[ff KnB] Kolísání 2/2

Fandom: Kuroko no Basket

Postavy: Aomine Daiki, Kise Ryota
Omezení: 18+
Poznámka: Jak jsem předesílala, musela jsem počkat, než dohrají zápas. Neříkám, že jsem jeho výsledek nečekala takový, jaký je (i když ty blesky z očí mne docela překvapily, přiznávám), avšak naskytl se trochu problém, protože vlastně vůbec nevím, kdy to hrají, zda mají kolem volno a jak jsou ubytovaní. Tudíž tohle jsem neřešila. Stejně jako v nedělním díle určitě bude něco, co absolutně popře, že by Aomine mohl trávit noc, jak ji tráví tady v povídce. Ale co... skutečně se mi KnB jako manga číst nechce (zatím), abych všechno psala striktně správně. Je to ff - mysleme na to všichni ;)

Nicméně jsem se v AoKise tématice na nějaký čas vyčerpala - pokud mne nepřepadne nějaký nápad, jak to nápady dělávají většinou, když řeknu "teď tohle psát nebudu" - tak si dávám pauzu.

Volně návazné na jiná má [AoKise].

Přeji hezkého Valentýna! A příjemnou četbu! Děkuji za komentáře k minulému dílu Vlarise a Kroketovi.

Modrovlasý mladík si odemkl dveře od domu, vešel, zabouchl za sebou a vyzul si boty. Zdržel se na jídle se Satsuki, už dávno bylo po večeři. Trochu ho překvapilo, když ho přišla jeho matka přivítat. Většinou touhle dobou se chystala už do postele nebo přímo spala. „Prý to moc nedopadlo,“ poznamenala a zvědavě si ho prohlédl.

„Hmm,“ zabručel a chtěl jít do svého pokoje, ale uvědomil si, že - „Jak jsi na to přišla?“

„Už chvíli se tu starám o tvou návštěvu,“ řekl jen a kývla směrem k pokoji, ze kterého vyšla. Za ní se objevil světlovlasý mladík a měl sklopenou hlavu, ale i tak bylo vidět, jak se provinile tváří. Původně tu vůbec nechtěl zůstávat, ale paní Aomine ho pozvala na večeři – zdůvodnila to tím, že nechce jíst sama, když syn se někde fláká a manžel je na pracovní cestě mimo zemi – a téměř mu nařídila, aby počkal, až jeho kamarád přijde. Mezitím si vyslechla všechno o zápase – prý se s ní o tom nikdy její syn nebavil a nevyprávěl jí, jak tentokrát hráli, proto si to tak ráda vyslechla a dokonce se vyptávala na detaily.

„Kise,“ odfrkl si modrovlasý, a i kdyby chtěl něco dalšího říct, jeho matka ho nenechala.

„Poté ho vyprovoď, já půjdu brzo spát,“ s tím se vydala do ložnice, oba chlapce nechávající stát v chodbě.

Světlovlasý vůbec nevěděl, jak se zachovat – nedokázal příliš odhadnout, v jakém je druhý rozpoložení. Podíval se na domovní dveře, poté schodiště, a bezradně si skousl ret. Byl to Aomine, kdo ho musel nasměrovat, on sám situaci nedokázal rozhodnout. Možná raději by šel domů s tím, co za špatnou zprávu chtěl druhému říct.

Aomine na něj jen kývl a vydal se do svého pokoje. Tam odložil mikinu od dresu a vyvalil se do postele. Kise za sebou tiše zavřel, poté si druhého prohlédl. „Jak se... jak...?“ začal opatrně, i když nevěděl, co by se měl zeptat. Při zápase se přistihl, že fandí Seirin, protože věřil Kurokovi a Momoi, že by to mohlo něco změnit a společně s nimi doufal, že by to byla změna k lepšímu. Ale teď... si nebyl tolik jistý. Naštěstí jeho fandění k Aominecchimu nemohlo dolehnout... snad!

„Nechci se o tom bavit,“ utrousil druhý a zavřel oči. V téhle chvíli nedokázal rozhodnout, jak se cítí. Samozřejmě byl překvapený, zklamaný, ale... také nedočkavý na trénink. Ten pocit byl známý, avšak dávno téměř zapomenutý.

