Mikaru (G.L.A.M.S) - 7. 3. Praha a 8.3. Varšava

... aneb Velmi krátce, protože to píšu po dvou týdnech a při počtu koncertů Mikaru, na kterých jsem byla, mi všechno splývá a všechno jsem už řekla

Vlastně jsem možná už tenhle report nechtěla psát, protože jsem ho zprvu zazdila, a pak se začaly dít takové věci, které se v našich životech ještě neděly (postupný nástup všech těch opatření kolem šíření koronaviru)... ale protože mám čas, a nevím, kdy budeme mít příležitost se s Mikaru znovu vidět, nakonec si alespoň krátký (v závislosti na mé paměti) report neodpustím. Abych měla podle čeho do budoucna vzpomínat!

[Mikaru s G.L.A.M.S - 2014, 2015, 2017, 2018; 

Mikaru s DIO - 2016;

 solo Mikaru - 2016, 2018, 2019]

Tento rok pro mne bylo asi nejtěžší se na Mikaru (G.L.A.M.S) dokopat. Asi nikdy nebyla možnost, že bych na něj nešla do Prahy, ale co se týkalo Varšavy, čekala jsem na poslední chvíli... protože [po Dir en grey] jsem neměla vůbec náladu na zrovna hudbu Mikaru (a nebyla ani reálně moc schopna ji poslouchat); navíc mne docela i odradil s tím Another Lonely Day PV (ať mám Mikaru ráda sebevíc, u téhle kňouračiny mám nutkání mu dát pěstí; naživo možná tolik ne, ale na nahrávce ano).

Takže i při sobotní cestě do Prahy vlakem jsem poslouchala hlavně MUCC, na které jsem měla jet v dubnu (ale samozřejmě, tour je zrušená; což mne neuvěřitelně mrzí, protože jsem od jejich poslední EU tour skoro každý rok říkala "už by mohli zase přijet", a když ano, konečně měli, tak, bohužel, přišla tahle těžká celosvětová situace).

Sbírka všeho od Mikaru, ať už z G.L.A.M.S nebo DIO a dokonce i Black Line! (Chybí mi tam dvě CD a plakát.)

Tady vidíte, jak vypadá má sbírka s Mikaru, takže pokud budu trochu více kritická v reportu, určitě to není o tom, že bych ho přestala mít ráda; jen bych prostě byla nadšenější, kdyby hudebně šel trošku jiným směrem s jeho úžasným hlasem, projevem a hereckými schopnostmi.

Praha

V Praze byl předkoncertový sraz, který možná částečně způsobil i to, že dorazilo více lidí, protože co se týká Mikaru (G.L.A.M.S) v Praze, bylo nás na poměry toho miniaturního klubu plno. Horší to pak bylo ve Varšavě, kde bylo mnohem méně lidí, než bývá.

Já osobně jsem nedorazila na začátek srazu, protože jsem příliš neměla náladu (raději jsem o to déle doma sledovala na YT Luna sea xD). Díky tomu jsem přicházela zrovna, když kapela parkovala. Tak jsem je asi viděla ze všech úplně první! xD
Ale překvapilo mne, že jsem potkala starého známého, s kterým jsme si domluvili, že pojedeme na MUCC autem i do Německa; v což už jsem nedoufala, že k tomu někoho přemluvím a byla strašně z toho nadšená. ;) (Ale nakonec nejedeme nikam, fňuk. T.T)

Takže čekání na koncert trvalo vážně jen chviličku, i když měl jisté zpoždění při pouštění VIP.

Měla jsem trochu problém u kupování merche, protože jsem si vzala cca stejně peněz v českých i polských, ale vlastně ne tolik (na kolik jsem byla zvyklá z Dir en grey); takže jsem chtěla "rozhazovat" a neměla z čeho, a úplně jsem nebyla zvyklá, že musím počítat, co si můžu dovolit.

Huh. Jsem se stala hrozně rozhazovačná na Dir en grey (i když mi všechno, co mi zbylo, nakonec sežrala ta čistá existence v Paříži, drahé to město). Snad se to zmírní, nebo nakonec vytluču peníze z lidí, co mi je dluží a tváří se, že ne, šupáci.

Jako vždycky, když vidím po nějaké době Mikaru, ze začátku jsem si držela trochu odstup. Šla jsem mezi prvními (první?) na focení VIP fotek, takže ještě nebylo určené, jak moc se můžeme s nimi objímat a podobně... a už tehdy byli v EU "nějací" nakažení, takže jsem cestou uvažovala, jestli se vůbec budou chtít objímat (a jaké je riziko).

