Léto, podzim, zima, jaro... léto - Podzim

Spolupráce se Seiriel.

Anotace: Trošku jsme se opozdili... mate se nám čas. :/ 

- Podzim -

Modrovlasý mladík se posadil na zídku, co byla na střeše a protřel si prokřehlé prsty. Podzim začínal být nevlídný a chladný. Na tělo mu nebyla zima, jen na prsty, protože měl dlaně spíše kostnaté - zatímco zbytek těla mu zahřívaly svaly. Vytáhl si cigaretu a zapálil si. Měl dojem, že jeho otec i trenér o tom, že kouří, vědí, ale zatím se rozhodli, že s tím nic dělat nebudou. Trochu se bál, aby ho nezačali více kontrolovat.

Po chvíli vyšel na střechu i Juumonji. Pokývl mu na pozdrav a posadil se na zem ke zdi, aby se mohl pohodlně opřít, potom si vytáhl cigarety, aby i on si zapálil. Pohlédl na modrovlasého a přivřel oči. Od toho večera, kdy se mezi nimi málem něco stalo, spolu moc nemluvili a na střeše téměř vůbec. Jen párkrát si spolu zahráli basket.

Aome mu oplatil pozdrav, ale zadíval se jinam. Trochu se bál si ho prohlížet, protože tak úplně si nemyslel, že všechno, co se ten večer stalo, by mohl svalit na alkohol. Bál se, že se na něj znovu podívá... a zase se přestane ovládat. Na druhou stranu ho mrzelo, že s takovým přístupem nemůžou být přátelé a tak je Juumonji stále na všechno sám. Trochu mu připomínal jeho mladšího bratra, který ovšem již přestával být ve věku: když mi nepomůže starší bráška, kdo pak?

Blonďák si ho chvíli prohlížel. Nedivil se tomu, že se od něj Aome teď chtěl držet dál, potom, co se mezi nimi stalo, ovšem i tak i jeho mrzelo, že jejich vztah tolik ochladl a už zase byli jen známí, kteří spolu jednou za čas prohodili pár slov. Byl rád, když mu nabídl přátelství - jako jediný, který mu věřil, co říkal.

Mladší podržel cigaretu v ústech a protřel si ruce, než si ji znovu vzal mezi prsty. “Není ta zem studená?” zeptal se. Na hrudník mu bylo teplo, stejně tak na nohy, ale ruce mu opravdu mrzly a on si kvůli nim nechtěl stahovat rukávy od mikiny, protože by mu bylo neskutečné horko.

Juumonji s jemným úsměvem zakroutil hlavou. “Ani ne...” prohodil, “je ti zima?” zajímal se, protože nechtěl, aby jeho odpověď zabila rozhovor.

“Na ruky,” kývl modrovlasý a podíval se na nebe. Stmívalo se. “Ale brzy bude, když už nesvítí slunce.” Slunce ještě stále dokázalo něco vyhřát, ale bez něj - v noci - už začínala být pořádná zima.

“To asi jo...” světlovlasý lehce pokývl hlavou, “co, že ještě nejsi doma?” už bylo docela pozdě, i když byla pravda, že Aome někdy zůstával ve škole déle, aby ještě trochu trénoval.

“Ještě se mi nechtělo,” utrousil jen druhý. Když se rozešel se zrzkou, dostal vynadáno od matky, že kazí svého bratra Kazukiho, a to se vyostřilo, když si na Aomeho bratra třídní učitelka stěžovala, že se dívá děvčatům pod sukně. Tak se s ním modrovlasý - i s tou buřičskou barvou vlasů, přestože to byla tmavě modrá, skoro černá - nemohl tolik bavit. Co pak měl dělat doma sám ve svém pokoji?

Starší si ho prohlédl, “stalo se něco?” zajímal se, protože zadumaný výraz ve tváři mladšího mu přišel zvláštní a moc nevěděl, co se okolo něj děje. Sem tam něco viděl, ovšem byly to stále jen útržky, protože zase tolik s modrovlasým v kontaktu nebyl - hlavně poslední dobou. Navíc netušil, kdy se ty věci děly.

“Aniž bych si toho všiml, začal jsem rebelovat proti rodičům,” odpověděl s úšklebkem, “ale oni si toho všimli.” Pokrčil rameny, vlastně to nic nebylo a spraví se to. I tak prostě nechtěl být zavřený ve svém pokoji. Moc nebyl typ, co by to zvládal.

“Rebeluješ?” starší dokouřil, típl cigaretu a hodil ji jako vetšinou na střechu boudy. Potom se zvedl a vydal se k němu, přišlo mu divné, když si povídali a byli tak daleko od sebe, “ale to už chvíli, ne?” pousmál se. Poukazoval tím na modré vlasy.

“Strhl jsem k rebeliím mladšího bratra,” vysvětlil. “Ale na ty vlasy jsem pyšný, vypadám cool,” odlehčil téma. Divil se sám sobě, že mu nedělá tolik problémy mluvit právě v přítomnosti světlovlasého.

Starší se zasmál, “ale jo, vypadá to dobře...” pokývl a opřel se o zídku u druhého. Pohlédl na něj. Aome byl opravdu přitažlivý a ty modré vlasy tomu dodávaly něco zvláštního.

Druhý se na něj podíval. Byl mnohem blíž, než by si přál. Odmlčel se. “Kazuki, bratr, začal mluvit o tom, jak si obarví vlasy na fialovo,” řekl k tomu a zakroutil hlavou. Měl svého mladšího bratra rád, i když byl: “Opičák jeden,” povzdechl si.

Juumonji se usmál, “vidíš, jaký jsi pro něj vzor...” prohodil pobaveně. Podle toho, jak bratra modrovlasého viděl, neodhadoval by mu víc než čtrnáct let. “Musí to být sranda s mladším bratrem...”

