Pekelné krocení - 11. část

Ačkoliv to bylo slibované už o víkendu a správně to mělo vyjít opravdu dávno - přináším vám 11. část!

A s dalšími informacemi čtenáře asi znovu nepotěším. Protože je můj vztah se spoluautorem velmi komplikovaný, tak nakonec jsme se rozhodli, že ukončíme příběh v další části (stručně se jedná o to, že sice máme ještě rozepsaný další děj, ale není dopsaný, tak jsme se dalších stránek příběhu vzdali pro udržení celistvosti konce; a pravda je taková, že i tak se dovrší vaše pochopení vztahu Xanxe a Setsuny... asi se ani nepředpokládalo, že popíše např. celých deset let jejich vztahu, důležité bylo pochopit "princip" a "důvody".)

Co se týká povídky, která měla následovat, o seznámení Papoucha s Tadashim, o ní vás budu informovat v příští části. Povídka je úplně dopsaná, jen se musíme dohodnout (to je to komplikované) na vydávání...

Děkuji za vaše komentáře; doufám, že jsem si vás teď příliš neznepřátelila. Přeji příjemnou četbu.

PEKELNÉ ZKROCENÍ

spolupráce se Seiriel

Nejen absinthová nejen víla | seznam | dotazník | předchozí část | další

11.část

Dívka se světle hnědými vlasy přešla po upravené cestě vyskládané kameny až k přední bráně panství, co stálo před ní, a ještě jednou si upravila šaty, než zazvonila, aby se mohla ohlásit.

Chvíli to trvalo, než jí otevřel černovlasý pán domu a docela překvapeně si ji prohlédl, jako by byla jednou z posledních, které čekal. “Co tady děláš?” zajímal se potom, co ji neutrálním hlasem pozdravil.

“Narušil jsi pravidelnost, s jakou jsme se vidívali,” odpověděla mu a mile se na něj usmála. “Tak jsem tě přišla potěšit svou návštěvou,” vysvětlila mu. “Nepustíš mne dál?” naklonila hlavu na stranu.

“Nebudeme už se vídat, Isabel,” odpověděl jí tmavovlasý jednoduše a trošku zakroutil hlavou. S tím, jak to jeho otec všem rozhlašoval, se popravdě docela divil, že se ještě nedostaly zvěsti o Setsunovi naprosto ke všem.

Dívka si ho překvapeně prohlédla, jak v první chvíli si ani nebyla jistá, co jí vlastně řekl. “Myslela jsem, že si vyhovujeme,” šeptla a ztraceně se rozhlédla. “Co teď budu dělat v tomhle světě? Vrátit se hned zpátky… by na mne vrhalo špatné světlo.”

Xaxnus si povzdechl. “I kdybych tě pustil dovnitř, nemůžu se ti věnovat…” odpověděl jí. Byla sice pravda, že jako jedna z Asmondeových dívek, které se někdy vydávaly jako společnost se Satanovou armádou, nebyla úplně neznámá, ale o to více ji možná ani nechtěl zvát dovnitř. Úplně viděl svého otce, jak by za chvíli vtrhl znova do jeho domu, že podvádí Setsunu, i kdyby Isabelu nechal vysedávat na zahradě.

Hnědovláska přivřela oči a zcela automaticky položila dlaň na jeho hruď. “Udělala jsem něco?” napadlo ji a docela se toho zhrozila, protože si ničeho nebyla vědoma. Bylo to pro ni dost zvláštní, že najednou po ní přestal Xanxus úplně toužit. Vždycky doufala, že když si tolik rozumějí, později se mezi nimi třeba vyvine i něco víc.

Do chodby konečně dorazil i Setsuna, protože se často nestávalo, aby se Xanxus s nějakou svou návštěvou bavíval mezi dveřmi. Buď je vyhodil hned nebo je pozval dovnitř. “Máme návštěvu?” zeptal se, protože si nemyslel, že taková dívenka bude součástí mafie a tak ji zařadil mezi nadpřirozené příbuzné a známé Xanxuse, i když ani jako z pekla nevypadala.