Takže jsem se sice VIP-vyfotila v sedviči G.L.A.M.S, ale potom jsem kapele jen poděkovala a neobjímala jsem se s nimi. Místo toho jsem se teda posadila, abych měla dobrý výhled. A že jsem si jako jediná v mém hloučku všimla, že Yudai plácá Tetsuta při focení po zadku, tak jsem dostala odměnu, že si Yudai všiml, že jsem si já všimla (! xD), a pak do konce VIP focení Tetsuta plácal pro mé pobavení. (Které vždy kontroloval pohledem, zda se tomu furt směju, což mne rozesmívalo ještě víc.)

Yudai je takový docela zvláštní člen G.L.A.M.S (a celkově člověk). Asi je pořád docela zvyklý na japonský kapelní život a tak si trochu drží odstup, což je strašně vidět v porovnání s tím, jak se chová Mikaru (a od něho přejal to chování i Tetsuto). Ale zároveň je Yudai dost mimoň a dělá fakt divné věci (třeba to plácání, nebo když měl na botách napsané "pravá" a "levá"). Nebo osobně pořád příliš nerozumím té jeho módě nagelovaných/mokrých/mastných loken černých vlasů...

VIP fotka z Prahy

Zaujala jsem své tradiční místo před Mikaru a byla ráda, že se Chapeau rouge na své miniaturní poměry docela plní. Přišlo hodně známých, které jsem dlouho neviděla; pak nějací cizinci i (dokonce jedna Polka, co je strašná fanynka (Z)denky/Syu, a jednu dobu jsme si dělali srandu, že dítě, které už chvilku - asi dva roky? - má, je určitě jeho). Takže rozhodně v tomhle "davu" byl pražský koncert G.L.A.M.S lepší než ten varšavský - více lidí a živé české publikum! ;)

Ale stejně tenhle rok - rozhodně pro mne - to byly asi dva nejslabší koncerty Mikaru, na kterých jsem byla. A právě, že ani nejde o to, že by se mi Mikaru ohrál, že už jsem na něm byla tolikrát, že už mne nemůže ničím překvapit; naopak mi vadilo, že hraje nové písničky.

Mé srdéčko zaplakalo, když se z koncertů vytratilo DIOvské "God forsaken" - to byla první rána, že začal mít už dostatek písniček, že koncert odehraje jen s hudbou G.L.A.M.S. Ale teď se k tomu přidalo, že už má i dost písniček G.L.A.M.S, aby je nezahrál všechny. A bohužel, aby mohl zařadit své nové "rychlo"-album (vždycky rychle skládá album těsně před tour, aby měl s čím vyjet), vyřadil písničky, co byly lepší. A já z toho posledního alba znám jen ty písně z PVček, na které jsem po Dir en grey neměla náladu... takže jsem se na jednu stranu nechytala, na druhou se mi úplně ne moc líbí.

A na třetí stranu byl problém se zvukem. V Chapeau rouge nikdy ten zvuk není úplně skvělý, ale tentokrát byl horší.
Ovšem ještě horší bylo, když to začaly Nex a ta Polka řešit. Jako ano, když člověk nerozumí Mikaru, co zpívá, je to problém (je úplně na nic se nechytat u jeho písní!); ale vzít čas koncertu na skoro zcela zbytečné přehazování repráků... huh. A pak ještě zbytečně kazit atmosféru tím, že se desetkrát musím omluvit, že jsem na to upozornil... huh podruhé.

Nebudu se snažit vypadat, že mne to trochu nevytočilo. Jako chápu, že chtěly upozornit na špatný zvuk; ale to divadlo "s omlouváním" bylo absolutně zbytečné a jen všechno zhoršovalo. A to nemluvím o tom, že otočení repráku způsobilo, že mne celou noc trochu bolely uši (což se mi fakt dlouho po koncertu nestalo).

Naštěstí po chvíli se nakonec zvuk vyřešil a G.L.A.M.S začali hrát písničky, které jsem znala, takže se to zlepšilo a kocert se dal užít. Mám ráda Mikaru a jeho tanečky a grimasy; a mám ráda písničky, v kterých spolupracuje s publikum. Ať je to teda zpívání (to méně, protože fakt nejsem dobrý zpěvák), nebo furitsuke - i teď zase trochu fungovalo to, že Mikaru se na mne v určitých částech dívá, protože ví, že znám všechno pařepěnkování a vím, jak skákat, a mávat rukama atd.