“Je skvělý,” přiznal Aome a myslel to upřímně. Bývali spolu hodně v dětství i teď, proto jej tolik vytočila matka, když modrovlasého do něčeho nutila tím, že mu zakázala dovádět s bratrem. Odmlčel se. “A... ty? Jak se... máš?”

“Já...?” světlovlasý se na něj trochu překvapeně zadíval, “jo... jsem v pohodě,” lehce pokrčil rameny, “nic zvláštního, doma to skřípe stejně jako obvykle, jen...” odmlčel se. Nechtěl před ním moc mluvit o Kassimovi, nejen proto, že hnědovlasý byl jeho milencem. “Jo... docela v pohodě...” ukončil to a pousmál se.

Mladší se znovu na něj podíval. Tentokrát déle, jak nevěděl, co by mu na to měl říct. Jejich pohledy se střetly. Zase byl tak blízko odhalení tajemství v těch medově zbarvených očích. Skousl si ret a podíval se jinam. “Kassim...” utrousil, jakoby toho mladíka připomínal sobě, “už zase hrává.”

Blonďák se od něj trochu odtáhl, jak si všiml, že mu jeho blízkost není příjemná. Popravdě... viděl v jedné z vizí sebe a Aomeho v docela intimní situaci, ale předpokládal, že nejspíš zase modrovlasý bude hodně opilý a stane se to až za dlouho. Jejich vztah se teprve vzpamatovával z toho posledního incidentu. “Je to dobře...” odpověděl mu a jemně se usmál, i když se bál, co Kassim dělá, když zrovna není na hřišti nebo s ním. “Ale hrával víc...” neodpustil si.

Mladší pokrčil rameny, sám příliš nevěděl, neznal ho tak dlouho. Byla pravda, že jednu dobu se potkávali každý den, pak skoro vůbec a teď jednou za tři nebo čtyři, ale možná bylo na vině i počasí.

Všiml si toho, že se od něj druhý odtáhl. A nebyl si jistý, jestli mu to vadilo nebo ne, když byl blíž.  

Juumonji chvíli mlčel, jak nevěděl, čím na to navázat, aby se nemuseli dostat k jeho vztahu s hnědovlasým. Nechtěl ho zbytečně přivádět do situací, které by mu byly nepříjemné. “Co zrzka?” nadhodil nakonec, i když věděl, že s ní modrovlasý už není.

“Rozešli jsme se,” řekl mu a pokrčil ramena. “Moc k ničemu nebyla,” dodal, i když nemusel. Uvědomoval si, že měl trochu problém, protože nedokázal ve vztahu s ní přestat myslet na to, co se mu stalo s Juumonjim.

“Takže už je na obzoru nějaká nová?”

“Mamce se to mé střídání holek nelíbí, takže stálejší ne,” odpověděl mu Aome.

Druhý se zadíval přes zábradlí, “má na tebe hodně požadavků, co?” prohodil a trochu se pousmál. Docela chápal, že modrovlasý je normální puberťák a má svoje potřeby.

“Ani ne, jen chce, aby ze mne vyrostl správný muž,” pokrčil druhý rameny. Jeho matka byla až úzkostlivě starostlivá, ovšem nelíbilo se jí, když se někdo choval jako děvkař. Otec měl, když modrovlasému bylo kolem deseti, poměr, tak těžce snášela podobné náznaky u svých synů.

Aome se jednou chtěl usadit. Jen čekal na nějakou, s kterou by to mělo cenu. Žádná z dívek, s kterými byl, ho nikdy skutečně nepotřebovala a obešla se bez něj. Byl pro ně spíše ozdobou, s níž se mohli chlubit před ostatními. Tak je také využíval.

Světlovlasý se na něj chvíli díval. “Mně pořád připadáš dost správný...” prohodil, protože modrovlasý byl stále asi “nejsprávnější” člověk, kterého zatím potkal.

“Oh, díky,” usmál se na něj Aome. Možná nejvíce na Juumonjim ho přitahovalo právě to, že v jeho medových očích viděl, že někoho opravdu potřebuje. Toužil po pevném bodu ve vesmíru. A modrovlasý jakoby to pokaždé z nich podvědomě vyčetl a takové čisté zjištění volalo po nějakém průlomu, aby se k němu mohl dostat ještě blíž a být pevným bodem ve vesmíru jako správný muž.

“Myslím to vážně...” prohodil druhý a zazubil se na něj. “Ještě jsem tě nezažil udělat špatnost jako takovou...” pousmál se. “Možná jsi trochu proutník, ale... říkáš, co si myslíš, věříš tomu, co je ti dokázáno... neděláš naschvály a máš takový... správně flegmatický přístup,” usmál se na něj nakonec.

“Už jednou jsem říkal, že by ses mi hodil domů se svým názorem na mé klady,” oplatil mu druhý pobaveně. S Juumonjim byly rozhovory úplně odlišné od těch s jinými kluky, ale i s dívkami. Dovoloval si více se přiblížit, ale nevnucoval se.

Světlovlasý se na něj znova jemně usmál, “tvoje máma by z toho určitě neměla moc radost...“ prohodil.

“Mohl bys mi alespoň napsat doporučení, že jsem hodný syn,” zasmál se mladší a tu představu musel chvíli rozdýchávat. Jakmile se přestal smát, podíval se na něj. Najednou mu přišlo, že mu je s ním opravdu dobře. Znovu to byl on, kdo překonal vzdálenost mezi nimi - i když kvůli tomu musel seskočit ze zídky - a vpil se do jeho rtů.

Druhý jednou dlaní putoval na jeho hruď, jako by ho od sebe chtěl odstrčit, ale nakonec jen sjel na jeho bok a tou druhou se vydal na tvář mladšího. “Jsi... jsi si jistý...?” zeptal se šeptem do jeho rtů, když se polibek na chvíli přerušil.