Černovlasý sundal ruku příchozí ze své hrudi a otočil se na svého přítele. “Tohle je Isabela,” představil ji jen, než dodal, “nezdrží se dlouho.” Potom se znova otočil na hnědovlasou, “Setsuna je můj přítel,” upozornil ji a zalitoval, že se vůbec vydával otevřít.

Dívka natočila hlavu na stranu a zvědavě si ho prohlédla. “Tak je to,” pokývala, poté se otočila znovu na Xanxuse. “Kdybys chtěl, víš kde mne hledat,” poznamenala, poté se natáhla, aby ho políbila na tvář - vlastně to byl u Asmondeovců spíše zvyk, než že by tím chtěla provokovat. “Ráda jsem poznala tvého přítele,” dodala pak a otočila se k odchodu.

Xanxus jí pouze před odchodem pokývl na pozdrav, než za ní zavřel a otočil se na bělovlasého. “Můžeme jít zpátky,” poznamenal a sám se vydal k němu.

Setsuna si ho prohlédl. “Kdo to byl?” zajímal se hned.

“Jedna z Asmondeových poddaných,” odpověděl mu popravdě starší, “dříve jsme se sem tam stýkali.” Neměl potřebu mu lhát a ani nechtěl před ním cokoliv zatajovat. Vše už to bylo stejně za ním.

“Stýkali?” zopakoval po něm Setsuna, poté kývl, že mu dochází, o jaký druh styku šlo. Prohlédl si Xanxuse. “Bude tě navštěvovat každá, s kterou ses jen stýkal?” zeptal se pak a zvedl trochu bradu, jak se podvědomě připravoval na to, že se pohádá a bude muset být neoblomný a nedosažitelný.

Druhý pozvedl obočí, jak nerozuměl jeho reakci. “Jak to myslíš?” zeptal se raději, protože si všiml jeho posunků a nechtěl se zbytečně hádat.

Bělovlasý na okamžik sevřel rty, jak vlastně ani sám nevěděl, na co přesně se ho vlastně ptal. “Pokud byla někdo, s kým ses stýkal jen kvůli sexu, proč za tebou přišla? A pokud nebyla jen kvůli sexu a byli jste i něco víc, tak… jak...” zhluboka se nadechl. “Tak co tu kurva dělala?” zavrčel nakonec. Rozčílilo ho to, protože se bál, že by mohl Xanxuse ztratit.

Starší si tlumeně povzdechl a promnul si kořen nosu, protože tak přehnanou reakci nečekal a potřeboval chvíli na to, aby nějak adekvátně zareagoval. Snažil se nemyslet na Setsunovy bývalé, kteří by - nebo alespoň ten, se kterým ho viděl, když pro něj přijel - určitě jen tak nezůstali potichu. “Nebyli jsme o moc víc,” zakroutil hlavou nejprve, “už jsem ji ani dlouho neviděl… a právě proto nejspíš se k ní nedostalo, že nejsem sám. Potkávali jsme se hlavně v pekle, při Satanových taženích a podobně… přišla, protože jsem tam dlouho nebyl… nemusíš se ničeho bát, nemyslím si, že ještě přijde,” nebo určitě ne sama od sebe.

Setsuna si ho prohlédl, než pomalu kývl, že to bere na vědomí, poté ovšem se otočil a vydal se pomalým krokem pryč. Výraz tváře se mu příliš nezměnil, ale neměl k tomu co víc říct.

Xanxus upřímně absolutně jeho scénu nechápal, “Setsu,” zastavil ho tím, že ho chytil za ruku a otočil si ho zpátky k sobě, “nebudu vědět, proč je to až takový problém, když mi to neřekneš… co se děje? Víš, že mi nezáleží na nikom jiném než tobě…”

Bělovlasý k němu vzhlédl. “Prostě mi na tom, že přišla, vadí úplně všechno,” přiznal, “vadí mi, co jste spolu měli, vadí mi, že není člověk, vadí mi, že je to dívka a ještě taková křehká… a nejvíce mi vadí, že víš, kde ji hledat, kdybys chtěl… jako kdybys měl chtít, když mne viděla...” Zamračil se.

