Léto, podzim, zima, jaro... léto - Jaro

Spolupráce se Seiriel.
Anotace: Zase trochu opožděně :/ To je tím, že jeden neví, co je za den. Tohle je předposlední díl.

- Jaro -

Aome přišel s míčem na hřiště a hodil z dálky koš. Spokojeně se usmíval, když ho dobíhal. Také mu jistým způsobem Kassim chyběl, protože s ním nemohl hrát a s tímhle místem ho měl spojeného. Několikrát zadribroval a kousek odběhl, aby znovu skóroval.

Juumonji na něj mávl, když si ho modrovlasý všiml, a věnoval mu úsměv. Vypadal už lépe. Došel až k němu a svlékl si mikinu, aby ji hodil na lavičku. Už začínalo být docela teplo. Pak k němu natáhl ruce, jak čekal nahrávku.

Modrovlasý mu vesele nahrál a zazubil se na něj. Rád ho viděl, rád s ním hrál a byl. Docela si za ty měsíce na něj zvykl.

Druhý mu také oplatil zazubením a rovnou vystartoval na koš. V jeho přítomnosti, když jen hráli nebo se dotýkali jeden druhého nebo jen seděli a sledovali nebe, se cítil opravdu dobře... šťastný.

Mladší se mu pokusil míč vzít, ale Juumonji věděl, kdy a kam uhnout. Zkusil to znovu a zase bezvýsledně. “Myslím, že ses zlepšil po fyzické stránce,” utrousil, protože už se mu světlovlasého nedařilo tak rychle unavit a tak se většinou marně snažil skórovat. Ovšem stále jej to bavilo - možná proto, že nebyl schopný nad ním vyhrát.

Blonďák hodil na koš, pak se vydal pro míč. “Ale pořád musím být přímo pod košem, aby se mi podařilo pořádně dát koš...” prohodil. I s míčem se vydal k němu a natáhl se pro rychlý polibek. Málokdy tu někdo býval - navíc už byl docela večer - a nikdo z nich neznal Aomeho.

“To abych tě tam nepouštěl,” zavrněl Aome, a když mu hodil starší míč, střelil s ním rovnou na koš a bez problémů ho dal. Zaběhl si pro něj a vrátil jej Juumonjimu, snažil se mu zabránit, aby se dostal ke koši, ale ani to se mu dlouho nedařilo.

Neodpustil si a plácl ho po zadku. Víc nemohl udělat, aby ho znervóznil.

“No...” Juumonji znova hodil na koš, “to se budeš muset více snažit...” zavrněl pobaveně. Stavil se doma jen převléct a dohromady tam nebyl ani dvacet minut. Snažil se tam trávit co nejméně času a pokud ho místo toho mohl trávit se druhým, bylo to ideální.

Modrovlasý se na něj místo odpovědi vrhl, ale nebyl mu schopný míč vzít. Docela se při hře s ním naběhal a zároveň hodně toho naučil - jak být ještě rychlejší a reagovat na svou “předvídatelnost”. Obehrát ho ovšem ani tak nedokázal.

Světlovlasý ho nechal si míč vzít. “Ty se taky lepší, ne?” pousmál se. “Nepamatuju si, že bych v poslední době slyšel i tom, že byste prohráli...”

“Lepším,” kývl druhý a hodil z místa, “zdá se mi ovšem, že jsem o několik let tréninku před všemi... a to je... nepříjemný pocit, pořád jen vyhrávat, protože ostatní jsou slabí.” Mnohem více ho bavilo, když hrál s Juumonjim, než ve škole na tréninzích nebo zápasy. Začínal být ze spoluhráčů a protihráčů znechucený.

“Nejsou tak slabí...” odpověděl mu blonďák a přešel k němu pro další polibek. “Jenom ty už jsi na ně moc silný...” povzbudivě se na něj pousmál. “Třeba se to zlepší...”

Mladší se ne moc nadšeně pousmál. “S tebou mě to baví víc,” přiznal nakonec a dal mu míč, aby mohli pokračovat ve hře.

…

Blonďák se posadil do trávy v malém parčíku u hřiště a po chvíli se i položil na záda. Vytáhl si cigeratu a zadíval se na modrovlasého, jak očekával, že si půjde lehnout za ním. “Dobrá hra...” prohodil vysíleně.

Modrovlasý se za ním vydal a posadil se vedle něj. Prohlédl si ho a usmál se. Bylo to škoda, že jejich vztah museli skrývat. Přestože ten, kdo to chtěl, byl Aome. Tak na druhou stranu, kdyby tu neexistovali jisté věci, rád by se s Juumonjim chlubil, jak je krásný a jenom jeho. Přestože Aomemu to občas ujelo s nějakou dívkou - světlovlasému chyběly prsa. “Byla.”

Světlovlasý se tomu pousmál. Aome stále příliš nemluvil, i když od toho, co se poznali, mluvil o dost víc. Přesunul se tak, aby se mohl opřít hlavou o jeho klín. Potřeboval se ho dotýkat.

Mladší ho pohladil po vlasech a sklonil se, aby ho mohl políbit na čelo, i kdy se bál, že to vyvolá nějakou jeho vizi. Tyhle první dotyky většinou měly nějaké odezvy. Znovu ho pohladil. Opravdu ho měl rád.

Druhý se při jednom z pohlazení opravdu zachvěl a trochu se odtáhl, jak se mu pod silnější vizí na okamžik udělalo nevolno. Docela omluvně se na modrovlasého usmál a podal si jeho ruku, kterou ho hladil, aby ho políbil na zápěstí a propletl s ním prsty.

“Chceš mi říct, cos viděl?” zeptal se opatrně. Světlovlasý o tom nerad mluvil a Aome to ne moc rád občas poslouchal, protože nechtěl vědět, co se mu stane. V tomhle nebyl dost dobrý přítel, aby mu dělal oporu, i když chtěl.

Juumonji si ho prohlédl. “Sem tam tě vidím s nějakou slečnou..,.” odpověděl mu popravdě, protože i nyní ho viděl s nějakou dívkou. Nevyčítal mu to, chápal, že mu spousta věcí v jejich vztahu chybí. I tak ho to většinou trošku zamrzelo. Necítil se dobře z toho, že mu nemohl dát vše, aby Aome nikoho jiného nepotřeboval.

Modrovlasý nevěděl, co na to říct. Nechtěl ho podvádět. Ale vždy se to nějak stalo samo od sebe - mnohokrát to bylo po oslavě nějakého vítězství. “Měl bych toho nechat,” skutečně se o to snažil, ale i přesto, jak chtěl mít trvalý vztah, v kterém ho druhý bude potřebovat, stále v něm bylo cosi z děvkaře.

Blonďák se zadíval na nebe a pohodlněji se usídlil. “Chápu to...” šeptl, “že potřebuješ dívky... nikdy jsi na kluky nebyl...” dodal pak a políbil ho znovu na ruku, se kterou stále proplétal prsty.

“Jsem na tebe,” zavrněl Aome spokojeně a přesunul se za ním do lehu, když světlovlasý típl cigaretu a odhodil ji. Stulil se s ním a políbil ho na rty. Jednou dlaní se vydal pod jeho tričko, aby mohl hladit jeho bříško a bok.

Druhý se tomu usmál a spokojeně se nechal opečovávat. “Líbil bych se ti víc, kdybych měl prsa?” napadlo ho.

“Nepotřebuješ prsa,” zakroutil Aome hlavou - bylo by to zvláštní, kdyby je měl. Poté mu vyhrnul tričko a políbil ho na bříško. “Ale... prsa jsou dobrá... jistým způsobem.” Prostě je měl rád, i když byla pravda, že málo dívek mělo takové, aby se mu líbily.

Blonďák lehce pokrčil rameny. “Nevím...” prohodil pobaveně, “nikdy jsem neměl potřebu prsou...” donutil ho, aby se položil na záda, a sám si udělal pohodlí obkročmo nad ním.

Aome naklonil hlavu na stranu a prohlédl si ho. “Opravdu ne?” nikdy ho nenapadlo, že to mohl mít Juumonji jinak. Přišlo mu to přirozené. Ale byla pravda, že světlovlasý byl v mnohém jiný než on. Jen ho to překvapovalo, nebral jejich odlišnost zle - začínal si uvědomovat, že některé věci prostě nejsou samozřejmé. “To je dobře, že prsa nemám,” odlehčil to.