A taky mne vždycky dostane jakou důvěru v nás s Nex - jako stále fanoušky - má. Když se potřebuje opřít, tak nás použije. Nebojí se, že spadne z pódia, když pod ním stojíme, protože ví, že bychom ho zachytili.

Ale přemýšlím, jak to vlastně má se saháním... jestli ho někdy mrzí, že - jak už nejsme anonymní - na něj nesaháme, i když můžeme. V každém reportu musím zopakovat, že Mikaru je ten první, díky kterému jsem chtěla chodit na koncerty j-rocku/visual-kei, abych hudebníkům sahala pod korzety (protože jsem to u něj viděla na fotce z koncertu ještě z doby DIO); a jak je tedy strašně divné, že se náš vztah posunul tak daleko, že na něj reálně nesáhnu nikdy. I když mi strčí zadek před obličej...

To samé se zbytkem skupiny. Vlastně jediný, kterého se dotknu na pódiu, je Tetsuto; protože je strašný sympaťák, a já prostě chci, aby si užil fanynky (když není hezký ani přitažlivý, jen sympaťák).

Ale zajímalo by mne, zda by celí G.L.A.M.S chtěli být "pošahaní" od fanoušků? Měli by před koncertem říct "pojďte, šáhněte si", abychom věděli, jestli ty nohy nám háží z tohoto důvodu, a jestli je náhodou naší úctou k jejich prostoru neurážíme. xD

Protože - já zrovna Mikaru dávám fakt hodně prostoru. Asi jak v Poznani jsme v té tělocvičně měli jen nakreslenou čáru na zemi, za kterou na koncertě nesmíme; tak prostě kdykoliv držím alespoň nějaký prostor mezi sebou a pódiem, abych nebyla úplně na Mikaru nalepená.

Hezká chvíle byla, když Mikaru podával ruku davu, a jak si všiml, že drží tu mou, tak ji zmáčkl. Protože prostě jsem jeho stálá fanynka, u které ví, odkud je, a možná si i pamatuje jméno; a takové fanoušky rád vidíš a dáváš jim vědět, že je poznáváš, kdykoliv máš příležitost. Jako to objímání při DIO, kdy mne držel půl minuty jako jedinou z davu; nebo teď tohle mačkání ruky (a taky si z mého ramene předtím nebo potom udělal opěrku - tolik důvěry v mou osobu xD).

(Protože už jsem málem zapomněla, hned to sem vložím:) Kapela tentokrát měla čas večer před koncertem si projít Prahu a byla z toho nadšená. Takže nejen že toho byl plný jejich instagram, ale i nám o tom říkali, jak je Praha krásná. ;) Zanechalo to v nich hodně zážitků!
Jsem vážně ráda, že si ji užili!

Koncert v Praze je vždycky kratší, protože Chapeau rouge je omezené časové (bývají tam DJové potom), a tak nebývá "encore". Realita je taková, že celý koncert je reálně jen kratší, protože ani ve Varšavě nebylo encore, ale hráli tam o několik písniček více.

Skvělá byla hudba, co se pouštěla při čekání, než kapela přijde vyfotit cheki a na podpisovku. Pořádně jsme si zapařili na Dir en grey. (Ano, přiznávám bez mučení, prostě furt jedu na Dir en grey vlně, a ani vlastně už nemám důvod ji opouštět, když nebudou ti MUCC! T.T)

Focení cheki s kapelou už bylo více kontaktnější, objali jsme se všichni a to velice vřele a chlapácky silně. (Hlavně (Z)denka/Syu mne stiskl strašně mužně silně.) A pak podpisovka také. Protože mi Mikaru poděkoval, že na něj vždycky chodím. ;) A to člověk rád slyší. Takže jsme se všichni ještě jednou objali u podpisovacího stolu...

podepsané cheki z Prahy

Ale tentokrát jsem je nesledovala, jak podpisují ostatním, a šla jsem se bavit se známými, kteří tam byli. (Matně si vzpomínám na něco, co vypadalo jako gigantický bílý robertek a sloužilo to jako výzdoba klubu, a chci na to raději zapomenout... xD) Po chvíli jsme vyšli z klubu a čekali na odjezd kapely jako vždy. Jak jinak se zabavit před odjezdem vlaku?

