Atsushi no kyojin!

Nechci spoilerovat a taky, že asi nebudu, když řeknu - Atsushi je "Thorovo kladivo"! Dobře, trochu to spoiler je, ale zabíjející toto označení.

Prostě... Oni fakt si spletli anime, když do Kuroko no Basket dali Murasakibaru. Říkám si celou dobu, chce to Leviho! Jenže Levi není z Yosenu ani ze Seirinu, ale ten se fláká v - chvíle napětí, protože to musím najít, v kterém týmu je Akashi, kterého mluví ten, co Leviho - Rakuzanu. Nepamatuji si ani, v jakém týmu je Kise a o Midorimovi nemluvě, pamatuji si jen tři týmy a fandím jim na FB.

Ale jak říkám, prostě až v normálním basketu začnou levitovat, rozbíjet železné brány přetažené řetězy, chytat sportovní běs, dělat větrnou smršť, podaří se jim rozbít držák na koš, budou jim z očí metat blesky a kolem sebe budou mít barevnou auru a k tomu jim bude hrát dramatická hudba, začnu sledovat i normální basket. ;)

Ovšem vím, co mi na reálných sportech vadí - proč nefandím. Že ani týmové sporty nejsou týmové.
Líbí se mi na sportech v anime, že tam je to Teppeiovo "budu je všechny chránit" a zbytku týmu "budeme ho všichni chránit". Mušketýrské všichni za jednoho, jeden za všechny. A mnohem víc - japonský smysl obětovat se pro ostatní a schopnost za ně položit vše, vylepšené o opětující přístup lásky k jedinci společností.
Tohle je princip toho pravého vlastenectví. Je v tom nezdolnost, schopnost překonat sebe sama a zároveň spravedlivá a milující odpověď ze strany druhých.
Proto nejsem schopna fandit našim týmům ve sportu, protože tam se nehraje za nás, tam se hraje za plat, pak se hraje špatně a podplaceně. Nyní to o národu, není to o týmu. Je to jen sport, sračka, do které se investuje zbytečně mnoho na to, jak je nemorální a zbytečný.

Nicméně abych nezabředla do odporu, vrátím se k Kuroko no basket.
Víte, že je s českými titulky ke stažení už v pondělí? Proč se na něj dívám s anglickými?! Úplně jsem byla překvapená, když mi to můj spolužák ukázal. Ale co... v případě Kuroko no basket i tu angličtinu přetrpím.

Kise je gay. Když jsem ho v 48. dílu viděla ve flashbacku, je jasný... prostě - tenhle mladík nemůže být heterosexuální ani z autorovy strany. xD (Aomine by mohl být, ale když je tam Kise, taky to nejde.)

To je asi vše, co jsem si pomyslela mezi záchvaty smíchu u posledního dílu. Aokise na tisíc let, drazí čtenáři!