Mladší mu na to neodpověděl a znovu se vpil do jeho úst. Nebyl si jistý všemi věcmi okolo, ale přesně tohle teď chtěl dělat a toužil po tom. Zajel světlovlasému dlaněmi po mikinu i tričko a začal jimi studovat jeho kůži. Moc si nebyl jistý, kde se ho dotýkat, protože neměl prsa.

Druhý se trochu zachvěl - tentokrát to nebylo vizí, jen ruce druhého byly opravdu chladné. “Studíš...” šeptl, než sám zase prohloubil polibek mezi nimi. Zavřel oči a užíval si ho, přičemž se nesnažil přemýšlet o tom, co vše by to mezi nimi znovu mohlo způsobit. Sám se druhou rukou vydal za jeho krk, jako by si ho chtěl držet u sebe.

Aome si ani neuvědomil, že jeho ruce automaticky hledaly teplo. Sjel jimi po jeho zádech a dostal se až na jeho hýždě na látku spodního prádla. Více si ho k sobě přitáhl. Jistým způsobem mu přišel vzrušující ten zvláštní pocit, kdy naproti svému mužství cítil to jeho.

Juumonji nepřerušoval polibek a trošku se vybídl jeho dlaním. Sám se vydal pod látku jeho trička, i když nevěděl, co vše si může dovolit - kam až se chce jeho společník dostat.

Mladší ho ještě několik okamžiků líbal, než se rty přesunul na jeho krk a pod ouško. Zdál se být ještě o něco víc vášnivější, než tehdy večer, kdy se poprvé líbali. Možná to bylo i tím, jak dlouho neměl žádnou holku a že už nebyl otupělý alkoholem.

Chvíli prsty masíroval jeho zadek, byl pevnější a jinak tvarovaný, ovšem nebylo to špatné. Poté se přemístil k zapínání jeho kalhot.

Blonďák zaváhal, jestli by ho neměl zastavit, ale lhal by, kdyby tvrdil, že to sám nechce, i když si nerad něco začínal s heteráky. Obzvlášť, pokud si to v polovině rozmysleli. Nakonec se sám rozhodl mu rozepnout kalhoty a dlaní vklouzl pod jeho spodní prádlo, aby se začal věnovat jeho mužství.

Aome musel uznat, že starší na rozdíl od většiny dívek věděl, kde se dotknout, chtěl a nezdržoval se. I když modrovlasý sám se příliš necítil, aby mu sahal na jeho mužství. Vrátil se dlaněmi na jeho hýždě, kde měl nyní více místa a mohl zajet prsty níž než předtím. Přitáhl si ho blíž k sobě a vybízel se jeho dlani.

Blonďák pohlédl do jeho tváře - popravdě nečekal by, že to dnes vyústí v něco podobného - a chvíli se na něj díval, jak se snažil odhadnout, kam až chtěl Modrovlasý zajít.Tentokrát to byl on, kdo druhého políbil, přičemž volnou rukou se vrátil na jeho vypracované bříško. “Ještě... můžeš couvnout...” šeptl potom do jeho rtů.

Druhý si nemyslel, že by couvnutí už v téhle chvíli bylo pohodlné. Ale i kdyby bylo, tak stejně nechtěl couvnout. Zatahal ho zuby za spodní ret a také se mu na okamžik podíval do očí, co ho přesvědčilo, že chce pokračovat. “Kdybych chtěl,” šeptl a znovu spojil jejich rty.

Starší mu odpovídal na polibek, přičemž přivíral oči a trochu se vybízel jeho dlaním, které měl stále na zadku. Pokračoval v práci dlaní na jeho mužství. Cítil se docela nejistý, protože to nevypadalo, že by se druhý hodlal věnovat jeho mužství a on sám nevěděl, jestli se chce Aomine dostat až na poslední metu. Nakonec ho donutil vyměnit jejich pozice, aby byl černovlasý u zídky a klekl si před něj.

Mladší sledoval jeho počínání a cítil se ještě více vzrušený, protože takhle snadno a bez dlouhého přemlouvání mu ještě nebylo vykouření nabídnutu. Projel mu prsty něžně vlasy, když se druhý začal dobývat do jeho rozkroku.

Druhý po něm přejel několikrát rukou, přičemž vzhlédl ke druhému. Rty obtáhl celou jeho délku a na okamžik vsál jeho špičku do úst. Sám cítil, jak v něm jen pro tohle stoupá vzrušení. “Kam až... se chceš dostat...?” zeptal se šeptem, jak se ujišťoval, jestli to bude končit tímto.

“Chci tě,” odpověděl mu mladší. Dokázal si představit, co to bude obnášet. A prostě to celé chtěl a potřeboval. Nejen proto, že již dávno ho lákalo zkusit anální sex s holkou.

Juumonji pohlédl do jeho obličeje, jako by se snažil odhadnout, nakolik to myslí vážně. Stalo se mu už, že “kluk, který to chtěl jen tak pro zábavu zkusit”, přišel o erekci, když viděl nahé chlapecké tělo a pochopil, co vše sex s ním obnáší. Ale, na druhou stranu, viděl se s ním už v takové situaci a nepředpokládal, že modrovlasý by se potom, co mezi nimi posledně bylo, s ním do něčeho pouštěl, kdyby si tím nebyl jistý. Naslinil si prsty a vydal se s nimi ke vlastnímu vstupu, aby se mohl začít připravovat, přičemž jazykem se dál věnoval jeho mužství.

Aome ho pozoroval přivřenýma očima. Připadal si nevyužitý, když ho mohl jen hladit ve vlasech. Ovšem na druhou stranu to, co mu starší dělal, z jeho hlavy vypuzovalo veškeré myšlenky. Bylo to to nejlepší kouření, jaké zažil.