Druhý si ho k sobě přitáhl, “nebudu ji nikdy hledat, to ti můžu zaručit…” zašeptal a políbil ho do vlasů. “Je úplně jedno, kdo je nebo jak vypadá…” na okamžik se odmlčel, než si znovu tiše povzdechl, “i mně vadí, že s tebou přede mnou byli i jiní…” přiznal, protože i kdyby to neříkal, jeho žárlivost mluvila za vše.

“Ale to je úplně něco jiného,” zakroutil hlavou Setsuna, “mí jiní a tvé jiné.” Dlouze si povzdechl a na chvíli zavřel oči, než se přitulil k Xanxovi a zabořil hlavu do jeho košile. “Ty se nemusíš bát, že si najdu někoho lepšího a zůstaneš nemilovaný a úplně bezprizorní jako já.”

“Ty se toho taky bát nemusíš,” znovu ho políbil smířlivě do vlasů. “Nikdy bych si nemohl najít někoho lepšího.”

“Vypadala taková křehká a byla taková hezoučká a měkoučká,” povzdechl si Setsuna. Pokud měl Xanxus takový vkus, vůbec nerozuměl tomu, proč si vybral jeho. Nemá kvality roztomilých slečen a nikdy ani nebude mít.

“Je úplně jedno jak vypadala, královno moje…” tmavovlasý ho vyzvedl do náruče a přitiskl si ho pevně k sobě, přičemž se s ním vydal zpět do pokoje, kde byli, než Isabela přišla. “Ty jsi to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy spatřil,” ujistil ho. Hnědovláska možná vypadala křehká, ale ani zdaleka taková nebyla - jinak by se konec konců ani náhodou nemohla stýkat se Satanovci v měřítku, v jakém se stýkala. A sice to byla krásná dívka, ale Xanxus neměl zase tak vyhraněný vkus, aby si i ostatní hledal jí podobné.

Setsuna ho objímal, přičemž se na chvíli odmlčel. “Mohla by ti dát potomka normálním způsobem,” zašeptal do látky jeho košile. “Určitě by ti ho chtěla dát… ženy tohle chtějí,” dodal. On sám nechtěl, ale jistým způsobem bral zajištění dědice jako správnou vlastnost pro Xanxusovu družku.

“Ani sám nevím, jestli ho chci…” reagoval na jeho slova starší. “Takže toho se taky bát nemusíš, nehodlám tě nikdy za nikoho vyměnit.”

Mladší ho pevně objal. “Nedokážu si ani představit, jak bych se cítil, kdybych byl vyměněný,” přiznal. “Vlastnoručně bych tě zabil… je mi jedno, jak je to nepravděpodné, udělal bych to.”

Druhý se tomu spokojeně usmál, “taky bych se nenechal vyměnit…”

Mladý černovlasý muž odložil pistoli na předem nachystaný stolek a prohlédl si Setsunu, přičemž se na něj přátelsky usmál. Působil celkově příjemným a přístupným dojmem a nekazila mu ho ani malá jizvička na bradě, kterou měl nejspíše z nějaké potyčky. “Držel jsi někdy v ruce zbraň?” zeptal se svého společníka. Přijel na Xanxovo panství vyřešit s ním nějaké záležitosti právě se dějící v Japonsku a zdálo se, že se kvůli tomu bude muset zdržet, takže ho pán domu rovnou zaúkoloval, aby jeho přítele učil střílet, protože se zdálo, že teď nějaký čas bude více zaneprázdněný a nebude se mu moci tolik věnovat.

