeho.
“Setsu, ten to hold umí…” blonďák se na něj zazubil, pak si ho k sobě pevně přitiskl. Kousl ho škádlivě do ucha a celý se o něj otřel, než znovu o něco zvážněl, čelo si přitom opřel o jeho rameno. “Nechci, aby mi ho sebral nějaký mafián, který mu jen ubližuje…” povzdechl si.
“To nechceme nikdo,” přiznal Chousokabe. I kdyby k němu už nic necítil a nepřitahoval ho, stejně byl Setsuna přinejmenším jeho kamarád. “Ale on by vás neopustil… myslím, že vy trojčata nikdy nebudete mít rádi nikoho víc, než sebe navzájem… možná nezestárnete tady, ale určitě spolu.” Pohladil ho po vlasech.
Starší k němu vzhlédl a pousmál se, “to doufám…” odpověděl mu, “klidně bych zestárl i tady,” přiznal, “u moře a se všemi… to by se mi líbilo…” mazlivě se otřel nosem o jeho.
Motochika ho políbil na rty, poté se k němu více přitulil a zavřel oči. “S lodí,” zavrněl pak.


Setsuna vyšel z koupelny jen v županu a vydal se do pracovny, kde Xanxus třídil poslední z dokumentů na ty, které si bere sebou a které potřebují být pro dobro všech zničeny. Pozoroval ho od dveří a snažil se trochu vzpamatovat z toho smutku, co ho zaplavil, když se mu připomnělo, že zítra druhý odjíždí. Nechtěl celý poslední večer s ním strávit v slzách, chtěl, aby se jim oběma líbil a měli na něj krásné vzpomínky.
Černovlasý k němu vzhlédl a nechal toho, co dělal, protože už to měl stejně téměř hotové. Vydal se za chlapcem a objal ho okolo pasu, když byl u něj. Vyzvedl si ho do náruče a políbil ho docela mazlivě pod ouško, “netvař se tak…” zašeptal.
Mladší ho objal a položil si hlavu na jeho rameno. Chvíli si jen užíval jeho blízkost, než si utřel oči do látky jeho košile a narovnal se. “Počkej, pusť mně zpátky na zem, měl jsem připravené úplně jiné entrée,” řekl mu.
Xanxus se tomu pousmál a políbil ho do vlasů, přičemž si ho k sobě ještě na okamžik přitiskl, než ho nechal znovu se postavit. “Mám si jít znovu stoupnout ke stolu?” malinko ho poškádlil.
Bělovlasý si ho prohlédl, jak o tom skutečně přemýšlel. “Chtěl jsem udělat jen tohle,” řekl mu pak, přičemž ze sebe shodil župan, pod kterým byl úplně nahý. Jeho kůže byla dokonale bílá, až na místa, kde ji zbarvovaly upomínky po Xanxově hrubších dotecích a kousancích. “Jestli by ses na to raději díval od stolu…”
Druhý sjel dlaněmi znovu na jeho boky, “to bych nedosáhl,” uznal a sklonil se pro další polibek. Samotný trpěl jen tou myšlenkou, že by se měl - byť jen na omezený čas - chlapce vzdát.
Mladší položil ruce na jeho dlaně, co měl na bocích a stoupl si na špičky, jak se natahoval pro polibek. “To by se nelíbilo ani mně, kdybys nedosáhl,” okomentoval to pak. Vyjel po jeho pažích až na ramena, poté ho objal kolem krku. “Chci tě,” zavrněl pak, když si ho přitáhl k dalšímu polibku.
Černovlasý si ho znovu vytáhl do náruče a pouze zacouval několik kroků k velikému koženému křeslu, které u stolu měl, aby se do něj posadil. Chlapce nechal, aby se obkročmo usídlil na jeho klíně, a vpil se do jeho rtů, “a já tebe…” zašeptal do nich a dlaněmi se vydal po bledé kůži. “Ani kdybych chtěl, bych ti nemohl odolat…”
Setsuna se pustil do rozepínání jeho košile, jak si toužil užít celé jeho tělo. I když doufal, že bude mít sám dost velkou výdrž, aby tu noc nešli vůbec spát a celou dobu si sebe navzájem užívali. I kdyby pak druhý den nebyl schopen chodit, stálo mu to za to. Bylo mu absolutně jedno, co přijde potom, co mu starší odjede.
Černovlasý se vydal polibky na jeho kůži, i když mu dával prostor k vlastnímu svlékání. Dlaněmi si ho užíval a přitahoval si ho k sobě, jako by se ho sám nedokázal nabažit.
Bělovlasý se od něj odtáhl jen na tak dlouho, aby mu mohl pomoc stáhnout košili. Poté se sám vydal kousavými polibky po jeho krku na ramena a níž, kam dosáhl.
Xanxus mu ukláněl hlavu a nechával ho dělat, co se mu jen zlíbí, přičemž si péči ještě několik okamžiků pouze užíval, než si ho stáhl více do klína a blíže k sobě. Vpil se vášnivě do jeho rtů, než se mezi ně vkradl prsty, jako by se ho potřeboval co nejrychleji zmocnit - chvíli ho mít jen pro sebe a jen za svého - než se budou moci dál oddávat něčemu volnějšímu a jemnějšímu.
Mladší začal sát a olizovat jeho prsty, když to po něm druhý chtěl, přičemž se díval do jeho očí a slastně přivíral oči. Byl trochu nervózní z jejich sexu, protože po tom prvním se skutečně necítil dobře a nechtěl, aby se to opakovalo, ale snažil se to nedávat na jeho. Hlavně si stále připomínal, že je milován a obdivován.
Černovlasý se jen pro ten pohled musel hluboce nadechnout, jak to bylo krásné a stále intenzivní, vidět ty svůdné rty provádět něco podobného. “Jsi ta nejdokonalejší bytost na světě,” měl potřebu to chlapci připomenout.
Setsunovi zacukaly koutky, jak se tomu měl potřebu usmát, přičemž ovšem dál opečovával rty prsty druhého. Pořádně je naslinil, než je nechal vyklouznout ze svých úst. Chvíli si dokonce přidržoval celou jeho ruku, aby nad tím měl kontrolu. Nakonec se natáhl pro polibek, přičemž se prohnul v zádech, jak se druhému vybízel.
Starší pronikl prostředníčkem do jeho těla a čekal pouze chvíli, než k němu přidal i další prst. Znovu se vpil do chlapcových rtů a okamžik se divoce plenil, než se po jeho čelisti a krku vydal na rameno.
Bělovlasý s ním spolupracoval a vycházel mu vstříc. Snažil se co nejvíce zapojovat do všeho, co druhý dělal, aby měl pocit, že i on se podílí na velení. Zavřel oči a skousl si ret, jak to všechno bylo příjemné, přičemž dlaněmi bloudil po hrudi a zádech druhého, co mu bylo dovoleno jeho polohou.
Jeho milenec si ho plně užíval, přičemž se sám snažil to pro něj udělat příjemné, i když už se téměř nemohl udržet, aby si ho rovnou divoce nevzal. Chvíli si ho roztahoval třemi prsty, než ho vyzvedl na část stolu, která už byla úplně uklizená a holá, a položil ho na záda. Sklonil se pro kousavý polibek a pevně ho chytil za bok, jak se chystal do něj navést.
Mladší možná trochu doufal, že bude moct zůstat sedět na jeho klíně, aby měl více kontroly nad tím, co se bude dít, ale pustil to z hlavy. Místo toho se mu zalesklo v očích a on roztáhl ruce, aby smetl všechny papíry ze stolu, jedno jak byly důležité. Poté položil dlaně na ty Xanxovi, které držely jeho boky. “Tak…” okomentoval jen celou situaci.
Starší se tomu zvláštně pousmál, “chceš zlobit?” neodpustil si a ještě jednou se k němu sklonil, aby ho až rozverně - i když stále docela silně - kousl do krku, než se nad ním narovnal. Zadíval se do jeho očí a docela prudce se navedl do mladíkova těla.
Mladší si skousl ret a trochu se prohnul v zádech, jak to bylo intenzivní a hraničilo až s bolestí - skutečně na nic takového nebyl zvyklý: mezi bratry se vždy spíše mazlili, i když to došlo do něčeho sexuálního, a jen tak nějakému klukovi by nikdy nedovolil, aby se k němu takhle choval. “Počkej chvilku,” šeptl a zhluboka se nadechl, jak se snažil si zvyknout. “A pojď zpátky ke mně,” pobídl ho pak, “prosím.”
Aby vyplnil první z jeho přání, musel se starší opravdu ovládat, ovšem sklonil se nad něj znova rád a vpil se rovnou do jeho rtů. Divoce je plenil, jako by si tím vynahrazoval, že chvíli nemůže pokračovat. Jednou dlaní se přitom vydal k chlapcově bradavce.
Setsunu potěšilo, že se druhý kvůli němu ovládl. Dlaněmi se přemístil na jeho záda, přičemž ho objal stehny. “Můžeš pokračovat,” zavrněl pak mezi polibky a sám mu vyšel boky vstříc.
Černovlasý vystoupil částečně z jeho těla, aby do něj hned znovu prudce pronikl, a začal s intenzivními přírazy. Jednou dlaní přitom nepřestával tisknout jeho boky, “jsi nádherný…” šeptal do jeho rtů a kůže. “Nejdokonalejší…”
Mladší se snažil úplně uvolnit a jen si užívat, co druhý dělá. Skutečně to od začátku bylo lepší než jejich poprvé. Nejspíše hlavně proto, že chápal Xanxovy motivace. Vycházel mu vstříc tolik, kolik mu bylo dovoleno, přičemž si ho sám k sobě nekompromisně přitahoval - možná až místy zarýval nehty do jeho zad - a dožadoval se být pleněn i jeho rty a zuby.
Jeho milenci se líbily jeho nynější reakce a dával mu přesně to, co oba dva tak moc potřebovali. Prudce a nekompromisně pronikal do jeho těla, přičemž kousavými polibky z chlapcova krku doputoval až k jedné z jeho bradavek.
Setsuna vjel prsty jedné ruky do vlasů staršího, přičemž tu druhou dal za sebe, aby se mohl chytit okraje stolu. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Sténal a užíval si snad úplně všechno, co se v tu chvíli dělo - i tvrdý a nepohodlný povrch desky stolu - za nic by neměnil.
Starší se znovu natáhl k jeho rtům a ještě o něco zrychlil, jak cítil, že už k vrcholu sám nemá daleko pro tu neskonalou dokonalost, jakou jeho milenec byl. Volnou dlaní sjel do Setsunova rozkroku, aby i jeho dovedl brzy k vrcholu.
Bělovlasému stačilo několik pohybů Xanxovy dlaně, než s hlasitým stenem skutečně vyvrcholil. Celý se při tom prohnul a trochu zatahal staršího za vlasy, jak je naléhavě stiskl. Nehty druhé ruky, kterou už předtím přemístil zpátky na záda svého milence, zaryl do jeho kůže.
Jen reakce mladšího stačila černovlasému, aby sám prudce vyvrcholil do jeho úzkého těla a naposledy se vpil vášnivě do kůže jeho krku, než se od něj odtáhl a vyšel z něj. Posadil se zpět do křesla a stáhl si chlapce do náruče.
Setsuna zhluboka dýchal, jak se snažil uklidnit. Byl zpocený námahou a celkově vypadal použitě, přesto se spokojeně usmíval. Otřel se mazlivě o Xanxův nos, poté se narovnal v kleku, i když se mu třásla kolena, aby si mohl prohlédnout záda svého milence, který se kvůli tomu přestal na chvíli opírat. “Poškrabal jsem tě,” prohodil a znovu se posadil na jeho stehna.
“To je špatně?” černovlasý se jen zvláštně pousmál - chlapec se musel opravdu snažit, jestli po něm zůstaly nějaké pořádné škrábance - a dlaněmi se vydal po jeho zádech, jak ho začal hladit.
“Asi ne,” zazubil se Setsuna, “ale nikdy jsem nikoho nepoškrábal...” dodal ještě, než se sklonil pro polibek. “Bylo to dobré,” ohodnotil jejich sex, přičemž se nepatrně vybízel jeho hlazení jako mazlivá kočka.
“A už nikdy nikoho neškrábej,” neodpustil si černovlasý a rty se otřel o jeho ouško. “Už jsi jenom můj a naopak,” nepřestával se s ním tulit. “Jsem rád, že se ti to líbilo…” líbl ho, “mně taky…”
Mladší si opřel hlavu o jeho rameno. “Jsem navždy jenom tvůj,” zašeptal a zavřel oči. “Huh, mám malou výdrž,” dodal po chvíli, jak cítil, že na něj padla únava. “Plánoval jsem pokračovat celou noc, ale… potřebuji si odpočinout.”
Starší si ho prohlédl a vstal, přičemž si ho nesl dál v náručí, “dám tě do postele a alespoň to tady dodělám, když budeš odpočívat…” poznamenal. Stále měl rozepnutý poklopek, i když si kalhoty předtím alespoň vytáhl tak, aby mu nepadaly, a kdyby je někdo viděl, nejspíš by mu bylo jasné, jak celý jejich večer vypadá.
“A nebo můžeš zůstat se mnou,” utrousil druhý možná trochu dětsky, “hloupé papíry,” nebo jako velká kočka, která si lehá na cokoliv, co její pán čte, a shazuje věci ze stolu.  
“A budeš hodný?” neodpustil si černovlasý škádlivě a sklonil se pro polibek. Už, když mu Setsuna vešel do pracovny, předpokládal stejně, že si přivstane a udělá to ráno.
“Jsem nejhodnější,” zavrněl mladší a natáhl se, aby ho políbil na tvář. “Občas sice svým způsobem, kterému ne všichni rozumí, hodný, ale přece jen hodný,” dodal a zazubil se. Nechal se položit na postel a stáhl si staršího na sebe. “A kdybych byl náhodou někdy nehodný, můžeš mě potrestat, protože jsem tvůj. Ale máma by ti řekla, že si to moc k srdci neberu...”
“Budu na všechno pamatovat…” starší si ho prohlédl, potom se k němu přitulil a políbil ho do koutku úst. “Na všechno…”