„A chceš... abych tu byl?“

Modrovlasý souhlasně zabručel, znovu oči otevřel a podíval se na něj. „Pojď ke mně,“ šeptl a odsunul se blíže k druhému okraji postele, aby mu udělal místo. Byl opravdu unavený – hlavně takhle v posteli to na něj padlo –, to ovšem neznamenalo, že by se vzdal příležitosti pomazlit se se svým Kisem.

Ten si ovšem trochu bázlivě jen sedl na okraj postele a do bližšího kontaktu se neměl. „Musíme si promluvit,“ začal, přičemž odklonil pohled.

Aomine se zamračil. „Myslel jsem, že jsme to vyřešili.“

„Já... měl jsem... mám důvod, proč s tebou nemůžu být,“ šeptl druhý nejistě. Možná by si i raději stoupl, aby druhému nebyl tak blízko.

Modrovlasý si odfrkl. „Fakt žádnou holku nemám.“

„O to nejde,“ špitl. „Já...“ Zastavilo ho, že se Aomine prudce posadil. Teď se se mnou ještě ty rozejdeš a já fakt někomu půjdu přelomit nos! Chytl Kiseho za bradu a otočil si ho k sobě, aby mu viděl do tváře. „Já...“ zkusil to znovu ten, ale pod neústupným pohledem se cítil ještě více nesvůj. Vymanil se jeho doteku a nakonec skutečně postavil. „... se léčím na mykózu nohou,“ vyhrkl, cítil, jak mu vlhnou oči – úplně se ponížil.

Aomine si ho chvíli prohlížel, jak vstřebával, co právě slyšel. Poté se začal smát. „Pojď ke mně,“ řekl mu znovu a natáhl k němu ruku. Když se přece jen Kise nechal zlákat, stáhl si ho do náručí a na chvilku zavřel oči. Tenhle pocit mu chyběl. „A cos myslel, že s tím udělám...?“

„Že se rozejdeme,“ vydechl druhý, „pokaždé moje nohy... při sexu, a teď bys nemohl a... pak ta holka.“ Začal tiše vzlykat, jak ho přemohla síla toho okamžiku a pomalu odplouvající stres, který tak dlouho držel v sobě a nemohl se o něj s nikým podělit.

„Hlupáčku,“ přivinul ho k sobě Aomine blíž a políbil do vlasů. Už dávno mi nejde jen o tvé nohy. Chvíli ho držel, než se trochu odtáhl. „Málem ses se mnou rozešel, protože ses se mnou nechtěl rozejít? Měl by pocvičit logiku,“ neodolal si trochu rýpnout.

Kise se tomu uplakaně usmál. Otřel si slzy a zhluboka se nadechl, aby uklidnil i zbytek projevů nervového vypětí. Poté se natáhl pro polibek a bez jakéhokoliv studu si ho na Amineho ústech ukradl. Objal ho kolem krku a povalil na postel. Neskutečně moc mu chyběl.

Modrovlasý si chvíli užíval, jak druhý byl chtivý, než si ho stáhl pod sebe a odtáhl se. „Jsem unavený,“ řekl to opravdu nerad, ale nemyslel si, že v sobě má dost energie na sex. Na stvrzení svých slov zívl.

Druhý si ho zkoumavě prohlédl. Na chvíli zaváhal: Štítí se mně? Avšak něco v Aomeho výrazu a druhé zívnutí ho přesvědčilo, že je skutečně jen hloupý a příliš bojácný. Ale to jen kvůli tomu, jak moc mu na modrovlasém záleželo. Nedokázal si představit... vlastně ani nechtěl, čeho se bál a málem se stalo. „Tak... já se jen prostarám o tebe,“ zazubil se hravě a olízl si rty.

Aomine ho políbil, ovšem místo, aby jej pustil, ho obklopil pažemi a stáhl si ho do náruče tak, že oba leželi na boku a on jej zezadu objímal, přičemž měl hlavu zabořenou do jeho světlých vlasů. „Za chvilku,“ šeptl a zavřel oči.

Kise zabořil obličej do černého trička a spokojeně nasál Aominecchiho vůni, více se k němu přitiskl a přehodil stehno přes jeho nohy. „Miluju tě,“ šeptl a byl ochotný nechat oči zavřené ještě dlouho, aby mu tenhle sen neunikl.

„Co tu děláš?!“ Aomine se rázně posadil a světlovlasého tím ze sebe shodil.