Setsuna si ho prohlédl a zalesklo se mu v očích. “Podle toho, čemu říkáš zbraň,” utrousil, jeho tón ovšem vůbec nezněl, jako kdyby to myslel nějak koketně. Pak se jemně usmál a zakroutil hlavou. “Co se týká střelných… počítá se vodní pistol?” naklonil potom hlavu na stranu a zakýval nohama, které mu volně visely ze zídky, na které seděl.

Starší se tomu zasmál, “vodní pistol ti asi uznat nemůžu,” zakroutil hlavou, “ale možná je to lepší, než nic,” usmál se na něj. “Pojď dolů, ať ti to můžu ukázat, není to zase tak těžké,” pobídl ho.

Bělovlasý seskočil a upravil si lehké světle béžové šaty, které na sobě měl. Pousmál se dvojsmyslu, který druhý řekl, i když si nebyl jistý, zda ho tak skutečně myslel. “Tak...” protáhl, “co mám dělat?” Trochu ho mrzelo, že jej neučí střílet jeho přítel, tak možná i proto byl celkově mnohem více odhodlaný s černovlasým flirtovat, než by byl, kdyby se Xanxus držel celou dobu u něj.

“Pojď, vysvětlím ti nejdřív, jak to celé funguje a ukážu ti, jak střílím já,” jeho společník znovu vzal zbraň do ruky, aby mohl udělat, co řekl. Kus od nich byly i nachystané terče.

Setsuna ho pozoroval a poslouchal. Naučit střílet se chtěl, takže tomu věnoval pozornost a na dobu nejnutnější nechal být svou touhu nějak se Xanxusovi pomstít za to, že se mu dostatečně nevěnuje. Na chvíli raracha v sobě zklidnil, aby nedělal zlomyslnosti.

Černovlasý několikrát vystřelil, než se na něj znovu otočil, “takhle nějak to celé funguje,” ukončil svůj výklad a podal mu opatrně pistoli, když ji znovu zajistil. “Jsou tam slepé náboje, takže by se nemělo nic velkého stát, můžeš si to vyzkoušet, jestli nepotřebuješ ještě nic dovysvětlit…”

Mladší se na něj usmál a natáhl ruku, aby mu zbraň podal a on si ji zatím mohl potěžkat. “Takže… co mám dělat?” zeptal se pak, i když přesně věděl, co mu druhý říkal. “Budu potřebovat názornější ukázku na mně...” trošku to zavrněl.

Druhý si ho nechápavě prohlédl, “na tobě?” zopakoval po něm, jak mu chvíli vůbec nedocházelo, jak to světlovlasý myslí. Potom se ovšem usmál a přešel k němu, “zbraň zvedneš takhle, jako já předtím,” stoupl si za něj a ruce mu dal do správné polohy.

Setsuna se k němu více přiblížil zády, i když se do něj neopíral, jen se dotýkali. Pak na něj natočil hlavu. “Takhle?” zajímal se.

Jeho společník pokýval hlavou a sám zbraň zase odjistil. “Teď už jen zamíříš a vystřelíš… jen pozor na ten zpětný ráz,” sám se od něj zase odtáhl, aby ho mohl nechat si to vyzkoušet.

Bělovlasý kývl, jak vzal na vědomí, co mu druhý říkal, a ohlédl se po něm, jak se mu nelíbilo, že nereagoval na jeho blízkost nijak. Poté ovšem zamířil a několikrát vystřelil. Bylo to opravdu příjemné. Podle toho, co u druhého viděl, zbraň potom zajistil.

Druhý se na něj usmál a poplácal ho spokojeně po rameni, “jde ti to dobře,” pochválil ho při pohledu na terč, do kterého se mu podařilo strefovat.

Setsuna si ho prohlédl. Poplácání po rameni rozhodně nebylo nic, co by chtěl. “Mmm… jen mám pocit, že to stále nedržím správně… mohl bys mi to ještě jednou ukázat?”

“Určitě,” odpověděl mu starší, “bolí tě z toho ruce?” napadlo ho, když se za světlovlasým vrátil. I kdyby to držel správně, ani by se tomu při Setsunově křehkosti nedivil.

