Protože mne blog.cz donutil k činu, tak teď probíhá velké rozmýšlení se, jestli se tady nakonec zveřejní povídky z archivního blogu. A tedy se původní oprašování rychlostí blížící se k nule buď zrychlí a nebo úplně zastaví.
Jste tu poprvé a máte problémy se orientovat? Snad pomůžu zde.
... tedy (řekněme něco jako) Jojo Smutku¹
Tak asi si nechávám znovu-narůstat koule na psaní j-rock fanfikcí. xD A nebo to můžete brát jako "střípek" (speciální literární útvar od Durcenwe, jehož podstatu pochopíte, když si jich pár přečtete). A protože mám potřebu hodně vysvětlovat, tak milion vysvětlivek na konci textu. xD Ale možná lepší je si to napoprvé přečíst bez nich, abyste měli možnost si udělat "vlastní názor". xD
Přeji příjemnou četbu.
Jojo - zpěvák skupiny The Gallo ve své "čarodějné belladonna" podobě
Asi jsem zrovna někde běhala po internetu, když mne tohle před třemi dny napadlo. A přestože to byl takový rychlý nápad, tak nakonec se to docela hezky rozvinulo... (a třeba by si to zasloužilo i pokračování?)
Než vám popřeji příjemnou četbu, tak jen vysvětlím, že protože je to povídka jakoby z reality světa SnK za několik stovek let, kdy tam vychází historický seriál o tom, co se dělo za dob, o kterých je SnK, tak jsem hercům, co hrají Leviho a Erwina, musela dát jiná jména. Pro Leviho jsem použila staré dobré Lars, pro Erwina nakonec Matthias (trochu jsem se inspirovala tady, herec z Rudého barona.)
A abych nezapomněla, má to v sobě nějaké spoilery (do 85. kapitoly; pak jsem to postupně přestala číst, protože mi to začalo připadat překombinované). Ale eruri tu bude stále! Protože eruri je skvělé! xD
Protože jsem si náhodně všimla, že na tumblru jedna má čtenářka reblogovala ode mne nějaké otayuri, a že ačkoliv mám k samotnému YOI dost rozporuplné pocity, mám ráda Jurije a Otabeka; tak jsem na ně něco napsala.
Neděle je, ale den asi je docela bezvýznamný, protože vydávám už úplně nesourodě. A hned říkám, že celý leden nebudu mít čas na psaní nejspíše ani sáhnout, natožpak dokončovat kapitolu a vydávat. :/ Nicméně jsem chtěla na Nový rok vydat, abych dala naději do celého roku, že vydávat budu!
Původně jsem plánovala mít trochu jinak vystavěnou tuhle kapitolu (ale jak jsem ji musela psát napodruhé a že se potřebuji posunout v ději), tak je výhradně o Šokalských, zatímco příští kapitoly se soustředí jen na Jefima.
Trošku ještě na vás bručím za váš odmítavý postoj k ff na nocturnal bloodlust, ale zabručela bych na vás pořádně jedině v případě osobního článku a ten asi nestíhám (i když bych vám chtěla zprostředkovat i jiné věci, než to bručení xD).
Slyšeli jste o havárii Alexandrovců určitě, dost mne to vzalo a pořád je nejsem schopná poslouchat bez bolesti na srdci :/... ale nějak jsem se dostala ke sboru kozáků z Kubáně, tak takovou hezkou píseň přikládám.
Přeji příjemnou četbu. :) A musím přiznat, že si vážím toho, že někteří stále povídku chodíte číst a komentuje, přestože s tím vydáváním je to všelijaké (ono je to velmi všelijaké totiž se mnou).
"Na člověku je nejsmutnější, že má krásné myšlenky, ale není schopen se jich držet. Pak jsou všechny ideologie dobré, ale zůstávají pouhou utopií, protože to charakter člověka je špatný, lidstvo samo o sobě je špatné."