Druhý se ještě chvíli věnoval jazykem a rty místům, u kterých si byl jistý, že se to bude mladšímu opravdu líbit, potom ho začal brát do pusy. Do vlastního těla přitom přidal další prst, aby se mohl začít pro něj roztahovat.

Mladší se chytil jednou rukou o zídku, aby ho netahal za vlasy a zaklonil hlavu.

Blonďák se mu ještě chvíli věnoval, přičemž přidal i další prst a chvíli si ještě dával, než se narovnal. Kdyby teď Aome couvl, už by mu to vyčítal. “Máš kondom?” zeptal se, přičemž se vrátil k jeho erekci dlaní.

Modrovlasý zalovil v kapse a vytáhl jeden z peněženky. Roztrhl obal a vyndal ho. Jakmile mu starší uvolnil prostor, nasadil si ho. Nabídl druhému dlaň, když vstával a přitáhl si ho k polibku. Poté si ho k sobě otočil zády a čelem k zídce, aby se o ni mohl opírat. “Tak... v pořádku?” zeptal se na polohu, jestli mu vyhovuje. Přičemž dlaněmi sjel hladivě po jeho bocích.     

Juumonji lehce kývl a natočil se na něj, aby viděl do jeho tváře. Trochu se mu vybídl a jednou rukou putoval za sebe, aby našel tu jeho.

Mladšímu to gesto přišlo hezké, i když ho musel odmítnout, protože ze začátku potřeboval obě ruce. Stáhl mu dostatečně kalhoty a roztáhl půlky od sebe, aby se navedl k jeho vstupu. Raději o tom příliš nepřemýšlel, pomalu do něj začal pronikat a snažil se odhadnout podle chování druhého, jestli není na něj příliš hrr. Až poté znovu našel jeho ruku, aby s ní propletl prsty.

Světlovlasý přivřel oči a opřel se volnou rukou o zídku, přičemž si skousl ret, nepotřebovali, aby je zrovna tady někdo slyšel. Trošku se zachvěl, když do něj mladší pronikl celou délkou, a prohnul se.

Aome ho pohladil po boku a chvíli počkal. Samotnému se mu zatmívalo před očima, jak bylo tělo druhého úzké a horké. “Můžu?” zeptal se a jen zkusmo a opatrně se v něm pohnul.

Starší znovu kývl a sám se trošku zhoupl proti jeho mužství, jak mu dával najevo, že je v pořádku.

Druhý začal s pomalými přírazy, ovšem v tomhle tempu se musel hodně krotit. Měl v sobě spoustu touhy a nevybouřené energie. Také se chvílemi zachvíval. Tišil steny v kůži staršího, líbal jej těsně pod vlasy na krk, protože to jediné místo měl z celých zad nahé.

Blonďák se mu po chvíli už sám neskrytě vybízel a musel si silněji skousávat ret, aby nesténal. Tiskl pevně jeho ruku a prsty druhé lehce zatínal do zídky.

Mladší ho více objal, možná se bál zimy nebo mu sám chtěl být více nablízku. Opřel si volnou ruku o jeho podbřišek, ale níž s ní nešel.

Juumonji se na něj zády natiskl a užíval si jeho blízkost. Bylo to příjemné, jak jemný a starostlivý druhý byl, popravdě na takové zacházení nebyl moc zvyklý. Sjel vlastní dlaní na své mužství, protože si uvědomoval, že mu k orgasmu už nezbývá moc. Stačila mu jen chvíle, než vyvrcholil.

Zachvění staršího a stažení jeho svalů kolem Aomeho chlouby přivedlo i modrovlasého rychle k vrcholu. Jakmile slast trochu dozněla, vyšel z jeho těla. Cítil se docela zvláštně.

Druhý si natáhl zpět kalhoty čistou rukou, potom z kapsy vytáhl kapesník, aby si mohl tu druhou utřít. Otočil se na něj a trošku nervózně se usmál, jak si nebyl jistý, co by měl říct, ovšem doufal, že modrovlasý zase neuteče.

Mladší se také upravil, i když trochu nevěděl, kam se sundaným použitým kondomem na tomhle místě. Zabalil ho do papírového kapesníku a rozhodl se, že ho pak vyhodí. I když si připadal jako úchyl, když si ho tak “nechával”. Podíval se na Juumonjiho - vypadal o něco hezčí, než když se na něj vrhl.

Zaváhal, než si ho přitáhl k polibku a ještě jednou se vpil do jeho rtů. Odmlčel se chvíli po tom, co skončil jejich polibek a vytáhl si cigaretu. “Před Kassimem... to asi... neříkat, co?”

“Máme otevřený vztah...” odpověděl mu druhý a zůstával u něj. Líbilo se mu v obětí druhého možná právě proto, že jako jediný se ho alespoň snažil pochopit, věřil mu. I když se trochu bál, že by si na to mohl zvyknout. “Nemusíš mu to vykládat hned, jak ho potkáš,” prohodil odlehčeně, “ale nevadí to, když se to doví...”

Druhý na to jen kývl. Potřeboval čas, aby si ujasnil, co se stalo; ale nechtěl ho jen tak využít a odejít. To nebylo správné chování. Pohladil ho po vlasech a pousmál se. Nevadila mu samotná přítomnost staršího, jako spíše uvědomění si, že spal s klukem.

Světlovlasý mu úsměv oplatil. Uvědomoval si, že druhý je z toho všeho stále docela nesvůj a sám ho neplánoval do ničeho nutit. Trochu se odtáhl, aby si také mohl zapálit.

