Druhý novoroční projev v Doroldoji

aneb Zpátky ni krok

Začínám z fotkou z FB, protože mne vážně pobavilo, že můj rok charakterizuje pokus kreslit nohou.

Rok 2014

Těžko se mi ohlíží, nejednou jsem napsala několik odstavců a znovu je smazala s tím, že s nimi nejsem spokojená a došla mi slova. Co člověk vlastně může říct o uplynulém roce? Poděkovat za krásné a špatné chvíle, protože bez těch krásných by plamen nehořel a bez těch špatných by člověk nebyl formován. Tak tedy děkuji. A pokud tak moudrá slova nemyslím vážně nebo je správně nechápu, snad se tomu alespoň blížím.

Rok 2015

Doufám, že v příštím roce budu pokračovat ve formování svého bytí, jak jsem tomu nakročila. Nejde mi o to, abych se stala dobrou v očích jiných, ale abych byla schopna obhájit svou existenci a své činy před sebou samou (v mém případě je to to nejtěžší). Doufám v sílu chránit, co je mi drahé. Doufám v odhodlání a pevné názory. A přála bych si vytrvalost a píli.
Mám přece jen sen, že konečně dořeším své pohlaví (poslední dny znovu se mnou ta otázka zmítá). Ačkoliv to nedělávám, dávám si přecevzetí - počtem pohádkové tři a nejen tohoto se týkající.
Snad se mi podaří znovu začít zářit. A potkám osoby, jež můj svět obohatí.

Mí drazí,
děkuji vám za přízeň, kterou jste mi prokázali minulý rok - ať to bylo zde, na FB nebo tumblr. Snad i nadále se mnou vydržíte. Přeji vám štěstí a úspěch do nového roku. Mí sliční, mé drahé růže...