Část IV.
čtvrtek 30. května 2013
Kolibřík a rybíz - úvod
Spolupráce se Seiriel. Shonen-ai, yaoi... vždy je v tom i víc než pouze to.
Vícedílná povídka - má pět částí a kolem 200 stran.
- Anotace -
Jako civilizace se točíme v kruhu - minulost, přítomnost, budoucnost, stále se opakující... jako jednotlivci se mnohdy také točíme, až se vytvoří smyčky, bez začátku, bez konce... smyčky, které nemohou být jen smutné nebo radostné. Ale trvají věčně. Možná protože jsme o to žádali nebo to jen byl náš osud.
- Theme song -
Dir en grey - Jealous
- Postavy -
Obrázky vypůjčené napříč světem mangy a anime.
 |
| Suguri Hiso |
 |
| Hachidori Arata |
 |
| Aome Kosei |
 |
| Fujikawa Tsume |
 |
| Juumonji Susumu |
___
 |
| Fujikawa Yukito |
 |
| Kabata Izaya |
 |
| Aome Kazuki |
 |
| Ren |
úterý 28. května 2013
Koncert Anli Pollicino a ACE 2012 – Praha
červenec 2012
...aneb Moudří praví, že je lepší dát hlavu pod gilotinu, než se snažit výkyvat si ji headbangem pro potěšení bubeníka. XD
Koncert LM.C 2012 - Budapešť
květen 2012
aneb Na tenhle koncert jsem opravdu dlouho nevěděla, zda vůbec pojedu.
Koncert Kayi a Satsukiho 2012 - Mnichov
únor 2012
SATSUKI a KAYA coupling tour 2012
aneb Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! Porno! XDDDD
Koncert Dir en grey 2011 - Budapešť
srpen 2011
...aneb "Aou iech ach eee~" nebo také "Vyhřezlá střeva~" ;)
Koncert Gackta 2011 - Budapešť
srpen 2011
aneb Gacktovi nebo mně něco chybí *Mana: "Jak by řekl tvůj otec: přeberte si to, jak chcete."*
Dir en grey – koncerty 2009: Praha, Varšava
červen 2009
aneb Dva dny, pro které stojí za to žít, zemřít a být vzkříšen
[Dada fanatism] Hořkosladkost
On je ztělesněním všeho, co chci a mnohem víc. Je principem nedosažitelnosti, co mne sráží k zemi, ale i hmatatelným snem, díky němuž mám něco... to poslední, proč úplně nezavrhuji celý svět. Prasklinka mezi kameny reality, které se na mne řítí - tak malá prasklinka, že mne nemůže zachránit, jen mi dá naději.
Neodvažuji se hodnotit, co za cit to je a z jakého důvodu nejsem schopna se ho zbavit. Věřím, že by to bylo odsouzeno za nějakou infantilnost, na níž bych ve svém věku již dávno měla zapomenout. Nebo něco pudového, nějaké překroucené a špatně pochopené hárání.
Ale já se až horečnatě držím různých částí mé bytosti, třebaže jsou patologické a nechtěné, nesprávné a bůh ví co... držím se jich, protože jsem to já - tenhle pocit jsem já. Nevezmu si sebe, nejde to.
Vybudovala jsem si svět, v kterém je Dada modlou a pro mne tam není místo. Je zvláštní, že ten svět nebyl vystavěn kolem Dady, ale Dada do něj zapadl jako finální část skládačky.
To, co se tu snažím popsat, je stále neuchopitelné... nedaří se mi to.
Znala jsem Malici Mizer, znala jsem Dir en grey a jiný j-rock, žila jsem v představách, které popisovaly fanfikce na humanfreaku... trpěla jsem pro to, že jsem nebyla klukem, a pak s rostoucí zálibou v ruštině jsem narazila na ruských stránkách na zpěváka podobného Manovi, který ztělesňoval všechno to, co bych jako muž chtěla opanovat.
Osudové setkání. Ma famme fatale.
A zjistila jsem, že celá jeho osobnost, bytost a realita zapadá mnohem víc, než jsem kdy doufala, že něco bude. Potvrdil všechny principy, o kterých jsem psala a věřila v ně. Přinášel duši a umění. Dával na vše v mé fantasii nálepku PRAVDA.
Přes naprostou fascinaci jeho bytostí, jsem byla mírněna tím, že zmizel. Smutná při čtení památek, nikoliv toho aktuálního.
A jakoby rukou osudu - která mne svazuje jak vlákno Arachne právě s ním - vrátil se. Dal mi tolik podkladů, že jsem mohla každou ze svých fantasií postavit na jeho základech. Ukazoval otevřenou náruč a ztělesňoval ráj (můj osobní Velvet Eden), kde jsem se nemusela bát pavouků a měla bych tu dokonalou druhou část k mé mužské.