Bělovlasý se otočil na bok a hlavu si přikryl pokrývkou, když do jejich společného pokoje přišli jeho bratři. Neměl náladu vůbec na nic a už druhý den odmítal jíst nebo dokonce vstát z postele. Cítil se úplně zničený - myslel, že to bude lepší, když třeba zůstane s Xanxusem v kontaktu, ale starší mu na sebe nenechal žádný kontakt, takže Setsunovi nezbylo nic jiného, než se smířit s tím, že ho už nikdy neuvidí. A to opravdu bylo těžké.
Blonďák se posadil na okraj postele a natáhl se, aby ho pohladil, “Setsu, zlátě naše…” zašeptal s povzdechem, “alespoň se mnou mluv…” sám se zdál úplně zničený stavem, v jakém jeho bratr byl. “Nemůžeš se tolik trápit a způsobovat si tím další věci… přinesli jsme ti snídani, alespoň pojez…” pokusil se.
“Nemám hlad,” zašeptal nejstarší z nich a povzdechl si. Stočil se do klubíčka. “Já vím, že tady nebudu moct ležet věčně...” dodal, “ale teď to potřebuju… mám pocit, že steskem pojdu jak nějaký prašivý pes, co ztratil pána.”
Papouch si lehl za ním, i když se mu nenutil pod pokrývku, když si bělovlasý držel tak očividně u sebe způsobem, který dával jasně najevo, že nechce. “Opravdu ti stojí až za takové trápení?” povzdechl si.
“Tím, že nebudeš jíst, si nepomůžeš…” i zrzek se za nimi posadil a z jeho tónu bylo jasné, že to nemyslí zle. Jen měl o nejstaršího z bratrů také starost.
Nejstarší si povzdechl a odmlčel se, jako kdyby čekal, že odejdou a on nebude muset na jejich slova nijak odpovídat. “Uvědomuju si, že si tím nepomůžu… a taky vím, že bych se měl chovat rozumněji… ale...” ještě více se stočil do klubíčka. “Já… poprvé v životě jsem se opravdu zamiloval a nemůžu bez něj… - bože, to zní tak neuvěřitelně hloupě!” Bylo slyšet, že se rozvzlykal. “Nemůžu si pomoc, i když vím, že se chovám jak nějaká nána.”
“Ššš… nechováš, Setsu, zlátě…” blonďák ho nepřestával hladit ve snaze ho alespoň utěšit, “pojď za mnou, nechej mě, abych tě alespoň objal,” pobídl ho, protože ani tulit se s nimi bělovlasý příliš nechtěl - což Papoucha nejen udivovalo, ale hlavně opravdu mrzelo. A o to více černovlasého neměl rád, že nejenže jeho bratrovi ublížil, ale navíc mu ho i sprostě ukradl.
“Máma říkala, že si máš něco vybrat a něco podnikneme,” poznamenal Sora, na co si vzpomněl, “cokoliv budeš chtít, aby ti bylo o něco líp…”
Bělovlasý se nakonec obrátil směrem k Papouchovi a pustil si ho za sebou pod peřinu. Objal ho a hlavu zabořil do jeho vlasů a trička. Nelitoval toho, že si vybral rodinu místo Xanxuse, jen chtěl mít všechno… nechápal, proč to nemůže jít. “Potřebuju jen, aby to tak šíleně nebolelo… pak už budu fungovat normálně...”
“Přejde to, zlátě naše,” blonďák si ho k sobě pevně přitulil a políbil ho na čelo, přičemž ho začal něžně hladit po vlasech. “Přejde to a pak už to tolik bolet nebude,” ujišťoval ho. Udělal místo i Sorovi, když i ten si za nimi lehl z druhé strany Setsuny.
“Já vím,” vzlykl slabě Setsuna. “Ani číslo mi nedal… nevrátí se…” plně se rozvzlykal, jak mu to přišlo neskutečné, že to opravdu takhle bude. Vůbec nevěděl, co si se sebou počít. “Musí to přejít,” dostal ze sebe, “jinak se z té bolesti zblázním.”  
“Určitě to přejde… takový si nezaslouží, aby ses pro něho tak moc tak dlouho trápil…” Papouch si ho na sebe pevněji přitiskl a znovu ho políbil na čelo.
“Nikdo si to nezaslouží, že?” utvrzoval se Setsuna. “Ani někdo, koho miluju… ani někdo, komu patřím… nikdo...”
“Hlavně ně někdo, kdo ti ublížil…” reagoval na to druhý a snažil se nedávat na sobě znát, jak sám trpí tím, že se jeho bratr rozhodl černovlasému muži úplně dát i přesto, jak se k němu choval.
Bělovlasý zakroutil hlavou. “Kdyby… kdyby to bylo jen o tom, že mi ublížil, tak bych se do něj přece nezamiloval,” povzdechl si. Měl nutkání Xanxuse bránit. Nakonec ovšem znovu zakroutil hlavou a jen se k Kohaku více přitulil. “Nechci se o tom bavit.” 


5. část (s časovým posunem)

Blonďatý mladík došel na místo, kde byl domluvený se setkat se svými bratry a ostatními, kteří se přijeli do města podívat na jeho zápas, a se zazubením se s nimi se všemi pozdravil. Měl dobrou náladu, protože vyhráli, což teď se všemi hodlal oslavit, když už se odpojil od zbytku týmu.
Setsuna se na něj hned vrhl a vzal ho kolem ramen. “To je naše basketbalová hvězda!” uvedl ho, možná o něco hlasitěji, než bylo třeba. “Byl jsi úžasný, Pápěnko!” zazubil se na něj a pevně ho objal. Potom ho políbil na tvář a pocuchal ve vlasech, které už měl po zápase umyté a znovu rozpuštěné.
“Zanechávals za sebou zelenou stopu,” přihodil Chousokabe a vstal, aby ho také mohl poplácat po rameni.
Blonďák se pevně objal s oběma svými bratry, když se k nim přidal i zrzek, a znova se vesele zazubil, “zase to nepřehánějte,” zakroutil jen hlavou, “zase tak světové to nebylo,” zdál se opravdu potěšený tím, jak ho chválili. Byla pravda, že se k týmu nakonec přidal hlavně proto, jak na něj jeho bratři a Soujirou naléhali, že by opravdu měl, protože samotný by se asi nerozhodl.
Nakonec se posadil na volné místo vedle svého přítele a přivítal se s ním polibkem. “Jsem rád, že jste se všichni přišli podívat,” řekl ještě. Navíc, když to ani nebyl nijak oficiální zápas.
Hnědovlasý ho objal jednou rukou kolem pasu. “Setsu celý zápas všechny okolo upozorňoval, že právě má míč jeho bratr a nutil je říkat, jak jsi skvělý, i když přišli fandit druhému týmu,” poreferoval mu hned pobaveně. Vlastně on sám moc neměl důvod chodit na takové místa, jako byly kluby, protože nepil a nekouřil. Ovšem bratři si občas dopřávali obojího - když našli místo, kde jim nalijí a s cigaretou je odtamtud nevyhodí -, tak se nakonec sešli po zápase tady. Jeho jediným zájmem bylo dělat společnost svému příteli a postarat se o něj, aby si zbytečně nekazil zdraví a svou možnou budoucí sportovní kariéru.
Bělovlasý z bratrů se posadil na stůl před Kohaku. “Však to byla pravda! Hrál si jako ďas, museli to uznat,” bránil se, pak vyplázl na Soujira jazyk. Moc se neměli rádi - nebo spíše Soujirou k Setsunovi měl chladný vztah a často mu ukazoval svůj absolutní nezájem o jeho osobu v jakémkoliv jiném směru, než že ho bral jako bratra svého přítele, ani o kamarádství s ním nestál - tak mu Setsuna občas dělal naschvály a hodně se navzájem škádlili.
Motochika se také zpátky posadil na své místo. “No, málem ses tam popral,” připomenul mu.
“Ale to nebylo vůbec kvůli basketu!” Setsuna se přes stůl natáhl, aby mu mohl dát pohlavek, i když ho nemyslel vůbec vážně. “Ten hulvát mi řekl, že kdybych nebyl holka, tak by mne praštil… tak jsem mu chtěl ukázat, kdo je tady holka.” Byla pravda, že mu vlasy už porostly a měl teď mikádo, na zápas si vzal krátké volné tričko, z kterého mu trčel pupík, úplé džíny a kolem boků měl převázaný svetr, takže jeho rozkrok byl zakrytý a bylo určitě možné si jej splést s dívkou.
Papouch se celému rozhovoru jen pobaveně smál, “bylo by ještě lepší, kdybys přišel jako roztleskávačka, potom bych mohl říkat, jak mě má sestra skvěle podporuje,” poplácal Setsunu pobaveně po stehnu. “Vždycky jsem si myslel, že se perou lidi na jiných sportech, než na basketu…” poznamenal ještě.
“No, nakonec se to všechno vyřešilo mírumilovně a nikoho nemuseli odvádět, takže asi basketbaloví fanoušci ještě nejsou tak agresivní…” Sora se napil svého pití a natáhl se, aby ještě poplácal prostředního z bratrů po rameni, “to je tím, že nakonec všichni uznali, že naše Pápěnka je nejlepší,” zazubil se.
Blonďák jen mávl rukou, “už toho nechejte,” prohodil, “co vůbec pijete?” napadlo ho, protože bylo vidět, že jeho společnost už okolo stolu chvíli sedí, jak každý měl něco.
“Původně to bylo nealko, než Setsuna použil své...” začal vysvětlovat Soujirou.
“Než milunký Setsunka donesl každému panáka vodky na účet nějakých u baru sedících pánů a sobě nakonec dva, protože Soujirou samozřejmě nechtěl nic,” přerušilo ho bělovlasé trojče a nabídlo Papouchovi svou sklenici. “Možná by to ovšem chtělo i třetí, aby to mělo správnou chuť.”
“Rád tě ponesu domů na ramenou, Setsu, to víš,” zasmál se Motochika. Sice jejich vztah se neobnovil, ale byly kamarádi - občas i s výhodami - a Chousokabe pro něj stále dělal rád takové věci. Když byl zrovna Setsuna v milučkém rozpoložení po napití se, vyřáděný a unavený, choval se jako kotě a to na něm nejmladší miloval.
“Tak to se ovšem budeš muset držet zkrátka,” mrkl na svého mladšího kamaráda Papouch a vzal si od svého bratra sklenici, aby se rovnou napil. “Taky jste mi toho panáka mohli nechat a nemusel být hned využit…” prohodil žertovně, potom se o hnědovlasého pohodlněji opřel a natáhl se pro další letmé líbnutí, jak potřeboval kontakt. “Měl bych si taky pro něco zajít…” prohodil jen.
Motochika pokývl. “Co bych pro Setsu neudělal,” prohodil jen a rozhlédl se. “Určitě mi tak dá aspoň jeden tanec.”
Setsuna se znovu natáhl přes stůl, tentokrát Motochiku počechral ve vlasech, které měl upravené, aby měl na hlavě pirátské vrabčí hnízdo. “Jako kdybych tě někdy odmítl, Méďo, když sis chtěl zatančit,” mrkl na něj, než se znovu narovnal. “Asi budeš muset vyslat mně, pokud chceš něčím říznutý...” prohodil Setsuna a seskočil ze stolu. “Veveruško, pojď se mnou, uděláme divadlo pánům… přece si pití nebudeme platit sami,” pobídl zrzka. Měli dost omezené finance - i cesta sem je dost stála.
Nejmladší z bratrů vstal a chytil bělovlasé trojče okolo pasu, “aby nám to pití nakonec i nenutili,” prohodil pobaveně, potom se nechal odvést k baru.
“Ani jsem neřekl, že to musí být něčím říznuté,” blonďák se za nimi podíval a zasmál se. Samozřejmě si nestěžoval. “Dovolíš mi, můj drahý, řádně oslavit vítězství?” otočil se znovu na svého přítele a natáhl se pro hlubší polibek.
Soujirou ho druhou rukou, kterou ho nedržel kolem pasu, pohladil po tváři a chvíli se s ním líbal, než si ho prohlédl. “Určitě, protože vím, že budeš pít s mírou,” odpověděl mu tak, aby - pokud možno - u Kohaku vyvolal pocit, že ho nebude chtít zklamat. Poté se znovu vpil do jeho rtů a přitáhl blíž k sobě.
Motochika nad nimi zakroutil hlavou. Byl rád, že Papouch má přítele, ale docela mu vadilo, že on sám si nikoho nedokázal najít. Nebo lépe řečeno - nikdo ho nechtěl. Upil svého pití a rozhlédl se. “Jdu na záchod,” oznámil a vydal se od stolu.
Blonďák se v reakci na to od druhého odtáhl a trošku našpulil rty, “úplně jsme ho odehnali,” povzdechl si, protože mu docházelo, co asi bělovlasému vadilo. Celkově i Papouchovi samotnému připadalo zvláštní, že právě on a on jediný, který se o to vůbec nesnažil, měl vztah mezi všemi v jejich kroužku.
Soujirou pokývl hlavou. “Ale neděláme nic špatného,” prohodil. Otřel se nosem o ten Kohakuův, a poté ho znovu líbl na rty. “Viděl jsem ho se Setsunou dělat mnohem horší věci veřejně,” připomenul, jak se věci mají. Poté pohladil svého přítele po vlasech. “Měl by za Setsu přestat běhat a věnovat se učení… ve svém věku,” občas pochytil, podle toho, co se bělovlasý bavil s Kohaku, že na školu kašle - jakoby na truc svému otci - a vůbec nepřemýšlí o tom, co bude dělat v budoucnosti.
“To bychom měli všichni,” mávl nad tím blonďák rukou, “vzít si příklad ze Sory a věnovat se učení…” dodal a ohlédl se po svých bratrech, co to vůbec u baru vyvádějí. Byla pravda, že vlastně všichni dělali na veřejnosti mnohem horší věci, když na to přišlo.
Soujirou k tomu nic dál neřekl, protože nechtěl na Kohaku příliš tlačit. Byl rád, že začal hrát basket a dokonce se spolu někdy i učili, když bylo třeba, takže si i blondýn držel docela dobré známky. Nemyslel si o nikom z jejich party, že by na to neměl, ale byla pravda, že jedině on a Sora se opravdu snažili ve škole prospívat. Setsuna raději dělal peklo a Motochika byl jistým způsobem ztracený.
Jako kdyby vycítili, že na ně Papouch myslí, se jeho bratři téměř okamžitě vrátili. Nesli dost pití pro celou partu. “Tak…” položil to Setsuna na stůl a sám se o dost více potácel, než když odcházel, “kde je Méďa? Chtěl jsem jít tančit!”
Zrzek si ho znovu přitáhl k sobě, když byli zpátky a bělovlasý vše položil. Očividně už byl taky lehce pod vlivem, takže se nezdál tak zamlklý jako obvykle. “Tak zatím můžeme jít spolu, abychom za Pápěnkou nebyli pozadu a taky se hýbali,” pousmál se.
“Chika je na záchodě,” osvětlil Haku, když si k sobě přitáhl svoji skleničku, “myslím, že jsme ho odehnali…” zatvářil se pak zhrozeně, “určitě šel hledat někoho, na koho bude dělat oči!”
Setsuna se rozhlédl, jak ho hledal. Pak jen pokrčil rameny. “Sportu zdar,” řekl jen a vzal Soru za ruku, aby si ho odtáhl sebou na parket. Cestou ještě odhodil svetr, co měl stále kolem boků, aby mu při tanci nezavazel.
Po chvíli se vrátil i Motochika a posadil se zpátky na své místo. Nemělo cenu za Setsunou chodit, jakmile se jednou dostal na parket, tak to vydržel jen chvíli, než začal svádět kohokoliv kolem sebe. To už by si s ním stejně nezatančil.