“Měl bych tě rád i s prsama...” zavrněl druhý stejným odlehčeným tónem a vpil se do jeho rtů. “I když by to asi bylo divné, když by mi narážely do zad při určitých činnostech...” neodpustil si. Našel si prsty cestu pod jeho tričko.

Druhý se tomu zasmál. A položil si dlaně na jeho boky, také vnikl pod jeho tričko a přejížděl mu po těle. Trochu se nadzvedl v bocích, aby ho provokoval.

Juumonji se otřel rozkrokem trochu o ten jeho a znovu se nad ním sklonil, aby se vpil hluboce do jeho rtů.

“Dáme si...?” zeptal se do jeho rtů. Docela by si i dal říct, i když nevěděl, zda je dost tma a bezpečné to dělat zrovna teď tady. I když jiná možnost asi pro ně nebyla. U Aomeho doma to nešlo, u Juumonjiho nikdy nebyl a nemyslel si, že by ho tam starší chtěl.

Světlovlasý se rozhlédl. Byli docela daleko od cesty a laviček a přímo na ně ani nedopadalo světlo žádné z lamp, i když kdyby někdo šel okolo, jistě by poznal, co se děje. “Jak chceš...” šeptl a znovu se o něj otřel, přičemž polibky se vydal na jeho krk. Chtěl po sobě alespoň zanechat stopu, když už ho neměl jen pro sebe.

Aome se vydal k jeho poklopci, aby mu ho rozepnul a dlaní váhavě vjel do jeho rozkroku. Už se ho sice dotýkal i v těchto partiích, ale stále mu to přišlo jistým způsobem zvláštní. Ovšem chtěl, aby si to i starší užíval, jak nejvíce mohl.

Druhý se mu trošku vybídl, i když ho tím nechtěl odehnat. Uvědomoval si, že to pro modrovlasého není přirozené a není na to zvyklý. Přivřel i tak spokojeně oči, bylo to příjemné a těšilo ho, že se Aome k tomu sám odhodlal. Dál se vpíjel do jeho rtů a spokojeně zasténal, když se druhý palcem začal věnovat jeho špičce.

Mladšího opravdu hodně vzrušovalo, jak světlovlasý intenzivně reagoval na jeho dotyk. Popravdě s ním měl sex častěji, než když byl ve vztahu s dívkou, přestože si museli hledat místa, kde by chvíli měli jistotu, že je nikdo nevyruší a nepřistihne.

Blonďák se ještě chvíli nechal opečovávat druhým, než se přesunul mezi jeho stehna. Přivřel oči a rozepnul mu kalhoty, aby je mohl i se spodním prádlem trochu stáhnout, pak se sklonil k jeho mužství.

Aomemu začínalo připadat, že starší opravdu rád má v svých ústech jeho chloubu. Neměl důvod si na to stěžovat. Uměl opravdu dobře kouřit. Vjel mu prsty do vlasů a trochu se mu vybídl. Nad jejich hlavami byla hvězdná obloha.

Druhý k němu na chvíli vzhlédl, než se mazlivě otřel rty a tváří o jeho mužství. Chvíli ho jen trochu dráždil rty, než zapojil i prsty a jazyk. Do úst stále ještě nebral, jak si s ním hrál.

Mladší si skousl ret. “Trápíš...” zašeptal, přestože na tónu jeho hlasu nebylo žádné trápení znát. Vybízel se mu, jak chtěl dostat víc.

Juumonji vzal špičku jeho erekce do úst a chvíli si s ní hrál jazykem, přesto ho stále nepouštěl dál. Líbily se mu reakce toho těla na to, co dělal, to, jak ho mladší potřeboval. Prsty jedné ruky se vydal po vypracovaném bříšku.

“Ludro,” dostal skrze rty Aome a vybídl se o něco víc. Možná by si to hraní si užíval více, kdyby nebyli zrovna venku pod širým nebem, kam mohl kdokoliv přijít.

Blonďák se tomu pousmál a odtáhl se od něj, aby se narovnal. Naslinil si prsty, aby jednou dlaní mohl putovat ke vlastnímu vstupu, přičemž se vrátil k jeho mužství a začal ho brát hlouběji do pusy.

Modrovlasý se zvedl na jeden loket, aby ho mohl pozorovat. Říkal si, že by se nejspíše měl naučit si ho připravit, ale stále se ještě na to necítil. Možná, kdyby se zase dostali do sprchy v tu pravou chvíli. Druhou rukou se stále probíral v jeho vlasech.

Světlovlasý se připravil na tři prsty, přičemž se nepřestával věnovat jeho mužství i varlatům. Jazykem obtahoval chvíli zespodu celou jeho délku, než vyndal vlastní prsty a trochu se odtáhl. “Kondom?” pohlédl na něj.

Mladší si sáhl do kapsy a chvíli hledal, něž vytáhl peněženku - už se bál, že si ji sebou nebral - a z ní pak kondom. Otevřel obal a podal mu ho. Až budou někdy pro sebe mít více času, chtěl se mu udělat do pusy - Juumonji si o to svým chováním úplně říkal.

Jeho milenec mu ho nasadil a zbavil se sám kalhot i se spodním prádlem, aby se mohl přesunout obkročmo nad jeho klín. Uvědomoval si, že Aome ho nelíbá moc rád po tom, co ho měl v puse, proto se nad ním sklonil a rty vydal po jeho krku.

Aome se vytáhl do sedu, aby mohl svou chloubu navést do jeho těla. Pevně ho chytl za boky jednou rukou a nechal jej dosednout. Skousl si ret, jak to byl příjemný pocit a více si k sobě staršího přitáhl.

Juumonji se na něj natiskl a po okamžiku, který oba potřebovali, aby se vzpamatovali z toho dokonalého pocitu, se sám začal nad ním nadzvedávat, i když zatím jen v docela pomalém tempu - jako by mu tím říkal, že si klidně nechá tempo určovat. Objal ho jednou rukou a stále si rty užíval jeho krk.

Mladší začal určovat dlaní tempo a trochu se proti němu zespodu nadzvedával. Občas do něj pronikl o něco prudčeji, protože to v obou vyvolalo silnější odezvu. Chvíli uhýbal hlavou, aby mu udělal místo pro polibky; poté se ovšem sám zapojil a do úst vsál jeho lalůček, ve kterém měl náušnici.  

Světlovlasý se trošku zachvěl pod jeho rty. Našel jeho ruku, kterou neměl na vlastním boku, aby ji navedl ke svému mužství, a trošku se mu vybídl, přičemž ho dál nechával řídit tempo a steny tlumil v jeho kůži.

Modrovlasý začal pracovat na jeho vzrušení a snažil se, aby se to staršímu líbilo. Trochu zrychlil, když cítil, že se blíží k vrcholu a nezastavil nebo nezpomalil, dokud nevyvrcholil. Samotnému to stačilo, aby jej následoval. Položil se na záda a na okamžik si ho stáhl k sobě.

Chtěl něco říct, ale začal mu zvonit mobil. Nespokojeně ho vyhrabal z kalhot a zvedl.

Juumonji se od něj trochu odtáhl a zatím se sám oblékl zpět do spodního prádla a kalhot. Potom pohlédl na modrovlasého.

“Nechci,” zabručel ten do telefonu. “Nejsem doma... trénuju.” Sundal si kondom jednou rukou a zamračil se. “Do mých holek ti nic není... Fakt ne, běž do háje, Kagami.” Položil to a zapnul si kalhoty.

“Co chtěl?” blonďák se znova položil do trávy a věnoval mu tázavý pohled. Vybavoval si, že Kagami byl rudovlasý mladík z Aomeho týmu, se kterým se dost bavil.

Mladší si ho přitáhl k sobě. “Někde byli a chtěli se ještě sejít... opít se,” odpověděl mu a políbil ho do vlasů. Chtěl s ním ještě chvíli být, než se vydají domů - navíc věděl, že Juumonji by stejně jen sám bloumal po ulici a skutečně domů nešel.

Blonďák se na něj usmál. Přesunul se nad něj a odhrnul mu tričko, potom ho políbil na bříško. “Mohls jít...” šeptl do jeho kůže, i když byl rád, že s ním zůstal.

