[ff YOI] Obyčejný a jedinečný

Čím více lidí na člověka upírá svou pozornost, tím méně si může dělat, co chce. A já... si můžu dělat cokoliv! xD

Přesto. Ono to není tak, že bych si držela nějakou zášť - veškerá kritika je jen o tom, že prostě nemám ráda škatulkování a všeobecná řešení. Proto se do duhové komunity neustále navážím. Protože mi přijde, že je nakonec netolerantní a jen vyvolává zbytečné problémy. (Cítím se jí utlačovaná? Nepochopená? Prostě ve mně vyvolává přesně opačné pocity, než má "v popisu práce".)

A víte, co je ještě strašně těžké dát do povídek? Že láska není o vzhledu. Lépe řečeno, že není o "tohle je učebnicová krása, a proto se všichni zamilují", že krásné jsou ty věci, které v nás vyvolávají city a že je to čistě o tom, jak my vnímáme svět, co se nám bude líbit.

Jak s mou ženou... do kolen můžu jít z každého j-rockera (jedna hezká prdelka vedle druhé, no ne?), ale jen Aryu je ten nejkrásnější, protože mi připomíná Dimu (která je celý můj svět!) a některé mé postavy, teprve pak s tímhle "citem" se mi zdá hezký, i když omylem ukáže svou neupravenou tvář v přední kameře... kde vůbec nevypadá jako ze journalu. Aryu je mnohem hezčí, když vím, že člověku zamává, přitulí se k němu na fotce nebo se fotí s jjba cosplayery natisknutý na Jotara. Libí se, protože uspokojuje mou představu o něm - to je krása.

Přeji příjemnou četbu.

Fandom: Yuri!! on Ice

Pár: Otabek Altin, Jurij Plisetskij -> otayuri

Varování: -

Obyčejný a jedinečný

Hlídač a pes [2/2]

Tak tedy druhá (a poslední) část povídky.
Je to možná trochu drastičtější (?), ale pravda, pořád jen v hloubce kratší povídky (ano, 20 stránek je kratší povídka, do které se nevleze detailní popis vší krve, jako by se vlezl do třeba 200 stránek xD).
Možná - ale opravdu jen možná - se ještě k tomuhle páru vrátím na nějaké to pwp, protože pořádně sexuální scéna se taky do kratší povídky nevleze. Vzpomínám si, že norma pro mé yaoi byla nějakých 5 stránek, tak si představte, že by 1/4 povídky byla popis sexu, hmm? xD

Příští týden se tady objeví jedno otayuri. ;) 

Přeji příjemnou četbu.

Hlídač a pes [1/2]

Tuhle povídku mám rozepsanou někdy od roku 2017, protože se u mě střídá absolutní nedostatek času a práce na "knížce", tak mám jen chvilky, kdy píšu něco, co bych mohla dát tady na blog. (Jak vždy uvádím, Těžkopádní potřebují mnohem více času a soustředění, než mám.) A tak to pak dopadá, že píšu tuhle povídku více jak rok, i když má hloupých ani ne 20 stránek. Ale chtěla jsem ten příběh napsat.
Mám nemalou potřebu prostě vzít to "mé" z Absintové víly: vzít Asmodeova potomka s jeho problémem, že někdy musí být ženou; běhnici umírající v malém domečku se svým dítětem, protože je opustil doživotní druh; pekelnou královnu Setsunu... a věnovat povídkám o nich stejně slov a péče jako Panenkám nebo V skrytu duše - nenávidím a miluji. Ale už nemám ten čas a nebudu mít, protože už nejsem dospívající... :/
Mám své Těžkopádné, u kterých mne bolí, že nejsou dopsaní a není na ně čas.

Na FB stránce jsem dělala malý výzkum, děkuji, kdo se ho zúčastnil, překvapily mne i ty tři reakce (nedělám si iluze o mrtvosti mého spisovatelství a jsoucna), ale tak máme povídku rozdělenou na dvě části - pro dramatičnost asi. xD Příští část bude další neděli.

Fandom: vlastní tvorba, přesněji spolupráce se Seiriel, Katsuie je původně má postava, Sakon její - tak uvidíme, jak jsem se ho ujala. Ale není potřeba znám Nejen absinthovou nejen vílu, protože oni se tam myslím ani ve vydaném ještě neukázali. Takže originální povídka, asi - navazující na svět těchto povídek.

Přeji příjemnou četbu.

Hlídač a pes