Papouch vstal z deky, kterou měli rozhozenou na pláži s bratry a Motochikou, jak se hodlal vydat naproti svému příteli, protože ho prozváněl, že už jde. Nikde okolo nebyl nikdo další, protože trojčata většinou znala místa, kde to bylo pěkné a nikdo tam nechodil. Zamával na Soujira, ovšem zarazil se, když si všiml, že není sám. “Koho nám to vedeš?” křikl na něj už docela z dálky, jak k nim běžel.
Soujirou se nenamáhal mu odpovědět, dokud ho neměl v náručí. “Trénuješ běh?” prohodil a políbil ho na nos. “Tohle je můj bratranec Keita, je u nás na prázdninách,” odpověděl mu pak a pustil ho z náručí.
“Zdravím,” blonďák se na příchozího mladíka usmál a prohlédl si ho. Vypadal, že je zhruba ve stejném věku jako oni, a zdál se docela sympatický. Asi jako sám Soujirou. “Já jsem Haku, ale všichni mi říkají Pap, jako Papouch,” představil se ještě. “Musím pořád trénovat, jsem přece hvězda týmu,” mrkl potom znova rozverně na svého přítele a natáhl se pro pořádný polibek.
Mladík s černými vlasy a bleděmodrýma očima mu úsměv oplatil a pokývl mu. Trojčata byla opravdu krásná, jako jeho bratranec říkal, v reálu snad ještě více, než když mu ukazoval Kohaku na fotkách.
“No, to jsi,” usmál se na svého přítele Soujirou a vzal ho kolem pasu, když se společně vydali k ostatním. Jakmile tam došli, ještě jednou ho představil, tentokrát všem. “O Sorovi a Setsunovi jsem ti už říkal,” představoval je na oplátku, “a tohle je malý Motochika.”
“Hej! Velký Soujirou!” hned se ohradil bělovlasý chlapec. “Měl bys mi být vděčný, že jsem ti Pápěnku pomohl uhnat a ne si ze mně dělat srandu,” nadhodil, ale bylo vidět, že to myslí žertem. I když asi byla pravda, že Papouch by na signály, které Soujirou vysílal, nikdy bez upozornění a trochy dotírání z Motochikovi strany nereagoval.
Setsuna se posadil z lehu a naklonil hlavu na stranu, jak si ho prohlížel. Poté na něj mávl. Nakonec ovšem vstal. Měl na sobě kromě plavek ještě dlouhou košili. “Jdu se naložit do soli, abych byl po upečení chutný,” oznámil, že se jde koupat. Se svou pletí se moc dlouho na slunci nemohl vyvalovat.
“Jako by tě všichni nechtěli jíst už teď,” pousmál se tomu zrzek, který se s černovlasým mladíkem pozdravil jen pokývnutím. Změnil polohu, takže byl na zádech a knihu, kterou četl, si držel tak, aby mu slunce nesvítilo do obličeje.
Keita si všechna trojčata docela fascinovaně prohlédl, protože se nikdy předtím nesetkal ani s trojčaty, natož pak s takovými. Chvíli se zůstával dívat na bělovlasého, protože jak se ladným krokem blížil k moři, opravdu vypadal, že tam patří a až skočí do vody, naroste mu ocas. Určitě tak ve vodě působila všechna trojčata.
“Ha!” Papouch nadšeně poskočil, “už jsme tu všichni, už můžeme jít skupinově plavat,” vypadal, že se také do moře už těší.
Motochika jako na povel vyskočil na nohy. “Ya-hou!” zvolal a rozběhl se za Setsunou. “Budu ve vodě dřív než ty, siréno!” poškádlil ho, čímž způsobil, že se i druhý bělovlasý rozeběhl.
“Ale nemáš loď!” oplatil mu Setsuna, který běh do vody prohrál, protože nebyl rozeběhlý jako druhý a neměl čas ho dohnat na tak krátkou vzdálenost. “To jsi houby pirát, Méďo.” Skočil na něj, aby ho potopil pod vodu. “I tak tě můžu utopit...”
Sora odložil knihu, kterou četl, a s úsměvem se i on vydal do vody, “kdo bude ve vodě poslední, musí pak shánět svačinu!” rozhodl a rozeběhl za dvěma bělovlasými.
“Tak to na trojčata nesmí padnout!” Papouch chytil svého přítele za ruku a i s ním v závěsu se rozeběhl k moři, i když hnědovlasý na sobě měl stále oblečení, ve kterém přišel.
Keita se smál, i když vypadal i trochu nejistě, jak se hned dostal do podobné šlamastiky - moc si nebyl jistý, jestli i s ním se počítalo a pokud ano, jestli to měl za trest a ještě neví, jak je okolo jeho bratrance živo.
Soujirou Papoucha zastavil. “Stejně jsme něco přinesli,” prohodil a stáhl si ho k sobě, aby ho políbil, než jeho ruku pustil. “Jdu se vysvléct, mám v kapse mobil i klíčky, nemůžu skákat takhle do vody...” vysvětlil mu a vydal se zpátky za svým bratrancem. Tam u věcí se začal svlékat. “Můžeš si všechno nechat tady,” pobídl ho.
Blonďák našpulil rty a zklamaně mávl rukama ve vzduchu, “tak alespoň tak,” ohodnotil to potom a nakonec se vydal zpátky za nimi. “Ukážete mi, co budeme jíst, když už jste prohráli závod?” začal nakukovat do batohu, který Keita otevřel, aby si do něj dal telefon.
Černovlasý jen pokrčil rameny a vytáhl dvě plastové krabice, “tousty, nějaké marcipánové bonbóny a ovoce,” odpověděl.
“Jé!” blonďákovi se rozzářily oči, “a už se můžou marcipánové bonbóny jíst, dokud o nich ještě nevědí ostatní?” zadíval se na svého přítele.
“Tak si vem, Haku, pokud chceš,” řekl mu s úsměvem Soujirou, protože věděl, že by mu to blondýn neodpustil, kdyby je zakazoval. Reagoval poměrně dobře, když mu říkal, aby nepil a nekouřil, ale co se týkalo jídla, to mu zakazovat bylo nebezpečné jejich vztahu. “A ty ses divil, proč toho sebou tolik beru, Kei,” prohodil k bratranci.
Papouch je našel a hned se jednoho bonbónu zmocnil. Po krátkém zaváhání vylovil i jeden toust a pustil se do toho, zatímco druzí dva se svlékali. “S trojčaty jídla není nikdy dost,” zazubil se, když se pouštěl do toastu. “Dobré to máte,” pochválil.
Černovlasý se pobaveně zasmál, “no… i pro šest lidí to vypadalo moc, ale možná to nakonec vážně nebylo,” prohlédl si světlovlasého. Nevypadal vůbec, že by se přejídal - musel mít metabolismus jako nikdo jiný.
Soujirou dokončil svlékání, přičemž si urovnal své věci na okraj deky a úhledného komínku a nechal vedle toho i své boty. Poté vzal Papoucha kolem pasu. “Ten pohled znám,” utrousil ke svému bratranci, “máma měla úplně stejný pohled, když Haku poprvé přišel k nám na večeři. Nevěřila vlastním očím, že si dvakrát přidá a po jídle ještě spořádá půlku buchty,” zasmál se a pohladil svého přítele po odhaleném bříšku. “A to u něj by se to ještě dalo omluvit, že hraje závodně basket za školu… ale oni takhle jedí všichni tři a vypadají, jak vypadají.”
“To je tím, že jsme začarovaní!” pochlubil se blonďák, “do bezedných jedlíků,” dodal potom jen a olízal si prsty.
“Popravdě bych se tomu ani tolik nedivil po tom, co vidím a slyším,” pokýval černovlasý uznale hlavou.
“Tak už jsme všichni připravení a můžeme do vody?” zajímal se Haku, který už zase stál nachystaný, aby se tam mohl co nejrychleji vydat, jak už se těšil na dovádění v moři. Vypadal, že plave opravdu neskutečně rád - což bylo pro všechna trojčata stejné.
“Můžeme,” pokýval Soujirou. Vzal ho za ruku a sám se s ním rozeběhl k vodě, protože věděl, že to jeho přítel stejně udělá.
Papouch se vysíleně, ovšem očividně šťastně položil na velikánskou deku a stáhl si Soujira hned k sobě. Obdaroval ho polibkem, než se zase trochu nadzvedl, “po takovém řádění nám všem určitě hrozně vyhládlo,” nechal se slyšet.
“Oh!” Sora se posadil blízko k nim, “víš o nějakém jídle?” jako by už úplně zapomněl na to, jaký trest udělil tomu, kdo doběhne do vody poslední.
Keita se zasmál a znova z batohu začal vytahovat jídlo.
Motochika se posadil na deku a spokojeně nastavil tvář slunci. Jedl doma, než sem šel a zatím neměl hlad. Byla pravda, že potom už nemuselo nic k jídlu zbýt, ale nevadilo mu riskovat.
Setsuna ze sebe svlékl mokrou košili, s kterou byl celou dobu ve vodě, a vykroutil ji, než si ji znovu oblékl a sedl si vedle Motochiky. Schoval si pod ochranou látku i nohy a natáhl se pro krém, aby ho podal nejmladšímu, který mu začal mazat starostlivě obličej a krk.
“Příště sem musíme donést ten velký slunečník,” prohodil při tom Motochika, i když mu to vůbec nevadilo. Věděl, jak je to důležité. Setsunovi se podařilo spálit už na jaře, kdy ještě slunce bylo poměrně slabé.  
“Vždycky si říkám, že bychom ho měli vzít, a vždycky na to nakonec zapomenu,” pokývl mu Kohaku, který už se zmocnil několika toustů i a se vším se zase vrátil za Soujirem do lehu.
Zrzek si zatím vzal jen jeden kousek, “namažu se po vás,” prohodil, protože zatím měl stále krém Motochika.
Chousokabe namazal na Setsunovi všechnu odhalenou kůži, poté se sám jen běžně přetřel. Přestože měl jedno oko atypicky červené, takže nejspíše byl více albín než bělovlasé trojče, přece jen neměl tak světlou plet a její citlivost také nebyla tolik přehnaná. Poté podal krém Sorovi.
Setsuna mu tiše poděkoval a položil si hlavu na jeho rameno. “Jako ryby na suchu,” utrousil a zahoupal se v bocích, “jen takové plácání nám chybí.”