“Mohl,” kývl a spokojeně si užíval, že se s ním chtěl druhý mazlit. Moc se mu nelíbilo, že se Juumonji toulával sám po nocích - nejen kvůli jeho zdraví, ale mohlo to být nebezpečné.

Starší se otřel o jeho bříško nosem a na okamžik vklouzl do jeho pupíku jazykem. Trošku se zachvěl pro vizi při jednom z doteků, ale snažil se to co nejlépe ignorovat, ač to nebylo moc snadné. “Jsem rád, žes tu zůstal se mnou...” zavrněl.

“Chci být s tebou co nejvíc,” šeptl mu druhý a přitáhl si ho k polibku.

Juumonji se spokojeně do jeho úst vpil a přitiskl se na něj. “Děkuju...” šeptl tichounce do jeho rtů, než polibek prohloubil.

Modrovlasý mladík doširoka zívl, když procházel školní branou a spustil ruku s taškou, kterou předtím nesl na rameni. Druhou se podrbal na zátylku. Moc neposlouchal, co mu Kagami říkal. Bavil se o nějakém basketbalovém hráči, který se stal jeho vzorem a nebyl z ostrovů. Aomeho to nezajímalo, většinou se zajímal jen o basketbalisty, kteří se můžou stát jeho protivníky.

Pohled mu ovšem padl na světlovlasého mladíka, který jen prošel okolo. Nezdravili se s Juumonjim a ani spolu před nikým ze školy nemluvili. Ovšem tentokrát ho nemohl nechat jen projít. Měl dvě pohmoždiny na tváři a dlouhý rukáv, což bylo v tomhle počasí dosti zvláštní.

Nechal Kagamiho Kagamim a dohnal svého milence. “Co se ti stalo?” zeptal se tiše, přičemž ho chytl za rukáv, aby ho zastavil.   

Světlovlasý se na něj otočil, pak se rozhlédl, jako by se bál, že je spolu někdo uvidí mluvit - překvapilo ho, že na něj Aome promluvil tak na otevřeném prostranství před školou. “Nic...” šeptl jen a vypadal, že před ním chce utéct - možná opravdu chtěl, kvůli modrovlasému samotnému, aby se o něm nezačalo něco povídat, že se baví s tím divným.

Kagami si je chvíli prohlížel a očividně vůbec nerozuměl tomu, proč se jeho kamarád s tím blonďákem baví, ovšem očividně se do toho nehodlal plést.

Aome si ho prohlédl. Bylo mu úplně jedno, kdo je uvidí - teď mu šlo o Juumonjiho. “Běž nahoru... hned,” šeptl k němu, tak aby ho slyšel jen druhý. Pak jej pustil. Doufal, že je světlovlasému jasné, že hned za ním přijde.

Druhý přivřel oči a zaváhal, než nakonec jen pomalu kývl a odpojil se od něj, aby se mohl vydat na střechu.

Rudovlasý mladík zase došel za svým spoluhráčem. “Nevěděl jsem, že se bavíš s tím... druhákem...” prohodil - tónem, který spíše říkal s chudákem - a zadíval se na vzdalujícího se Juumonjiho.

Modrovlasý zakroutil hlavou. “Nebavím,” řekl jakoby nic a nebylo co vysvětlovat.

“No, teď to tak nevypadalo...” Kagami pokrčil rameny.

Aome pokrčil rameny. “Něco jsem po něm chtěl,” nelhal. Poté se vydal také ke vchodu. Druhý musel poznat, že se o tom nehodlá bavit dál. A to, že se Aome nehodlal bavit, byl u něj normální stav, na který si Kagami dávno zvykl. Tak se vrátil ke svému oblíbenému basketbalistovi.

…

Juumonji seděl na zídce s cigaretou mezi prsty a poslušně čekal na Aomeho, i když se cítil docela nesvůj. Včerejší večer, když přišel domů, docela se nepohodl s matkou, ovšem moc se mu o tom nechtělo bavit ani s modrovlasým.

Mladšímu chvíli trvalo, než se zbavil rudovlasého a mohl se vytratit na střechu, i když to znamenalo zameškat první hodinu. “Takže co?” řekl, jakmile došel až ke svému milenci.

Druhý se zadíval do země, “nepohodl jsem se doma...” přiznal tiše a nevypadal, že se o tom sám od sebe bude více bavit.

“Od matky?” Jistým způsobem to bylo uklidňující, protože se bál, že se mu něco stalo třeba na cestě domů, že jej někdo přepadl - bůh ví, co by mu udělali k tomu, když byl Juumonji tak přitažlivý.

Blonďák jen kývl. Nechtělo se mu na to moc odpovídat. Neviděl chybu na matčině straně - vždycky ze všeho vinila ona jeho a on to nejspíše už pojal za svůj názor.

Mladší si ho chvíli jen prohlížel. “Pojď ke mně,” šeptl a nabídl mu svou náruč. Nijak jinak mu nemohl pomoct. Všiml si, že se to u nich doma zhoršovalo. Jako kdyby ho chtěla dostat z domu.

Druhý ho objal a přitiskl se k němu. Zavřel oči a spokojeně se topil v jeho náruči. Opravdu toho na něj bylo poslední dobou moc. A začal znova přemýšlet, jestli by měl jít zase za Kassimem, i když se bál, že bude zase odmítnut.

Aome ho chvíli objímal, než poznamenal: “Neměla by něco takového dělat.” Nelíbilo se mu že někdo ubližuje jeho Juumonjiho.

“Není to její chyba...” bránil starší svoji matku, přestože s ní měl tak špatný vztah. “Kdybych... byl normální dítě...” šeptl.

Mladší ho políbil do vlasů. “Ubližuju ti já?” zeptal se pak. Chtěl na tom ukázat, že to není jeho chyba a nemůže jí odpouštět, jak se k němu chová, protože je divný.

“Ale...” druhý k němu vzhlédl a povzdechl si. “Je kvůli mně nešťastná...” řekl.

“A já... šťastný...” zašeptal modrovlasý se zaváháním, skutečně moc nebyl dobrý ve vyznávání citů. Znovu ho pohladil po vlasech a jemně se pousmál. “Měla by se tě naopak snažit podpořit.”

Druhý se na něj chvíli díval. Pak se jemně usmál a znovu se k němu přitiskl. “I tak... trápí se kvůli mně a... trpíme tím oba...” povzdechl si. “Je to těžké tam zůstávat...” přiznal. “I tak se bojím, že jednou mě vyhodí a nebudu mít kam jít...”

“Chce tě vyhodit?”

“Ještě nic takového neříkala, ale...” odmlčel se a jen si povzdechl.

Druhý ho znovu políbil do vlasů a přitáhl si ho blíž. “I kdyby...Zvládneme to,” zašeptal.

Juumonji jen kývl a vděčně se na něj natiskl.

Aome byl překvapený, že si ho světlovlasý vzal domů. Ale byl za to rád.

Světlovlasý ho zavedl do svého pokoje - neměl tam moc věcí, ale v polici u postele bylo hodně knih. “Dáš si něco?” podíval se na něj. Byl doma sám, oba jeho rodiče byly na víkend na výletě, kam ho s sebou nebrali. Potřebovali si odpočinout.

Mladší zakroutil hlavou. Neměl hlad. Docela ho překvapilo, jak vypadal jejich byt. Myslel si, že jsou chudší - i když byl znatelný rozdíl mezi zbytkem bytu a Juumonjiho pokojem. Možná i jeho bral celkově chudšího proto, že se tahal s Kassimem, který byl.

Druhý k němu přešel a natáhl se pro polibek. “Nelíbí se ti tu?” zeptal se tiše, protože modrovlasý byl dost zaražený. Mělo to sice dost daleko do domu, ve kterém se svojí rodinou bydlel Aome, ale Juumonji neměl pocit, že žijí špatně.

“Není to tu špatné,” pousmál se, “jen jsem si myslel, že bydlíte jinak...” Pokrčil rameny a oplatil mu polibek. “Čteš?” odvodil si. On sám v pokoji kromě učení a časopisů nic na čtení neměl. Posadil se na postel a stáhl si druhého do klína.

