Královna tvých pekel / ? Morrigan, Mejibray

... aneb Královna tvých pekel / ff na Nejen absinthovou nejen vílu

První povídka roku 2018. A její vydání je úplně celé divné. Jak jsem to nazvala na fanFB stránce? Něco nevídaného! Tož velmi nevídané toto!

Aryu/Morrigan

Takže - na co je to vlastně fanfikce?
Nejsem si jistá, kolik jsem se tomu věnovala v koncertním  reportu, ale určitě tam padlo, že mi Aryu (zpěvák Morrigan) připomíná Setsunu (postavu z Víly). A tohle se prostě nabízelo. Vším se to nabízelo. (I když zpracovat to bylo trochu obtížnější a doufám, že to i v téhle dvojjedinosti vyzní.)
Takže vy z vás, kteří znáte Morrigan a j-rock, si pod tímhle představte Aryu/Tsuzuku/někoho.
A pak vy, kteří znáte Nejen absinthovou vílu, si pod tímhle představte Setsunu/milence/Xanxuse.
Pro ty znalejší - upozorňuji na pořadí a že jistá osoba je přesně myšlena pod tím "někoho". Ale veřejně to říkat nebudu... xD

Ale co je opravdu nevídané, je následující:
Protože je to rok stará myšlenka a já moc nevím, jakou budoucnost bude mít tenhle blog, a že se to nabízelo: námětem, obsahem a délkou... natočila jsem vám své předčítání. (!!! xD)
Na mobil, bez videa (tak jen s fotkou mých polních podmínek na psaní), s mým hrozným hlasem (unaveným, že se mi to furt nedařilo přečíst nějak solidně) a několikrát přehrávané, protože se mi to nechtělo stříhat... prostě - neplánuji se stát youtuber, fakt toho svět ušetřím!
Takže jen z toho náhlého popudu. A že možná někoho zajímá, jak zní můj hlas. Nebo jak špatně čtu. xD (Nedivím se, že nikdo nestál o mé autorské čtení.)

[odkaz na YT]

ale přečtěte si to raději sami xD

Královna tvých pekel

Nezáleží na tom, kterými pekly si již prošel, a kolik démonů tě doprovází. Nic tě nemohlo připravit. Třebaže jsi měl klíče od všech tepaných bran, bojoval s hordami a již nenacházel žádnou víru. Dokud si nestanul před svou královnou, nepoznal si, jak horoucí jsou plameny tvého chtíče. A nikdy tě nenapadlo, že přes svou sílu ani ony nedokáží prosvětlit temnotu v tobě.

Mohl sis vybírat, pokaždé ovládnout, použít, odhodit či zanechat, ale tobě to nestačilo. Netoužil si toliko jen po výzvě; chtěl si, aby tě zcela přepsala, ovládla a zotročila. Toužil jsi bojovat a slastně prohrát – konečně! – , podřídit se, vybudovat si celý svět pod její vládou. Abys to byl ty v její moci, aby ses stal delikátním v tom, jak křehkým tě cit k ní přetvořil, aby učinila tvé jsoucno hodné lásky. Protože předtím takové nikdy nebylo.

A tvá královna – jaká byla, že se stala tvým veškerenstvem? Neexcelující, umanutá, bez drahých šatů vlastně obyčejná… a přece si věděl, že nikdo jiný se tvou královnou nestane. Cosi se vepsalo do tvé mysli, posedla tě a začarovala… až bys ji nejraději upálil v plamenu, co zažehla v tvé hrudi. Protože ti navždy vzala ten těžce držený klid.

Nebyla to náhoda a ani osud, spíše jakýsi prohnilý plán. Čarodějnice, když v rituálech obcují, točí se s démony, jejichž děsivé kozlí hlavy s dlouhým vyplazeným jazykem jsou nasazeny na mohutná těla. Ale není potřeba vůbec takového titánství. Stačí dvě jiskřičky. Dva malí raraši skotačící v duhovkách očí – a v konečném důsledku, jakékoliv barvy, co je jim v té chvíli přisouzena. Řekněme hnědé až černé, té pravé. A to i přestože pekelná královna na trůně si je mění podle nálady, aby byla ledová, tajemná, jedovatá či jen démonská… prostě uctívaná.

A přece její přirozený pohled je tím nejzáludnějším, jsou to spíše očka než očiska a nejsou ani tak malovaná kaligrafickým štětcem, jaká se uctívala. Jen tu její tvář dělají prostou. Je to dojem, že může být potkána na ulici; možná dojem, že si ji lze snadno koupit; možná i touha jí nabídnout domov.