“Díky,” zrzek se dal do mazání, které se zdálo, že mu zabere mnohem více času, protože se hodlal natřít celý, jak neměl košili nebo nic podobného, co by ho chránilo. “Namažeš mi pak záda, Setsu?” nadhodil v průběhu. “Nebo někdo jiný,” zazubil se.
“Setsu by byl určitě krásná rybka,” prohodil Haku a zamyslel se nad tím, “taková ta celá zvlněná a s třásněmi… akorát světlá, úplně průhledná jako bývají ty, co na ně vždycky koukáme…” jako malí se často chodili podívat do zverimexů jen tak, když byla příležitost, aby se mohli pokochat a Papouch vždycky strávil nejvíce času u ryb.
“Máte rádi ryby?” nadhodil černovlasý, protože sám měl doma akvárium. I když žádnou závojnatku doma neměl - měl jen jedno velké akvárium, kam by se mu dravá ryba moc nehodila.
Setsuna mezitím kývl na žádost svého bratra a čekal, kdy jeho pomoc bude potřebovat. “Někteří na talíři, jiní i jinak,” odpověděl černovlasému.
“Takže mám u tebe tři přání, zlatá rybko?” zavrněl Soujirou do ouška blondýnovi a políbil ho na holé rameno. Všiml si, že Kohaku narozdíl od svých bratrů nemusí vůbec žádné mazání používat. Byl i docela opálený, jak pořád vysedával na pláži. Ale slušelo mu to.
Druhý se na něj natočil, “klidně i víc, podle toho, jaká to budou přání,” odpověděl mu ve stejném duchu a líbl ho na tvář - na rty nemohl, protože se stále živil. “Náhodou, “přidal se potom do rozhovoru o rybách, “já ryby na talíři moc rád nemám…” přiznal. “Ne, že by mi nechutnaly, ale… nevím, s rybami cítím takovou sounáležitost, že někdy se cítím, že bych byl kanibal,” zazubil se.
“Jenom ten ocas máš trošku jiný, než rybí…” prohodil k tomu zrzek a přesunul se za nejstarším z bratrů, aby se nechal namazat. “Ryby jsou fajn…” uznal potom ale. “nechat si moct narůst rybí ocas, to by taky bylo fajn,” pokýval si potom hlavou, “zajímáš se o ryby?” pohlédl na nově příchozího mladíka.
“Trochu…” potvrdil mu Keita očividně pobavený jejich škádlením. “Mám doma akvárko…” přiznal.
Setsuna si znovu vzal do ruky krém, aby si ho nanesl do dlaně a začal ho nanášet na záda svého bratra. Plně se soustředil, protože nechtěl nějaké místo špatně natřít.
Motochika se mezitím položil na záda a spokojeně zavřel oči. Rozhovor se Soujirovým bratrancem ho příliš nebral. Tak se jen natáhl a zavřel oči.
“Já bych chtěl být jednou zvěrolékař,” reagoval na to zrzek a pousmál se. Opravdu se snažil si za tím jít, i proto se tak učil a už nyní se zajímal o věci, které k tomu bude potřebovat.
“A určitě to zvládne, to je naše šikovná veverka!” zazubil se Papouch.
“Pak nás všechny jako vzdělanec bude živit,” zasmál se tiše Setsuna. Dokončil mazání a odložil krém na okraj deky. Nechtěl ho ztratit, protože to nebyla moc levná záležitost a oni měli hlavně v létě velkou spotřebu. Poté si lehl za Motochikou a položil si hlavu na jeho hruď. “Pokud nám pirát nedoveze lup ze španělské galeony přetékající aztéckým zlatem,” dodal ještě, když se k němu přitulil a zavřel oči.
Soujirou zakroutil hlavou. “Možná by stačilo, kdyby ses, Setsu - a vlastně i ty Chiko -, učil… pak by sis na sebe dokázal vydělat sám,” řekl jim, i když věděl, že je to dost marné.
Setsunovi to nestálo ani za komentář, pouze na něj vyplázl jazyk.
“Kdyby tak moře ještě brázdily španělské galeony plné zlata!” povzdechl si Motochika a ledabyle si začal hrát s vlasy druhého, které byly stále vlhké.
“Španělské Galeony a mořské panny,” posteskl si Papouch a přestal hodovat na jídle, které jeho přítel donesl, potom se s ním také stulil. “To by bylo… a sirény a podobní,” zdálo se, že mu jde mnohem více o mořské potvory než zlato na galeonách.
Sora se tomu zasmál, “nedivil bych se, kdyby ti ten rybí ocas jednou vážně narostl…” neodpustil si ke svému bratrovi, když tak básnil o mořských pannách.
Soujirou si povzdechl - stejně tak by mohl mluvit do dubu. “Rybí ocas by byl nepraktický… dost často,” prohodil a políbil svého přítele do vlasů.
Setsuna pootevřel jedno oko. “Jsi suchar, Sou,” vyčetl mu, jak i on nad ním zlomil hůl. “Proč bych měl plánovat budoucnost, když se může stát absolutně cokoliv… i ten ocas Pápěnce může narůst!” prohodil. Nesnášel plány, protože se přes všechny sliby Xanxus nikdy nevrátil. “Žádný princ...” nespokojeně si povzdechl a vstal. “Půjdu se projít,” řekl jim jen, než se vydal pryč.
I blonďák si povzdechl a i když měl k rybímu ocasu ještě pěknou poznámku, nakonec si ji nechal pro sebe, jak s odchodem bělovlasého trošku klesla nálada. Nelíbilo se mu, že Setsuna na svém ztraceném mafiánovi stále tak lpěl a mrzelo ho, že se kvůli němu pořád trápí. Jen dostat bělovlasého z úplného odevzdání a žalu jim trvalo dost dlouho.
Sora se za svým bratrem chvíli díval, než nakonec zabral jeho místo na Chousokabeho hrudi, když bylo volné a zdálo se pohodlné. “Dáme si spací chvilku…” poznamenal jen.
Keita se zadíval tázavě na svého bratrance, jak si všiml poklesu nálady, i když si ho moc nedokázal vysvětlit.
Motochika pohladil zrzavé trojče po zádech. “Myslím, že bych jinak než spánkem nereagoval, ani kdyby ses rozhodl mít cvičící chvilku,” odpověděl mu.
Soujirou jen mávl rukou, aby tak naznačil svému bratranci, že to nemá řešit. Poté políbil znovu svého přítele do vlasů. “Víš, že jsem ho nechtěl vyhnat,” šeptl do jeho ouška, “nenapadlo mne, že to takhle skončí,” přiznal popravdě.
“Vím…” blonďák pokývl, přesto si znovu povzdechl, “hodně věcí mu to připomíná a pak si je bere…” zdál se tím sám trochu posmutnělý.
“Nikdo… nepůjdete za ním?” zeptal se tiše černovlasý ještě Soujira, jak i to mu přišlo zvláštní.
Hnědovlasý si povzdechl. Vlastně by se divil, kdyby jeho bratranec nejevil zájem o někoho z bratrů, ale možná doufal, že to bude Sora. “Potřebuje být sám,” odpověděl pak. Možná se ho tak snažil chránit.
“Setsu je jako zakletá princezna,” prohodil k tomu Motochika. “Je s námi jeho tělo, ale duši mu vzali...” Přesně tak mu v takové chvíle, kdy měl potřebu bloudit, připadal. “Můžeš ho jít zkusit odklít…” prohodil. Také moc dobře znal ten pohled, jakým se chlapci na jeho bývalého přítele dívali, “když chceš.”
“Ale jen, pokud jsi chrabrý princ-rytíř hodný se o to pokoušet,” přihodil si Papouch, “už kdejaký princ se o to pokusil, ale naši princeznu jen tak ledajakým polibkem nevysvobodíš…” ani nezvedl pohled, jak už se uvelebil u Soujira. Nedodával, že to proto, že jen jeden si z něj udělal královnu, i když ho to napadlo jako slova, která by nejspíše dodal jeho bělovlasý bratr s tím, co o mafiánovi povídal.
“Už jsme viděli, jak zlé Setsunovo já hoduje na ostatcích princů, kteří se o jeho vysvobození pokoušeli… a slyšeli naříkavý pláč dívek, které princové a rytíři předtím milovali, než se rozhodli chtít Setsunu osvobodit,” dodal k tomu hnědovlasý, aby jeho bratranec měl celý příběh.
“Nedělej z něj děsivou saň, je hodný a ty dívky si můžou sami za to, že nechaly své prince upláchnout…” natáhl se, aby Sou smířlivě políbil. “Kdybych já se dověděl, že mi na tobě hoduje nějaká saň, taky bych řádně zakročil…” zazubil se.
“Je to přesně jako v pohádce, pustíš se do heroického úkolu, a když neuspěješ, je s tebou ámen,” dodal k tomu Sora a zněl už trošku rozespale, i když usínat na slunci by nebyl moc dobrý nápad.
“Pohádky většinou končí dobře…” odpověděl mu černovlasý, potom si celou skupinku ještě chvíli prohlížel, než začal vstávat. “A přece ani nemám dívku, která by na mě doma čekala a můj úspěch nebo neúspěch by jí ublížil…”
“Úplně si to představuju,” zamumlal Chousokabe, kterého hlavně uspávalo, jak pravidelně hladil zrzka po zádech, “jak Setsu má vlasy do obličeje, divoký pohled kulatých očí, špičaté zuby rozšklebených úst, je skrčený nad princem a s rukama u úst hoduje na jeho vnitřnostech… a jinak - kromě tohoto děsivého výjevu - je vždy tak krásně nakreslený...” ukončil to zasněně.
“To je přesně ten důvod, proč nás tu nikdo nemá rád!” Papouch zvedl teatrálně jednu ruku, i když se tím zdál dost pobavený. “Že si nás představují takové… my sice hodně jíme, ale prince nejíme…” našpulil potom rty.
“Hmm…” Sora pokýval hlavou, aniž by otevřel oči, “určitě to všechno je jen o tom, že ti princové Setsu dost neživí…” lépe se uvelebil a přehodil si volnou Chousokabeho ruku přes bok, jak ho naváděl, aby ho ještě šimral. Skoro vrněl, jak se mu u něj líbilo.
Keitu jejich rozhovor sice udivoval a nebyl si jistý, jestli opravdu chápe, o čem se všichni baví, ale už byl od deky dost daleko, aby se nevracel. Našel trošku v dálce Setsunu a vydal se rychlejším krokem za ním.