Mladší se do něj tentokrát skutečně opřel, přičemž znovu na něj natočil obličej, když s ním mluvil. Měli tváře skutečně blízko u sebe. Přivřel oči. “A kdyby bolela… co s tím budeš dělat?” zajímal se. “Nabídneš mi masáž?”

Černovlasý naklonil hlavu na stranu, jak mu začínalo docházet, o co Setsunovi jde - pokud mu to docházelo správně. “Myslím, že na to máš někoho jiného,” usmál se na něj a znovu se odtáhl, když mladší očividně nakonec nepotřeboval pomoci s technikou střelby.

“Nikoho jiného tu nevidím,” utrousil Setsuna, poté znovu odjistil zbraň a vystřelil zbytek nábojů na terč. Tentokrát se s jakýmsi přirozeným talentem trefoval právě tam, kam měl.

Xanxus zamířil do ložnice téměř okamžitě po tom, co se vrátil domů, jak se těšil na svého přítele, i když ho čekala ještě sprcha, než bude moct za ním do postele. Byl docela unavený, ovšem o chvíli s bělovlasým by se sám nepřipravil. Docela ho překvapilo, když v posteli našel Setsunu už spát, byl zvyklý, že na něj mladší většinou čekával. Usmál se při pohledu na jeho klidnou tvář a sklonil se, aby ho opatrně políbil na čelo, i když ho svým způsobem mrzelo, že na něj druhý nečekal.

Bělovlasý se otočil na bok a zamumlal něco do polštáře, stále spící. Uvelebil se a zakryl si paží tvář, jak se nechtěl nechat rušit při spánku.

Starší ho něžně pohladil a ještě jednou ho políbil - tentokrát do vlasů - než se narovnal, jak se hodlal vydat po celém dni osprchovat. Vrátil se za chvíli. Vlezl si za svým přítelem a přitáhl si ho k sobě, aby ho objal, jak alespoň chtěl cítit jeho blízkost. “Setsu,” pokusil se šeptem, jako by doufal, že ještě tak tvrdě nespí, i když ho zároveň nechtěl zbytečně budit a kazit mu odpočinek.

Setsunovi ještě chvíli trvalo, než pootevřel oči. “Jsi doma,” zašeptal jen. Možná více po probuzení rozmrzelý, než stále ještě spící.

“Jsem,” potvrdil černovlasý a pohladil ho znovu něžně po vlasech. Už je měl pod ramena - slušelo mu to. “Těšil jsem se na tebe,” dodal.

“Mmm...” odpověděl mu na to jen druhý a trochu se od něj odtáhl. “Pozdě,” poznamenal a povzdechl si, oči mezitím znovu zavřel. “Musel jsem vypít asi půl litru mléka s medem, než se mi podařilo se trochu zklidnit a usnout...” zamumlal. “Chci prášky na spaní.” Věděl, jak je to nezdravé, ale usínat sám pro něj bylo horší.

“Ještě není až tak pozdě,” odporoval mu druhý, protože před chvílí teprve odbyla jedna v noci. “Myslel jsem, že na mě čekáváš…” poznamenal.

Setsuna se stočil do klubíčka. “Stejně taky hned půjdeš spát,” řekl pak. Vůbec se mu nelíbilo, že už několik dní Xanxuse vidí jen přes noc. Navíc se mu nedařilo se pomstít - a znovu na sebe upoutat dostatek pozornosti - přes toho mafiána, který tu s nimi teď bydlel, tak se rozhodl jednoduše trucovat.

Druhý si ho prohlédl, “chtěl jsem si tě ještě trošku užít…” odpověděl mu a zatvářil se možná trošku ztraceně tím, jak k němu byl druhý odtažitý.