Juumonji se usídlil obkročmo na něm, a než mu odpověděl, znovu spojil jejich rty. “Dřív, když jsem ještě býval víc doma, jsem hodně četl, ale teď už moc ne...” odpověděl mu a jen pokrčil rameny. Většinu svého času trávil venku a knihu si s sebou bral málokdy.

Druhý mu dlaněmi sjel na hýždě a začal je masírovat prsty. Rty se vydal po linii jeho spodní čelisti. “Čítával jsem hodně mangu,” poznamenal. “Jsi asi dobrý ve škole, co?”

Druhý se mu neskrytě vybízel. “Tak... průměrný...” pokrčil rameny. Nebyl na tak těžké škole, aby mu dělalo problém se udržet kousek nad standardem. “Manga je fajn...” zazubil se na druhého.

Mladší se na okamžik vpil do jeho rtů, než se zase přesunul k jeho oušku a náušnici. “Trochu ve škole pokulhávám,” přiznal se pak. “Neučím se,” dodal. Nevěděl, jestli je hloupější než ostatní, ale neprojevoval skoro žádnou snahu se zlepšit - dokud ho nenapomenul trenér -, tak měl většinou podprůměrné známky.

“Chtěl bys pomoct s něčím?” navrhl mu druhý a odklonil hlavu na stranu, aby udělal místo pro jeho polibky. Bylo to příjemné, když si s ním druhý tak něžně hrál a to, jak se věnoval jeho oušku, vyvolávalo šimrání v jeho podbřišku.

Modrovlasý jemně zakroutil hlavou. “Není zatím třeba,” zašeptal a obkreslil celé ouško jazykem, než do něj vjel. Poté se vrátil k jeho lalůčku. Trochu ho poškádlil, než polibky doputoval až na krk.

Druhý se trošku zachvíval pod jeho vlhkým jazykem. “Můžeš si říct, kdyby bylo třeba...” šeptl s úsměvem. “Ty můj sportovče...” sám se natáhl, aby ho hravě kousl do krku, potom našel jeho rty a vpil se do nich. Byl rád, že ho má ve svém pokoji.

Aome si ho stáhl pod sebe a obklopil ho. “Máš rád sportovce?” zeptal se hravě a chytl mu ruky, než jej kousl do nosu.

“Hrozně...” druhý se na něj zazubil a trošku se mu vybídl, stehnem přejel provokativně po jeho boku. “Ty svaly a pot...” pokračoval trochu žertovně, “úplně mě to rajcuje...”

Modrovlasý si ho prohlédl a nakonec se sklonil, tentokrát ho zuby zatahal za dolní ret. Otřel se o něj svým tělem. “Máš mě rád v puse?” zeptal se, když měli dost času si takhle “provokativně” povídat.

Blonďák přivřel oči a zajel dlaněmi pod jeho tričko. Potom se natáhl k jeho oušku, “mám...” šeptl a otřel se rty o kůži jeho krku, “nejenom v puse...” dodal potom a přivřel oči.

Aome se pro to zachvěl, jak jím projelo vzrušení. Polkl a přejel dlaní po jeho stehně. “Chci... si tě zkusit dneska připravit,” řekl mu pak. Nebylo lepší příležitosti, než když byli takhle v bytě a nikde venku nebo na veřejném místě jako záchody ve škole.

Starší se pousmál a kývl, “půjdu se potom umýt...” šeptl a otřel se rty o jeho, než se do nich hluboce vpil. Spokojeně se otřel rozkrokem o ten jeho.

Modrovlasý jen kývl. Rty se znovu přesunul na jeho tvář a krk, přičemž dlaní zajel pod tričko. “A... musíš mi říct... co máš rád,” dodal ještě. Museli toho stihnout spoustu, když na sebe konečně měli čas.

Juumonji si chvíli užíval jeho rty, přičemž se zamyslel nad tím, co druhý řekl. Měl pocit, že z toho bude trošku zvláštní sex. Navíc mu o spoustě věcí, které měl rád, říkat ani nehodlal, protože by je modrovlasý stejně nebyl schopný dělat. Neměl mu to za zlé. Posunul se dlaněmi na jeho lopatky a jemně je začal masírovat prsty. “Třeba když mi ožužláváš ucho...?” nadhodil trošku žertovně a našpulil rty.

Modrovlasý se spokojeně usmál a vpil se do jeho rtů. Byl rád, že sám našel něco, co se jeho milenci líbilo. Sám měl rád ten pocit kovu na jazyku.

Blonďák si okamžik užíval polibek, potom si vyhrnul tričko, “nebo třeba tady...” šeptl a prsty přejel po jedné ze svých bradavek.

Mladší kývl a sám po ní přejel prsty, než se sklonil, aby ji olízl. Chvíli se jí věnoval, než to samé udělal i druhé. Líbily se mu reakce světlovlasého.

Blonďák se trošku zachvíval a přivíral oči. Tohle byl Aome pravděpodobně zvyklý dělat - i když to bylo u dívek pořád trochu jiné - opravdu se mu to líbilo. “A...” zaváhal, protože si nebyl jistý, jestli to druhému už nebude příliš proti srsti.

“A?” pobídl ho Aome, polibky klesl o něco níž. Nechtěl se mu u toho dívat do očí, kdyby ho to náhodou znervózňovalo.

“Vnitřní strana stehen...” šeptl a skousl si na chvíli ret.

“Dobře,” kývl modrovlasý, ale kalhoty mu nezačal sundávat. Vrátil se polibky na jeho tvář, přičemž prsty dráždil jednu jeho bradavku. Využije toho později - nepřišlo mu to zase tolik nepříjemné. Miloval jeho kůži, neměl problémy ho líbat všude možně.

Starší sjel prsty po jeho zádech a spokojeně přivíral oči pod příjemnými polibky. “A ty...?” zeptal se, pak si ho vytáhl k jemnému polibku, “kde ty to máš rád?” kousl ho hravě do spodního rtu.

“Ani nevím,” přiznal se, popravdě holky ho moc neolibkávaly, spíše se ony nechávaly opečovávat. “Jsem rád v tvojí puse,” dodal potom, “umíš úžasné věci.”

Světlovlasý se tomu tiše zasmál a vyměnil jejich pozice, aby on byl nad ním, pak se vydal dlaněmi po jeho hrudi. “Okoupeš se se mnou?” navrhl a vydal se trošku kousavými rty po jeho krku.

“Rád,” kývl Aome a dlaněmi mu přejel po bocích. “Nehrozí, že se vrátí?” zeptal se pak, protože si uvědomil, že možná nemají nekonečně času.

Druhý jen zakroutil hlavou. “Pokud by se vrátili, udělali by to jen naschvál, v očekávání, že mě při něčem nachytají...” prohodil, “vrací se až v neděli... užívají si víkend v lázních.” Sklonil se pro další hlubší polibek. “Půjdeme?” nadhodil.

“Můžeme,” pousmál se na něj Aome a posadil se. “Veď mě.”

Juumonji slezl z postele a počkal, než to samé udělá i druhý, pak ho vzal za ruku a i s ním se vydal do koupelny. Hned, jak se za nimi zavřeli dveře, si přitáhl modrovlasého zase k sobě a vášnivě si přivlastnil jeho rty, přičemž mu začal vyhrnovat tričko.

Mladší si ho nechal svléknout. Měl krásně vypracovanou hruď, a přestože bylo teprve jaro, o několik odstínů tmavší pleť než Juumonji. Také mu svlékl tričko a hodil ho na své. Poté si ho přitáhl blíž k sobě. Trochu se bál, že se ke koupání ani nedostanou tímhle tempem.

Druhý přivřel oči a spokojeně se vpíjel do jeho rtů, přičemž se dlaněmi vydal k jeho poklopci, aby ho začal zbavovat kalhot.

Aome mu to oplatil a také mu je rozepnul. Zazubil se a provokativně cvrnkl lemem jeho spodního prádla. Popravdě byl lepší milenec, než měl možnost dokázat, když to spolu dělali venku. Rád si hrál a mazlil se když za to jeho “milenka” stála.

Starší se pousmál a dlaní vklouzl pod jeho kalhoty, aby dráždivě přejel dlaní přes látku spodního prádla po jeho mužství. Přesunul se polibky sám na jeho krk a zády se opřel o dveře, protože to vypadalo, že to chvíli potrvá, než se dostanou do vany.

“Nechceš se koupat?” nadhodil Aome, ale jeho dlani se vybídl.