6. část

Motochika se zastavil před dveřmi do jejich domu a otočil se na zrzka. “Máma už asi spí, tak musíme být potichu,” řekl mu, poté vytáhl klíče a otevřel dveře. Ukázal druhému, kde se má vyzout, poté ho vzal za ruku a vedl ho do patra, kde byl jeho pokoj a sestřin. Nechal ho vejít, pak za nimi zavřel a rozsvítil světlo.
Nebylo tam zrovna uklizeno, protože právě pracoval na jednom modelu lodi, navíc nepočítal, že tam bude někoho mít. Na stole byl kousek místa, který se zdálo, že někdo opatrně uklidil a na něm na vyšívaném ubrousku byl talířek s buchtou. “Máma věděla, že dojdu za tmy,” okomentoval to s úsměvem. Poté se otočil na Soru. “Chceš se jít umýt? Vytáhnu ti Pápěnkovo pyžamko, co tu má...”
Zrzek si užasle prohlédl jeho pokoj, protože byl v domě u bělovlasého poprvé, a i když slyšel o jeho stavění a vyřezávání, nikdy nic neviděl. “Tos všechno vyrobil?” zajímal se, “vypadá to hrozně dobře…” pokývl uznale. Chvíli se ještě kochal, než se znovu otočil na svého společníka. Líbilo se mu, jak spolu mazlivě trávili velkou část odpoledne, protože Setsu měl špatnou náladu a ještě byl zachraňován novým princem, a Papouch byl se Soujirem. Celkově se tak nějak míjeli už chvíli, i když Sora se na něj začal více dívat už před nějakou dobou - dneska ale měl docela dobře nakročeno ke sbližování. “Umyju se, jestli můžu,” pokýval pak hlavou.
“Tyhle dveře,” ukázal mu. “Máme společnou koupelnu se sestrou, je průchozí do jejího pokoje… ale to je vlastně jedno, protože ona teď není doma...” informoval ho, “ručník a všechno potřebné by tam mělo být, já mezitím vyštrachám to pyžamo.” S tím se vydal prozkoumávat skříň - prala mu a uskladňovala oblečení matka.
Sora na okamžik zaváhal, nakonec se ovšem vydal do místnosti, aby se mohl umýt. Nepotřeboval dlouho, nešlo mu o nějaké ráchání se, protože toho měl za den už docela dostatek, takže se docela rychle objevil zpátky ve dveřích jen v ručníku, který si vypůjčil. “Nechal jsem si věci zatím tam…” poznamenal a jako by tím na sebe chtěl i upozornit.
Motochika už měl sundanou pásku, kterou nosil přes oko. “Tady...” ukázal na pyžamo přehozené přes židli, “je trochu… infantilní - oba si toho jsme vědomi,” prohodil ještě, než se vydal sám do koupelny. “Kdybys měl chuť na buchtu, vem si...”
“Je náhodou pěkné,” řekl mu ještě druhý na vzor s loděmi a pirátským znakem na zádech, “taky máme několik starých bratrských pyžam, co rádi nosíme… nejlepší je zimní, to je chlupaté a huňaté,” usmál se na bělovlasého, potom přešel ke stolu. “Vezmu si, děkuju,” ještě se ani neoblékl a už se dal do ochutnávání.
Chousokabe se na něj jen usmál, poté za sebou zavřel dveře do koupelny, aby i on se mohl umýt, než půjdou spát.
Zrzek snědl půlku buchty - snědl by ji klidně celou, ale bylo mu to trošku hloupé - a převlékl se do pyžama, které dostal nachystané, i když se trochu bál, že mu v něm přes noc bude vedro, když bude i přikrytý. Potom se rozhlédl ještě jednou po pokoji, jak zkoumal, co mladší vyrábí, a nakonec se uvelebil v posteli, když slyšel, že přestala téct voda. Spokojeně se zavrtal, nakonec se ale z většiny zase odkryl, jak mu bylo teplo.
Motochika se vrátil s umytými vlasy, které předtím ještě trochu držely tvar, i když dováděli ve vodě, ale teď už je měl úplně splihlé, jak z nich vymyl veškerou kosmetiku, co na ně používal. Měl oblečené jen kalhoty od pyžama, tričko pohodil na židli. “Chceš jít rovnou spát?” zajímal se, když druhý byl tak nachystaný.
“Vypadáš úplně jinak,” zazubil se na něj nejprve druhý, jak ho nikdy předtím pořádně neviděl s nenagelovanými vlasy. “Ale ne špatně,” mrkl na něj pak a natáhl k němu ruku, “nemusíme jít ještě úplně spát…” poznamenal.
Bělovlasého překvapilo, co starší říkal a vlastně i jeho gesto. Moc nevěděl, co si o tom myslet. Přesto se za ním vydal a posadil se na okraj postele. “Vypadám jako strašné ucho,” prohodil. Měl k obávanému pirátovi opravdu daleko.
“Vypadávals jako větší ucho,” napadlo k tomu zrzka. Byla pravda, že se za poslední rok Chousokabe trošku vytáhl a oproti tomu, jak vypadal dříve, i o něco zmužněl. “Líbí se mi to i takhle, když máš vlasy do obličeje.”
“Nevím, jestli se trochu neurazit,” zažertoval Motochika, “ale že říkáš, že už je to lepší...” dodal pak a mávl rukou. “Jako malý děcko jsem vypadal jako holka, tak snad z vývojového stádia ucha dojdu někdy na pořádného piráta,” zasmál se.
Starší se na něj v odpověď ještě zvesela zazubil. “Neurážej se, myslím to dobře… navíc, teď už jednoznačně vypadáme jako holky víc my,” prohodil a přisunul se k němu o něco blíž, “vypadáš teď ale jako takový mazel,” našel jednu jeho ruku a začal si hrát s prsty bělovlasého. “Vysvětluje to toho Méďu…”
Bělovlasý si ho prohlédl. Méďa mu říkal jen Setsuna, ale byla pravda, že to bylo odvozeno od plyšového medvídka, protože bělovlasé trojče ho za přesně takového považovalo, za mazlivého a hodného. “Však je potřeba se pořádně pomazlit,” zasmál se.
Sora se na něj v odpověď usmál, “to je…” pokývl. Nakonec se sám také vytáhl do sedu, aby byl na stejné úrovni jako světlovlasý, a natáhl se, aby ho políbil opatrně na rty.
Motochika se tomu podivil, nikdy si nevšiml, že by se Sorovi líbil nebo o něj měl nějak celkově zájem. Přesto nemohl říct, že by se mu nelíbilo se s ním líbat. Položil si druhou ruku na jeho tvář, jak nechtěl, aby mu hned zase unikl. Rozhodl se, že nebude příliš přemýšlet o Sorových motivacích, protože pokud se ho na přímo nezeptá - a to nemělo cenu dělat hned a rušit jejich chvíli -, tak se ničeho nedopátrá.
Starší se usmál do jeho rtů, když pochopil reakci bělovlasého jako kladnou, a více se k němu přesunul. V tu chvíli mu opravdu jeho společník připadal roztomilý. Sám se jednou dlaní vydal na jeho bok - už na pláži, když na něm spokojeně ležel, si všiml, že jak začíná druhý mužnět, začíná mít i znatelnější svaly.
Bělovlasý sjel dlaní po jeho boku a vloudil se pod tričko od pyžama na holou kůži. Nepřerušujíc polibek nakonec zrzavé trojče položil na záda a přemístil se nad něj, přestože koleny byl stále vedle něj, nikoliv mezi jeho stehny.
Sora se i s ním přemístil tak, aby mezi jeho stehny nakonec byl, jak mu i přišlo, že to pro oba bude pohodlnější, a na chvíli ho nechal, aby se odtáhl, přičemž si s Chousokabeho pomocí sundal tričko. “Nerozsvítíme jen lampičku?” přišlo mu to takové intimnější, i když na druhého vidět chtěl.
Mladší kývl a začal se zvedat. Po cestě udělal, co se po něm chtělo, potom došel až ke dveřím, aby zhasl. Pak se vrátil zpátky na postel. Sora byl hodně zajímavý tím, kolik měl na svém těle pih. Nakonec se znovu sklonil, aby se něžně vpil do jeho rtů.
Zrzek ho spokojeně objal a přitáhl si ho k sobě, přičemž si užíval polibek, který mu byl věnován. Líbilo se mu, jak se Chousokabe zdá jemný a opatrný. Jednou dlaní sjel po jeho hrudi a prsty škádlivě obtáhl lem pyžamových kalhot.
Motochika se sám jednou dlaní vydal po jeho boku, aby ho prozkoumal. Všímal si, že přestože se trojčata zdála na pohled stejná, jen jinak vybarvená, byly mezi nimi rozdíly i na dotek.
Sora se nechával chvíli opečovávat, než to byl tentokrát on, kdo vyměnil jejich pozice. Položil bělovlasého na záda a obkročmo se usídlil nad ním, přičemž se sklonil pro polibek. Dlaněmi se vrátil na jeho tělo a prsty jedné ruky poškádlil i jeho bradavku.
Mladší přejel od kolen po jeho stehnech až na hýždě, když druhý na to měl vhodnou polohu, aby si ho i na takových místech pořádně osahal. Přitáhl si ho blíž k sobě a spokojeně si uvědomil, že ani zrzek nezůstává lhostejný k jejich mazlení.
Starší se zhoupl škádlivě v bocích a více se rozkrokem natiskl na ten jeho, přičemž vsál mezi rty jeho spodní, aby ho poškádlil a pohrál si s ním. Zatahal ho za lem kalhot, jak naznačoval, jestli už by se jich oba neměli zbavit.
Světlovlasý si vlastně vždycky myslel, že Sora narozdíl od svých bratrů není tolik sexuálně zaměřený, protože ho sice vidíval s nimi blbnout v klubech, ale nikdy - narozdíl od Setsuny - si nevšiml, že by si někoho někam zatáhl a tam se oddával sexu. Ovšem teď měl pocit, že se dostal do spárů stejně sexuálního démona, jakými byli i druzí dva bratři. Využil chvíle, kdy se starší od něj trochu odtáhl. “Co… co všechno chceš dělat?” zeptal se pak.
Druhý naklonil hlavu trošku na stranu a prohlédl si světlovlasého, potom se posadil na paty a svlékání zatím nechal být. Zatvářil se, jako by úplně nechápal, co svou otázkou druhý myslí - jako by bylo jasné, že se může stát všechno. “Je něco, co se mnou nechceš dělat?” oplatil mu otázkou a zadíval se mu do tváře - sám předpokládal, že se tak nějak vyvine podle situace.
“Ne… to ne,” zakroutil Motochika možná až moc horlivě hlavou a natáhl se, aby ho znovu políbil. “Jen...” moc nevěděl, jak to zformulovat, aby nebyl sám sobě kazišukem. “Že je to… poprvé, co spolu něco takového děláme… tak...” zakroutil hlavou nad sebou rukou. “Jsem nechtěl nic pokazit,” zasmál se, protože právě tím jejich chvíli docela pokazil.
Zrzek se tomu vesele zasmál a nakonec se k němu natáhl, aby ho objal a mazlivě líbl, “jsi vážně takový hodný mazel… ještě, že na tobě Setsu hodoval jen chvíli,” zdál se slovy druhého opravdu pobavený, i když v hezkém slova smyslu. Opravdu mu to přišlo milé a potěšilo ho, že se bělovlasý tak stará, “prostě budeme dělat, co se nám bude líbit oběma, já tě upozorním, kdybych s něčím měl problém,” zazubil se.
“Dobře,” oplatil mu úsměv mladší a znovu se na okamžik vpil do jeho rtů, než se odtáhl. “Tak… kalhoty dolů teda,” prohodil žertovně. Dával tím najevo, že můžou pokračovat.
Sora kývl a věnoval mu zazubení, než se od něj trochu odtáhl, aby je oba zbavil zbytečného kusu oblečení. Otřel se provokativně rozkrokem o ten jeho, když se za ním vrátil, a vpil se do jeho rtů.
Motochika ho vzal za boky, aby si ho stáhl ještě více do rozkroku a naznačil mu tak, že by bylo příjemné, kdyby zopakoval to, co udělal předtím. Poté vyjel jednou rukou nahoru a začal se věnovat jeho bradavce prsty, tou druhou ho chytil za zadek. Polibky putoval na jeho krk.
Zrzek spokojeně uklonil hlavu, jak dělal místo jeho horkým rtům a příjemné péči, kterou mu věnovaly. Začal se pravidelně pohupovat v bocích a otírat se tak o jeho mužství, přičemž dlaněmi mapoval jeho tělo. I bělovlasý byl na dotek jiný, než jeho bratři, i když příjemný a krásně horký.
Mladší si to užíval do té chvíle, kdy chtěl ještě o něco níž klesnout polibky. Zvedl si ho víc do náručí, když klekal, aby jej pak mohl položit znovu na záda. Zůstal boky mezi jeho stehny, ale přesunul se ještě níž, aby mohl rty začít koštovat jeho bradavky a chvílemi je něžně brát mezi zuby.
Sora se spokojeně usmíval tomu, jak si ho bělovlasý mazlil, přičemž prsty vkradl do jeho stále trošku vlhkých vlasů, aby si s nimi mohl začít hrát. Stehny se otíral o jeho boky a vycházel mu lehce vstříc, i když v poloze, do jaké byl položen, toho o moc víc dělat nemohl.
Bělovlasý klesl s polibky nakonec ještě níž na jeho bříško a podbřišek. Vtiskával polibky na nejvýraznější pihy a něžně kousal okolo pánevních kostí, přičemž ho hladil po stehnech a hýždích podle toho, kam dosáhl.
Zrzek se ještě chvíli nechával spokojeně mazlit, přičemž se dál vybízel a užíval si každou chvilku, než si mladšího zase vytáhl k sobě a vpil se do jeho rtů. Objal ho stehny okolo boků a na chvíli si ho k sobě přitiskl.
Motochika se vpil do jeho rtů, přičemž se o něj celý otřel. Popravdě už byl hodně nadržený.
Starší sklouzl dlaněmi na jeho hýždě a chvíli si ho držel u sebe, přičemž ho navedl, aby se ještě jednou na něj natiskl, než ho nechal mírně se odtáhnout, “máš gel?” zajímal se - popravdě ho ani nepadalo, že by bělovlasý neměl, otázka byla spíš, jestli to bylo někde po ruce.
Mladší se usmál a kývl, poté ho ještě naposledy políbil, než se od něj odtáhl, aby mohl v nejspodnějším z šuplíků vytáhnout, o co byl požádán. Schovával ho, aby jej máma nenašla, protože ta stále ještě nepřišla na to, jak moc aktivní sexuální život vedl.
Zrzek se na něj zazubil, když lubrikant vytáhl, a přitáhl si ho hned zase k sobě, přičemž se vpil do jeho rtů. Potom ho nechal, aby si nanesl na prsty gelu a sám si nedočkavě navedl jeho ruku ke vstupu do vlastního těla.
Motochika do něj pomalu začal tlačit prostředníček, přičemž jej dál líbal, snad jako kdyby si myslel, že pro druhého je to nepříjemné a je potřeba odvést jeho pozornost. I když na Sorovi bylo vidět, jak moc ho chce.
Starší se mu vybídl a pažemi ho objal okolo krku, jak ho chtěl mít stále blízko u sebe. Odpovídal mu vášnivě na polibek, i když sem tam mu do rtů druhého unikl sten, jak už byl vzrušený a ani on se nemohl dalšího dočkat. Bylo znát, že světlovlasý už nějaké zkušenosti má.
Bělovlasý po chvíli přidal druhý prst a začal si zrzka roztahovat. Stále se mu věnoval a užíval si jeho reakce. Potom přidal na několik okamžiků i třetí prst. Pronikal do něj jimi a občas trochu rukou pootočil, aby ho úplně uvolnil.
Sora se tomu musel pousmát, “jsi takový pozorný,” zašeptal do jeho rtů se slastným výdechem a více se mu vybídl, “už stačí,” ujistil ho.
Motochika byl vlastně zvyklý na to, že ho Setsuna instruoval, co právě teď chce a co druhý může; možná se cítil trochu ztraceně, když jen nesloužil královně. Vyndal prsty z jeho těla a trochu si ho podebral za hýždě, aby změnil polohu jeho pánve, než se ujistil pohledem do Sorova obličeje a začal se do jeho těla tlačit svým přirozením.
Zrzek zaklonil hlavu a celý se prohnul, jak se mu vybízel a vycházel mu vstříc. Dlaněmi ho chytil za zápěstí, jako by potřeboval oporu a zároveň ho urgoval, že může být klidně intenzivnější.
Mladší sjel po jeho bocích, aby se dostal úplně nad něj a opřel se o postel. Začal s hlubokými přírazy, přičemž se znovu vpil do jeho rtů. Užíval si, co mu tělo staršího přinášelo za pocity. Po chvíli ovšem přerušil jejich polibek, aby jemně mohl skousnout jeho lalůček a zeptat se. “Chceš nahoru?”
Sora se tomu pousmál a mazlivě se otřel nosem o jeho krk, než kývl, “rád si tě i osedlám…” prohodil k tomu a pomohl mladšímu vyměnit jejich pozice, aby mohl být on nad ním. Dlaněmi se vydal po jeho hrudi, přičemž se sklonil pro další polibek.
Mladší přejížděl po jeho stehnech až na hýždě, přičemž občas si dovolil trochu určit, jak se má druhý nadzvedávat. Po chvíli se vytáhl do sedu, aby ho mohl lépe líbat, přičemž mu začal vycházet zespodu vstříc.
Zrzek ho objal okolo pasu a trošku se prohnul, jak tím měnil úhel, aby ho mohl pouštět co nejhlouběji do vlastního těla. Vpíjel se do jeho rtů a v rychlém tempu se nadzvedával, přičemž po chvíli navedl jednu jeho ruku do vlastního rozkroku.
Motochika na něm začal pracovat, přitom sám cítil, že opravdu není daleko vrcholu. Trojčata jako kdyby pro sex byla přímo stvořená.
Starší se na něj celý pevně natiskl, když jen pár dalších dosednutí potom vyvrcholil do jeho dlaně. Čelo si přitom opřel o rameno mladšího a prudce oddechoval, jak to byl intenzivní a příjemný zážitek. Nepatrně se zachvíval, jak druhý ještě pronikal do jeho těla.
Bělovlasý ještě několikrát zespodu přirazil, než ho následoval. Políbil ho do vlasů, než ho znovu položil na záda a vyšel z něj. Pohladil ho po boku a natáhl se pro vlhčené ubrousky, aby se mohl očistit.
“Bylo to dobré,” Sora se spokojeně líně protáhl a věnoval druhému milý úsměv. Natáhl k němu jednu ruku, jak i on chtěl ubrousek.
Motochika mu podal celý balíček, aby si vzal kolik chtěl a sám svůj použitý odhodil do koše. “Bylo, … Veverko,” odpověděl mu. Vstal, aby mohl uklidit lubrikant zpátky a natáhnout si kalhoty. Poté si znovu vlezl do postele.
Starší se mezitím očistil a i on vyhodil kapesníčky, které použil, než si tak, jak byl, vlezl zase za druhým. Přitulil se k němu a natáhl se pro něžný polibek. Byl stejně jako zbytek trojčat v posteli mazlivý a přítulný.
Bělovlasý se natáhl, aby zhasnul lampičku, poté ho objal kolem pasu a přitulil se k němu. “Dobrou noc,” šeptl a otřel se nosem o ten jeho, než ho znovu jemně políbil.
Zrzek se usmál do jeho kůže, protože mazlení s Méďou bylo dokonce příjemnější, než čekal. Opravdu si ani nemyslel, že se mu nakonec bude u bělovlasého tolik líbit. “Dobrou noc,” odpověděl.