Neskutečně ho obdivuji, jsem mu vděčná, žiji z něho a těší mne, protože je v mém světě pevným bodem, důkazem, že můj svět je pravdivý, že si ho nevymýšlím.
A jako takovému mu odpouštím úplně všechno, každý úkrok vedle, co kazí jeho reputaci. A vidím v něm krásu, ač sám se začíná považovat za starého.
Dala bych spoustu mého, kdybych jen mohla ho přesvědčit, jak důležitým uměním je a že bude navždy krásný.
A přestože je to sexuální bohyně, tak to dělám bez jakékoliv mé touhy takto jej vlastnit. Protože jej příliš obdivuji a potřebuji se k němu modlit, než abych ho svou ženskostí znečistila.
Ale...
Odi et Amo
Tak jak ho miluji, sebe nenávidím. Protože tohle všechno nabízí, ale ne mně. Protože já jsem nedostatečná. Přesně, jak jsem si svět vystavěla, já do něj nepatřím. Protože jsem žena.
Rozčiluje mne, že se mu nikdy nepřiblížím - a to o to víc, že se mu dá přiblížit -, protože o mne nebude mít zájem. A jen se můžu ponižovat svou fascinací a posedlostí, co k němu cítím. Protože i kdyby mu dokázala vysvětlit, jak hluboce jsem s ním spojená a dala mu důkazy, ani ho to nepotěší.
Zbývá se mi jen po drobcích podbízet a být levnou fangirl. Se mnou sdílet umění nebude, mé uctívání nepřijme. A tahle má bezcennost je něčím, co mu nikdy neodpustím a po čem mi vždy zahořkne v ústech. Vhánělo by mi to slzy do očí, kdybych nebyla tolik rozzuřená.
A realita je stále tak hořká, protože mi pokaždé, když jsem na dně, dá naději v něčem, co on udělá, a když se trochu zvednu... vezme mi naději, ukáže mi mé bídné místo! Jako kdyby mne cvičila na otroka.
Lízej zem, když si odpad!
Osudová jednostranná známost, viníkem je má mrtvola, nikoliv bůh, co ji bezděčně křísí.
pátek 24. května 2013
[osobní] Na novém drnu...
Sensó owari. Válka skončila
Ne, nebyla to válka, co skončilo. A možná to neskončilo, jen pokračuje jinak. Přesto hezká věta, no ne? Byla buď v Zajatcích Japonců nebo v Slzách v temnotě, nejsem si jistá, ovšem byla působivá - tak se přičítá k různým "citacím", které ráda používám a použije-li je někdo jiný, hned si k jeho slovům vytvořím bližší cit. Ráda personifikuji.
Podobným spojením je morek kostí, aneb The Marrow of the bone, album Dir en grey. Cokoliv je do morku kostí, je mi blízké. A pak se stane, že se spojí Dada (Velvet Eden) s Ai no Kusabi, a v Ai no Kusabi je pronesena věta: "Jsi moje pet, Riki, vepíšu ti to do morku kostí...", která svou silnou vazbou na mně oblíbené vyvolává v mé duši až extatické stavy. Ráda personifikuji a sdílím, druzjá.
Přemístila jsem se tedy na zelený drn a zakládám novou osadu. Jde to ztěžka, protože staré město je plné monumentů a v zemi jsou obětiny, co lidé kladli nejen k jeho základům, ale i k sochám různého významu. A to všechno nejde přenést.
Můžu vzít sochy, stejně jako biblické město Ramses (o němž se vypráví ve Starém zákoně jako o městu, odkud pocházel faraon, co držel Židy v Egyptě a Mojžíš na něj musel seslat - vlastně nevím kolik jich bylo - biblické rány) se stěhovalo po vyschnutí jednoho z "pramenů" Nilu i s pískovcovými sochami uřezanými z podstavců. Ale bohužel nevezmu nic z toho, co přinesli do toho města jiní a zanechali to tam.
Je mi líto komentářů, které zůstali na "starém" drnu. Protože s nimi mizí i památka na jisté doby a osoby, ke kterým stále tíhnu, přestože třeba samotné zmizely.
A nemyslím, že sebou do nové osady táhnu jen "dobré". Zakládám osadu v dobrém i zlém jako vlastní klec, panoptikum pro málo pohadkové draky (narážka na Heroes III).
Nový drn se nachází u řeky Doroldoj, protože nemám ráda zemědělské oblasti - snad proto většinou mé město tolik skomírá -, leží ještě před Mlžinskými jezery, tedy na severu a pod sněhem. Jistě chápete, jak je to pro mne skvělé místo. Spousty sněhu~ *_*
Pán osady, tedy já, Doroldojská Akuma, chcete-li Ďas, přijímám nové jméno Barun nebo také Dae [dé], protože jméno Durcenwe bylo vnitřní radou uznané za příliš proanglické. Ať Doroldojská Akuma, Ďas Barun nebo Dae, pořád jsem to já. A budu.