“Šak se tam postupně dostáváme...” pousmál se světlovlasý a znova se vpil do jeho rtů, potom pokračoval v jeho svlékání.

“Zapomínáš na to, že jsme spolu už dlouho nebyli,” řekl mu na to Aome. Popravdě potřeboval svého milence nejméně jednou denně, i když tak často ho neměl a nemohl mít. Nechal si svléct kalhoty i se spodním prádlem, poté to samé udělal i Juumonjimu a začal s ním couvat k vaně.

Blonďák se tomu pousmál a posadil se na okraj vany. Vášnivě se vpil do jeho rtů, než se sklonil, aby si sundal ponožky, pak se natáhl ke kohoutku, aby mohl dát napouštět vanu. Přitáhl si modrovlasého k sobě a znova prsty přejel po jeho mužství, “tolik už chceš být ve mně?” prohodil provokativně.

“No...” začal, sám už měl ponožky také dole, “nejsem zvyklý dlouho otálet,” pousmál se při pohledu dolů, i když jeho rozkrok na Juumonjiho dotek reagoval jasně. Pohladil svého milence po světlých vlasech a podíval se mu do očí.

Druhý se jemně usmál a stáhl si ho k polibku, než ho pobídl, aby si vlezl do vany. Když to Aome udělal, přesunul se za ním a spokojeně se usídlil obkročmo nad jeho klínem.

Mladší moc nevěděl co tím světlovlasý sleduje. Myslel si, že jsi dají nevinnou koupel. Ale nemohl říct, že by se mu to nelíbilo. Přejel mu mokrými dlaněmi po bocích a natáhl se pro polibek.

Juumonji se otřel vlastním rozkrokem o ten jeho a pousmál se, potom ho kousl hravě do nosu, než si podal mýdlo a namydlil prsty. Vydal se jimi po jeho hrudi, prsty hravě obkroužil bradavky a pousmál se, pak vystoupal na ramena, aby je mohl lehce začít masírovat.

Modrovlasý si jeho péči a pohled na něj užíval. Chvíli jej nechal, aby ho masíroval, než si ho přitáhl k dalšímu polibku. Moc nevěděl, co jiného by mohl dělat. Kdyby ho sám chtěl umývat, hýbal by rukama a narušoval jeho dokonalou masáž.

Juumonji si chvíli spokojeně užíval jeho polibek, přičemž dál jej masíroval, potom sjel dlaněmi znova níže k jeho bradavkám, aby se jim začal věnovat palci. Přesunul se rty po linii jeho spodní čelisti k oušku a políbil ho na něj.

“Zkoušíš na mě... fígly na sebe?” zajímal se Aome trochu kostrbatě. Nemohl říct, že se mu to nelíbilo.

“Jo...” starší se zazubil a lehce ho kousl do krku, “uvolním tě, a až budeš vláčný a ospalý natolik, že nebudeš schopný se mi bránit, znásilním tě...” dodal, pak rty přejel na přední část jeho krku, aby ho kousl hravě do vystouplého ohryzku.

“I ty jeden!” modrovlasý věděl, že to nemyslí vážně, jinak by se choval jinak. Nemyslel si, že kdy bude schopen mu nabídnout něco takového. Ale co jej zaráželo, že když se zamyslel, zjišťoval, že o vztah s ním nechce nikdy přijít.

Světlovlasý se znova otřel vlastním mužstvím o to jeho, přičemž se natáhl, aby vypl vodu, která už naplnila většinu vany, “budeš si mě muset brzo vzít, aby mě nenapadaly takové věci...” zavrněl a našel jednu jeho ruku.

“Ve vaně?” naklonil Aome hlavu na stranu. Myslel si, že se tady jen spolu pomazlí a umyjí se, aby si mohli užít společně měkkou postel. Přejel mu prsty po tváři a ještě, než stačil odpovědět, se vpil do jeho rtů. Druhou dlaní začal dráždit jeho bradavku, přičemž se rty od úst přesunul pod ouško.

Druhý se pro ten dotek lehce zachvěl slastí, i když to v průběhu přešlo do nepříjemného pocitu z vize. Jen ho přešel s hlubokým nádechem a dál se vybízel jeho dotekům. “Můžeme se přesunout...” pokývl potom.

Aome si ho prohlédl. “Můžeme... si udělat dobře tady,” navrhl, “a pak mít úplný sex až venku.” Sjel od jeho bradavky po bříšku až do rozkroku.

Druhý se mu lehce vybídl, byl už docela vzrušený z jejich hraní si. Sám sjel dlaní k jeho mužství, aby se mu začal věnovat. “I dvě kola...” zavrněl.

Mladší se natáhl pro polibek a také vzal jeho mužství do ruky, aby ho začal vzrušovat. Dával si záležet, i když ho vzrušoval jen v pomalém a ležérním tempu. Mezitím se přesunul rty na jeho krk a k oušku. Druhou rukou se věnoval jedné jeho bradavce, i když občas sklouzl níž a prsty zajel do úžlabiny mezi jeho hýžděmi. Snad tak připravoval i sebe na to, co bude v posteli dělat.

Blonďák přivřel oči a spokojeně si užíval jeho péči, přičemž sám se jal jeho mužství věnovat oběma dlaněmi. Trošku proti jeho dlani přirážel, i jemu už to chybělo. Líbilo se mu, jak něžné a jemné jsou Aomeho doteky, moc takových partnerů neměl.

Modrovlasý teprve poznával, co všechno se líbí jeho milenci, protože dříve neměl zkušenosti s jiným chlapeckým tělem než svým. Ale byl rád, když mu vycházel vstříc a chvěl se pod jeho doteky. Kousl ho pod ouško, a poté nasál jeho kůži, aby mu udělal cucflek.

Jeho milenec se tomu lehce usmál a natiskl se na něj tak, aby se jejich mužství dotýkala. Položil vlastní ruku na jeho, aby mohl řídit tempo, v jakém se oběma věnovali a přivíral spokojeně oči.

Aome si to užíval a spokojeně sténal do jeho kůže. Dokud sám nevyvrcholil.

Druhý sám se udělal skoro ve stejný okamžik. Věnoval mu líný a spokojený polibek, pak se trošku odtáhl a něžně dlaněmi přejel po jeho hrudi.

Mladší je opláchl a sjel mu dlaněmi na zadek. “Lezeme ven?” zeptal se pak, když rozpojili polibek a otřel se nosem o jeho.

“Můžeme...” druhý jemně kývl, než se od něj odtáhl, aby se mohl začít dostávat ven z vany.

…

Aome se pousmál a shodil ho na postel, poté si ho prohlédl. Zvykl si na jeho tělo a líbilo se mu, přestože byl kluk. Měl krásnou barvu kůže. A dokonalé medově zbarvené oči, jejichž tajemství znal důvěrně, i když je nikdy nerozluštil. Klekl si jedním kolenem na postel a přejel mu po pokrčeném stehnu dlaní.

Druhý se na něj usmál a stáhl si ho více k sobě, aby znovu spojil jejich rty. Opravdu rád si užíval jeho polibky. Sjel dlaní po jeho těle, pak se natáhl k nočnímu stolku, aby z něj vytáhl lubrikant.

Mladší se trochu nervózně usmál. Moc si nebyl jistý, zda pochytil, co měl, aby to mohl dělat. A doufal, že je na to připraven. Obklopil ho pažemi a vtěsnal se mezi jeho stehna. Poté mu přejel jednou dlaní po hrudi až na bříško.

Starší se přesunul dlaněmi na jeho ramena a znova je promnul, přičemž se natáhl a otřel se nosem o ten jeho. “Nemusíš to dělat, jestli se na to necítíš... “šeptl, i když byla pravda, že by ho to zamrzelo, kdyby mladší nyní couvl. Pořád si ale uvědomoval, že modrovlasý není na takové věci a nikdy to nebylo něco pro něj. Neměl by mu to za zlé.

“Chci to... zkusit,” šeptl a rty se přesunul na jeho krk a klíční kosti. Chtěl ho celého slíbat, když měl konečně možnost. Brzy klesl na bradavky.

Druhý se usmál a lehce se mu vybízel. Podal mu gel, který předtím položil na postel vedle sebe a trošku více roztáhl nohy v očekávání.