Motochika zabručel, jak se mu nechtěl vstávat, ale probudilo ho, že mu přišla sms. Opatrně se vyprostil z objetí zrzavého a vydal se hledat své kalhoty, v kterých si nechal mobil. Měl je v koupelně. Zhodnotil svůj vzhled jako dost mizerný, když prošel kolem zrcadla. A docela se poděsil, když si přečetl, co mu Setsuna posílal. Přešel k oknu, co měl v pokoji a otevřel ho. “Co tady děláš?”
Setsuna se na něj zazubil. “Jdu na snídani?” zkusil.
Sora zamručel, protože i když mu dělalo vstávání vždy problémy, alespoň z poloviny ho probralo, že přišel o Chousokabeho, který ho v noci mazlil a dělal mu společnost. “Slyším, slyším známé hlasy,” pousmál se, aniž by otevřel oči.
Motochika si ho prohlédl. “Nenech se rušit ve spánku, pokud ještě potřebuješ,” promluvil na něj Chousokabe. Poté si povzdychl a vydal se pryč z pokoje, aby mohl jít otevřít Setsunovi. Po cestě samozřejmě potkal matku, která se divila, jaktože je tak brzo vzhůru a chtěla vědět, kam jde. Musel jí vysvětlovat celou situaci - že u něj přespalo jedno z trojčat a že si teď druhé pro něj přišlo. Samozřejmě, že její první reakce byla, že bude muset dochystat snídani, když mají návštěvu.
Sora si mezitím vzal k srdci pobídnutí bělovlasého a spokojeně se uvelebil, jako by úplně zapomněl, že před chvílí slyšel Setsunu, který si ho nejspíše přišel vyzvednout. Částečně se zakryl pokrývkou, částečně ji objal a tak jak byl si dál hověl v jeho posteli, docela blízko tomu zase usnout.
Chvíli to trvalo, než se Motochika se Setsunou vrátili. Nesli s sebou tři hrníčky s čajem a pečivo namazané domácí pomazánkou. Bělovlasé trojče se trochu zarazilo, když si všimlo, že Sora spí v posteli úplně nahý.
Ten pootevřel znova oči, když si všiml, že vešli, a usmál se na svého bratra. “Dobré ráno,” pozdravil se více méně s oběma a přesunul se do sedu s dekou tak, aby halila alespoň to nejnutnější.
“Spali jste spolu?” zeptal se Setsuna a se zvláštním výrazem se posadil na židli u stolu. Nemuseli mu ani odpovídat, bylo to jasné. A vlastně ani nevěděl, proč mu to tolik vadí. Ale vadilo. Protože Motochika tu měl být vždycky pro něj… a Setsuna si myslel, že vždycky mladší chtěl jeho, nikoliv kterékoliv z trojčat, že mají speciální vztah.
Sora si ho prohlédl a pozvedl obočí, jak ho ta reakce a hlavně tón, jakým to bělovlasý říkal, docela překvapila. “Je vedro…” odpověděl potom jen s pokrčením ramen, jak vysvětloval svoji nahotu, protože i doma tak někdy spával, i když se mu nesnažil jeho dedukci vymluvit. Přesunul se tak, aby se natáhl pro kousek pečiva a vrátil se do pohodlného sedu na posteli.
Bělovlasé trojče na okamžik přivřelo oči, potom si také vzalo kousek namazaného pečiva. “Víš, co jsme zapomněli?” podíval se pak na Motochiku. “Zelenina by k tomu byla dobrá,” navrhl.
Nejmladší si povzdechl, ale pak kývl. “Máma bude ráda, že do sebe chceme dostávat vitamíny,” prohodil a vydal se znovu pryč z pokoje.
Setsuna toho využil. “Co si myslíš, že děláš?” zašeptal k svému bratrovi. “Chika není kluk na jednu noc… i když by možná chtěl být takový přelétavý, on není… bere si to hrozně k srdci. Je citlivý a hodný, není jen na sex.”
Zrzek si ho prohlédl a jen tak tak se zadržel od toho, aby mu připomněl, jak se on sám k bělovlasému choval, když spolu chodili, a jak Chousokabeho trápil. Nepřipomínal mu ani to, že i teď jim to sem tam ujede, i když už jsou rozešlí, a jen si nakonec sám povzdechl, nemělo cenu se s ním hádat, ještě když byl Setsuna poslední dobou pořád v tak špatném rozpoložení. Pak by ještě přišli domů oba naštvaní a nebavící se spolu, Papoucha by to zase hrozně vzalo a nakonec by z toho dělala vědu i jejich máma. “Vím, že je citlivý a hodný, taky se s ním bavím,” připomněl mu, “je to i můj kamarád - nevidím ho jako kluka na jednu noc,” trochu se zamračil, jak se mu to osočení nelíbilo. Navíc se neustále cítil z něčeho odstrčený a Motochika se mu líbil - mohl mezi nimi iniciovat sem tam i něco víc, když byli kamarádi a tak to očividně mezi trojčaty chodilo, když neměla vážný vztah.
“Tak hlavně… ať on to ví, že jste jen kamarádi,” řekl na to Setsuna a pokračoval v jídle, jako kdyby předtím nic neřekl. Trvalo to jen chvíli, než se Motochika vrátil za nimi. Nesl talířek plný nakrájené zeleniny.
“Kdyby Pápěnka věděl, jak tu hodujeme,” prohodil z vesela. Sedl si na okraj postele a také se dal do snídaně.


Některé noci Setsuna nemohl spát. Přestože byl obklopený svými bratry, bylo mu příjemně teplo a byl v bezpečí, takže vůbec nebyl žádný důvod pro nespavost, cítil se osamělý a ztracený v temnotě. Občas se mu o Xanxusovi zdávalo. A většinou po probuzení mu bylo k pláči. Stále trpěl tím, jak byl opuštěn a zanechán, aby si vyčítal svou naivitu.
I když znovu začínal žít, zatím to byla spíše snaha se držet, než že by toho skutečně byl schopen. Některé noci, když nemohl spát, si vystačil s tím, že jen ležel a pozoroval strop nad sebou, ovšem jindy potřeboval pryč a být sám. Chodíval se procházet k moři, chvíli po nebo na hranici s rozbřeskem. Díval se na temné vody moře a jako usoužená mořská pana, kterou tíha existence bez ocasu a možnosti plavat bolela, nebo naopak dívka, co se utopila pro svůj žal, tesknil. Nikdy neplakal, ale hrudník se mu svíral zoufalstvím. Opuštěný… mezi všemi těmi, pro které ve vesnici zůstal, byl nakonec opuštěný a svým milým zanechán nechtěný a sám.
Ale toho rána zabloudil dál podél pobřeží, snad ho hnala touha utéct před sebou samým. Ke svému překvapení nebyl sám. Motochika seděl na molu a tolik zahloubán ve svých vlastních myšlenkách, že si Setsuny nevšiml, když přicházel. Dokonce se viditelně polekal, když na něj promluvil. “Dobré ráno.”
Chabý úsměv a unavený, zamyšlený pohled Motochiky byly tím, co potvrdilo Setsunovu předtuchu, že je něco opravdu špatně, když chlapec je v tuhle dobu sám u vody. Klekl si k němu a nakonec, když se ho dotkl a zjistil, jak je prochladlý - což bylo tolik nepřirozené, protože Motochika vždy příjemně hřál - posadil se za něj tak, aby ho měl mezi stehny a mohl ho zezadu objímat. Opřel si hlavu o jeho rameno a přivřel oči. “Je doma...” pochopil.
Motochika k tomu nic neřekl. A druhý chápal, že se o tom všem nerad baví. Možná právě proto ho pevněji objal, aby mu nemohl utéct. Zahříval ho, což samo o sobě bylo ironické a jasně to mluvilo o vážnosti situace.
“Mohl si spát u nás… chceš jít k nám?” napadlo staršího po chvíli. Ale Chousokabe zakroutil hned hlavou, jak o tom vůbec neuvažoval. “Tak tu chvíli zůstaneme,” rozhodl Setsuna. Potřeboval svého bývalého přítele rozmluvit, protože moc dobře - a možná jako jediný z bratrů - znal i tuhle jeho stránku. Měl příliš komplikovaný vztah s otcem a všechno, co ho v tomhle ohledu trápilo, dusil v sobě. Přestože se zdálo, že tu vždy byl pro své přátele a pomohl by jim i s tím, co bylo nad jeho síly, sám měl problém se vypovídat se svým trápením a dovolit někomu poznat pravdu. Styděl se za to, jaký byl - takový pocit v něm pěstoval jeho otec, a kvůli tomu, že to byl stud za sebe, o tom odmítal mluvit i s nejlepšími kamarády. “Chytli jste se?” zeptal se po chvíli, kdy se Motochika už trochu uvolnil a nejméně jeho tělo reagovalo na blízkost známé osoby. “Když vím, jaký je tvůj otec, jsem rád, že já sám žádného nemám.”
“Má pravdu...”
Vždy to bylo to samé. Motochikův otec nebyl schopen brát svého syna takovým, jakým byl. Nekladl na něj vysoké požadavky, vůbec ho ani nenapadlo, že by mu mohl dát čas dospět a věnovat se jeho výchově. Nikdy se mezi nimi nevybudoval správný vztah a Motochikův otec ustrnul na nespokojenosti se svým synem, když v dětství vypadal jako děvčátko a zcela otevřeně projevoval svou jemnou, uměleckou duši. A Motochika podvědomě toužil být podle představ svého otce a vyčítal si, že takový není. Kupodivu se díky tomu stával mnohem lepším mužem, než kdy jeho otec mohl být, ale otci se stejně nikdy nemohl zavděčit, protože ho vlastně vůbec neviděl.
“Nemá,” přerušil ho rázně. “Ten chlap vůbec v ničem nemá pravdu,” přestože mluvil autoritativně, stále to bylo potichu a citlivě.
“Tak proč...” začal Motochika, ale zaváhal, jestli pokračovat, “proč jsem ti nebyl dost dobrý? Nikomu… nikdy… nebyl.”
“Méďo,” Setsuna si povzdechl a pohladil ho po vlasech. “To já… ani tvůj otec… my nejsme dost dobří pro tebe. Já na rozdíl od něj si uvědomuju, že ti je teprve čtrnáct. A vím, že vyrosteš v muže, jakým se stane málokdo, protože už teď jsi snad ten nejlepší kluk v celý týhle zemi.” Přitulil se k němu a políbil ho pod ouško. “Pápěnka má pravdu, že bych tě zničil, to je jediný důvod, proč si na tebe nedělám výhradní právo. Mám tě neskutečně rád - možná i víc, než toho zasranýho mafiana - a ani nevíš, jak moc jsem to ráno žárlil na Soru. Jen… nedokážu se chovat, jak si zasloužíš.”
Motochika zakroutil hlavou. “Protože nejsem ten pravý typ pro tebe. Nejsem dost muž.”
“Jsi chlapec, co se stane mužem - každý má právo na dospívání,” trval si na svém starší, možná i proto, že nechtěl rozebírat, proč se tolik nechal pobláznit Xanxusem, že možná přece jen mu sedí typy, které nejsou tolik hodné, protože nechtěl Motochiku navést na myšlenku, že by se měl stát méně hodným. To přesně by bylo to ničení, o kterém Haku mluvil. “Pojď, půjdeme k vám domů, tvoje máma nebude ráda, když zjistí, že nejsi doma.”
Mladší ho nakonec poslechl. Oba se zvedli a Motochika se protáhl, jak byl za celou dobu, co na tom molu seděl, ztuhlý a prokřehlý. Setsuna ho vzal za ruku a vedl ho domů, jak věděl, že mladší potřebuje podpořit, protože se mu domů opravdu nechtělo. “Počkám u vás na snídani,” oznámil, jak chtěl trochu odlehčit situaci.
“Otec...”
Starší se na něj otočil a dal mu prst na rty. “Všechno bude v pořádku.” Políbil ho na čelo a usmál se na něj. “Nebude to poprvé, co se potkám s tvým otcem,” připomenul mu. Narozdíl od svých bratrů měl to potěšení. Věděl, jak se chovat, aby to Motochikovi nezhoršoval, i když by tomu muži opravdu rád od plic řekl, co si o něm myslí.
Trvalo to ještě několik minut, než došli k jejich domu, protože Chousokabeovi nebydleli úplně u vody na rozdíl od trojčat. Podařilo se mu s Motochikou vplížit do jeho pokoje, aniž by je někdo potkal. Zavřel za nimi dveře a začal Motochiku svlékat z mikiny a kalhot, co měl na sobě, aby ho pak mohl navést do postele.
Opřel se zády o zeď a nechal ho, aby si dal hlavu do jeho klína a zavřel oči. Setsuna pochopil, že celou noc nespal a tak mu v tom nebránil, naopak se snažil, aby měl pohodlí. Hladil ho něžně po vlasech a pozoroval jeho hezkou tvář. Opravdu ho měl rád a bylo mu jedno, že jeho bratři si budou myslet, že se s ním zase vyspal. Chtěl mu hlavně pomoct, aby se cítil lépe.