Chvíli se na sebe dívali. Bylo ráno, Kise večer neodešel. „Usnul jsi,“ odpověděl světlovlasý a snažil se trochu vzpamatovat z toho násilného probuzení, „nechtěl jsem tě budit a bylo mi dobře... asi jsem taky usnul.“ Sklonil pohled. „Omlouvám se.“ Rozhlédl se, jako kdyby řešení problému, který tím způsobil, se nacházelo někde v pokoji. „Třeba ještě proklouznu ven,“ zkusil.

„Matka už je v práci,“ odpověděl Aomine s pohledem na budík a znovu se položil do postele. Určitě zaregistrovala Kiseho boty. Jak tohle mohli vysvětlit? Přehodil ruku přes svůj obličej, aby zastínil denní světlo, a povzdechl si.

„Moc se omlouvám,“ šeptl Kise a začal se zvedat. Avšak tmavovlasý ho druhou rukou chytl a přitáhl k sobě. „Musíme si vyčistit zuby!“ zaprotestoval. Aomine ho neochotně znovu pustil a svalil se z postele na nohy.

„Jsi otravný,“ utrousil rozmrzele. Stáhl si tričko. „Osprchujeme se...“

„Nemůžu kvůli těm nohám,“ přerušil ho Kise a chytil tričko, které po něm bylo hozeno. Přivoněl k němu a podíval se na svého přítele, jako kdyby čekal rozsudek.

„A jak... dlouho se to léčí?“

Kise potlačil úsměv – Aominecchi byl koneckonců starostlivý přítel, proč mu předtím tolik nevěřil? „Už bych to měl mít vyléčené, ale raději si to chci ještě chvíli natírat mastí... pro jistu... a nedělat nic nebezpečného. Navíc k doktorovi jdu na kontrolu až za dva dny,“ řekl mu pravdu.

Modrovlasý kývl. „Takže jsi pojď alespoň vyčistit ty zuby...“ Kise jako na povel vstal a následoval ho do koupelny.

Aomine se zamračil na mobil, když se vrátil ze sprchy a otevřel novou zprávu od jeho matky. -Myslela jsem si.- Věděla, že v tuhle dobu obvykle vstává a nemohla si odpustit, aby mu dala jasně najevo, že je zbytečné se trápit s jakýmkoliv vysvětlením. Ovšem o svém názoru na jejich vztah nic nenapsala. V tomhle se ho rozhodla nechat topit, dokud nepřijde a určitě i potom, když nebude schopen s ní začít na tohle téma mluvit. Takové byly její tresty – dlouhodobě ničivé.

Odložil telefon a podíval se na Kiseho. Nenechá si ho vzít.

Světlovlasý se zvedl z postele, na které na něj čekal a objal ho kolem krku, aby si ho mohl přitáhnout konečně k dlouhému polibku. „Nejraději bych se vrátil do postele,“ šeptl a nebyl to návrh, spíše hodnocení situace. Spokojeně se usmál, když si ho tam Aomine donesl.

Modrovlasý mu nejprve rozepnul kalhoty a stáhl je z jeho hezky tvarovaných nohou. Všiml si, že má druhý otlačeniny, jak v nich spal a ony zrovna nebyly nejpohodlnější. „Chudinko,“ šeptl a pohladil jeden z vytlačených švů. Poté se vrátil k jeho ústům, aby je mohl zůstat líbat. Opravdu dlouho právě tohle potřeboval. Nedočkavě se otíral svým tělem o to svého přítele a vůbec se nepřipouštěl, že ho vlastně z včerejší námahy teprve dneska začíná bolet tělo.

Kise spokojeně přijímal jeho péči a nedočkavě přejížděl dlaněmi po jeho těle. Nemusel se start o Aomineho oblečení, protože ten si neobtěžoval ani obvázat ručník kolem boků a vrátil se z koupelny jasně říkající, co chce, aby následovalo.

Pomohl svému milenci, když ho zbavoval trička a spodního prádla. Jen ponožky si musel nechat. Taky byl trochu rozmrzelý z toho, že se nemohl jít vysprchovat, i když to provedl večer, než k modrovlasému šel.

Kise téměř zapředl, když se jejich nahé rozkroky o sebe otřely. „Chyběl jsi mi,“ šeptl a zatlačil na ramena svého milence, aby jej položil na záda a mohl se dostat nad něj. Natáhl se do nočního stolku pro lubrikant a chvíli ho hledal, protože ho Aomine vždycky co nejvíc schoval, aby ho náhodou nikdo nenašel. Poté se posunul níže, přičemž zlíbal celé krásně vypracované bříško svého milence, a nakonec skončil u jeho rozkroku. Lačně ho vzal do pusy a chvíli ho zpracovával, než se odtáhl, aby si mohl nanést na prsty lubrikant a mezitím, co se bude věnovat svému příteli, sám se připravit.