Mladší jen zabručel, jak mu dával najevo, že ho slyšel. Pak se více zachumlal do pokrývky. Další věc, co nesnášel na tom, když měl spát sám, bylo, že mu takhle v noci bývala zima. Jako hádě na zimní spánek se potřeboval zachumlat do houfu svých druhových příslušníků a společně si držet teplo, jinak by umrzl. Další den se plánoval obléct do pyžama, pokud nějaké vlastnil.

Černovlasý svraštil nespokojeně čelo a přesunul se do sedu, jak se mu nelíbilo chování mladšího. Opravdu se na něj těšil a možná to bylo i tím, že většinou na něj Setsuna čekával i do pozdějších hodin a Xanuxs už si zvykl, že mu jeho chladnost připadala dost zvláštní a možná se cítil i dotčený. Nebylo to tak, že by přece chtěl trávit celý den bez něj. A teď měl pocit, že ho mladší v posteli ani nechtěl.

Setsuna to zaregistroval a lehl si na záda, chvíli si ho prohlížel, než se zase trucovitě stočil do klubíčka. “Tak si zase jdi,” utrousil, tentokrát již zcela probuzený. Věděl, že pokud Xanxus odejde, už se mu znovu nepodaří usnout, ale prosit ho, aby zůstal, nehodlal.

“Mám pocit, jako bych u tebe v posteli nebyl vítaný,” Xaxnus se nespokojeně zamračil, potom si povzdechl a unaveně si promnul kořen nosu. Hádat se s bělovlasým, bylo to poslední, na co by se domů těšil, “...takže pokud mě po celém dni ani nechceš…” dodal jen. Když se od něj bělovlasý odtahoval a docela očividně se tvářil, jako že ho u sebe nechce, jen těžce si z toho vyvozoval něco jiného.

“Je to tvá postel...” utrousil jen Setsuna, “všechno je tvoje… já jsem tvůj - tak si dělej, co chceš,” dokončil.

“Takže nechceš?” starší si ho prohlédl.

Setsuna se na něj ani neotočil. Jen se vysoukal z pod pokrývky a vstal, aby mohl sám odejít. Trochu se mu zatočila hlava, jak to bylo náhlé, ale ignoroval to stejně jako zimu, která na něj hned padla, když se přestal zahrabávat do pokrývek.

“Chováš se jako dítě,” utrousil černovlasý nespokojeně a složil si ruce na hrudi. Jako by si to vše nevyříkali - samozřejmě, že i on trpěl, když mohl s bělovlasým trávit jen chvíle před spaním. A nebylo to jen o nedostatku tepla nebo o tom, že by sám měl ve velkém domě problém usnout. Ovšem na těch několik dní, kdy musel řešit pracovní záležitosti, nebylo zbytí. Přijít domů a najít Setsunu protivného a uraženého bylo to poslední, na co se těšil.

Mladší se na něj ani neotočil, než opustil ložnici. Samozřejmě, že mu bylo ještě hůř, ale prostě nemohl jen tak všeho nechat a vrátit se do postele za Xanxusem s prosíkem, aby ho neopouštěl a zahřál. I když to bylo přesně to, co chtěl.

…

Černovlasý vešel do místnosti, kde tušil, že se jeho přítel dívá na televizi. Mlčky za ním přešel a než stihl Setsuna zareagovat - pokud by se mu snad chtěl bránit - vzal ho i se všemi dekami, do kterých byl zabalený, do náruče. “Jdeme spát,” oznámil mu.

Setsuna mu na to nic neřekl. Trochu se třásl, byl celý studený a bledý, ale hlavně vypadal tolik unavený, jako kdyby nespal několik nocí, ne jen několik hodin.

Xanxus si ho prohlédl a políbil ho do vlasů. Možná by i něco řekl, ale nakonec to zavrhl, protože by to mohlo vyústit v další slovní potyčku, do které se pouštět nechtěl. Mladší vypadal, že už potřebuje do postele a zahřát.

Světlovlasý se nechal položit do postele a zůstal se na Xanxuse dívat. Poté k němu natáhl ruku, aby si ho pozval k sobě. Zdál se být v té chvíli ještě křehčí.