Keita pohlédl na hodinky, jen jak se ujišťoval, že jde včas a vše je v pořádku, než vytáhl telefon, aby prozvonil bělovlasé trojče a dal mu tím znamení, že už je před jejich domem, jak se původně domluvili.
Setsuna se po chvíli objevil ve dveřích jejich domu, zavřel je za sebou a vydal se k černovlasému. Na sobě měl obyčejné chlapecké tričko a úplé džíny. Nijak se příliš neupravoval, neměl  na to chuť. “Zdravím,” usmál se na svého společníka.
Druhý se na něj usmál a pozdravil se s ním na oplátku. I oblečený takto obyčejně byl opravdu pěkný - trojčata nejspíš měla tu krásu a vrozený šarm všechna v krvi. “Všechno v pořádku? Můžeme vyrazit?” zajímal se ovšem, protože mu úsměv druhého nepřišel úplně upřímný.
“Můžeme,” kývl druhý a vydal se na cestu. “Soujirou tě se mnou pustil?” zeptal se, jak chtěl mluvit o něčem jiném, než jak se cítí.
“Nebyl úplně nadšený,” přiznal mu Keita a zatvářil se docela nechápavě, “pořád tě líčí jako hroznou saň, vůbec tomu nerozumím…” dodal a bylo vidět, že to myslí upřímně.
Setsuna se na něj otočil a prohlédl si ho. Vlastně mu bylo úplně jedno, jestli spolu něco budou mít. Nebyl to Xanxus ani Motochika, vůbec mu na něm nezáleželo. “Není daleko od pravdy,” odpověděl mu pak a pokračoval v chůzi. “Nevím, co si o mně myslíš, ale určitě se mýlíš.”
Černovlasý lehce zakroutil hlavou, “no prozatím ses přede mnou jako taková saň neprojevil ani jednou,” odpověděl mu. “Zatím si sice jen dělám názor, ale o své zlovůli mě budeš muset přesvědčit, protože teď jí opravdu nevěřím…”
Bělovlasý pokrčil rameny. Možná by mu řekl, jaký je, kdyby dokázal najít ta správná slova. “A jaký si myslíš, že jsem?” zeptal se ho.
Keita si ho prohlédl, “připadáš mi zklamaný…” odpověděl tiše. “Ale nemyslím si, že jsi zlý… své bratry a kamarády máš opravdu rád… záleží ti na nich…” usmál se na něj.
Setsuna se na něj znovu natočil. “Nejsi ani můj bratr, ani můj kamarád,” řekl mu a povzdechl si. Byl zklamaný… a ač se snažil jak chtěl, stále ho bolela duše. Chtěl se zbavit všeho, co mu Xanxus koupil, ale nedokázal to. Jako kdyby stále věřil a stále na něj čekal. Nesnášel se za to, ale nemohl si pomoct. A tak se snažil trochu té bolesti světu vrátit. “Přestav si holku, s jakou bys chtěl chodit a byl bys s ní šťastný...” prohodil, “tak já jsem přesný její opak.”
“To nemůžeš vědět…” černovlasý jen nepatrně zakroutil hlavou, “jak myslíš, že by vypadala holka, se kterou bych chtěl chodit?” napadlo ho, protože si tím ani on sám nebyl sto-procentně jistý.
Bělovlasý pokrčil rameny. “Jako Chika,” pousmál se pak, “milá, hodná, starostlivá a milující… kdo by nechtěl takovou dívku? Někoho, kdo tě udělá šťastným a budeš pro něj celým světem.” Povzdechl si.
“Nejde mi jen o to, aby mě udělala šťastným,” odpověděl mu jeho společník, “v první řadě by měla být šťastná ona… udělám ji šťastnou a potom na mě bude hodná a milá… nakonec budeme spokojení oba…” zastavil se na zastávce a prohlédl si druhého, když i on se postavil naproti němu.
Setsuna zakroutil hlavou. “Ale někteří prostě nemůžou být šťastní,” zašeptal.
Keita ho opatrně pohladil po tváři, “nebo jen nechtějí nechat ostatní, aby se o to pokusili…” odpověděl mu stejně tiše.


Motochika zvedl pohled od knihy s válečnými loďmi, kterou si prohlížel a hledal si v ní, jakou další loď si postaví. Vlastně se tomu věnoval hlavně, když měl otce doma a on tam také musel být, byla to možnost, jak se zavřít v pokoji, nebýt rušen a zaměstnat mysl. Ovšem vyrušilo ho, jak mu někdo hodil kamínky do okna. Vstal, aby to náhodou dotyčný nezopakoval a neupozornil na sebe tak jeho rodiče. Už bylo dost pozdě na návštěvy.
Otevřel okno a pohled mu padl na Setsunu, který na něj zamával. Trochu působil jako duch nebo upír, který láká svou oběť, aby opustila teplo domova. Motochika mu naznačil, že jde dolů.
Opatrně se proplížil po schodišti až ke dveřím, a když je otevřel, už za nimi stál jeho bývalý přítel. “Co potřebuješ?” zeptal se ho hned, ale dával si pozor, aby to slyšeli jen oni dva.
“Být se svým Méďou,” odpověděl mu starší a věnoval mu jeden ze svých pohledů, kterým nešlo odolat. Motochika si na to konto jen povzdychl a pustil ho dál. Vlastně naposledy, když se viděli, mu opravdu jeho přítomnost pomohla - nebyl si jistý, zda by byl schopen být doma, kdyby ho někdo alespoň tolik co Setsuna, nepřesvědčil o tom, že nenese všechnu vinu na špatném vztahu, který měl s otcem. I to byl důvod, proč na bělovlasém trojčeti tolik lpěl - nebyl jen přitažlivý celou svou bytostí, ale dokázal ho vést, a Motochika se cítil mocným mužem, když mu náležel takový klenot, když dokázal získat, po čem toužil.
Nemusel Setsunu instruovat, uměl se proplížit do jeho pokoje snad ještě lépe než on samotný. Boty si nesl v ruce - byl schopný přijít na noc a ráno zase odejít, aniž by o něm kdokoliv věděl. Jen snad na Motochikovi bylo poznat, že měl příjemnou noc. Noci se Setsunou i přes všechny komplikace jejich vztahu byly vždy příjemné.
Mladší za sebou zavřel a otočil se na druhého, který boty položil ke dveřím tak, aby nebyly vidět, kdyby někdo otevřel, svlékl si mikinu a vydal se k posteli. Posadil se na ni, aby si mohl prohlédnout, čemu se předtím Motochika věnoval. Ten mezitím zavřel okno a trochu rozpačitě přešlápl, jak si nebyl jistý, co přesně od Setsunovy návštěvy čekat.
Starší k němu vzhlédl a natáhl ruku. Bylo zajímavé, jak některá gesta měla trojčata společná. “Pojď ke mně,” šeptl k němu a ruku nestáhl, dokud ho za ni Motochika nevzal a nepřišel až k němu.
Položil mu dlaně na boky a hlavu si opřel o jeho bříško. Zůstal tak chvíli, než k němu zvedl pohled. “Začnu chodit s tím Keitou,” šeptl a zadíval se do jeho tváře, aby zjistil, jakou na to bude mít druhý reakci.
Motochika nevěděl, jak na to reagovat. “Proč mi to říkáš a proč jsi tu?”
“Já nevím,” přiznal Setsuna a znovu si opřel čelo o jeho bříško. Cítil potřebu mu to oznámit. Nechtěl ho ztratit - protože pokud se nevrátí Xanxus, tak by neměl ani jednoho svého prince -, ale stále ještě nemohl být s ním, protože mu neuměl být věrným. “Chci, abys věděl, že ho nikdy nebudu mít rád více než tebe,” zašeptal - hlavně nechtěl, aby se tím Motochika trápil, bylo to dost špatně načasované, když měl otce doma.
“Ale raději budeš s ním...”
Setsuna se postavil, aby byl naproti němu a vpil se do jeho rtů. “Zatím budu s ním,” pošeptal mezi polibky, i když si zakázal mu takto slibovat, nutit ho, aby na něj čekal a bránit mu, aby si plně užíval dospívání. Líbal se s ním a užíval si, jak to celé bylo mazlivé a ohleduplné. Byl to Setsuna, kdo vedl, Motochika se zdál být rozpačitý jako pokaždé, když spolu něco měli od doby, co se rozešli.
Starší využil správného okamžiku, aby se polibky přesunul k jeho oušku a zašeptal do něj: “Potřebuju tě.” Věděl, že to na mladšího platí, byl rád sváděný slovy. Celkově si užíval, když ho měl Setsuna omotaného kolem prstu.
Nechal ho, aby si svlékl tričko a vydal se dlaněmi studovat jeho tělo, jako kdyby to bylo poprvé. Opravdu se změnil od doby, co se do vesnice nastěhoval, Setsunovi se líbilo, že dostával více mužských rysů, přestože u sebe a u svých bratrů byl zvyklý i na ty více dívčí, tudíž mu ani předchozí více chlapecký a nedospělý Motochika nevadil. Přitáhl si ho blíž k sobě a polibky se přesunul na jeho krk. Jeho jemná vůně ho uklidňovala - měl v náručí někoho, o kom věděl, že ho miluje a nikdy by mu neublížil. Setsuna si více než jen cenil takového pocitu po tom všem, čím si prošel.
Vrátil se zpátky do sedu a tentokrát polibky krášlil chlapcovo bříško, zatímco mu rozepínal kalhoty. Měl ho ve své moci a byl si jistý, že žádný protest z jeho strany nepřijde. Jedině by se mohl ozvat Setsunovo vlastní svědomí, že mu takhle motat hlavu nesměl. “Ukliď si ty knížky,” utrousil, když mu rozepnul kalhoty.
Mladší všechny věci na posteli jen shrnul na jednu velkou hromadu, kterou umístil vedle postele, jak na tom plánoval pracovat dál, až bude zase sám. Poté zapnul lampičku u postele a šel zhasnout velké světlo.
Setsuna se mezitím zbavil dlouhého trička, pod kterým měl jen spodní prádlo a nadkolenky, protože věděl, že se Motochikovi takhle líbí a pro něj mu za to stálo se hezky obléct. Klekl si na postel a pousmál se. “Zbav se toho,” zavrněl a ukázal na jeho kalhoty.
Motochika udělal, co se po něm chtělo a vlezl si za ním, aby se mohl vpít do jeho rtů. I když trojčata vypadala téměř stejně, tak k Setsunovi toho cítil nejvíc a proto ho jen pohled na něj neskutečně vzrušoval. Prsty si hrál s lemem jeho spodního prádla, ale nijak nedával najevo, že by mu ho nejraději stáhl a přivlastnil si jeho tělo. Vždy staršímu dával tolik času na hraní, kolik potřeboval.
Setsuna se s ním mazlil jako kočka, otíral se o něj rty i celým tělem a naváděl ho, kde se ho má dotýkat. Užíval si jeho ohleduplnost a snahu mu dopřát všechno, po čem touží. Přestože byl Motochika mladší a celý roztoužený, ovládal se. Byl nesrovnatelně krotký oproti každému, s kým kdy nejstarší trojče mělo sex. Působil jako balzám na duši i tělo, ale na druhou stranu postrádal půvab výzvy a spontánnost opravdového chtíče.
Nechal ho, aby se položil na záda a sedl si na jeho stehna. Dal si vlasy za ucho a sklonil se pro polibek, při němž ho jemně kousl a zatahal zuby za jeho spodní ret. Zhoupl se v bocích na jeho klíně a pousmál se reakci, kterou to v druhém vyvovalo. Sjel dlaněmi po jeho pažích a jakmile byl na jeho zápěstích, dal mu je za hlavu a zadíval se do jeho očí se spokojeným panovačným leskem. Oběma se ten okamžik líbil - i když Motochika byl na obsáhlejší hry takového typu příliš mladinký a Setsuna by byl ještě spokojenější, kdyby v jeho přiměřeném odporu dostal možnost dokázat svou dominanci. Kousl ho do nosu a tiše se tomu zasmál. “Jsi v mé moci,” šeptl k němu a vpil se do jeho rtů, poté se kousavými polibky přesunul na jeho krku.
“V moci sirény,” odpověděl mu na to mladší. Vždy měl rád mystično, staré báje a legendy, snad i proto se skamarádil s trojčaty, že působili, jako kdyby alespoň z části nebyli z tohoto světa. Stejně jako on sám - nebyli obyčejní. A Setsuna mu navíc připomínal jeho první - tehdy ještě opravdu - dětskou lásku, prvního mladíka svého unikátního čarodějnického druhu, kterého poznal. Jako každému rodícímu se umělci se mu líbil tenhle svět fantasie. Krásná nelidská bytost hodující na jeho těle a reálný pocit slasti z toho plynoucí.
Starší sjel po jeho pažích níž, přestože je nepřestával hlídat, aby zůstaly nahoře, když sám se přesunul rty na jeho hruď. “Nakonec nejen námořník, ale i pirát… omámen a pozřen sirénou,” zavrněl, do jeho kůže, ještě předtím, než ho možná i docela silně kousl do světlé bradavky. Motochika se pod tím dotykem celý zachvěl a na chvíli zadržel dech, jak se snažil nevydat ani hlásku.
Setsuna otírající se o jeho rozkrok a rty stimulující jeho nedospělé tělo společně s fantasiemi a možností, že budou přistiženi, mnohem dříve, než by Chousokabe chtěl, ho přivedl k orgasmu.
Druhý zůstal u něj a odtáhl se až, když bylo po všem. Spokojený a v dobré náladě. Bylo na něm poznat, že tohle je jeho živel - domovské vody. Sehnul se do nejspodnějšího šuplíku v nočním stolku, aby odtamtud vytáhl lubrikant a vrátil se zpátky za mladším, tentokrát si ovšem lehl vedle něj a jen ho paží objal kolem pasu. Přitulil se k němu a přivřel oči. Jen jeho neposedná nožka začala přejíždět po té Motochikově.
“Promiň,” ozval se mladší, jakmile byl dostatečně vzpamatovaný, přičemž se rozkošně zarděl.
Setsuna mu položil prst na rty a odpověděl mu, jako kdyby to byla odpověď naprosto na všechno. “Mám tě rád, Méďo,” políbil ho na rameno. Odmlčeli se, Motochika měl rád tyhle okamžiky, kdy se Setsuna projevoval, že mu opravdu na něm záleží a tak je ochoten přehlížet všechny jeho chyby. “Až se na to budeš cítit, jsi na řadě,” dodal starší nakonec a šibalsky na něj mrkl.
Nakonec se Chousokabe otočil na bok a natáhl se pro polibek. Pohladil nejstarší trojče po boku a posadil se, aby ze zbavil pošpiněného spodního prádla, protože zůstávat v něm se styděl. Přesunul se do kleku mezi Setsunova stehna a dlaněmi po nich přejel, než mu stáhl nadkolenky a vydal se kůži staršího prozkoumávat polibky. Setsuna se mu kdysi svěřil, že to má rád, stejně jako olizování prstů. Postupoval až k jeho rozkroku, který zatím zůstával krytý spodním prádlem.
Vyměnili si pohled. Setsunova panovačnost byla vzrušující. Obkreslil lem prádla prsty, přičemž se kochal tím pohledem na dokonalou postavu staršího, než dokončil jeho svlékání. Políbil ho kousek pod pupík, ale nakonec rty skončil na jeho chloubě.
Na rozdíl od Setsuny se mu líbily i některé dívky - vlastně měl jeden typ bytosti, u kterého mu vůbec nezáleželo na pohlaví, aby po takových toužil -, i přesto mu služby jako tato nabízel mnohem častěji, než je dostával na oplátku. Užíval si to jen proto, jakým způsobem mu pak Setsuna vycházel vstříc, hlavně když si ho při tom zároveň připravoval prsty.
Prsty měl v jeho nenagelovaných - už byl po večerní sprše - vlasech a občas ho za ně i zatáhl, jak odolával si ho za ně přidržet a opravdu mu do úst přirazit. “Stačí,” zavrněl nakonec a tón jeho hlasu v té chvíli byl jedinečný, vrněl jako spokojená velká kočkovitá šelma. Stáhl si ho k sobě s jiskrným pohledem a hluboce se vpil do jeho rtů.
Poté vyměnil jejich pozice, aby znovu byl on ten nahoře a svého bývalého přítele si osedlal. Palcem pronikl mezi jeho rty a nechal si ho žužlat, přičemž se pravidelně nadzvedával. V Motochikových očích byl více než siréna, byl bohyně, kterou naprosto obdivoval a i kdyby se tomu sebe víc bránil, musel ji milovat.
Ačkoliv to nebylo tak dlouho, co vyvrcholil, jeho pubertální tělo bylo příliš rozbouřené hormony, než aby měl dlouhou výdrž a skutečně se dokázal ovládat. Setsuna mu překryl ústa dlaní, aby přece jen nebyl ve svém sténání příliš hlasitý a nepřišli na ně rodiče, přičemž se k němu sklonil.
Sám byl docela udýchaný, ale to mu nevadilo v tom, že si začal zuby a rty hrát s jeho lalůčkem, žmoulal ho a sál, přičemž se prudce a chtivě nadzvedával nad jeho tělem v tomhle novém úhlu.
Navedl si ruku mladšího do rozkroku a nechal ji tam na sobě pracovat. “Ještě chvíli vydrž,” zašeptal mu udýchaně do ouška.
Nakonec - jako kdyby se neuposlechnutí rozkazu trestalo - to byl Setsuna, kdo o několik málo vteřin dřív vyvrcholil, zhroutil se na tělo mladšího a nechal se jím pevně obejmout. Vysílený, spokojený a s pocitem, že je milován. Kdyby se tak dobře neznal a nevěděl, že toho zatím není schopen, bez váhání by odkopl Keitu a zůstal v téhle náruči napořád, protože se téměř vyrovnala té Xanxusově.