Kassim si stáhl světlovlasého na klín a objal ho pažemi, čistě proto, že se mu nelíbilo, jak si jej Aome prohlíží. Chtěl mu ukázat, že je jeho. I když to nebyla úplná pravda - oba mohli být s kýmkoliv jiným, ale šlo o to, že to dělali, když druhý nebyl nablízku. Navíc ho štvalo, že modrovlasý je jasný heterák a chce si na Juumonjim jen něco vyzkoušet. Takový přístup nesnášel.

Aome si položil míč mezi kotníky a začal si o sebe třít ruce. Ještě o něco víc se ochladilo. Zima na sebe nenechá dlouho čekat.

Blonďák se k němu stulil, protože z Kassima sálalo příjemné teplo, ovšem sám se zadíval na modrovllasého mladíka. Všiml si, že si ho hnědovlasý začal držet více u sebe v Aomeho přítomnosti, to ani nevěděl o tom, co se mezi nimi stalo. Přišlo mu to trochu zvláštní vzhledem k typu jejich vztahu a faktu, jak se k němu hnědovlasý poslední dobou choval. “Dobrá hra...” prohodil s úsměvem.

Nejmladší z nich kývl. Nebyl si jistý, jestli skutečně žárlí. Popravdě teď viděl Juumonjiho v úplně jiném světle. Zdál se mu mnohem zajímavější - což u holek bývalo naopak -, když věděl, jak se tváří při sexu a poznal z takové blízky jeho tělo. Ovšem aby po něm toužil a chtěl s ním mít vztah, musel popírat to, že je kluk. Prostě nějak se mu vlastní homosexuálnost nezamlouvala.

Kdyby se s ním vyspal opilý, bylo by to všechno mnohem lehčí. Ale takhle udělal, co chtěl udělat, a nemohl to na nic svádět. A uvědomoval si, jak to bylo příjemné. I když zvláštní. Povzdechl si a zadíval se na míč.

“Stalo se mezi vámi něco?” nadhodil Kassim, protože si všiml těch vzájemných pohledů.

Světlovlasý se na svého přítele natočil, “mělo by?” zajímal se. Popravdě nebyl si jistý, jestli to chce hnědovlasému říkat, protože vypadal nějak více ochranitelský a majetnický, než obvykle. Bylo těžké si na to zvyknout, i když mu to nijak nevadilo.

“Přijde mi tak...” Kassim se zadíval na Aomeho, který stále nezvedal zrak a došlo mu to, “spali jste spolu.” Poté se natočil tak, aby viděl do Juumonjiho tváře, jakoby čekal vysvětlení.

Blonďák lehce pokrčil rameny, “no a?” nemělo cenu zapírat, pokud to druhý poznal, “skoro se se mnou nevídáš poslední dobou...” šeptl, jako by to vše vysvětlovalo - i když, pravda, vysvětlovalo to hodně.

Modrovlasý měl stále sklopenou hlavu. Byl to divný pocit.

“Jasně...” mladík s dredy kývl. “Nezaráží mne, že jsi se s někým vyspal, ale že zrovna s ním.” Zamračil se. “S takovým princátkem.”

Blonďák se odtáhl, aby si ho prohlédl, pak se podíval z jednoho na druhého. Nejvíce ho děsilo, že by přišel o oba - i když ani jednoho vlastně pořádně neměl -, proto si nebyl jistý, co by měl říct a možná to byl i důvod, proč zůstal na Kassimově klíně, i když se začínali dostávat do divné situace. “Taky jsem ti nikdy nevyčítal, s kým spíš...” pokrčil rameny a zatvářil se trochu dotčeně.

Aome se cítil fakt divně. “Omlouvám se,” zašeptal a vstal. Vzal si míč a podíval se na ně. “Půjdu,” utrousil. Nechtěl se do toho plést. Poté se vydal pryč. Byl tam navíc, uvědomoval si to.

Kassim nechal Juumonjiho, aby si sesedl. “Ale... to není přímo vyčítání. Prostě mě to zaráží,” bránil se. “Je to jen bohatý hošík, co si chtěl užít něco zakázanýho, to ti to nevadí? Že tě takhle využil?” Říkal to tak, aby to i odcházející modrovlasý slyšel.

Blonďák se na chvíli odmlčel a pohlédl na vzdalující se záda nejmladšího z nich. “Odkdy se zajímáš o takové věci?” pohlédl potom na hnědovlasého. Nebylo to určitě poprvé, co spal světlovlasý s někým, kdo si jen chtěl užít něčeho zakázaného.

“Dobře, tak se zajímat nebudu,” ukončil to Kassim a vytáhl si krabičku s cigaretami, aby si zapálil. Možná ho to rozčilovalo i pro to, že jej modrovlasý vždycky jeden na jednoho porazil.  

Juumonji si povzdechl a zadíval se na něj. “Proč si naštvaný?” zeptal se mírně, protože s ním nechtěl být zase rozhádaný. “V čem je to najednou jiné?”

“Prostě mě Aome štve,” přiznal nakonec Kassim. “Štve mě, že nemá jinou starost, než si zahrát. Že si kouří fajnové cigarety. A teď dostal i tebe...” Potáhl si a zakroutil hlavou, než vydechl kouř.

Mladší si ho okamžik prohlížel. Jistým způsobem ho těšilo, že Kassim žárlil, i když to bylo více kvůli jiným věcem, než němu. “Jestli ti to vadí...” začal a zase se k němu přiblížil, něžně ho pohladil po tváři, “už se to nebude opakovat...”

“Myslíš, že si to bude chtít zopakovat?” nadhodil docela zle tmavovlasý.

“Nevím...” blonďák jen pokrčil rameny a trochu si povzdechl. “Když nebude, tak nevadí... nemusíš na mě kvůli tomu hned být protivný...” přivřel oči. I Kassim na tom měl svůj podíl, Juumonji by na té střeše pravděpodobně ani nebyl, kdyby se s ním neviděl poslední dobou o tolik méně než dřív.