Mladší nevěděl, zda nebude potřebovat trochu instrukcí, ale nechtěl si o ně říkat. Vzal si tubu, když byl u jeho pupíku a prohlédl si ji. Nanesl si trochu na prsty a zkusil strukturu, přičemž se trochu zazubil.

Druhý mu oplatil úsměvem, než si ho stáhl víc na sebe a navedl jeho ruku s lubrikantem ke vlastnímu vstupu. “Pomalu...” šeptl.

Modrovlasý přejel po jeho vstupu prstem, než se začal prostředníčkem tlačit dovnitř. Musel najít ten správný úhel, kterým bylo nejsnadnější pronikat. Tvářil se u toho opravdu zaujatě a občas vzhlédl, aby viděl Juumonjiho mimiku.

Druhý se mu trošku podbízel a prohýbal se tak, aby mu usnadnil přístup. “Tam...” šeptl a přivřel oči, když se mladší otřel o jeho prostatu, “můžeš... přidat prsty...” dodal potom.

Aome byl rád, že si říká o to, co chce, a pomáhá mu objevovat svá citlivá místa. Volnou rukou mu přejel zběžně přes rozkrok, než sjel na vnitřní stranu stehna. Poté přidal opatrně druhý prst.

Starší ho nechal několikrát proniknout hlouběji do vlastního těla. “Roztáhni je od sebe...” šeptl a hlas se mu přitom trošku chvěl touhou. Opravdu spolu nebyli docela dlouho a i jemu tohle chybělo, přestože před chvílí se oba udělali ve vaně.

Modrovlasý jej poslechl a ještě okamžik si jej roztahoval, než mu přišlo, že je dost uvolněný, aby přidal třetí prst. Pronikal do něj až po klouby.

Blonďák si ho vytáhl k polibku a ještě chvíli si užíval péči jeho prstů. “Stačí...” šeptl potom do jeho rtů a jazykem přejel po jejich linii. “Chci už tebe...” dodal a něžně ho kousl do brady.

“Ještě ne,” zašeptal Aome a vzdálil se od jeho rtů, sklonil se tak, aby mohl rty a zuby ochutnat vnitřní stranu jeho stehen. Prsty z něj vyndal a když je použil znovu, tak na krátko jen jeden nebo nanejvýš dva.

Světlovlasý se trošku zachvíval pod jeho polibky a doteky. Zavřel oči a spokojeně si užíval slast, kterou mu jeho milenec nabízel, přičemž nedokázal udržet vlastní tělo od toho, aby se trošku zachvívalo, jak mu to vše bylo příjemné.

Aome mu zanechal jednu značku na levém stehnu a zvedl se k jeho rtům. Vyndal z něj prsty a vzdálil se, aby si nanesl lubrikant na mužství, poté ho navedl do těla druhého.

Starší tiše zasténal a spokojeně se prohnul pro ten pocit, když ho modrovlasý mladík naplnil celým svým mužstvím. Objal ho stehny a dlaněmi se vydal po jeho těle. Sám se vpil krátce do jeho rtů ve vášnivém polibku, potom se jal krášlit rty a jazykem jeho kůži.

Modrovlasý po chvíli začal s přírazy. Okamžik ho nechal aby si užíval jen je, než dlaní doputoval k jeho vzrušení a pracoval na něm v tempu přírazů. Už se necítil tolik “obsluhován” jako předtím.

Blonďák si lehce skousával ret a vybízel se každému jeho přírazu, přičemž i přirážel lehce do jeho ruky. Zachvíval se a cítil, jak rychle v něm vzrušení stoupá přesto, že už jeden orgasmus měl za sebou.

Mladší zrychlil tempo a rty se vydal k jeho oušku, začal ho žužlat.

Druhý si skousl ret, jak nechtěl být moc hlasitý, i když byli v bytě sami. Modrovlasý byl u sexu jemnější, než býval Kassim, a rozechvíval ho jiným způsobem. Zatínal prsty do jeho kůže jako spokojená kočka a nechával se opečovávat.

Aome mu podebral jednu nohu rukou, aby měl lepší přístup a mohl pronikat ještě o něco dál do jeho těla. Vrátil se k jeho rtům a něžně se do nich začal vpíjet. Užíval si svého milence, co nejvíce mohl.

Blonďák nechal tiché steny unikat do jeho rtů a zavřel oči, jak si užíval ty poslední okamžiky, než vyvrcholil rozechvěle do jeho dlaně.

Mladší ho po chvíli následoval. A když mohl, spokojeně se na něj položil a nehodlal se dalších několik minut pohnout.

Juumonji ho objal pažemi okolo krku a líně se vpil do jeho rtů, přičemž stále spokojeně přivíral oči. Cítil se příjemně ospalý a šťastný, když ho měl takhle jen pro sebe na celou noc doma, mohl se k němu tulit a nikdo je nerušil, ani nehrozilo, že je tak někdo najde.

“Jaký jsem byl?” zeptal se po chvíli modrovlasý, nepřestával ovšem ležet na druhém. Líbilo se mu mezi jeho stehny.

Druhý se mazlivě otřel jednou nohou o tu jeho a pohladil ho po tváři, přičemž ho pevněji objal. “Skvělý...” šeptl a pousmál se, pak se natáhl pro další polibek, “líbilo se mi to...” zavrněl.

Mladší se nakonec přesunul vedle něj a přitulil se k němu. “Objednal bych si pizzu,” nadhodil polospící Aome, vcelku mu vyhládlo.

Juumonji se k němu stulil a spokojeně si užíval jeho náruč. “Můžu ti něco nachystat, jestli máš hlad...” šeptl, i když nevypadal, že by se dvakrát měl do zvedání. “Pokud vysloveně netoužíš po pizze...”

“Nemáš rád pizzu?” modrovlasý pootevřel oči. Neměl chuť na nic, co by si dokázal nachystat sám a tak nějak předpokládal, že asi Juumonji nebude ve vaření lepší. Přece jen oba byli středoškoláci a chlapci.

Blonďák lehce pokrčil rameny, “to ne, jen jsem si říkal, že ti něco udělám, abych si tě navždy udržel u sebe jídlem...” zazubil se a kousl ho hravě do nosu.

Mladší si ho prohlédl. “Umíš vařit?”

“Trochu...” kývl jeho milenec, “jím to jen já, nevím, jestli ti to bude chutnat...” pokrčil potom rameny, “ale kdybys chtěl...”

“Tak jo,” usmál se na něj Aome. Dá tomu šanci.

Blonďatý mladík seděl na lavičce u hřiště, na kterém se většinou scházeli s Aomem, vedle sobě měl položenou docela velkou sportovní tašku, kterou teď nosil všude s sebou. I přes kapuci, kterou měl do obličeje se cítil docela promoklý a trošku pokašlával.

Chvíli to trvalo, než se Aome objevil. Trochu se vyděsil, když ho uviděl. Popravdě už dva dny nebyl ve škole a docela se o něj bál, ovšem ani v nejhorším případě si nemyslel, že po těch dvou dnech ho uvidí takhle. Promoklého, pobledlého a od pohledu jako úplně ztracenou existenci. Ani nevěděl, co na to říct, když došel až k němu.

Juumonji k němu vzhlédl a skousl si rozechvělý ret. “Ahoj...” šeptl a natáhl k němu ruku, jak potřeboval jako první cítit teplo jeho těla a chtěl ho mít u sebe. Vyhýbal se mu chvíli, ale brzo si uvědomil, že to nedokáže. Modrovlasý mladík byl jediný zbylý stabilní bod v jeho životě, to jediné, co ho ještě udržovalo nad vodou a nutilo se alespoň pokoušet jít dál.

Aome ho objal, i když stál. Bylo mu jedno, jestli je někdo uvidí. Teprve před několika minutami přestalo poprchat, ale světlovlasý vypadal, že mokne už několik hodin. Políbil ho na čelo a zjistil, že má trochu teplotu. “Co se stalo?” zeptal se, i když si domýšlel, že ho matka vyhodila z domu, podle tašky vedle něj.