Druhý se tomu trošku smířlivě usmál a jeho ruku přijal, přičemž si lehl za ním. Přitáhl si ho k sobě do obětí a políbil ho něžně na čelo.

Setsuna se k němu přitiskl, jak potřeboval cítit jeho teplo. Na chvíli zabořil obličej do Xanxovi hrudi, než se trochu odtáhl, aby mohl spojit jejich rty. Poté se znovu na něj jen přitiskl. “Miluju tě,” zašeptal.

Černovlasý si chvíli užíval polibek, než ho pevně objal a otřel se nosem o linii jeho spodní čelisti. Nasál vděčně jeho vůni a okamžik si jen užíval jeho přítomnost. “A já tebe…” zašeptal do jeho kůže. “Víš, že mě to mrzí, že se teď nemůžu vracet dříve…”

Mladší k němu zůstal přitulený, přičemž měl zavřené oči a jen se spokojeně nechával uspávat jeho blízkostí. “Vzbuď mě ráno,” zašeptal.

…

Xanxus se sklonil k Setsunovi a políbil ho do vlasů. Sám už byl chvíli vzhůru, ale nechtěl ho zbytečně probouzet příliš brzy - venku se pořád ještě ani úplně nerozednilo. “Královno moje…” oslovil ho a vlezl si za ním zpět, aby se s ním mohl ještě pomazlit, když se druhý začal probírat.

Setsuna ho objal a přitulil se k němu. Otřel se rty o linii jeho spodní čelisti, přičemž si přes něj přehodil jednu nohu. Zatlačil na něj, aby ho položil na záda a přesunul se obkročmo nad něj, i když až teprve tehdy pootevřel oči. “Dobré ráno,” zívl.

Starší se tomu usmál, “dobré ráno,” odpověděl mu a dlaněmi sklouzl na jeho boky. Druhý byl roztomilý, takhle rozespalý po ránu - když nebyl protivný.

Bělovlasý se opřel dlaněmi o Xanxova ramena, aby se mohl vytáhnout výš a prohlédnout si svého přítele. Oplatil mu úsměv, přičemž se jemně zhoupl v bocích, jak se o něj mazlivě otíral. Poté ovšem znovu zívl a klesl zpátky tak, že ležel na jeho hrudi. “To nepůjde,” poznamenal, “chtěl jsem mít sex, ale asi tě takhle jen zalehnu a nikam nepustím,” utrousil a znovu zavřel oči. Bylo na něj opravdu příliš brzo.

Druhý se tomu pobaveně zasmál. Pohladil ho po vlasech a políbil na čelo, “abych se tě s takovou sám nezmocnil…” prohodil nadneseně a dlaní přejel po jeho zádech až na hýždě.

Mladší se jeho doteku vybídl, ale přesto na něm zůstával položený stejně jako předtím. “Dávám ti plné svolení mě zneužít,” řekl mu, než se natáhl pro polibek. Po něm se sám dobrovolně přemístil, aby ležel na zádech a stáhl si Xanxuse na sebe, aby ho mohl obejmout stehny.

Xanxus se nejprve ještě jednou vpil do jeho rtů, než se polibky vydal dál po jeho těle. Jednou dlaní přitom vklouzl pod látku jeho noční košile. “Abych ho nakonec nevyužil…” kousl ho hravě do vystouplé klíční kosti. “Ani nevíš, jak se tě stále nemůžu nabažit…”

Bělovlasý slastně vydechl a více se mu vybídl. Xanxovy doteky - i když občas hrubější, než se mu líbilo - mu chyběly. Potřeboval je k životu, stejně jako celkově jeho blízkost. Byl na něm úplně závislý.

Starší se tomu spokojeně usmál a více mu vyhrnul noční košilku, přičemž se polibky přesunul pod pokrývku na jeho bříško. Užíval si jeho chuť a jemnost v kousavých, i když stále trochu hravých dotecích, přičemž dlaněmi se věnoval jeho stehnům.