Jen se teď zaobírám psaním proslovanské fantasy, tak abych si neprotiřečila přece! A že tím zrovna žiji, tak se nedivte divným názvům, co na vás budu chrlit. A možná i občas budu povídat, co se tak přihodilo na kontinentu...
Zatím toho nemám příliš, co bych řekla k této stránce a je to tady celé rozestavěné. Budu na tom nějaké dny pracovat a nevím, co se z toho celkově vyvine. Je to něco jiného, než vést si blog na blog.cz - má to spoustu funkcí a spoustu známých věcí na neznámých místech, takže myslím, že nějakou dobu tu budu pobíhat zmateně, naštěstí zde nebude rozhodně příliš návštěvníků (až na ty Ukrajince xD, co tu chodí).
Ale líbí se mi tu, až se s tím zžiju, půjde to tu hezky zorganizovat, štítky jsou skvělá věc.
Když jsem se ptala mamky, zda si mám znovu založit blog, tak mi odpověděla, že si myslí, že bych měla své myšlenky "dávat světu" - a o tom to zde celé bude. Zatím si nejsem tolik jistá, zda dělám dobře, ale "naše činy posoudí až čas". A já potřebuji mít místo, kam si naházím sběr věcí, kterými se bavím a trochu vyprázdním mozek, když sdělím do éteru aktuality mého zaujetí.
Je to i tím, že mám pokřivené představy o přátelství a zvláštní vztah k lidem, a i kdybych se to snažila nějak napravit, tak stejně v tom času, než se to podaří, potřebuji ventilovat a teď zrovna nemám komu. Raději obtěžuji náhodného čtenáře, než abych oslovila známé s jejich jinými věcmi zabraným časem.
Na konec si chci napsat dvě důležité věci - spíše pro sebe, než pro kohokoliv jiného.
"Není důležité, co si o tobě myslí druzí, důležité je, kdo jsi ty." (Upoutávka na Ideal World na igre mail.ru xD)
"Tohle místo si píšu pro sebe!" Nevím, jak dlouho mi to vydrží. Ale zaříkávám se, že sem budu házet všechno, co jen chci a klidně i bez důvodu. :)
Ne, nebyla to válka, co skončilo. A možná to neskončilo, jen pokračuje jinak. Přesto hezká věta, no ne? Byla buď v Zajatcích Japonců nebo v Slzách v temnotě, nejsem si jistá, ovšem byla působivá - tak se přičítá k různým "citacím", které ráda používám a použije-li je někdo jiný, hned si k jeho slovům vytvořím bližší cit. Ráda personifikuji.
Podobným spojením je morek kostí, aneb The Marrow of the bone, album Dir en grey. Cokoliv je do morku kostí, je mi blízké. A pak se stane, že se spojí Dada (Velvet Eden) s Ai no Kusabi, a v Ai no Kusabi je pronesena věta: "Jsi moje pet, Riki, vepíšu ti to do morku kostí...", která svou silnou vazbou na mně oblíbené vyvolává v mé duši až extatické stavy. Ráda personifikuji a sdílím, druzjá.
Přemístila jsem se tedy na zelený drn a zakládám novou osadu. Jde to ztěžka, protože staré město je plné monumentů a v zemi jsou obětiny, co lidé kladli nejen k jeho základům, ale i k sochám různého významu. A to všechno nejde přenést.
Můžu vzít sochy, stejně jako biblické město Ramses (o němž se vypráví ve Starém zákoně jako o městu, odkud pocházel faraon, co držel Židy v Egyptě a Mojžíš na něj musel seslat - vlastně nevím kolik jich bylo - biblické rány) se stěhovalo po vyschnutí jednoho z "pramenů" Nilu i s pískovcovými sochami uřezanými z podstavců. Ale bohužel nevezmu nic z toho, co přinesli do toho města jiní a zanechali to tam.
Je mi líto komentářů, které zůstali na "starém" drnu. Protože s nimi mizí i památka na jisté doby a osoby, ke kterým stále tíhnu, přestože třeba samotné zmizely.
A nemyslím, že sebou do nové osady táhnu jen "dobré". Zakládám osadu v dobrém i zlém jako vlastní klec, panoptikum pro málo pohadkové draky (narážka na Heroes III).