Nedá se říct, že by nebyla hezká v téhle podobě. Tady… nebyl. Protože hlavně peklo nehledí, aby jeho královny byly ženy. Není průměrný, protože má rysy, které se nepotkávají s ideálem. A není ani tolik ženský, jak by k tomu status královny mohl vybízet. A právě ten klam ženskosti přetváří jeho rysy v překvapivé, jeho širší obličej a mužný nos. A znovu status pekelného šlechtice zase překvapuje těmi plnější tvářičkami a rozkošným úsměvem.

Ne, že by se zrovna v té chvíli úplně usmíval. Jeho výraz se stává pochopitelným až v hlubším kontextu.

A co se týká postavy. Na jeho nahém těle je znát, kolik se od žen liší. Mohli by ho tesat do mramoru. Co jindy pod šaty dělá jeho ženský vzhled pikantnějším: svaly na ramenou a pažích pod krajkou, tvarovaná hruď orámovaná korzetem, štíhlá stehna svádějící pod sukní k doteku… se ukazuje v plné kráse.

Ne, jen ti zaslepení hloupou vírou si mohou myslet, že mužům se statusem královny nesluší jistá míra mužnosti, a nebo naopak, že královny by měly být jen ženy. Je to celý vesmír v jedné bytosti, všechny principy dělící svět najednou sjednoceny do harmonie. Něco tak uměleckého, citlivě balancujícího mezi realitou a fantasií. Něco, co jen duše může pochopit, a rozum to ničí.

Přestože v té chvíli, neexistovalo nic, co by z něj dělalo ženu: jen nahý muž se svou ne-obyčejnou tváří; tak byl královna. A pro ty dva rarachy v očích, pro ten prvotní rys jeho povahy… zrazující krále. Nebyla to náhoda, ani osud, byl to účel.

Jen neznalí si mohou myslet, že je potřeba excelovat a mít břitký úsudek, aby bylo možné ovládat druhé, a přitom ta manipulace je některým prostě vrozená. Získají si, co chtějí, úsměvem a slovy, která nemusí být falešná. Pak sdílí prostor s přítelem, utěšují jeho smutky a roztřesenost, a nakonec dostanou, co chtějí. Všechno, po čem touží a co se nebojí napsat celému světu.

Stejně tak se říká, že zlo musí mít svůj původ a kdo ho činí se stává zlým; přesto některé bytosti, za které bychom platili vlastním životem, jak moc si jich ceníme, jen mají krev rarachů. Ta trochu vře v žilách, trochu štípě ve svalech, a kdykoliv je klid, nutí dotyčného k bouři. Zlobit, dělat peklo a probouzet vášně.

Zrazovat krále.

Někde bylo psáno, že královny se musí škrtit hedvábím, protože jiný způsob popravy není dostatečný jejich postavení. Ale to platí jen o královnách, které byly postradatelné. A to tahle rozhodně není.

Třebaže zrazuje krále noříc se do cizího těla. Co si tím vůbec chce dokázat? Získává, co ji její král nemohl dát? Nebo to vůbec není o králi?

Možná skutečně něco k tomu muži cítí. Může ho obdivovat, může se s ním přátelit…může v něm hledat útěk před tou absolutností její lásky ke králi. Třeba už nedokázala odporovat své raraši krvi, třeba chtěla… ale nemohla.

Potřebovala žít, ne jen jako krásný přelud čekat na krále.

Ten na všech čtyřech klečící muž by mohl vzít na svá bedra její hříchy, stejně jako přijímá její vášeň. Protože se nechal svést, protože podlehl její lidskosti, a nic jiného si nezaslouží. Protože každá slast má svou cenu.

A protože král stojí ve dveřích. A všechnu zradu vidí.

Vyrval by sis teď srdce z těla, že? Pekelný králi!

Nebo možná ne. Protože ji zbožňuješ i s bolestí, co ti přináší. Protože si nedokážeš představit, jak bys bez lásky k ní dýchal. Protože bez srdce a duše – a obojí patří jí – bys jen přežíval.

A nikdy bys jí neublížil, protože ji miluješ. Ale ve stejné logice by tě ona nikdy neměla podvést. Tudíž absolutno přestalo hrát podle pravidel.

 Jen ta temnota tvé žárlivosti zahaluje veškerou realitu.

Trpíš ty, král. Ona, královna.