Setsuna prsty jedné ruky sjel do jeho vlasů a mazlivě se jimi začal probírat. Nenaváděl si ho níž, i když popravdě byla jen jedna věc, po které v té chvíli toužil víc, a to byl klasický sex s ním. Přestože stále měl zavřené oči, už byl úplně probuzený.

Černovlasý ho ještě několik okamžiků líbal, než si naslinil prsty, aby do něj mohl začít jedním pronikat a připravovat si ho. Zaváhal jen na okamžik a možná spíše proto, že si sám chtěl užívat Setsunu co nejdéle, než se přesunul rty k jeho mužství. I když něco podobného téměř nedělal.

Mladší otevřel oči, jak něco takového vlastně nečekal a pak je znovu spokojeně zavřel. Skousl si ret a možná trochu hruběji, než chtěl, stiskl v dlani Xanxusovy vlasy a zatahal za ně.

Druhý spíše podvědomě zaryl na oplátku nehty do kůže jeho hýždí, přičemž ovšem nepřestával pracovat na jeho mužství. Přidal další prst a jen okamžik po něm další, aby si mohl začít mladšího připravovat.

Setsuna musel použít všechno své sebeovládání, aby mu nepřirážel do úst, jak chtěl dostat víc, protože na druhou stranu rozhodně o tuhle péči nechtěl přijít a věděl, že by se Xanxovi něco takového nelíbilo.

Starší si sám ještě několik okamžiků užíval jeho chuť a plně se mu věnoval, než se odtáhl a polibky se vydal po jeho těle zase výš. Vytáhl z něj přitom prsty, jak už se sám nemohl dočkat, až si ho konečně vezme.

Bělovlasý si ho přitáhl k polibku a vášnivě se vpil do jeho rtů, i když se tak mohl ochutnat. Vlastně mu to vůbec nevadilo a přišlo mu to vzrušující. Objal ho pažemi kolem krku a zdálo se, že ho už nepustí.

Xanxus se navedl do jeho těla a prudce přirazil, přičemž nepřestával odpovídat na jeho polibek a divoce plenit jeho ústa. Naplnil ho celou svou délkou a dal si okamžik na to, aby si mohl plně vychutnat ten pocit, přičemž i jemu dával čas na zvyknutí si. Zdálo se, že se opravdu snaží být co nejjemnější.

Mladší ho objal stehny kolem boků a přitáhl si ho celého co nejblíže k sobě, jak si ten pocit, kdy je druhý v něm, užíval. Přestože to vždy nebylo jen příjemné.

Mafián se spokojeně pousmál do jeho kůže, když se polibky vydal na mladíkův krk, přičemž začal s přírazy do jeho těla. Užíval si každičký okamžik, jak se bál toho, že ho bude za chvíli muset nechat doma a zase odejít.

Setsuna s ním spolupracoval, přičemž spokojeně sténal pro jeho polibky a doteky. Přestože tentokrát v domě nebyli sami, bylo mu jedno, jestli ho někdo uslyší, protože si spojení se svým přítelem užíval.

Černovlasý plenil celé jeho tělo a vychutnával si každičký dotek a pohyb. Rty se znovu vrátil k jeho ústům, aby se do nich vášnivě vpil, a jednou dlaní se vydal do Setsunova rozkroku.

Mladší se vybídl jeh ruce. Stačila mu po tom všem čekání a přípravě už jen chvíle, než vyvrcholil.

Ani jeho milenec na sebe nenechal dlouho čekat. Pro to dokonalé tělo pod sebou už jen několikrát přirazil, než sám vyvrcholil do něj. Položil se vedle Setsuny a přitáhl si ho k sobě, aby se vpil do jeho rtů. “Posnídáš se mnou?” zeptal se po chvíli.

Setsuna kývl a sám se potom vpil do jeho rtů. Objal ho a přitulil se k němu. “Příště tě přes noc přivážu k posteli,” prohodil, “když zalehnutí nepomáhá...”