Starší se na něj vděčně přitiskl, “vyhodila mě...” šeptl. Znělo to trošku chraplavě, když bylo slov více, než jedno. “V pondělí... a když jsem se ve středu vrátil... řekla mi, že už se před ní nikdy nemám ukazovat...” do očí se mu hrnuly slzy, i když si nemyslel, že na ně má ještě sílu. “Sbalil jsem si věci a šel, ale...” hlas mu na okamžik vypověděl a on se rozkašlal. Snažil se najít si práci a přežít, jak se dá, ale bez druhého to nejspíš opravdu neměl šanci zvládnout. Jeho tělo a zlomená psychika už nechtěli dál.

Modrovlasý se sklonil, aby ho políbil na rty, přestože byl viditelně nemocný. “Pojď,” pobídl ho po chvíli a vytáhl na nohy. Poté se sklonil pro jeho tašku. Nenapadalo ho nic jiného, než ho vzít domů. Nemohl ho nechat na ulici.

Juumonji se o něj vysíleně opřel a přivřel oči, když ho druhý pevněji objal. “Nechci ti... pořád jen způsobovat problémy...” šeptl.

Aome zakroutil hlavou. Hřálo ho, že jej někdo potřebuje. Znovu ho políbil na čelo. “Nemysli na to,” odpověděl mu nakonec a vydal se i s ním k sobě domů.

…

Blonďák se téměř zhroutil na botník, kam byl svým milencem víceméně posazen, a sklonil se, aby si rozvázal lehké tenisky, už skrz na skrz promočené a zul se. “Děkuju...” šeptl ke druhému a vděčně se na něj pousmál, za cestu už mu to řekl poněkolikáté.

Mladší na to nic neodpověděl a také se zul, když položil jeho tašku. Popravdě se bál, aby nemusel Juumonji do nemocnice a doufal, že mají doma nějaké prášky, co mu pomůžou proti nachlazení. Moc ani nepřemýšlel, jak ho přijmou jeho rodiče - věřil, že když je potřeba, postarají se o někoho, kdo jejich pomoc potřebuje. Protože to bylo správné.

Do chodby vešla černovlasá žena, která zaslechla, jak někdo přišel domů a překvapilo ji, že to není jen její syn sám, když všichni ostatní byli uvnitř, jen její manžel byl v práci až do večera. “Co se tady děje?” zeptala se při pohledu na toho divného světlovlasého mladíka, kterého její syn už jednou k nim dovedl. Moc se jí nelíbil.

“Susumu tu potřebuje přespat,” řekl jen modrovlasý a vzal jeho tašku. Poté mu pokývl, aby šel za ním, i když jeho matce se určitě nebudou líbit mokré ťapy od jeho promočených ponožek.

Blonďák ho jen beze slova následoval. Nechtěl se míchat do jejich rodinných vztahů a už vůbec ne způsobovat nějaké rozepře.

Žena se zamračila, “Nelíbí se mi, že ho tu chceš nechat takhle přespat...” ten mladík jí připadal podezřelý už od toho, co poprvé přišel s podlitinou na tváři. Bůh ví, co byl zač a mohl jejímu synovi způsobit za problémy.

Aome kývl, že to bere na vědomí, ale pak si uvědomil, jak je to drzé chování. “Nemá kam jinam jít...” řekl a vydal se po schodech nahoru.

“Přijď za mnou do obývacího pokoje,” přikázala mu klidným hlasem a sama se tam vydala, nechtěla to řešit před tou existencí.

Modrovlasý odvedl svého milence do pokoje a položil tašku k posteli. “Běž se sprchovat,” řekl mu, “donesu ti ručník a něco na oblečení. Neomdlíš ve sprše?” podíval se pak na něj.

Blonďák k němu vzhlédl a pomalu zakroutil hlavou. “Jsem jen troch unavený...” šeptl a věnoval mu úsměv, který by vypadal důvěryhodněji, kdyby opravdu nepůsobil, že se každou chvílí složí. “Jsem v pořádku...”

Aome se natáhl pro rychlý polibek, i když měli otevřené dveře, a poté kývl. “Tak běž,” pobídl ho, sám se vydal za matkou a zavřel za sebou dveře.

Žena na něj čekala u velikého okna v obývacím pokoji - vedlo do zahrady. Pohlédla na svého syna, když vešel, a trochu si povzdechla. “Kosei...” přivřela oči, “co je ten mladík vůbec zač?” zamračila se nepatrně.

“Můj kamarád,” řekl její syn a zůstal stát u dveří. “Vyhodili ho z domu,” vysvětlil jí, “nemůžu ho nechat na ulici... v dešti. Viděla jsi, jak na tom je.”

“A proč ho vyhodili z domu?” pokračovala, “nelíbí se mi,” narovnala se a zadívala upřeně na modrovlasého.

Modrovlasý nevěděl, co jí na to říct. “Jeho matka... ho nemá ráda,” zkusil jak to bude znít. I když to vůbec nevystihovalo, jak to skutečně bylo.

Černovlasá žena si ho prohlédla, “ten mladík něco musel provést... žádná matka by jen tak své dítě nevyhodila na ulici...” svraštila trochu obočí, k jejímu pěstěnému obličeji se to příliš nehodilo. “Nechci, aby ses bavil s takovými... existencemi,” prohlédla si ho, “a vodil si je domů.”

Aome si ji prohlížel, vůbec nevěděl, jak na její slova zareagovat. “Nemůžu ho přece nechat na ulici.”

“Nebyl by první ani poslední...” povzdechla si - bylo na ní vidět, že ji to netěší, ovšem nebylo co udělat s dětmi, které se nechtěli nechat vychovat a ona nechtěla, aby se to zle podepsalo i na jejím synovi, který měl před sebou tak zářivou budoucnost. “Uvidíme, co ti na to večer řekne otec...”

Její syn kývl. “Máme nějaké prášky, co bych mu mohl dát na nachlazení?” zeptal se pak.

Pomalu kývla a přivřenýma očima si ho prohlédla. “Pojď, něco ti dám...” řekla nakonec.

...

Modrovlasý pohladil svého milence po vlasech, když jej pořádně přikrýval, poté co zapil prášek. Už vypadal líp, i když stále měl zvýšenou teplotu. Políbil ho na čelo a pousmál se.

Blonďák se schoulil na bok a našel jeho ruku. Propletl s ní prsty a zavřel unaveně oči. “Někdy... se ti budu muset nějak odvděčit za všechny ty věci, které pro mě děláš...“ šeptl.

Aome ho znovu políbil na čelo. Nejraději by si za ním lehl, ale nechtěl, aby byli viděni. I když si nebyl jistý, jak moc se jim podaří všechno tutlat, když tu Juumonji bude déle. “Rád to dělám,” odpověděl mu, poté se sklonil a zašeptal: “A je to mou povinností, když jsem tvůj přítel.”

Druhý se jemně usmál a natáhl se sám pro polibek, i když byl docela vysílený. Za posledních pět dní, co byl vyhozený z domu, naspal sotva dvacet hodin. “I tak...” pousmál se a zavřel oči.

Modrovlasý si uvědomil, že ho miluje a byl by pro něj udělat téměř vše. Znovu ho pohladil po vlasech. Chtěl počkat než usne, aby mohl jít dát jeho oblečení a boty sušit, poté nachystat futon, ať má kde spát.

Susumu se probral a rozhlédl se po pokoji. Musel spát až do teď, protože jeho milenec ležel na zemi na futomu. Ztěžka se zvedl do sedu, aby viděl na hodiny a zjistil, že jsou teprve tři ráno. Měl horečkou vyprahlá ústa a chtělo se mu na záchod, ovšem už se cítil lépe. Natáhl se pro sklenici zchládlého čaje, aby ho dopil, pak se vydal pomalu do koupelny. Trošku se mu zamotala hlava, když se narovnal, ovšem ustál to.

Aome se trošku vylekal, když se náhle probudil, ale hned mu došlo, o co jde. Převalil se na záda ze břicha a posadil se. “Už je ti líp?” zeptal se ospale.

Druhý se na něj otočil a kývl. “Promiň, že jsem tě probudil...” prohodil.

Modrovlasý mávl rukou, ale vstávat se mu nechtělo. “Máš hlad?” napadlo ho. Nevečeřel, protože spal. A bylo to dobře, protože u večeře byla dost nepříjemná atmosféra. Bavil se předtím s otcem a ulítlo mu, že je pro něj Susumu důležitý. Řekl to tolik nešikovně, že otci i matce došlo, co spolu mají, a Kosei jen doufal, že tak prudkou negativní reakci to vyvolalo jen nárazově a ráno už budou klidnější.