Bylo to docela zábavné. Nakonec jsme G.L.A.M.S zvesela zamávali, a jak - bohužel - je našim zvykem, jsme s Nex docela museli spěchat na poslední vlakový spoj do Olomouce.
Huh, docela dobře si vzpomínám na naši rozmluvu s náhodným spolucestujícím o koronaviru... jaká tehdy byla naivní a namachrovaná, to jsme ještě nevěděli, jaká přijdou opatření...

Doma u Nex jsme se umyli a šli spát, abychom ráno mohli vyrazit kolem osmé vlakem do Varšavy. Až na ty podrážděné uši to byl dostatečný odpočinek.


Varšava 

Cestou do Varšavy jsem seděla v úplně jiném vagónu než Nex, takže jsem si asi celou dobu četla (pořád ještě jedu AoKise, mrk, chcete nějaké?) a v momentě, kdy už jsem měla fakt přesezený zadek, tak zrovna byl vlak plný, že jsem pořádně nemohla ulevit své kostrči změnou polohy! xD
Ale dojeli jsme na čas. A nebylo tak chladno, jak mohlo být (i když já jsem se s namachrovaným "však jsem přežila Brusel na Mikaru, kde teplota spadla o patnáct stupňů a byly až tři pod nulou, jen ve svetru", tentokrát ani neobtěžovala podívat na předpověď a vzít si něco teplejšího; v noci už bylo hůř).
Z monotónnosti čekání nás vytrhl otec polské organizátorky, který nám donesl dortíčky, protože byl Den žen... ale i tak čekání bylo zdlouhavé a hlavně vůbec nikdo jiný nepřišel, dokud se neměli pouštět VIP.
A ještě Tetsuto se s námi chvíli bavil před klubem o počasí. Protože jsme tam samozřejmě byli při příjezdu kapely a ta - protože se nás nebojí a "známe se" s organizátory - si tam chodila jako vždy kolem nás, a občas s námi něco prohodila.
Šatnář nás pustil dovnitř dříve, abychom venku zbytečně nemrzli. A tak jsme čekali dole v klubu a už nebyla alespoň zima. Nex si na chvilku odskočila udělat s kapelou interview pro J-rock News, ale byla to jen chvilka, a pak se pouštěli VIP.

Úžasná výzdoba ve Voodoo klubu:

tohle vypadá jako z Berserku!!! o.O

Tohle VIP bylo vřelejší, jako vždycky, když už se teda rozehřeju, že s Mikaru jsme "kámoši" (ne, nejsme, ale jsme si tak moc blízcí, jak fanoušek a hudebník může být xD).

VIP z Varšavy

Na tenhle koncert jsem chtěla jít v tričku kapely, ale nechtěla jsem v něm cestovat, a pak se mi nechtělo převlékat. Takže jsem byla ve svém velkém huňatém fialovém svetru, který má skvělou barvu a všechno, a pod ním jsem měla tričko Dir en grey. xD Ale byl tam jeden Polák, který měl taky tričko Dir en grey a nestyděl se ho ukazovat kapele!

Jen byl fakt tristní počet polských fanoušků, co přišli. Možná se to zlepšilo, až dohrála předkapela. Ale když si to srovnám s tím, kolik Poláků bylo minule v tom samém klubu s tou samou předkapelou, tak fakt tentokrát mi byla až hanba.
Na předkapele nemělo smysl stát před podiem, protože jediný, kdo stál, byli jejich tři (?) kamarádi jako podpora a zaměstnanci klubu, kteří jsou velmi akční a pařepěnkují trvale. A sice ta předkapela rozhodně není špatná a - kdyby si člověk nepřišel jako pederast, když takovým jinochům fandí ve svém postarším věku - dá se si ji užít; tak veškerá podpora probíhala v sedě. Chudáci kluci...
Na samotný koncert G.L.A.M.S se to trochu zaplnilo, ale fakt na polské poměry strašně málo. A možná i kvůli tomu byl koncert slabší, protože nebyli ani pořádně tři řady, a to je pak strašně těžké uvolněně pařepěnkovat.