“Nesnáším takové zazobané frajírky,” utrousil předtím, než típl dokouřenou cigaretu a vstal. “Jdeme?” zeptal se pak. Měl chuť mladšího pořádně ojet, aby mu ukázal, kdo má v tomhle ohledu navrch.

“Bavíš se s ním docela dost na to, že ho nesnášíš...” neodpustil si druhý, ovšem kývl a usmál se na něj, jako by nechtěl, aby se kvůli té poznámce na něj starší naštval. Přesunul se k němu a natáhl se pro polibek.

“Nejsme přátelé, jen spolu hrajeme,” zavrhl jeho poznámku starší, když jejich polibek skončil a vydal se směrem, kterým bydlel.

…

Blonďák se posadil na matraci a vzhlédl k hnědovlasému mladíkovi s dredy, který se stále netvářil zrovna nejpřívětivěji. Povzdechl si a zapálil si cigaretu, potom se zadíval přes okraj střechy, jak nevěděl, o čem by se mohli bavit po tom, co se stalo. Kassim z toho očividně stále byl ve špatné náladě.

Starší se posadil za ním a povzdechl si, než se položil na záda. “Brzy přituhne,” utrousil. “Měli bychom matraci lépe schovávat...”

“Tak ji asi pak dáme ke stěně a zakryjem jako dycky...” nadhodil mladší a podíval se k plachtě, kterou nechal kousek od nich, když ji z matrace sundával. Nechávali ji tu kvůli dešti.

“Asi,” kývl Kassim a zadíval se nad sebe. Nebe bylo ponuré. Cítil se unavený a znechucený.

Juumonji se odmlčel a v tichosti dokouřil, potom se nad starším sklonil. “Pořád ti leží v žaludku ten Aome?” zeptal se a pohladil ho po tváři, než se sklonil pro polibek. Kassim byl poslední dobou pořád uzavřenější a odtažitější. Nelíbilo se mu to, ale nedařilo mu se dostat blíž. “Nebo je to něco jiného?”

“Nic,” zakroutil hlavou a zamračil se. Odklonil od něj tvář a bylo poznat, že s ním nic nechce mít. “Pořád se mne na něco vyptáváš... neměl bys to jako věštec všechno vědět?” zavrčel.

Blonďák si povzdechl a odtáhl se. “Nikdy jsem o sobě neřekl, že jsem věštec...” zašeptal a zůstal sedět zády k jeho boku.

“Dobře,” utrousil druhý jen a znovu se zadíval na nebe. Nechtělo se mu nic dělat.

Juumonji si zapálil další cigaretu, jak i on chováním druhého začínal mít docela špatnou náladu, a po chvíli se na něj znova zadíval. “Jen mám o tebe starost poslední dobou...” šeptl a přivřel oči. Jejich rozhovory začínaly být stále o tom samém. Světlovlasý nechtěl, aby jeho přítel dělal nelegální a nebezpečné věci a druhý ho buď jen ignoroval, nebo na něj protivně prskal, že stejně nemá jinou možnost, aniž by cokoliv vyřešili.

Starší pokrčil lhostejně rameny. Jeho starost mu nemohla v ničem pomoci. A to toho měl na řešení dost. “Začíná být zima. Dáme si číslo nebo jdem?” řekl po chvíli neutrálním tónem. I když jemu se vůbec nechtělo do jejich malého bytu, kde bylo tolik plno.

“Pamatuju si, jaké to bylo, když jsi na mě ještě byl milý a sváděl mě jinak...” Juumonji si zhluboka a docela smutně povzdechl a otočil se, aby se nad ním mohl sklonit. Věnoval mu polibek, pak se vrátil tak, jak byl. “Nehodlám tě nutit do sexu, pokud ani v tomhle ohledu už o mně nemáš zájem...”

“Dobře, tak teď už nemám vůbec náladu.” I když si ho plánoval pořádně přivlastnit, aby si uvědomil, že je mnohokrát lepší než nějaký Aome a nedokázal by bez něj být, tak nemohl. Něco ve vlastní mysli mu v tom bránilo. Měl své starosti, byl naštvaný, znechucený a možná si ho ani na sebe tímto způsobem nechtěl vázat.

Mladší mu na to neodpověděl. Na okamžik zavřel oči, pak si potáhl a na chvíli se narovnal, jak se rozmýšlel, jestli vstát a odejít. Ovšem nechtěl to udělat, i když měl pocit, že jeho milenci by to problém nedělalo, kdyby nebyl moc otrávený na to se zvednout. Nebo možná právě proto.

Blonďák mávl na Aomeho, když ten si ho všiml, jak se blížil k hřišti. Pozdravil se s ním a posadil se na lavičku. “Omlouvám se za tu scénu s Kassimem,” prohodil, protože od té doby se s modrovlasým mladíkem neviděl.

Mladší jen kývl a hodil koš. Poté si pro něj doběhl a vrátil se na to samé místo, aby to zopakoval.

“Zahrajem si?” nadhodil druhý a nepřestával ho sledovat při tréningu.

Modrovlasý se na něj driblujíc otočil a hodil mu míč, “můžeme.”

Juumonji se pousmál a vyrazil na koš. Možná měl Kassim pravdu v tom, že Aome je heterák, chtěl jen něco vyzkoušet a už se mezi nimi nic nestane. Zase si začínal držet svůj mlčenlivý odstup.

Mladší mu míč vyrazil, ale bylo to opravdu těsně a ani jemu samotnému to příliš nepomohlo a musel míč doběhnout. I když mu přišlo, že se začíná zlepšovat. Mohl by dát koš z místa kde byl, ale přece jen se driblujíc vydal blíž. Začínal přebírat v pohybech pouliční styl, i trenér si toho všímal.