Nový drn se nachází u řeky Doroldoj, protože nemám ráda zemědělské oblasti - snad proto většinou mé město tolik skomírá -, leží ještě před Mlžinskými jezery, tedy na severu a pod sněhem. Jistě chápete, jak je to pro mne skvělé místo. Spousty sněhu~ *_*
Pán osady, tedy já, Doroldojská Akuma, chcete-li Ďas, přijímám nové jméno Barun nebo také Dae [dé], protože jméno Durcenwe bylo vnitřní radou uznané za příliš proanglické. Ať Doroldojská Akuma, Ďas Barun nebo Dae, pořád jsem to já. A budu.
Jen se teď zaobírám psaním proslovanské fantasy, tak abych si neprotiřečila přece! A že tím zrovna žiji, tak se nedivte divným názvům, co na vás budu chrlit. A možná i občas budu povídat, co se tak přihodilo na kontinentu...
Zatím toho nemám příliš, co bych řekla k této stránce a je to tady celé rozestavěné. Budu na tom nějaké dny pracovat a nevím, co se z toho celkově vyvine. Je to něco jiného, než vést si blog na blog.cz - má to spoustu funkcí a spoustu známých věcí na neznámých místech, takže myslím, že nějakou dobu tu budu pobíhat zmateně, naštěstí zde nebude rozhodně příliš návštěvníků (až na ty Ukrajince xD, co tu chodí).
Ale líbí se mi tu, až se s tím zžiju, půjde to tu hezky zorganizovat, štítky jsou skvělá věc.
Když jsem se ptala mamky, zda si mám znovu založit blog, tak mi odpověděla, že si myslí, že bych měla své myšlenky "dávat světu" - a o tom to zde celé bude. Zatím si nejsem tolik jistá, zda dělám dobře, ale "naše činy posoudí až čas". A já potřebuji mít místo, kam si naházím sběr věcí, kterými se bavím a trochu vyprázdním mozek, když sdělím do éteru aktuality mého zaujetí.
Je to i tím, že mám pokřivené představy o přátelství a zvláštní vztah k lidem, a i kdybych se to snažila nějak napravit, tak stejně v tom času, než se to podaří, potřebuji ventilovat a teď zrovna nemám komu. Raději obtěžuji náhodného čtenáře, než abych oslovila známé s jejich jinými věcmi zabraným časem.
Na konec si chci napsat dvě důležité věci - spíše pro sebe, než pro kohokoliv jiného.
"Není důležité, co si o tobě myslí druzí, důležité je, kdo jsi ty." (Upoutávka na Ideal World na igre mail.ru xD)
"Tohle místo si píšu pro sebe!" Nevím, jak dlouho mi to vydrží. Ale zaříkávám se, že sem budu házet všechno, co jen chci a klidně i bez důvodu. :)
Čas
únor 2013
Anotace: Občas mám pocit, že mám trochu styl, jako kdybych psala (překlad) hudebního textu - hlavně u takto krátkých výpisků.
Protože krvácíš s měsícem jako já...
únor 2013
Anotace: Protože tohle chci říct. A ke stylu - stydím se za nenechání textu celočeského, ovšem chtěla jsem přímo citovat.
Mezi budovami
říjen 2012
Anotace: Sedla jsem si před národní technickou knihovnu, přečetla si návod na laboratorky do chemie, a pak chvíli psala.
K bílým kostem
únor 2012
Mlhavé přiznání
srpen 2011
Anotace: Pustila jsem si píseň, chvíli se v ní topila, napsala několik málo slov.
Nitro
srpen 2011
Na zadání: Akiko
Postavy: Originální - osobně jsem si je oblíbila, hlavně toho zrzavého a pihatého
Anotace: Zadán byl horor, ale skutečně se člověku, který se nebojí, těžko horory píší. Tak... uvidíte.
Odevzdáno marnosti
červenec 2011
Anotace: Není to jen počasím, je to příliš rozněžnělou náladou a v stejně něžném zabarvení hlasu jemné bytosti, jež nebudu jmenovat, protože on se raději prezentuje zcela jiným a zpívá ve svém světě, o němž nikdo nemůže říct, že mu dokonale rozumí. Jen náčrtek pocitů a příběh rýsující se v úmyslné mlze. Protože nemohu poskvrnit píseň, u níž neznám text, svými myšlenkami.
"V skrytu duše": Záchvěv přítomnosti
červenec 2011
Fandom: V skrytu duše - nenávidím a miluji (má povídka)
Postavy: Takagaki Shin, Iwahashi Naoyuki, Kiril Andrejevič Koreljov
Omezení: žádné
Všední brzké ráno
březen 2013
Fandom: Kolibřík a rybíz, Kuroko no Basket
Postavy: Aomine Daiki, Ryota Kise (postavy z Kuroko no basket, jimiž byly inspirované ty v Kolibříkovi a rybízu)
Omezení: žádné
Poznámka: Ff na úplně ne ff, tudíž originální povídka inspirovaná historií ;)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)