Kapela byla skvělá jako vždy. Na rozdíl od Prahy se Tetsuto asi rozhodl tentokrát nepít (oni se totiž nejméně při cestě z Prahy všichni opili a podle toho pak na druhý den vypadali, když vylezli z auta; a Tetsutovi se v Praze podařilo rozbít skleničku a chvílemi nechával hrát přední řadu na svou basu... xD), takže fakt jen hráli a povídali si, jak se jim ve Varšavě vždycky líbí.
(Starší) Písničky, která mám ráda, jsem si užila; ty nové tolik ne. A koncert - jak už jsem říkala výše - byl mnohem delší než ten pražský, což rozhodně nebylo na škodu. Samozřejmě - delší koncert, lepší koncert! ;) Nevím o kolik přesně, ale tipla bych tři až pět písniček.
Zastavím se u toho, jak strašně moc mám ráda Our Freak Show, protože je super, jak se u toho pařepěnkuje z jedné strany na druhou! A celkově popleskává a užívá se ta písnička. Fakt jsem ráda, že alespoň tuhle nevynechali.
A jako možná kecám, že nezazněly mé oblíbené písničky, protože jediná, která fakt chyběla z mého výběru od G.L.A.M.S, bylo Call My Name... a asi bych jinak reagovala, kdybych měla možnost nové CD si před koncertem naposlouchat (a nebo měla více nálady na tuhle hudbu). Takže berte všechno mé stěžování si s rezervou.

podepsané cheki z Varšavy

Při focení cheki po koncertě jsem si tentokrát dala jednu samostatnou s Mikaru. A těsně před obětím po ní mi řekl do tváře "beautiful"... xD Ok, chápu, že to bylo jako "skvěle se nám to povedlo vyfotit" a ne nic myšleného na mně, ale... cheche! Teď bych klidně mohla vyprávět, jak mi Mikaru v intimním objetí šeptá, jak jsem krásná! xD (Samozřejmě, že takhle jsem to nepochopila, ale v prvním okamžiku mne to zarazilo/překvapilo, když jsem něco takového uslyšela. Tak si to dobře pamatuju, a můžu to sem do reportu napsat.)
Při podpisovce mi zase Mikaru děkoval, že na něj vždycky jezdím. (To se neomrzí poslouchat! :) ) A celkově celá kapela byla znovu neuvěřitelně milá. A objímali jsme se přes stůl, protože proč ne?!

Ještě k focení cheki. Yudai celou dobu osahával Syu zadek! Ale to tak hanebným způsobem, až jsem se skoro styděla na to dívat! Ty prsty šly vážně (!!!) hluboko mezi vypracované hýždě (Z)denky! xD

A tentokrát jsme odcházeli z klubu až něco málo před půlnocí. VIP šli dovnitř pozdě, zdržela to předkapela a koncert začínal fakt asi nejpozději, co jsem zažila. A taky trochu zdržela kapelu ještě Nex, protože jí nešla vyfotit jedna cheki.

nový merch od kapely z letošního tour

Takže jsme po koncertu zůstali ještě před klubem, protože nám tradičně měl vlak odjíždět až v pět ráno. A tak jsme tradičně sledovali, jak kapela nosí věci do auta, jak se tam baví s organizátory... a dočkali jsme se své chvíle.
Varšavský koncert je vždycky skvělý v tom, že je tam před klubem prostor, aby se kapela ještě mohla rozloučit se zaměstnanci klubu (a s námi zbylými fanoušky). Což v Praze takový klidný prostor není...
A osobně mne vždycky potěší, že třebaže se nevtírám k Mikaru a většinou stojím kousek opodál, abych ho náhodou neobtěžovala... tak on stejně nakonec sám přijde a chce se objímat. Prostě je to takové milé, že tohle naše poslední objetí je vždycky nenucené, neuspěchané a hlavně nezaplacené (!!!).
Vždycky si mne tak mile přidrží a říká mi, jak je rád, že na něj jezdím, a že se uvidíme příště. A to je důvod, proč jezdím i do Varšavy, když můžu. Protože tohle je strašně hezké a "kamarádské"!

Potom, co kapela odjela, jsme šli doplnit tekutiny a najíst se benzinového hotdogu. A zamířili jsme na Varšavské hlavní vlakové nádraží, kde jsme bez problémů dočkali odjezdu vlaku.

(1) Varšavská cesta na Hlavní nádraží, kde potkáváme svou mizérii,
 která tam zůstala po koncertě Morrigan

(2) Varšavská cesta na Hlavní nádraží, kde potkáváme svou mizérii,
která tam zůstala po koncertě Morrigan

(3) Varšavská cesta na Hlavní nádraží, kde potkáváme svou mizérii,
 která tam zůstala po koncertě Morrigan

I když jsem na Mikaru neměla původně náladu a úplně mi jeho nejnovější hudba nesedí, byla jsem vážně ráda, že jsem jela oba koncerty! ;)