Druhý se rozběhl za ním, aby mu ho znovu sebral, i když to pro něj už nebylo tak snadné, modrovlasý byl stále o dost rychlejší, než on. Nakonec se mu podařilo zabránit v tom, aby dal koš, a zazubil se.

Aome si uvědomoval, že mu míč vlastně nechal, když se o sebe několikrát jejich těla otřela, když se mu ho snažil vzít.

Světlovlasý oddribloval kousek od mladšího a pohlédl na něj. “Děje se něco?” zeptal se, protože mladší se choval trochu zvláštně - i kdy to nebylo tolik překvapivé. Ale myslel si, podle jeho slov, že při basketu je všechno ostatní jedno.

Mladší zakroutil hlavou. A vyrazil proti němu, aby mu vzal míč. Musel se těch myšlenek zbavit. Bylo úplně jedno, pokud k němu něco začínal cítit. Jasně viděl, že proti Kassimovi nemá šanci.

I když se modrovlasý zlepšil, Juumonji měl pocit, že se opravdu něco děje, dělal chyby - jen malé a nebylo jich moc - ale takové, které by normálně nedělal. Sám hodil na koš. Chytil balón, když ho tak tak dal a otočil se na svého spoluhráče.

Aome mu naznačil, aby mu ho hodil. “Takže... s Kassimem už je všechno v pořádku?”

“Více méně...” blonďák trochu pokývl hlavou. “Je to... pořád o tom samém...” Poslední dobou bylo stále těžší s ním vyjít.

Mladší jen kývl, a když dostal míč, několikrát zadribloval, než hodil koš z místa, aby si spravil náladu. “Asi... bych měl jít...” řekl nakonec.

Blonďák si ho prohlédl. “Omlouvám se...” šeptl a přivřel oči,” jestli ti po tom, co se stalo, vadí moje... blízkost, nebo...” na okamžik si skousl ret, “přítomnost...”

“Tak to není,” druhý si došel pro míč. “Jen jsem... zmatený,” přiznal nakonec.

Juumonji se na něj dál díval. “Byl bych rád, kdybychom i tak... zůstali přátelé...” šeptl opatrně.

Druhý mu pohled oplatil. A co když to Aomemu nestačilo? “A byli jsme kdy?” zeptal se místo toho. Pohrával si v rukách s míčem. Brzy nasněží a už sem nebudou chodit hrávat, stačilo to jen vydržet tak dlouho. Po zimě už to bude minulost a on bude kroutit hlavou nad tím, jak vůbec mohl si myslet na kluka.

Starší od něj na chvíli odklonil pohled, “sám jsi mi to nabídl...” šeptl. “Nebyli jsme?”

Modrovlasý si ho prohlížel. Nevěděl, jak na to odpovědět. “Asi... byli... zvláštní,” utrousil nakonec. Nerad mluvil o normálních věcech, rozhovory o citech nezvládal už vůbec. Skousl si ret a také od něj odklonil pohled.

Juumonji se na něj podíval a pomalu kývl. “Taky... bych měl jít...” dostal ze sebe nakonec jen a couvl pár kroků dozadu. Slíbil Kassimovi, že s ním nic mít nebude, a nechtěl to porušovat, ovšem mrzelo ho, že vztah mezi ním a Aomem byl zase na bodu mrazu. Věděl už na té střeše, že z toho nemůže vzejít nic dobrého.

“Tak se... měj...” kývl mladší. Ovšem naproti tomu, co říkal, udělal krok k němu. Stejným nekompromisním způsobem šelmy - jako hrál basket - se k němu přiblížil a přitáhl si ho k sobě, aby jej mohl políbit. Bylo mu úplně jedno, jestli je někdo uvidí a nebo zda je to správné. Prostě chtěl.

Blonďák ho v první chvíli od sebe chtěl odstrčit a dlaněmi se zapřel za jeho hruď, tentokrát vážně, ovšem nakonec se mu podvolil a sám začal na polibek odpovídat. Přestože Kassimovi slíbil pravý opak toho, co právě dělal. “Neměl... bys...” šeptl do jeho rtů.

“Proč?” zeptal se jen a přesunul se rty na jeho krk. Pustil míč, aby světlovlasého mohl chytit oběma rukama za boky.

Juumonji přivřel oči a trochu se zachvěl, jak mu před očima při jednom z polibků proběhla vize modrovlasého mladíka, jak se na nějaké párty baví s dívkou, jen umocnila jeho pochyby. “Jsi... na dívky,” šeptl.

Aome s ním pomalu couval k hrazení, aby ho mohl obklopit. “Vím,” odpověděl mu a jednou dlaní se přesunul do jeho vlasů, aby ho mohl hladit a neutíkal mu. “Nechtěj, abych to vysvětlil.”

Blonďák sám se vpil do jeho rtů a okamžik si je užíval, než od něj znovu odklonil tvář, “nechci, aby se něco zase stalo... a tys potom... zase utekl...” šeptl. “Ale...” skousl si ret. Ještě více se bál toho, že i on by modrovlasému opravdu podlehl a nechal se jím okouzlit. Nechtěl to Kassimovi dělat, přes to všechno, co se mezi nimi teď dělo - nebo možná právě proto.

“Ale?” chytl se ho za slovo a pohladil ho po tváři.

“Proč to děláš?” druhý se na něj trošku ztraceně podíval.

Mladší ho políbil na rty. “Nevím,” odpověděl mu pouze. Skutečně nebyl schopný to vysvětlit, sám si nerozuměl.

Druhý na okamžik zavřel oči a skousl si ret. “nechci...” nadechl se, “nechci, aby sis to rozmyslel, až to opravdu bude něco víc...”