Modrovlasý vjel prsty do jeho vlasů a smířil se s tím, že bude zneužit.

Jeho milenec se brzy nedočkavě znovu vytáhl výš a zadíval se mu do očí, přičemž ty jeho zlaté se šťastně leskly. „Řekni mi to,“ šeptl a skousl si rty, když sáhl dozadu, aby si ho mohl navést do svého těla, ale ještě nedosedl.

„Ryo...“ Aomine trochu nadzvedl pánev. Avšak Kise zakroutil hlavu a klekl si tak, aby se jeho boků dotýkal jen nepatrně stehny, jinak byl nad ním. „Miluji...“

„Koho?“

„Tě,“ dokončil modrovlasý a vytáhl se do sedu. „Ale víš, že přiznání vynucená mučením nemusí být pravdivá.“

Světlovlasý ho kousl do ramene, avšak nakonec přece jen si jej do sebe navedl a nechal proniknout celou jeho délku. Trochu se zachvěl – neměl ani pomyšlení s nikým být, když nebyl s ním, takže teď byl ten pocit o to intenzivnější. Chytil se Aomineho ramen, aby měl podporu, když se začal nadzvedávat.

Jeho přítel několik okamžiků jen bezděčně přejížděl dlaněmi po Kiseho stehnech, než si ho znovu stáhl pod sebe, aby mohl plně řídit tempo jejich splynutí.

Světlovlasý pevně sevřel mezi stehny jeho boky a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl líbat a v polibcích tišit své steny, přece jen nechtěl křičet na celou ulici, jak to bylo úžasné. Spolupracoval se svým přítelem a sjednotil s ním své vlastní nedočkavé pohyby.

Až po chvíli nespokojeně zakňučel, když z něj druhý úplně vyšel. „Daiki,“ vydechl a s obavou se na něj podíval. Děsila ho ta naprostá dravčí nesmlouvavost stejně jako vzrušovala. Ovšem když byl přetočen na břicho, všechny obavy byly z jeho mysli vyhnány. Nejen z mysli, z celého těla, které již dávno nevlastnil. Většinou to byl Aomine, kdo určoval, v jaké poloze spolu budou. Zdál se být příliš znalý, až ho Kise podezříval, že vedle hanbatých ženských časopisů má i pánské studijní materiály.

Nastavil se mu a zabořil tvář do polštáře, který nádherně voněl, protože na něm jeho přítel spával. Avšak ten si ho vytáhl za sebou. Pevně ho jednou rukou chytil kolem pasu a druhou za bok, aby do něj mohl znovu proniknout.

Světlovlasý si skousl ret, když se mu zatmělo před očima. Nevěděl proč, ale v téhle poloze se cítil jako Aomineho sexuální hračka. Neskutečně ho to vzrušovalo.

Téměř se ho modrovlasý nemusel dotknout a on mu vyvrcholil do ruky. Zůstat klečet na těch třesoucích se kolenech bylo obtížné i pro tu chvíli, než ho Aomine následoval. Poté už mu nic nevadilo, aby se položil do pokrývek. „Spokojený?“

Druhý se pousmál. „Co myslíš?“ Pak se sklonil, aby ho kousl do jedné půlky, než se vetřel do jeho náruče jako mazlivé dítě. Avšak dlouho tam nevydržel, protože se ozval domovní zvonek. Zaklel. „Satsuki.“ Včera se s ní domlouval, že dnes půjdou nakupovat.

Kise si ho prohlédl, poté našel pohledem své oblečení a zůstal se na něj dívat. Nenuť mně vstát. A neodcházej...

„Půjdu jí otevřít, ty se mezitím obleč,“ posadil se Aomine. „Je čas jí vysvětlit, že nemá šířit pomluvy o tom, že jsem si našel děvče. Možná raději jako důkaz se vůbec neoblíkej.“ Podíval se důležitě na jeho rozkrok. „Hned ji přivedu.“

„Úchyle!“

Aomine s úsměvem vstal. Cítil se šťastný a věděl, že i jeho přítel je.