Papouch se posadil na gauč i s velikánskou mísou popcornu, přičemž se zazubil na svého přítele a naznačil mu, aby se posadil za ním. Soujirou byl doma sám - jeho rodiče byli někde na výletě a Keita trávil večer se Setsunou - takže se rozhodli si udělat v jejich obýváku hezký večer u filmu a jídla.
Hnědovlasý mladík se za ním posadil, jak druhý chtěl a vzal do ruky ovladač, aby mohl pustit film. Spokojeně se uvelebil a přitáhl si k sobě Kohaku za rameno, aby ho u sebe měl blíž. Přesto se díval nerušeně dál na televizi. Jeho přítel měl své jídlo, tak musel být určitě spokojený.
Světlovlasý se na něj natočil a věnoval mu polibek, “můžeš si vzít, jestli chceš…” pobídl ho, protože si všiml, že hnědovlasý si od něj málokdy bere jídlo bez povolení, i když bylo sdílené - naopak od jeho milence, který si bral i to, co sdílené nebylo. “Ještě toho máme spoustu,” zazubil se.
“Až budu chtít, vezmu si,” ujistil ho Soujirou a políbil Kohaku do vlasů, než dál pokračoval v dívání se na začínající film.
Blonďák si ho prohlédl a natočil trošku na stranu, jak mu přišel jeho přítel ještě zamlklejší, než obvykle býval, a možná trochu zachmuřený, “bojíš se pořád o Keitu?” napadlo ho.
“Nedopadne to dobře,” pokývl Soujirou a povzdechl si. “Sice teď Setsuna seká dobrotu, netahá se s nikým jiným než s ním a tak… ale přece jen - když ho znáš… nebo lépe, co já ho znám - po tom svém románku se chová ke každému kromě vás dvou a Chiky a asi mě jako k hadru...”
Jeho přítel si povzdechl, “vypadá to ale mnohem lépe než všechno, co od té doby Setsu měl, to musíš uznat…” poznamenal, protože předtím mu to s nikým jiným nevydrželo, aby sekal dobrotu tak dlouho. “Třeba jim to nakonec nějak vyjde… a pokud ne, Keita sám říkal, že to dělá na vlastní nebezpečí… málokdy to iniciuje ten druhý, většinou je Setsu svede, ale tohle Keita chtěl…”
“Jenže… když se podíváš na Setsu, vidíš jaký je bělunký, křehoučký a jak se občas dívá tak smutně a ztraceně… ani já bych do něj neřekl, že dokáže páchat zlo a ubližovat druhým, a to jsem ho několikrát viděl, jak to dělá,” ohradil se Soujirou. “Prostě Kei neví, do čeho se pustil!” ukončil to a založil si ruce na hrudi. “Vždyť kolikrát se mi nasáčkoval do postele...”
Haku si na chvíli odložil mísu s popcornem. Pohlédl na obrazovku, kde už běžel film, ale nakonec ho nechal být - přinejhorším si ho budou moct přetočit. “Tobě zrovna to Setsu dělá naschvál, protože ví, že ho nemáš rád,” neodpustil si, protože to byla pravda. “Jak myslíš, že by mohl Keiovi ublížit? Vždyť když jim to nebude klapat, prostě odjede a vrátí se nejdřív zase za rok…”
“Všichni vztahy a sex neberou tak lehkovážně jak vy,” vyhrkl to naštvaně Soujirou, a když si uvědomil, co vlastně řekl, tak se zarazil. “Promiň, nechtěl jsem být takový. Jen...” Zakroutil hlavou. “Myslíš, že to Keie nebude mrzet? Já bych byl strašně mimo, kdybys to se mnou ukončil.”
Kohaku si ho prohlédl a usmál se tomu. Potom se natáhl a něžně ho políbil do koutku úst, “jsou i mezi našimi vztahy a sexem věci, které lehkovážně nebereme,” upozornil ho. “Určitě by ho to mrzelo, ale některé věci musíš i tak zkusit…” pokrčil pak rameny. “Myslíš, že by ho nemrzelo, že když se mu Setsu líbí a chtěl by s ním možná být a myslí si, že je to celkově jeho typ, kdyby se nechal odradit tím, že mu pořád opakuješ, jaká je Setsu saň?” podíval se na to z druhého úhlu.
“To máš asi pravdu,” pokýval hlavou nakonec hnědovlasý. “A já nejsem jeho matka, tak to nechám být,” dodal ještě. Poté se vrátil k sledování filmu. “Asi vrátíme, co nám ušlo, ne?”
Papouch se přesunul zase k němu, přičemž mu věnoval spokojený úsměv, “asi jo…” pokývl. “Říkal jsem si…” nechal to nedokončené a místo toho jen hravě zakroutil hlavou, “ale počkáme si do pokoje, ať vám nekazíme gauč v obýváku.”
“Co sis říkal?” zeptal se ho druhý.
“Že bychom mohli s přetáčením ještě chvíli počkat,” jednou rukou sklouzl po jeho hrudi a natáhl se pro polibek.
Kohaku tak Soujirovi jen potvrdil, že trojčata nejsou schopna některé věci brát vážně. Políbil ho do vlasů. “Nebudeme opouštět celou mísu jídla… po filmu se na to aspoň více soustředíme,” usmál se na něj.

8 komentářů:

  1. Tak toho teď bylo hodně :D Je smutné, že se Setsu trápí, ale chudák Chika... A hodně mě teda překvapil Sora, něčekal bych, že se za Chikou vydá. Je sebevědomější než jsem myslel :D
    Kroketa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mohl jsi číst u Seiriel ;) Víš, jak je to s tichou vodou - Sora je taková tichá voda! XD

      Vymazat
  2. Zamilovala jsem si oslovení Meďo je v něm hodně citu které Setsu cítí k Chikovi a zjistila jsem že mazlící kapitolky jsou úžasné děkuji a jsem moc ráda že už jsi zpátky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jop, Méďa sám o sobě je k zamilování... ;) Oh, děkuji, jsem ráda, že se mám kam vrátit. :)

      Vymazat
  3. Uf, to byla fuska.. i kdyz jsem si kapitoly cetla u kolegyne, musela jsem si trochu osvezit dej..

    4. Xanx odjel? a ja myslela ze to spolu potahnou uz od ted naporad :D nj mejlka se nekdy stava, ale zas na druhou stranu o cem by to pak bylo ze? Tak sand se oba brzo potkaji... kdyz si jsou tak souzeni

    5. Chudak Setsu, tak porad "nevine" ceka na svyho prince, ktery mu vzal srdce x) jsem zvedava kdy se objeve, jestli "ted" po roce nebo dyl..
    Je hezke jak Sora ma svůj cíl, za kterym si jde.. a skoro u nej skonci x)
    Jsem zvedava proc a kdy se Haku rozejde se Soujirem, nejak si nevzpominam z "původni " povidky jestli to tam bylo uvedeny.. a hlavne jak potka tu svou knezku :)

    6. Takze ten lisak jeden zacal chodit s nevinnym Keiem, snad to ten maly chudacek pak nejak prezije :( ... Pirat se ted tedy vyspal uz se vsemi sourozenci ne? :D Sora tak nenapadne vypadajici si nekde delal body za sexualni zkusenosti :D

    Jsem zvedava co se bude dit dal :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 4. Pravda, o čem by to pak bylo? Ale jako i když se Xan vrátí, ještě kus povídky nás čeká, protože se musí nějak "sžít" spolu, však uvidíš...

      5. V "původní" povídce - jak říkáš - zatím Soujiro nedostal prostor, ale pokud nevadí spoiler, i tam se po čase ukáže.

      6. No, Chika se vlastně měl dost dobře... málokomu - možná nikomu jinému, pravděpodobně - se je nepodařilo "posbírat" všechny tři. xD Jop, jak píšu výše, Sora je tichá voda...

      Vymazat
  4. Vážně pěkná kapitola. Líbí se mi, jak Setsu má Chika rád, jak si je vědom jeho hodnot a přestože je to někdy potvora zlá, tak ho před sebou chrání. On opravdu potřebuje k sobě, někoho jako je mafian, ten si ho s láskou dokáže zkrotit

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, jak říkáš! Původně tam neměly být scény jen mezi Chikou a Setsu, ale nakonec jsem je dopsala, protože jsem si říkala, že je třeba konečně rozseknou i ten jejich vztah... jaký vlastně původně byl a proč se Xan s Chikou tak nesnáší.

      Vymazat