Modrovlasý si prohlížel jeho tvář. Chvíli nic neříkal, než se znovu otřel svými rty o jeho. “Potřebuješ mě,” šeptl. Ale i přesto se od něj odtáhl. “Dám ti svoje číslo, abys mi... mohl napsat, když budeš chtít.”

Starší si ho chvíli prohlížel a nakonec jen mlčky kývl a sám si ho znovu přitáhl k polibku, pak vytáhl svůj telefon a nechal si nadiktovat číslo.

Blonďák na něj pohlédl. “Pořád... si nejsem moc jistý, na čem jsem...” šeptl.

“Já taky ne,” poznamenal druhý. Bylo toho moc, co bylo mezi nimi nejisté. Nevěděl, jaký s ním chce vztah a nevěděl, kolik druhý je zamilovaný do Kassima, aby s ním žádný vztah nechtěl mít.

Juumonji k němu vzhlédl a natáhl se, aby ho pohladil po tváři. Moc sám nevěděl, co by mu měl říct. “Asi... bychom měli vážně jít...” šeptl nakonec a sklonil zase pohled.

Mladší se natáhl pro ještě jeden polibek, než kývl. Pohladil ho po tváři a ustoupil o krok dozadu. Bylo to ještě divnější než předtím.

Blonďák mu věnoval trochu podivný a nervózní úsměv, “děkuju za číslo,” šeptl potom a raději proklouzl kolem něj, aby se mohl vydat domů.

Aome si zašel pro míč a chvíli sledoval jeho vzdalující se siluetu, než se sám vydal pryč.

Světlovlasý vyšel na střechu, kde byl zvyklý se scházet s hnědovlasým, a vydal se k němu. “Stalo se něco?” zeptal se ustaraně, protože už podle Kassimova výrazu poznal, že se něco stalo a doufal jen, že to nebylo to nejhorší. Snažil se ho upozorňovat, aby si nezahrával a říkat mu, co viděl - a to, co viděl naposledy, ho už doopravdy vyděsilo.

Starší se na něj nepřítomně podíval a chvíli trvalo, než mu odpověděl. “Pojedu s otcem na vodu,” řekl mu. Popravdě musel zmizet, protože udělal skutečně hloupost. Když kluk, s kterým loupil, vytáhl pistoli, tak si vzpomněl na to, co mu Juumonji říkal a zpanikařil. Toho chlapa, kterého původně chtěli jen okrást, postřelili.

Mladší si k němu klekl a přivřel oči. Opravdu se mu nelíbilo, jak byl bledý a nepřítomný, “jen tak?” pokusil se, přičemž ho dlaní něžně donutil, aby se mu zadíval do tváře, “nebo to má nějaký důvod?”

Kassim mu na to v první chvíli nechtěl odpovídat, ale poté ze sebe dostal: “Je v nemocnici.”

Juumonji si ho chvíli prohlížel, “proboha...” šeptl nakonec a přitáhl si ho k sobě, jak si nebyl jistý, co víc na to říct. Pochopil, o kom Kassim mluví a že se opravdu znova vyplnilo, co viděl.

“Musím zmizet,” zašeptal starší a trochu se rozechvěl v jeho náručí. Nikomu nechtěl ublížit. Myslel si, že krádeže jsou jen něco jako vyrovnání bohatých s chudými. A ani nevěděl, že ten druhý kluk nosí u sebe zbraň. Nemyslel si, že je na tom tak špatně a tolik zoufalý, aby pro několik bankovek zabíjel.

Blonďák ho pevně objal a skousl si ret, přičemž jen kývl a sám chvíli vypadal trochu nepřítomně. Jednou dlaní se vydal po jeho zádech. nechtěl mu vyčítat, že mu to říkal, protože už to stejně nemělo cenu, chtěl ho jen mít co nejblíže u sebe - bál se o něj přijít. A bál se o Kassima samotného, nechtěl, aby se mu cokoliv stalo. “Vyřeší se to...” šeptl, jako by se o tom snažil přesvědčit sebe a do očí mu vyhrkly slzy.

Druhý jen zakroutil hlavou. “On... určitě umře...” zašeptal. Nedalo se to vyřešit. “Pokud umře... udám se.” Děsil se toho, co bude s jeho rodinou, když tu nebude. Ale pokud skutečně nedopatřením zabil, tak s tím nebude schopen žít. A utíkat, schovávat se...  

Blonďák zakroutil hlavou. Hnědovlasý si nezasloužil něco takového. Možná kradl a poslední dobou se zdál jiný, ale Juumonji si stále věřil dost na to, aby byl přesvědčený, že ví, že hnědovlasý by nikdy nic takového neudělal záměrně. A i jeho nynější chování tomu nasvědčovalo. “Nemůžeš tu nechat celou svoji rodinu... a mě...” šeptl.

Starší se znovu zachvěl. “Ne... musím, pokud...” zlomil se mu hlas. Nevěřil v tom, že se ten muž uzdraví, ale zároveň se k tomu upínali všechny jeho naděje. Nechtěl být vrah! Hroutil se mu celý svět - nemohl o sobě více pochybovat. Možná skutečně byl vrah - a pak by se měl držet dál od své rodiny - a možná ty všechny krádeže nebyly nejlepší cesta, ale jen z něj mluvilo zlo, co měl hluboko v sobě.

“Ne...” mladší znova jen zakroutil hlavou a políbil ho něžně na čelo. “Není to tvoje chyba...” šeptl a pohladil ho po tváři, “není to tvoje chyba...” zopakoval a více si ho k sobě přitiskl.

Starší se o tom nechtěl přít. Bylo uklidňující se nechat objímat a přesvědčovat, že všechno bude dobré. Ale nebyla to pravda. Opřel si hlavu o jeho rameno a zjistil, že má v očích slzy. Neměl náladu na nic a vůbec ne na sex.