“Nemám hlad, ale děkuju...” jen trochu zakroutil hlavou, “jdu na záchod...” prohodil a překročil ho, aby mohl pokračovat do koupelny.

“Ráno se sbalím a zase zmizím, nechci ti zbytečně způsobovat další problémy...” řekl, když se vrátil, a vydal se zpět k posteli, aby se na ni posadil. “Stejně si budu muset někde něco najít...” dodal.

“Uvidíme ráno,” utrousil jen Aome a lehl si, potom jej stáhl k sobě a objal. Potřeboval jej u sebe, když se kvůli jejich vztahu pohádal s rodiči. Stálo mu to za to - nikdo ho nedělal šťastnější než Juumonji. “Nelíbí se mi, že bys měl být venku sám.”

Starší se usmál a přitulil se spokojeně k němu. “Nechci se s tebou přestat vídat...” šeptl a natáhl se pro polibek. “I tak... pohádal ses kvůli mě s rodinou, nebo ne?” povzdechl si. Něco zahlédl ve svých vizích, i když nevěděl, o čem se s rodiči bavil.

“Slyšel jsi to?” Myslel si, že spí. Nechtěl mu o tom říkat, pokud by to nebylo nutné. “Celý život chtějí, abych se choval správně. A nenechat tě na ulici není správné. Měl bys tu zůstat, dokud si něco nenajdeš.” Bylo mu jasné, že pokud se bude o práci ucházet jako bezdomovec žádnou nezíská a na nový domov nebude mít finance.

“Nevím, o čem jste se bavili, ale nechci, abys kvůli mně měl problémy...” i přes svá slova se na něj více natiskl, “ale... chci zůstat s tebou...” přiznal pak tiše do kůže jeho krku.

“Zvládneme to,” políbil ho do vlasů.

Aome přišel do pokoje a podíval se na Juumonjiho, nemyslel si, že slyšel rozhovor, co vedl s otcem - oba byli klidní, i když se nedokázali dohodnout - a tak se snažil na sobě nedat znát, jak se sám cítí zklamaný, rozčílený a jistým způsobem i vyděšený. “Bal se,” šeptl k němu.

Druhý si ho prohlédl a vstal z postele. Byl tady pár dní a téměř nevycházel z Koseiova pokoje, ovšem i tak už mu stihl způsobit hromadu problémů. “Co se stalo?” zeptal se, ovšem přesunul se ke své skoro nevybalené tašce.

“Jdeme pryč,” odpověděl mu a sám vytáhl zespodu skříně batoh. Byl zklamaný ze svých rodičů. A řekl, že pokud půjde Juumonji, také odejde. Musel. Ne jen z naštvanosti a pocitu ublížení - otec řekl, že si nikdy nemyslel, že bude mít syna buzeranta, což Koseie urazilo -, ale hlavně kvůli starosti o svého milence. Otec byl konkrétní a neoblomný, když mu zakázal se s ním scházet. “Mám svůj stan a spacák.”

Blonďák je několikrát zahlédl ve stanu ve svých vizích a popravdě moc si nebyl jistý, co by si o tom měl myslet, ale nikdy by ho nenapadlo, že s ním modrovlasý odejde z domu. “To nemůžeš...” šeptl a narovnal se, aby přešel k němu a zastavil ho. “Nemůžeš si kvůli mně takhle zničit život...” donutil ho, aby se na něj podíval, a přivřel oči.

Mladší se chvíli díval do jeho očí a ty ho jen utvrdily, že se rozhodl správně. Přitáhl si ho k sobě a pevně objal. “Jsi to nejdůležitější,” šeptl mu a zavřel oči. “Už jsem se rozhodl,” řekl pevně, když je otevíral a pouštěl ho z náručí.

Susumu ho donutil, aby se na něj znovu podíval, přivřel oči a pohladil ho po tváři. “Miluju tě...” šeptl, “a právě proto nechci, abys dělal takové ukvapené věci...” šeptl a skousl si ret. “Kvůli mě... ti nestojí za to si zničit život...”

Aome zakroutil hlavou. “Nemohl bych se podívat do zrcadla, kdybych tě nechal... v téhle situaci samotného,” zašeptal, “a to bych musel na přání otce.” Usmál se na něj povzbudivě. “Není to unáhlené, přemýšlel jsem o tom,” řekl mu. Poté jej políbil na čelo. “Deku ještě vezmu...”

Blonďák sklopil pohled a znova si skousl ret. Opravdu nechtěl, aby kvůli němu jeho milenec dělal něco takového - věděl, že bude trpět, oba budou. Ovšem jistou jeho část to činilo opravdu šťastnou. Potřeboval ho u sebe, jako malé dítě nedokáže být dlouho bez rodiče. Až ho děsilo, jak závislým se stal na jeho přítomnosti. Nakonec si jej jen přitáhl k polibku. Pevně, vděčně ho objal a skryl tvář v kůži jeho krku, přičemž zavřel oči a chvíli si jen mlčky užíval jeho přítomnost a teplo jeho těla. “Miluju tě...” šeptl a hlas se mu trošku chvěl tou spoustou pocitů, které ho najednou zaplavily. “A potřebuju, nedokážeš si představit, jak moc...” zhluboka se nadechl, “ani netušíš, co vše pro mně znamenáš...”

“Ty pro mě... taky...” dostal ze sebe, i když mluvit o pocitech bylo opravdu těžké. Pohladil ho po vlasech a chvíli si ho držel u sebe než se vrátil k balení věcí. Byl rád, že to počkalo, než se Juumonji uzdraví a deště přestanou. Teď by společně mohli chvíli být “v klidu”, aby se nějak zařídili jako bezdomovci.

Světlovlasý mladík čapěl u nízké zídky, kryté stříškou, aby na ně nepršelo, a bokem se opíral o svého milence. Zavíraly se mu oči, jak byl unavený, a trochu mu kručelo v břiše. Přestože Aome byl bohaté dítě a vzal si s sebou relativně dost peněz, šetřili a moc jídla se jim nedostávalo.

Modrovlasý ho přitáhl k sobě jednou rukou a opřel si hlavu o tu jeho. Nevytahovali stan v takovém dešti, protože by se - přestože byl kvalitní - nakonec stejně promočil. Museli noc přečkat takhle.

Ani jednou za dobu, co byli spolu, ho nenapadlo, že udělal chybu. Jediné, co jej vedle chování rodičů mrzelo, bylo, jak se zachoval jeho bratr. Chtěl ho obejmout, když odcházel, ale on ho označil za “buznu” a nenechal ho, aby se jej dotkl. Po všech letech jejich blízkého vztahu to skončilo takhle.

Ještě o něco více se přitulil k Juumonjimu a přivřel oči. Stál mu za to. Měl ho nejspíše stejně rád jako bratra a rodiče - jen jinak -, ale oni se bez něj obešli, zatímco jeho milenec nemohl být úplně sám proti celému světu. Proto volil jeho. “Zkus spát,” šeptl mu.

Druhý jen trošku pokývl, i když to bylo docela těžké. “Taky bys měl spát...” poznamenal k němu a více se na něj natočil, aby se k němu lépe přitulil a mohli si tak předávat více tělesného tepla, protože pro déšť bylo venku docela chladno. Byl rád, že ho má u sebe, i když stále si trochu vyčítal, že kvůli němu přišel Aome o tolik ze svého princátkovského života. Pořád se pokoušel si najít práci, i když to bylo marné pro někoho tak mladého, kdo ani nemá celou střední a ještě nikde nebydlí. Začínal chápat, jak se cítil Kassim, a když si na něj vzpomněl, bylo mu to o to více líto, že hnědovlasý mladík byl na vše sám, protože k sobě nepustil dost na to, aby mu mohl Juumonji pomoci.

“Budu... pak...” modrovlasý se sice cítil unavený, ale někdo musel hlídat. Věci měli schované na bezpečném místě, ovšem v noci na ulici nešlo jen o krádeže. S tím, jak noc, rozespalost a déšť byly nepříjemné, nedokázal myslet na nic, než toužit po ránu a konci deště. Směrem k dlouhodobější budoucnosti ani nepomyslel vzhlížet. Musel se řešit zítřek, nikoliv pozítří.